HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

53. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

"Já vím." Špitla jsem a zavřela oči. Po chvilce jsem si zívnula, coz rozrušilo Draca, který si asi myslel, že spím.
"Jsi unavená?" Otočil svou hlavu směrem ke mně a já tak měla možnost se zabodnout do jeho šedo-modrých očí, který momentálně ve tmě zářily, jak hvězdy na nebi.

------

"Uhm" zakývala jsem hlavou a otřela jsem si oči, které mi zíváním začaly slzet.
Natáhnul ruce směrem ke mně a já měla tak možnost se k němu přitisknout.
"Co bude potom?" Špitla jsem mezitím co jsem mu článkami prstů projížděla vlasy.
"Po čem?" Promluvil a já se uchechtla.
"Až splníš tvůj úkol, co bude potom?" Znovu jsem špitla tak potichu, že se divím, že mě vůbec slyšel.

"To nikdo neví." Zakýval hlavou a na tváři mu přistál kamený výraz.
"Prosím pověz mi to." I kdyby to opravdu nevěděl, chtěla jsem aspoň vědět, co předpokládá.

"Nebudu tě zbytečně strašit." Uchechtl se směrem ke mně a já se zašklebila.
"To nevadí." Pokusila jsem se o úsměv, který se mi moc nepovedl.

"Ale to je otázka několika dalších let..Pán zla se nechce ukazovat, zničili by ho." Rozčílila jsem ho. Zase jsem ho rozčílila.

"Promiň, už se nebudu ptát." Kuňkla jsem a prsty, které celou dobu pročesávali jeho vlasy jsem sundala dolů a nechala ruku volně podél mého těla.
"Bude lepší když se už na to ptát nebudeš." Odsekl a já si povzdechla.

Už jsem se ani nesnažila ho nějak uklidnit, stejně by to nemělo cenu.
"Už jdu spát." Poveděla jsem bezvýznamně po chvíli ticha do prázdna.
Nebo ne tak úplně do prázdna, ale Draco už v klidu oddychoval, protože usnul.
"Dobrou." Zabrblala jsem a ještě před usnutím ho pohladila po tváři.
Mohla bych ho takhle pozorovat celý den i noc.

"Au, au." Ozvala se bolest mé hlavy a já už nezvládla zůstat potichu..
Nějak jsem se dostala z Dracova sevření a posadila se. Položila jsem si hlavu do dlaní a snažila se to nějak rozdýchávat. Celá hlava mi třeštila a tělo se mi klepalo.

Dop*dele au." Teď jsem umírala bolestí, jak nikdy jindy..
"Co se stalo?" Draco se rychle zvednul do sedu vedle mě.
"Jen mě bolí hlava." Držela jsem se za čelo. On nejspíš nevěděl co dělat, což já taky ne.

"Podívám se po práškách." Chtěl se zvednout, ale já ho zastavila.
"To je v pohodě, to přestane za chvíli." Pokusila jsem se o úsměv, ale on se i tak zvednul a šel je hledat.
"Není ti špatně?" Vrátil se ke mně s krabičkou prášků, kterými nás zásobovala Narcissa.
"Není." Zakývala jsem záporně hlavou a zapila prášek, který mi dal.

"Jdi zase spát, nechtěla jsem tě probudit." Poveděla jsem po chvíli co mě pozoroval.
Asi není zvyklý na to, že mi něco je..Vždy je něco jemu.
"Spíše ty by sis měla jít lehnout." Položil mě a přikryl mě nazpět dekou.
"Stává se ti to často?" Lehnul si vedle mě.
"Už tady spolu 2 měsíce jsme, takže logicky ne nestává." Otráveně jsem řekla.

Ne že bych byla otrávená z něho, to je z toho jak mě bolí ta hlava.

"Dobře." Neutrálně se na mě pořád díval.
"Vážně můžeš jít spát, stejně za chvíli zase usnu." Pohladila jsem ho po tváři, ale on záporně pokýval hlavou.
"Tak v tom případě počkám dokud neusneš." Uchechtl se.

"Achjo." Šeptla jsem a on mě pořád jen pozoroval. Prostě na mě zíral, jako by mě nikdy neviděl.
Kdo ví, kolikrát na mě už takhle koukal a ani o tom nevím.

Natáhla jsem ruce směrem k němu, abych mu tak naznačila, že chci obejmout.
Naštěstí to pochopil a učinil tak.
"Draco?" Potichu jsem poveděla, abych se přesvědčila v to, jestli spí nebo ne.
"Ano?" Takže nespí, aha.

"Proč mi pomáháš?" Nadzvedla jsem hlavu, abych na něho mohla vidět.
"Protože chci." Ušklíbl se, takže jsem přemýšlela nad tím, jestli se ho chci vůbec na něco ještě zeptat.
Nic jsem neříkala, přičemž se on rozhodl znovu promluvit: "Taky ti to dlužím. Myslím, že ti nemusím připomínat, kolikrát jsi tady u mě seděla, když jsem s ostatníma oslavoval." Začala jsem se smát nad tím, že "oslavovali"

"No jo no." Vzpomněla jsem si na to, jak minimálně třikrát během noci zvracel, přotože mu bylo špatně a já tam u něho seděla.
"Můžu jít spát?" Poveděla jsem po chvíli co jsme na sebe jen koukali a nic neříkali.
Položila jsem svou hlavu zpět na jeho hruď.
"Samozřejmě." Vlepil mi rychlou pusu do vlasů a já se pokusila o usnutí, které se mi naštěstí povedlo.

------------------------------------------------------------------

"Isabell." Probudil mě chraptivý hlas u mé hlavy.
Otevřela jsem oči a pohled mi spadl na Draca.
"Jak ti je?" Rychle ze sebe vychrlil.
"Fajn." posadila jsem se.
Hlava už mě nebolela a naštěstí ani nic jinýho.

Ten prášek pravděpodobně doopravdy zabírá.
"Opravdu?" Nevěřícně si mě změřil pohledem a položil mi ruku na čelo.
Asi chtěl zjistit, jestli nemám teplotu, nebo tak něco.

"Ano, říkala jsem, že to za chvíli přejde." Ruku jsem mu sundala a zvedla jsem se z postele.
Popošla jsem ke stolu, kde měl Draco hodinky, abych se mohla podívat na čas.
Půl osmé.
"Půjdeme na snídani?" Už jsem měla hlad, jelikož jsme včera ani nevečeřeli.

"Samozřejmě." Zvedl se z postele a šel ke skříni z které vyndal oblečení a odešel se převléct.
Vyndala jsem si kalhoty s košilí a kravatou.
Když přišel nazpět šla jsem se tentokrát převléct já.
Rozčesala jsem si vlasy a převlekla se.
Potom jsme šli na snídani.

Vajíčka se slaninou. Zase vajíčka se slaninou. Oni ani snad nic jinýho nedělají.

"Není ti špatně?" Draco viděl jak se v tom s nechutí přehrabuju vidličkou.
"Jen jsem toho už přejezená." Poukázala jsem směrem ke snídani a on pokývl.
"Tak aspoň trochu sněz, ještě sis nedala ani kousek." Prosivě se na mě podíval a já pokývla.

"Můž-u to po to-bě dojí- dojíst?" Poveděl Crab s plnou pusou a já pokývla.
On si můj talíř s chutí přisunul k sobě a pustil se do toho.
Nechápal jsem jak to může ještě pořád jíst.

"Jaký jsou na dnešek plány?" Přisendul si k nám Blaise, který přišel asi tak o 20 minut později.
"Isy bude ležet, takže budu s ní v pokoji." Řekl to jako hotovou věc.

"Proč ležet?" Nechápala jsem.
"Protože tě bolela hlava." Odsekl a asi se o tom semnou nehodlal dále dohadovat.
"Ale já chci ven." Odsekla jsem tentokrát já.
"Navíc už mi nic není." Vítězně jsem se usmála i když jsem asi úplně vyhráno neměla.

"Draco tak může jít s náma k útesům, jestli se tobě nikam nechce." Navrhl Mathew a já nadšeně pokývla.
"Nevím no." Draco se zašklebil a já se prosivě otočila směrem k němu.
"V kolik?" Zeptal se jich.
"K večeru, asi v 5." Odpověděl Blaise.
"Uvidíme." Draco se na mě pousmál a mě bylo jasné, že na 99% nebudu moct. Ale tak zase pořád je tady ještě to 1%.

"Dracoo, prosím." Běhala jsem za ním po pokoji a snažila se ho přemluvit.
"Už jsem řekl, že ne." Nepříjemně káravým se po mně podíval.