HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

27. kapitola

"Necháme to plynout, pod jednou podmínkou." Řekl po chvíli Lucius.
Tázavě jsem se na něho podívala a nakonec se mi odpovědi na otázku, kterou jsem ani nevyslovila dostalo.

"Ty se budeš krotit a v žádném případě se ve škole nedotkneš žádné návykové látky. Budeš se k ní chovat tak,jako já k tvé mamince (poukázal na Draca)
A ty zlatíčko, co s tebou. Mohla bys začít tím, že ho budeš poslouchat a začneš zase jíst. A pamatuj si,hodné holky mají vždycky to co chtějí. Stačí jen poslouchat." Poveděl Lucius a já měla chuť se mu vysmát do obličeje.

"No a my už vás necháme,pojď." Narcissa se zvedla a následovala Luciuse, který za nimi zavřel dveře.

"Jak se k ní chová?" Vyhrkla jsem ze sebe.
"Teď už normálně,bez pravidel. Ale dřív,když poslouchala měla všechno co chtěla a co jí on chtěl dát. Když ne, dostala tresty. Ale ne takové jaké myslíš. Nemlátil ji. Jen třeba místo postele spala na gauči. Nedostala večeři, nebo peníze na nové oblečení." Odpověděl a bylo vidět, že sám nevěděl proč a co se to děje.

"Jak moc musela poslouchat?" To byla věc, která mě zajímala úplně nejvíc. To kdyby rozkázal, ať vyskočí z okna,tak by musela vyskočit?

"Na všechno. Ale ne tak,aby si ublížila. Musela poslouchat na takové ty normální věci. Říkal ji,co si má obléct. I když nechtěla,byl schopný do ní natlačit celou večeři. Musela mu chodit všude po boku a dělat mu dobře no,vždyť ty víš jak. Musí vypadat jako dokonalý pár. Ten nejlepší. Nesměla mu udělat nikde ostudu ve společnosti..takhle bych mohl pokračovat dále." Čekal mou reakci, která se nedostavila.

Nevydala jsem jedinou emoci. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet.

"Takže on vlastně řekl,aby si mi dával všechno co si budu přát, ale jen za to když budu poslušná?" Uchechtla jsem se nad tím.

"No, nějak tak." Poveděl.

"Myslím, že pokud nás potom nechají být, tak to zvládneme." Odhodlala jsem se a věděla, že pokud to přijme. Mohla by skončit veškerá volnost.

"Poslouchej mě. Zkusím tě to naučit teď a nebudeme čekat na to,jestli spolu budeme. Necháme to volně plynout a uvidíme,jestli z tebe a mě budeme jednou my." Nad koncem  toho co řekl,se začervenal a na ústech mu přistál úsměv.

"Takže od teď,jsem ta malá poslušná kamarádka,která na slovo poslouchá svého kamaráda?" Začala jsem se smát a nemohla se zastavit.

"No nějak tak." Propadl smíchu se mnou.

------------------------------------------------------------------

Ráno jsme se probudili celkem brzo.

"Běž se připravit, než přijedou tvoji rodiče." Řekl Draco a já odmítavě zakroutila hlavou.

"Isabell, jestli má tohle fungovat,tak se okamžitě zvedni a jdi se připravit." Nakláněl se nade mnou a koukal se mi do očí.

"Ale-" nestačila jsem něco namítnout, jelikož mě sám z postel vytáhnul.

"Naháníš mi hrůzu." Šeptla jsem, když se zabodl do očí mému odrazu v zrcadle.

"To je účel." Vítězivě se usmál, když viděl že jsem se kompletně připravila.

"Kdy přijedou?" Zeptala jsem se a znovu spadla do postele.

"Asi za hodinu,pojď jdeme jíst." Vzal mě za ruku a táhnul mě za sebou.

"Dobré ráno." Zívnula jsem si a pozdravila Dracovy rodiče.
"Dobré,pojďte se posadit." Řekli a my se usadili.

Kuchařka přinesla snídani a všichni až na mě se do ní s chutí pustili.

"Jez." Řekl Draco, když si všimnul toho, že obracím vidličku v ruce.

"Mimochodem prý sebou tvoji rodiče vezmou i nějakého tvého kamaráda s kamarádkou. Tvoří nějak pár,nebo něco takového Lori říkala." Řekla Narcissa a já vyděšeně vykulila oči.

"Cože?" Bylo to jediné, co jsem ze sebe dostala.

Ta kamarádka rozhodně bude Ellie,ale kamarád?
Upřímně ani jsem neměla chuť Ellie vidět. Úplně jsme se přestaly bavit, neodpovídala na mé dopisy, nic.

"Můžu na chvíli před sídlo na zahradu? Prosím." Zeptala jsem se Draca a ten pokývl.

"Půjdu s tebou,počkej na mě." Křiknul po mně, když jsem si obouvala boty a pro něco běžel na horu.

"Draco,běžte někam kde vás nikdo neuvidí." Řekl mu Lucius,který si všimnul,že má Draco v ruce naše hůlky.

"Pojď, trochu se odreagujeme." Táhnul mě za sebou za ruku a zašel se mnou na stranu zahrady, kde jsem ještě nebyla. Nebylo tu vlastně nic, až na pár stromů a pařezů.

Draco si sedl na jeden z pařezů a mně si posadil na jeho nohy. Podal mi do ruky hůlku a já čekala co udělá.

"Arania Sortia." Mávnul hůlkou a z ní vyvolal pavouka. Ještě chvíli potom jsem na něm nehybně seděla, než jsem zjistila, že mi po stehně leze malý pavouk.

Okamžitě jsem se zvedla a rozběhla se tak,aby mi spadnul.

"Draco,já tě zabiju." Vrátila jsem se k němu a nevěděla jestli se mám smát, nebo brečet.

Stoupla jsem si před něho a pozorovala se,jestli po mně neleze ještě něco.

Draco se nemohl přestat smát.

"Ty jsi vážně blbej." Zaklela jsem a ruce si dala do pasu.

On se pořád smál tak moc, že to rozesmálo i mě.

"Kdybys mě naučil aspoň něco normálního." Pořád jsme se smáli.

Se smíchem jsme se rozhodli vrátit dovnitř.
Otevřeli jsme dveře a uslyšeli hlasy nově příchozích hostů. Sundala jsem si boty a čekala na Draca,abychom mohli jít dovnitř úplně.

S úsměvem jsem se přivítala s rodiči a Draco též.

"Prý jste přivezli někoho s sebou?" Nenápadně jsem se snažila zjistit koho.
"Jsou nahoře,běžte za nima." Řekla Narcissa a my pokývli.
Draco mě chytil za ruku a společně jsme vyšli schody. Už na chodbě, jsme mohli slyšet hlasy dvou osob. Oba dva jsem bohužel rozpoznala.

Strnula jsem a zatáhla Draca do úplně jiného pokoje,než kde byli. Oni byli u Draca v pokoji a my jsme se nacházeli v nějakém úplně jiném.

Posadila jsem se na postel, která zde byla a snažila se rozdýchat to,koho jsem slyšela.

"Isy, vše v pohodě?" Hladil mě Draco po tváři a já zakývala záporně hlavou.

"Draco,pamatuješ si na to jak jsem ti říkala o klukovi,kterého jsme spolu potkali v obchodním centru a on měl nějaké připomínky ke mně?"