HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

63. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

"To bych ti neudělal, nebo možnáá. Že by jako formu trestu? Hmm." Začal se smát a já ho zabila pohledem, což znamená že ihned přestal.
"Klid. Sranda. Ale přece jenom, bych mohl vymyslet nějaké lepší tresty. Sice mi máš otročit a vybírám ti oblečení, ovšem dají se vymyslet i lepší tresty." Škádlivě se na mě usmál.

Nadzvedla jsem obočí a čekala vysvětlení.
"Jdeme spát." Bylo to jediné čeho jsem se dočkala.
-------

"Jseš si jistej, že nám neprovedou nic během noci?" Nevěřícně jsem si ho změřila pohledem.
"Jsem." Uklidnil mě.
Nevěřila jsem mu, ale nezbývalo mi nic jiného, než to prozatím hodit za hlavu.

"Tak padej spát." Poukázal směrem k jednolůžkové posteli.
"Mhmmm." Otráveně jsem se zvedla a deku z postele shodila dolů na zem.
"Dobrou." Zabrblala jsem a schoulila se do klubíčka. Ani jsem si nedala tu námahu sebrat tu deku ze země a přikrýt se.
"Dobrou." Draco se vecpal za mě do postele a přitiskl si mě k sobě.
Vlepil mi pusu do vlasů a potom pravděpodobně ihned usnul.

Já ale ne. Přemýšlela jsem snad úplně nad vším. Snažila jsem se počítat i ovečky, ale bezvýznamně.
Z mého přemýšlení mne vyrušily dveře od pokoje, které zavrzaly protože je někdo otevřel.
Hbitě jsem ze sebe sundala Dracovy ruce a vzala do ruky hůlku.
"Ehmrm." Draco něco zamručel a získal si tak veškerou pozornost onoho člověka.

"Lumos." Šeptl někdo a díky světlu z jeho hůlky jsem dokázala rozpoznat osobu co tam byla. Tedy spíše osoby.
"Lumos." Šeptla jsem a jim se naskytl pohled na mně.

"Co tady dop*dele děláte?" Nepříjemně jsem sykla, ale dostatečně potichu, abych Draca nevzbudila.
"Sakra." Goyle se bouchl rukou do čela, načež jsem mu prstem poukázala ať okamžitě zmlkne.
"Tak mi zase jdeme." Odmlčela se Cassie a zbytek pokývl.
"Nikam!" Probila jsem je pohledem a popošla kousek k nim.

Vyšla jsem s nima na chodbu a za sebou zavřela dveře.
"Co jste chtěli udělat?" Trochu jsem přizavřela oči a složila si ruce v pas.
"To je jedno." Crab nad tím jen mávnul rukou.
"Není. Dělej." Zvedla jsem hůlku směrem k němu a on vykulil oči.
"Jen jsme se chtěli pomstít, za to co udělal Cassie." Goyle zvedl ruce na důkaz toho, že mi nemá v plánu nic udělat.
Asi

"Co přesně?" Hůlkou jsem neustále mířila k nim.
"Jen- jen jsme vás chtěli nějak vystrašit, nebo tak něco.." Cassie se zadrhávala, jako by si to právě teď vymyslela..
"Teď mi pověz tu pravdu." Zapila jsem se jí do očí.

"Tady." Ruku kterou měla za zádama dala do předu a nadzvedla věc, kterou v ruce držela.
Co chtěli sakra dělat s provazem a poutama?

"Cože?" Měla jsem chuť se jim vysmát do obličeje.
"Co jste s tím chtěli dělat?" Nasadila jsem opět kamenný pohled.

"Jen vám nějak svázat ruce, abyste tak museli chodit celý den." Amanda protočila očima.
Divím se, že mi nevypadly oči z ďůlků.
"Co prosím?" Nechápala jsem. Proč by něco takovýho dělali?

"Jen jsme se chtěli pomstít." Všichni očima hypnotizovali mou hůlku, která po celou tu dobu míří směrem k nim.
"Pokud si tady chcete vybíjet zlost, tak si ji vybijte na mě a Draca nechte na pokoji, nebo to s váma nedopadne dobře. Všichni ho známe.." Myslím, že malá rada jim neuškodí.

"Notaak. Jen bychom mu spoutaly ruce. Toť vše."

Aha, tak oni mě ještě ke všemu budou přemlouvat. Uchechtla jsem se.
"Ne. Padejte. A ty tu máš zákaz spát." Poukázala jsem prstem ke Cassie a naštvaně se vrátila do pokoje.

Myslím, že Draco má už tak dost práce s pánem Zla a ještě kdyby se nemohl ani pořádně vyspat..

"Kde jsi byla?" Draco seděl nechápavě na posteli.
"Jen jsem tam slyšela zvuky." Pousmála jsem se.
"Fajn." Bylo vidět, že mi nevěří ale, nechal to být.

Vrátila jsem se nazpět za ním a už konečně usnula.
------------------------------------------------------------------

"Draco! Nemáme moc času, rychle." Vzbudil mne křik kousek od mé hlavy.
"Co?" Promnula jsem si oči, abych zjistila co se děje.
"Nic" Draco mi věnoval ani ne vteřinový úsměv a nadále se věnoval Luciusovi.
Posadila jsem se a zaměřila se na místo, kde jsem.

Náš pokoj to rozhodně nebyl.
"Lumos." Nějak jsem nahmatala hůlku.
Ano sice jsem ležela v posteli, ale ne v Bradavicích.

Hlas se mi rozklepal při pocitu, že mne někdo přemístil bez mého vědomí.
"Kde t-o jsme?" Položila jsem holé nohy na zem a ihned mnou projela vlna zima.
Zvedla jsem se, ale hned se mi podlomily nohy, takže jsem se skácela dolu.

"Isabell, musíte odjet." Lucius přešel ke mně a pomohl mi se zvednout.
"Cože?" Vykulila jsem oči.
Už takhle jsem někde v neznámu a musím pryč?

"Draco ti vše vysvětlí. Něco ti zabalil, běž se převléct ať můžeme jet." I když nechápu proč to všechno, uposlechla jsem a Draco mi podal hromádku oblečení.
Rukou mi ukázal kde je koupelna a já pokývla.

"Počkej." Rukou zastavil dveře, které jsem zavírala.
Pustila jsem je a on vešel dovnitř.
Tázavě jsem ho pozorovala.
Chytil mne za ruku a posadil se semnou na vanu.
"Zeptej se mě na co chceš. Odpovím ti na vše." Momentálně mi bylo úplně jedno, že tady semnou je a rychle jsem se převlékla.

"Kde jsme?" Byla hned první otázka, která ze mně vypadla.
"Na hotelu." Draco byl úplně v klidu. Byl úplný opak mě, protože mně chyběl kousek k tomu, abych se nezbláznila.

"Proč?"
"Protože jsme museli odjet ze školy." V klidu odpovídal.
"Ale proč?" Rozmáchla jsem se rukama.
"Protože- Smrtijedi budou využívat náš pokoj k tomu, aby se dostali do školy." Vypadlo z něho. Nevím, jestli to byla pravda. Radši jsem se rozhodla to nezjištovat.

"Ale vždyť musíme být ve škole."
"Pojedeme na naše letní sídlo, budeme se chvíli učit z domova. Ale nějaké dny budeme i v Bradavicích, abych nezmeškal tréninky a zápasy."
Jasně..on, on, on. A co já?

"Vždyť nemůžeme pořád odjíždět.." složila jsem hlavu do dlaní.
"Bude to jen na chvíli." Hlavu mi zvedl a držel mne za bradu, abych se na něho podívala. I tak jsem pohled sklopila dolů.
Nějak ze mě na chvíli úplně vyprchala radost.

"Hej, hej. Podívej se na mě." Mluvil povzbudivě. Asi chápal to, jak moc mě tohle neustálé jezdění pryč štve. Tímhle stylem nás za chvíli ze školy vyhodí.
Zvedla jsem pohled nazpět směrem k němu.

"Budeme tam do tvých narozenin. Jen my dva. Bude to super, slibuju." Pousmál se.
Místo úsměvu jsem mu věnovala zoufalý pohled.
Sundala jsem ze své brady jeho ruku a zvedla se z vany.

"Jak se chceš učit z domova?" Podívala jsem se na něho do zrcadla.
"Máme veškeré podklady. V pátek budeme muset za Snapem, který nám popřípadě nějaké věci vysvětlí." Zvedl se a natáhl směrem ke mně ruku. Otočila jsem se a místo toho, abych mu podala ruku mou, spadla jsem mu do objetí.

Byla jsem tak moc zoufalá.
Nikdy nevím co mám očekávat.
"Jedeme!" Z naší chvilky v koupelně nás vyrušil Lucius.
"Už jdeme tati." Zakřičel Draco a za zápěstí mne táhl až do pokoje.

Potichu jsem bezhybně seděla po celou dobu co jsme jeli. Tedy spíše letěli.
Na jejich letní sídlo i když už je podzim.
Z konverzace mezi Luciusem a Dracem, jsem zjistila, že je před námi ještě půl hodinová cesta. Začala jsem sama sobě pokládat ve vduchu otázky a odpovídat si na ně.

Došla jsem k závěru, že kdybych žádná čarodějka nebyla, bylo by vše jednodušší.
Vzpomínala jsem na Ellie a na vše co se mi v našem zapadákově stávalo. Pomalu mi to všechno začínalo chybět, ale nakonec jsem sama sebe usvědčila v to, že teď je mi mnohem lépe.

"Nad čím přemýšlíš?"