HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

68. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

Unuděně jsem si položila hlavu na kraj vířivky a upíjela z ledové kávy, kterou jsem si udělala.

V tu chvíli jsem slyšela obrovský křik dvou lidí, kousek ode mě.
"Luciusi, drahý, uklidni se." Dveře od sídla se otevřely, div nevyletěly a vyběhla z nich zoufalá Narcissa.

Spěchala rychle směrem ke mně.
-----

Beze slova se napila z mé sklenice s ledovou kávou a oddechla si.
"Bože. To jsem potřebovala." Snažila se vydýchat po jistě náročném běhu.
"Musíš rychle dovnitř, sama je nezvládnu." Dále zadýchaně povídala.

Kdyby to nebylo důležité, neběžela by pro mě. Pomyslela jsem si a pokývla.
Vylezla jsem ven z vířivky a bez ohledu na to, jestli ze mě kape voda, jsem si to mířila dovnitř do sídla.

"Uvědom si, že teď se chováš jak úplný zbabělec. Potom se nediv až se na tebe vykašle. Ona je to jediný úžasný, co tě mohlo potkat. Tak se sakra probuď a dopřej jí to co si zaslouží." Ještě před vchodem dovnitř jsem zaslechla křik Luciuse.
S vykulenýma očima jsem pomalu popocházela dále.
"Ale když ona se provinila. Musí pykat." Draco se rozkřikl a mě jeho slova zastavila.

Přestala jsem jít dále a přemýšlela jsem nad tím co řekl.
Pykat?

"Ona se tady o tebe stará a snáší všechny tvoje návaly emocí. A ty ji trestáš za to, že si z tebe vystřelila potom, co jsi ji shodil do jezera. Zasloužil sis to. Buď rád, že to s tebou ještě nevzdala." Potom co Lucius řekl tohle začali oba dva mlít pátý přes desáty. Potichu jsem došla až do místnosti kde se hádali a zastavila se. Překřížila jsem si ruce a snažila se tak zakrýt to, že jsem tu jen v plavkách.

Jen jsem je pozorovala a užívala si pocit, že mě absolutně nevnímají.
Po chvíli už mě jejich dohadování přestalo bavit.

Popošla jsem k nim.
"Ticho. Prosím." Rozmáchla jsem se rukama a oni oba dva ztichli.
Překvapeně mě pozorovali.
"Draco má pravdu, měla bych mít trest za to, co jsem provedla." Otočila jsem se směrem k Luciusovi.
"V žádném případě si trest nezasloužíš." Lucius se na mě zamračil.

"Tati, ale ona je jen moje. Ne tvoje. Já tady rozhoduju." Draco sykl na Luciuse a já se bezmocně znovu rozmáchla rukama.
"Ty jsi jeho?" Lucius si mě změřil pohledem.
"To se neptejte mě." Pohled jsem smířila k Dracovi.
"Samozřejmě, že jsi. Nepochybuj o sobě." Odsekl Draco.

"Notak. Nechte ji. Je toho na ni moc." Nějak se sem dostala i Narcissa, která nejspíše slyšela naši konverzaci.
"Dokaž to. Dokaž, že je jen tvoje." Lucius si s úšklebkem změřil Draca, který byl v rozpacích.
Ten se bez jakého koliv slova vrhl ke mně a začal mi na rty sázet polibky.
Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila co dělá jsem se od něho odsunula.

"Kdyby byla tvoje..nikdy by se neodsunula." Lucius se ušklíbl a někam odešel.
Zůstali jsme tu jen mi tři s Narcissou.
"Ale my spolu nejsme jen-" Narcissa mě přerušila. "Jen tě připravuje na budoucnost. Hodně štěstí.." Pohladila mě s úsměvem po tváři a odešla na místo, kam šel Lucius.

Zůstali jsme tu s Dracem sami dva.
Hlavu jsem nechala sklopenou k zemi.
Chtěla jsem odejít, abych se mohla převléct. Dracovy ruce mě zastavily.
Vzal mne za zápěstí a přitáhl k sobě.
Trochu se sklonil a mé ruce pustil.
Ty své si položil na mé holé boky, na místo kam plavky nedosáhly.

Nic jsem neříkala. Ani jsem se nesnažila se mu nějak dostat ze sevření ven.
Už mi bylo jedno co mi udělá.
Jen jsem si přála, aby tahle napjatá energie už konečně skončila.

"Podívej se na mě." Hlesl mi do ucha a teplý dech co vycházel z jeho úst narážel do mého krku.
Neposlechla jsem a pohled nechala dále spadený k zemi.
Z ničeho nic sundal jednu ruku a nadzvedl mi bradu, abych se na něho podívala.

V jeho očích byl vidět neskutečný chtíč, který se probíjel se zlostí.
Celé tělo se mi chvělo.
"Chci ještě." Zadíval se mi hluboce do očí, až jsem měla pocit, že vidí myšlenky co se ve mně hemží.

"Notak, chci ještě." Zopakoval, když asi přestal očekávat jakoukoliv odpověď z mojí strany.
Jen jsem pozorovala jeho oči a zapíchla se do nich.
Byly tak moc tmavé. Tak tmavé jako nikdy nebyly. Světle modro-šedé duhovky ztmavly. Jako by ani nebyly jeho. Panenky se mu rozšířily.

Zmateně jsem od něho odvrátila pohled a očima spadla na jeho dlaň, která mne hladila po tváři.
Za ucho mi zastrčil prameny vlasů, které mi padaly do obličeje.
Bez pomyšlení připojil své rty na mé. Políbil mě.
Nebyl to obyčejný polibek, jako vždy.
Byl to polibek plný chtíče a vzrušení.

Na místech, kde se mě dotýkal mi zůstávala husí kůže.
Nevím co semnou dělá. Bojím se toho.
Udělal proti mým rtům pohyb. Bezhlavě jsem ho zopakovala. Jeden neobyčejný polibek se prolomil v líbání.

Snažila jsem se pobrat všechen dech co jsem mohla.
Srdce mi rychle bušilo.
Ani jeden z nás nechtěl přestat.
Ruce znovu přemístil na mé holé boky. Hladil mé tělo.
Své ruce jsem přemístila na jeho obličej a hladila ho po tvářích.

"Draco jede-me" do místnosti se vřítil znepokojeny Lucius.
Ihned jsem se od Draca odpojila a s panikou  měnila pohledy mezi Dracem a Luciusem.
Draco ovšem neustále svíral mé boky.
Nějak se mi povedlo se z jeho sevření dostat.
"Asi bych měla jít." Špitla jsem a rychle cupitala nahoru.

"Kampak běžíš? Jedeš taky." Cestou nahoru jsem potkala Narcissu.
"Najít nějaké oblečení, abych se mohla převléct." Pousmála jsem se a dale vybíhala schody nahoru.
"Draco, buď tak hodný a jdi půjčit něco Bell." Narcissa křikla po Dracovy.
"Jasně mami." Odvětil a do chvíle jsem za sebou slyšela kroky.

Vyšla jsem schody a čekala na něho.
"Počkej-" zatáhl mě za ruku, když jsem se chtěla rozejít směrem do pokoje.
Prst si dal přes ústa, aby mi poukázal, že mam být zticha.
"Jen je poslouchej." Poukázal směrem dolů a já pokývla.

"Zlato, vyrušili jsme je v nesprávné chvíli." Začal Lucius.
"Neslyšela jsem, že by se hádali." Narcissa odvětila.

"Asi bychom měli jít." Šeptla jsem mu do ucha a chtěla se zvednout a odejít.
Chytil mě a záporně pokýval hlavou.

"Samozřejmě, že ne. Jen tady spolu měli takovou..soukromou chvíli. Bůh ví, jak často to spolu provádí." Nedokázala jsem rozpoznat, jestli je Lucius rozčílený, nebo ne.
Ovšem rozpoznala jsem to, že nutně potřebuju na záchod.

Taky, jaká holka by nepotřebovala, když by byla několik hodin ve vířivce, počas toho co má své dny.
(Pozn. Aut. s tampónem samozřejmě😹)

"Draco počkej. Musím." Vymanila jsem se z jeho sevření a utíkala na záchod.

"Tady máš to oblečení." Stál opřený o stůl a pozoroval každý můj pohyb.
"Trochu soukromý prosím." Nadzvedla jsem obočí a on se s úšklebkem na tváři otočil.

"Jsou mi hrozně velké." Po zjištění, že bych v Dracových kalhotech došla metr a potom by mi spadly, jsem si je zase sundala.
"Pokud chceš něco jiného, budu se muset otočit směrem k tobě." Upozornil mne na to, že jsem chtěla soukromý a tímto by ho narušil.

"Vezmu si něco sama." Zabila jsem ho pohledem, když jsem viděla jak nenápadně nakukuje přes rameno.
Došla jsem ke skříni a z ní vytáhla kostkovanou zelenou sukni o které ani nevím, že ji vzal.
"Vypadáš úžasně." Hlesl ve chvíli, kdy jsem se snažila co nejrychleji přes sebe obléct mikinu.

"Proč myslíš?" Zašklebila jsem se.
"Nemyslím, já to vím." Uchechtl se.
Taky jak jinak, když se neustále otáčel, jestli už jsem hotová.
------------------------------------------------------------------

Ahoj! Dnes možná několik z vás potěším. Mám předem napsaných asi 7 kapitol, takže celkem přemýšlím, že bych dnes společně s touto vydala ještě 2 další.
Ještě přesně nevím, ale pravděpodobně to tak opravdu udělám, jelikož jsem se teď v těch kapitolách hodně podrobně vypisovala a nechci, abyste jeden-dva dny o kterých jsem psala, postupně četli třeba týden, protože teď vždy vycházela jedna kapitola denně <3
Snad je mé vysvětlování nějak pochopitelné.