HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

18. kapitola

Ahoj,omlouvám se za tak dlouhou neaktivitu. Přepadla mě autorská krize a i přes to, že jsem se snažila napsat nový příběh,nešlo to. Každopádně jsem zpět a pokud se ještě někdo rozhodl číst dále tento příběh,tak jen do toho. Budu moc ráda,když uvidím že je tady aktivita a věřte,že mi to dá mnohem víc chuťi psát další a další kapitoly. A teď už k pokračování příběhu,užijte si ho <3

"Posaď se" Došla jsem ke stolu pro můj hřeben a vrátila se na zpět k Dracovi. "Draco notak,prosím" sama nemůžu uvěřit tomu,že ho prosím, aby se posadil. Posadila jsem se vedle něho a doufala,že se každou chvíli konečně posadí. "Prosiiim" snažila jsem se ho přemluvit,což nakonec i pomohlo. "Můžu?" Poukázala jsem hřebenem a  na neposedné a momentálně i rozcuchané vlasy,které se mu po dobu ležení vytvořili. Vnitřně jsem se modlila,aby řekl ano. Miluju jeho vlasy,jsou hebké a nemají chybu. 

Draco pokývl a já se nadšeně usmála. Začala jsem mu sčesávat vlasy,tak jako je nosí.

Soustředil se na každý pohyb mé ruky,asi se bál že mu je oholím,nebo tak něco. Blázen.
"Takk hotovo,už zase vypadáš jako člověk" řekla jsem nadšeně a s úsměvem ho pozorovala. "Už můžu jít zase spát?" Otráveně se mě zeptal a ze mě veškerá radost vypršela. "Draco,nic jsem ti neudělala,tak na mě nebuď nepříjemný." Snažila jsem se mu promluvit do duše a zjistit co mu je.

"Promiň" potichu pípnul a já nevydala ani trochu snahy o úsměv. "Můžu já?" Poukázal na hřeben a moje vlasy. "Mám drdol,takže ne." Falešně jsem se usmála a tentokrát jsem byla já ta co je podrážděná. "Tak ho rozpustíme,prosím." Prosil mě a já se snažila udržet kamenný pohled.

"Fajn" rozpustila jsem si drdol a Draco začal nadšeně česat mé vlasy. Dnešní večer si asi hrajeme na kadeřnictví,hádám.

"Hotovo" byl pyšný na svůj výtvor,i když mi vlasy jen učesal,nic víc. Nechtěla jsem mu kazit radost o kterou se snažil a taky jsem nechtěla pokazit to,že se chová zase normálně,takže jsem se na něho usmála nuceným úsměvem.

"A teď mi řekni,co se děje" vyhrkla jsem ze sebe po dlouhé době přemýšlení jestli se mám zeptat. Je kolem 11 večer,a my ležíme vedle sebe na posteli,už nějakou tu dobu. Samozřejmě jen jako kamarádi,děláme to normálně. Tím myslím to,že vedle sebe normálně jen ležíme a povídáme si.

"Proč jdeš s problémy radši za nima,než za mnou? Prohodili jsme si nechápavý pohled a já nevěděla co odpovědět. "To není pravda" záporně jsem zakývala hlavou. "Ale ano Isabell. Je to pravda" podíval se mi do očí a čekal na odpověď. "Ne Draco není. Ty to nemůžeš vědět,jelikož jsi po většinu času tady,když jsem s nima."

"Ale vědět to můžu" vítězně se usmál a já nechápala kdo mu řekl,že za někým chodím s mýma problémama. Možná tím myslí Mathewa,s kterým si dost rozumíme,ale řeším s ním problém typu:
"Nevím co jsem Dracovi udělala"

"Tak mi teda řekni,s jakým problémem jsem za kým šla?" Protočila jsem očima a pomalu se zvedala,že odejdu někam jinam. Tím myslím koupelnu,kde jsem se vždy zamkla a bylo mi tam fajn,mohla jsem tam vychladnout.

"Ne,počkej" chytil mě za ruku když viděl,že si sedám a chci odejít. "Draco,co je? Co mi chceš ještě vyčíst?" Čekala jsem na jeho odpověď a věděla,že pokud mě nijak neuklidní,nebo se neuklidním já, budu nepříjemná ještě dlouho.

"Isy,já ti nic nevyčítám. Jen se tě ptám na věc,která mě trápí." Povzdechl jsi a nejspíš nevěděl co se mnou,stejně jako já.

"Tebe něco trápí jo? Draco předtím jsi na mě byl celou dobu nepříjemnej a teď mi tady říkáš,že tě něco trápí. Tak promiň,že jsem tě nechtěla obtěžovat s něčím co by tě stejně nezajímalo. Já tu pro tebe jsem,vždycky. Ale ty tu pro mě být nemusíš,zvládnu to i sama,vždycky jsem to zvládla" vyznělo to,jako kdybych to měla předem připravené,ale neměla.

Vytrhla jsem mu mojí ruku z jeho a odešla jsem do již zmiňované koupelny a zamkla se. Možná to ode mě bylo moc,možná jsem zase pokazila dobrou atmosféru mezi náma. Ale vždyť jsem řekla jen pravdu o tom jak to vidím já. Zvedla jsem se ze země a rozhodla si dát studenou sprchu,abych ze sebe smyla všechno nenávist a všechno zlý co se ve mně shromáždilo za poslední týdny.

Musela jsem tam být minimálně půl hodiny,musela být už skoro půlnoc,když jsem se rozhodla vylést ze sprchy a obléct se nazpět do pyžama. Podívala jsem se na sebe do zrcadla před umyvadlem a sama sebe se lekla. Začala jsem si uvědomovat,jak jsem byla k Dracovi zlá, když si to nezasloužil. A to jsem před chvílí byla přesvědčená,že si to zasloužil až moc.

Věděla jsem co přijde a vůbec jsem se na to netěšila. Po takových myšlenkách mám vždy totální breakdown,a taky že nastal i tentokrát. Měla je chuť vletět ubrečená do pokoje a Dracovi se omluvit. Ale nechtěla jsem,aby mě viděl takhle.

Otřela jsem si slzy a rozmrklala všechny ty,co se chtěli prodrat ven. Zhluboka se nadechla a odemkla dveře. Můj pohled směřil tam,kde jsem naposled viděla Draca. A to k jeho posteli. Ta ale byla prázdná. A ta moje taky. Nikde nebyl,nebyl v pokoji ani v koupelně,nikde

Popadla mě zoufalost toho,že se mu něco stalo. Pyžamo,nepyžamo..večerka, nevečerka,byla mi to ukradené. Vzala jsem si z věšáku Dracovu mikinu a proklínala se za to,že tu není. Rozhodla jsem se obejít pokoje a doufat,že v jednom z nich bude.

Klepala jsem,ale nikdo neotevřel. V pokoji který obýval Crab s Goylem jsem nepochodila,asi spí. Stejně jako v ostatních pokojích na naší straně. Rozhodla jsem se projít společenskou místnost a zamířit k dalším pokojům.

Nemohla jsem si nevšimnout hluku vycházejícího právě z jednoho z těch pokojů. Dobře,teď už si nemyslím,že všichni spí. Spíš někdo uspořádal párty,o které mi neřekl. A ne,rozhodně se nerozhodli ve chvíli,kdy jsem byla naštvaná. Tohle oni nedělají. Naplánovali to minimálně už ráno,a vůbec bych se nedivila kdyby už včera.

Párty,na kterou mě nikdo nepozval,super. Super nápad se tam dostat a vzít odtud Draca pryč.  Zahnala jsem pocit bolesti, přestala jsem přemýšlet o tom,proč mě tam nechtěli a vydala jsem se dál,směrem k tomu pokoji.

Hrála tam nahlas hudba, takže se divím, že sem ještě nepřišel někdo z profesorů. Otevřela jsem už tak pootevřené dveře a zadívala jsem se na spoustu lidí co zde byli. I hned mě do nosu praštil smrad alkoholu,kouře a nějakých drog. Vsadila bych se,že tu byli všichni až na mě. Pohledem jsem se snažila najít Draca. Místo toho,ale všechny pohledy spadly na mě. Všichni se tvářily "sakra je tady" a nepřestávaly. Z jejich pohledů mě mrazilo,až jsem se z toho oklepala zimou.

Projížděla jsem pohledem jednoho po druhém. Nechápu jak se sem všichni vešli. .

Pohled mi spadl do levé části pokoje k postelím na spícího blonďáká,který se k něčemu,k někomu? Tulí?

Nechápavě jsem se zamračila a popošla směrem k postelím,na které se nacházel. Pořád mě všichni pozorovali a tentokrát se tvářily,ještě divněji,možná vyděšeněji. Čím blíž jsem byla,tím míň jsem byla přesvědčená,že se tulí k něčemu a ne někomu..