HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

99. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

Už jsem vám vyprávěla to, jak Lucius jednou zavolal do teleshopingu?
Prodávali zrovna silikonové hrnce za pár liber a jemu se to nezdálo, takže se rozhodl pro prověření.
Z druhé strany se ozval příjemný mužský hlas, ale jelikož jsem nestihla vysvětlit, že nebude mluvit s tím, kterého vidí na obrazovce, přišlo mu to podezřelé.

Po chvíli jsem musela odběhnout pryč, protože jsem neudržela smích.

---

No, ale to už jsem zase odběhla od téma. Můj plán je se dostat na pohovku. Ona vás ta postel po chvíli taky už omrzí a na konec není tak pohodlná, jako bývala.
A měla jsem pravdu, nikde nikdo.
Mé vysněné místo prázdné, čekající na to až se konečně uvelebím.

Téměř sprintem jsem vyběhla zpět schody a v pokoji pobrala deku a pár polštářů.
Má cenu se oblékat? To nějak v tričku a spoďárech přežiju, ještě když budu pod dekou.
Stejným sprintem jsem se navrátila.

Je tu ticho.
Takové ticho, při kterém slyšíte vlastní srdce tlouct. Teď tomu není výjimkou.

Zachumlala jsem se do teploučké deky a pustila to první co na mne vyskočilo.
Nějaký film. Hm kdo ví, třeba to nebude zas tak hrozné.

"Nemyslím si, že by tam Bella chtěla zítra s námi Draco."
"Nikdy tam ale nebyla."
"To ne, ovšem je to nebezpečné. Bude tam v bezpečí."
"Mamka říkala, že prý chce taky někam jít."
".."
"Hm fajn."

Zaslýchám tlumené hlasy pohybující se kolem mě. Nerozumím jim, ale dokázaly mne vzbudit.
Jedním okem jsem opatrně nakoukla.
Přímo přede mnou stojí vysoká postava a vedle ní druhá.

Že by se už vrátili?

"Dojdi pro matku Draco." Promluvil mně známý hlas. Lucius.
Aha
Takže už jsou zpět.
To jsem u té televize vážně usnula? No já se zblázním. Bůh ví, kolik je hodin.

"Proč?" Odpověděl přidrze Draco. Ti dva se určitě zase kvůli něčemu pohádali.
"To jsi tak neschopný, že nemůžeš vyjít schody? To si ji radši přivedu sám." Okřikl ho rozhořčený Lucius se zvyšeným hlasem.
Nad jeho křikem jsem sebou cukla.
Jak já nesnáším když po někom křičí. Natož po Dracovi. Nahání mi tím hrůzu.

Následná rázná chůze pryč mi dala možnost, dát najevo to, že jsem vzhůru.
Promnula jsem si oči a pomalu se posadila. Nechci sebou hned seknout zase zpátky na záda.
Ihned jsem schytala propalující pohled.

Draco si s naštvaným a zklamaným výrazem zároveň, zkousává spodní ret.

"Půjdeme do pokoje?" Téměř jsem šeptla.
"Is, asi..jedeme pryč."
"Kam?" Zrovna v tomto momentu jsem přestala mít jakoukoli chuť se vydat na cesty.
"No, prostě pryč." Nervózně se poškrábal na zátylku.
"Jako vy?"
"My, všichni."
"Já nechápu proč."
"Nevyptávej se a pojď si zabalit." Sundal ze mne deku, přičemž se zarazil nad mým již shrnutým tričkem nahoru.
Vyvedlo ho to z míry.

"Pojď." Oči nechávajíc na mém těle, natáhl ruku ke mně.
"Já to nechápu. Však jste říkali, že vás tu pán Zla potřebuje a to všechno..nedává to smysl." Mumlám. Ani nevím, jestli mě poslouchá.
"Děláš, jako bych to já snad chápal." Teď pěkně lže. Vždyť ví mnohem víc, než já. A to já nevím málo.
"Tak mi jen řekni pravdu. Vždyť nevím, co čekat. To kdyby náhodou, tak mne vyhodíš ven z okna, abys někam stihl dojít včas?"
Vyhrkla jsem na jeden výdech. Pořádně se mi ulevilo.
Ale má slova ho zasáhla.
Skryl výraz toho, že se to dotklo a zaměnil ho za velice naštvaný pohled.
"Tohle nikdo neřekl Isy.."