HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

41. kapitola

"Pojď ke mně." Draco držel v ruce nějaký chladící gel a krém.
Posunula jsem se k němu a on se sklonil k mému kotníku, který se snažil co nejpečlivěji promazat tím vším.

"Už je to lepší?" Zeptal se a já souhlasila.
Sice to nebylo lepší ani trošku, ale nechci, aby si dělal starosti.

"Kdybys cokoliv chtěla, tak mi řekni. Jdu jen na chvilku pro něco do sp. mistn." Zvednul se a odešel.

Tak to je teda super, on si odejde a nechá mě tu.

Položila jsem hlavu nazpět na polštář a zavřela oči.
Rozhodla jsem se totiž odpočívat.

Draco se o chvíli později opravdu vrátil.
Čekala jsem, že tam stráví půl dne.

"To už jsi tady?" Zeptala jsem se a on pokývl.
"Vždyť jsem jen pro něco šel, jinak bych tě tu nenechal." Zasmál se.
"Myslela jsem, že jo." Špitla jsem tak potichu, že mě pravděpodobně ani neslyšel.

"Zavři oči." Popošel ke mně a nesl něco za zádama.
"A pootevři pusu." Udělala jsem tak a trochu se bála co má zase v plánu udělat.

Do pusy mi dal kousek něčeho sladkého.
"Co to bylo?" Poveděla jsem ještě s plnou pusou.

"Chutná ti to?" Zeptal se otázkou na otázku.
Pokývla jsem několikrát za sebou hlavou.

"Můžu už otevřít oči?" Zeptala jsem se a on souhlasil.

"Tak co to bylo?" Nerozpoznávala jsem to, nejspíše jsem to nikdy dříve neochutnala.
Draco přede mne položil krabičku s onou věcí.

Nemám vůbec ponětí co to bylo, jelikož mi název neřekl. Ale chutnalo to moc dobře.
"Dáš mi ještě?" Se smíchem jsem bez rozmýšlení řekla a on vzal kousek a dal mi ho do pusy.

"Kde jsi to vzal?" Chrlila jsem jednu otázku za druhou.
"To dělala mamka, jako malý jsem to miloval a miluju do teď." Odpověděl mi a též si kousek vzal.

"Stejně jako mě?" Řekla jsem z legrace, jelikož takhle vypadala naše normální konverzace každý den.
"Tebe mnohem víc." Oba dva jsme se začali smát.

"Tak co bys chtěla dělat?" Posadil se naproti mě a já se zamyslela.
"Nevím, něco vymysli." Podívala jsem se na něho, ale i tak přemýšlela nad tím, co bychom mohli dělat.

"Dala bych si zmrzlinu." Poveděla jsem po chvíli přemýšlení.
"Přesně tu tady nemáme." Zasmál se a já se zašklebila.

"Ale já na ni mám chuť." Opravdu jsem měla hroznou chuť na zmzlinu, už jsem ji dlouho neměla.
"Asi to budeš muset přežít bez ní." Podíval se na mě a při pohledu na můj výraz se začal smát.

"Heej." Štochla jsem do něho, ale on se mi furt smál.
"Tváříš se jako malá holčička, který někdo vzal panenku." Vykoktal během smíchu, který nemohl zastavit.

"Ty se zase směješ jako kdybys mi tu panenku vzal ty." vrátila jsem mu a on se zasekl u toho co jsem řekla.
"Ale já ti ji nevzal." Položil si ruce na moje stehna úplně bezdůvodně.

"Vzal." Vyčítavě jsem se na něho podívala.
"Ne nevzal, pokud chceš klidně ti nějakou panenku koupím." Myslel to upřímně tak moc, že mě to opravdu rozesmálo.

"Přežiju i bez ní." Vzala jsem jeho ruce a sundala je z mých stehen.

"Jak myslíš." Stoupnul si a šel ke stolu, kde se přehraboval v nějakých papírech.

"Co budeme dělat?" Zeptala jsem se unuděně.
Tohle celodenní ležení v posteli už mě doopravdy nebaví.

"Nevím, ty toho moc dělat nemůžeš." Uchechtnul se nad mým pitomým úrazem.
"Ale kdybys mi pomohl, tak bych třeba někam došla." Tím jsem se snažila navrhnout to, abych si mohla sednout třeba aspoň ke stolu.

"Ale ty máš ležet, takže se opovaž vstávat." Podíval se na mě.
"Achjo." Povzdechla jsem si. Doufala jsem, že mě vezme na procházku po pokoji.

"Taky bych mohl odejít a nechat tě tu samotnou." Uchechtnul se.

"To prosimtě nědělej." Podívala jsem se na něho s psíma očima a on pokývl.
"Jinak co?" Provokoval mě a to mě štvalo.

"Nebudu se s tebou bavit." Ruce jsem si složila v pas a čekala na to, jestli mi dá nějakou odpověď.

"Musíš se semnou bavit." Změřil si mě pohledem a chtěl tím tak naznačit, že on je tady ten velitel.
"Nic nemusím." Odsekla jsem mu a nějak se dokázala z lehu dostat do sedu.
Posadila jsem se na postel a odpočítávala si v duchu čas než vstanu a někam se projdu.

"3, 2, 1, teď.." poveděla jsem si a nějak se zvládla z postele zvednout. Chvíli jsem dokázala udržet rovnováhu na jedné noze, ale pomalu mi docházely síly.

Nohu jsem opatrně položila na zem a udělala malý krůček.
Nebudu lhát. Málem jsem umřela bolestí.

Bylo to, jako kdyby vám někdo zarážel nůž do břicha.

Popošla jsem asi 2 kroky a ve chvíli, kdy se Draco otočil směrem ke mně lekla jsem se.

Bum a spadla jsem na zem.
"Kurňa." Zaklela jsem a ihned si začala vyčítat proč jsem vůbec vstávala.

"Ty mě nikdy neposlechneš viď." Draco se nade mnou skláněl zatímco jsem záporně zakývala hlavou.

"Pomůžeš mi?" Špitla jsem a jemu asi došlo, že se furt válím po zemi.
"Až poprosíš." Podíval se mi na vteřinu do očí a ani nečekal na to, až ho poprosím. Sehnul se ke mně a zvednul mě do náručí.

"Vždycky dostanu to, co chci." Provokativně jsem poveděla, když mě držel v náručí.
"Fajn, tak já tě pustím zpět na zem." Pustil jednu ruku z dvou kterýma mě držel a já se k němu natiskla.

"Ne, ne ne." Podívala jsem se na něho a začali jsme se oba smát.

Položil mne do postele a lehnul si vedle mě.

"Jdu pro večeři." Podíval se na hodinky a já pokývla.

"Aaa už se to nese slečnoo." Doběhl až ke mně s balíčkem chipsů.
"Cože?" Podívala jsem se na něho, jestli to myslí vážně.

"Jsou fazole." Poznamenal a otevřel již zmíněný balíček.
"To mě jako necháš jíst tohle, místo večeře? Jsem myslela, že se o mě máš co nejlépe starat." Vážně jsem se na něho podívala i když to bylo myšlené jen z humoru.
"Máš pravdu. Sním to sám a ty budeš o hladu." Rozhodnul se a já do něho šťouchnula rukou.

"Možná ti dám jeden kousek." Zamyslel se a oba jsme se začali smát.
"Mhm tak já si dám tu poslední čokoládu co tu je." Zazubila jsem se na něho a on vykulil oči.

"Už neni." Upřímně se na mě usmál.
"Cože si řekl?" Zvedl se mi tlak i jen kvůli čokoládě.

"No že už není." Usmál se na mě a já ho zabila pohledem.

"Draco děláš si srandu, že jsi snědl poslední sladkost co jsme měli a to beze mě?" Měla jsem chuť do kopnout do rozkroku, ale momentální situace to neumožnovala.

"Tak promiiň, koupíme jinou." Podal mi balíček s chipsama a naznačil tak, ať si vezmu taky.