HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

60. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

"Můžeš se převléct tady." Draco držel mou hůlku ve vzduchu tak, abych na ni nedosáhla.
"Ale já nechci." Odsekla jsem a vzala ai židli, abych na ni dosáhla. Vylezla jsem na židli a snažila se hůlku chytnout.

To bych to nebyla já, kdyby se mi zase něco nestalo..
--------

Než jsem se stačila nadát, zvrtla se mi noha a já padala dolů.
"Panebože, co jsem komu udělal." Rokřikl se Draco, kterému jsem skončila v náručí.
"Měla bys začít dávat pozor." Uchechtl se a chtěl mě položit na zem.
"Au, au. Počkej." Snažila jsem si stoupnout i na levou nohu, ale nešlo to.

"Chyť se mě." Dala jsem mu ruce kolem krku a on mne znovu zvedl do náruče.
"Podíváme se na to." Položil mě na postel a vyhrnul jednu nohavici legín, co jsem na sobě měla.

"Vyvrtknuté to nemáš, jen sis nějak špatně stoupla. Dáme na to obvaz a pomůžu ti chodit. Do večera už to bude lepší." Odešel někam na druhou stranu pokoje a já stále pozorovala mou hůlku, která levitovala ve vzduchu.

Zrovna dvakrát nadšený z toho teda nebyl.
Po chvilce se vrátil s obvazem a ještě nějakýma práškama.
"Vezni si tohle." Vrazil mi asi 3 různé prášky do ruky.
"Není to moc? Určitě by stačil jeden." Nechápavě jsem pozorovala mou ruku.
"Isy nesmlouvej a sněz je." Zastavil se u pohledu na mě a čekal až tak udělám, takže mi nic jiného nezbývalo.

Poslušně jsem podle jeho rozkázání snědla všechny tři a doufala, že se mi po žádném z nich nebude chtít spát.
"Šikovná." Ušklíbl se a pohladil mě po mé poraněné noze. Trochu jsem se pousmála a dále pozorovala co dělá.

"Tak. Hotovo. Teď se převlečeš, ať můžeme jít." Natáhl ke mně ruku, abych si mohla stoupnout.
"Vážně musí-" zastavil mě.
"Bello už jsme o tom mluvili. Neodmlouvej a převlékej se." Povzdechl si a podal mi oblečení.

Začala jsem si prohlížet co vybral.
Dlouhá tmavě zelená sukně a uplý korzetový top ve stejné barvě. K tomu bílé podkolenky.
"Sama si to nezašměruju." Top jsem nadzvedla a poukázala tak na to, že se musí zašměrovat.
"To neřeš a oblékej se." Káravým pohledem se na mě koukal i když jsem nic neprovedla.

"Můžeš se aspoň otočit prosím?" Zeptala jsem se a on pokývl.
Otočil se.
Rychle jsem na sebe natáhla sukni a až potom si sundala legíny co jsem na sobě měla. Cítila jsem jeho pohled na mém těle i když na mě zpříma nekoukal.
No já jsem blbá. Pleskla jsem se rukou do čela. Vždyť on mě celou dobu pozoruje zpětně v zrcadle.

Hned co si všimnul toho, že jsem ho zastihla při činu, pohled s úsměvem sklopil dolů k zemi.
"Draco?" Šeptla jsem a otočila se k němu zády.
"Jo jasně." Popošel ke mně a začal mi šměrovat korzetový top.
"Kde ses to naučil?" Děkovně jsem se na něho pousmála.
"Tajemství." Ušklíbl se.
Ach tak. Povzdechla jsem si.

"Taak hotovo."
Otočila jsem hlavu směrem k zrcadlu, abych se podívala jak to vypadá.
Nějak jsem po jedné noze doskákala pro hřeben a rozčesala si vlasy.
"Takžee, jak vypadám?" Snažila jsem se protočit dokola, ale má noha to nedovolila.
I když musím říct, že už to bolí míň.

"Vypadáš dokonale. Jako vždy." Přitáhl si mě do objetí ze zadu.
"Tak jdeme." Popohnal mě.

"Můžeš zkusit zrychlit?" Zoufale se na mě podíval v půlce cesty.
"Rychleji už nemůžu." Oplatila jsem mu stejně zoufalý pohled.
"Vezmu tě." Vyzvedl mě do náručí jako bych nic nevážila a rychle semnou šel až před hřiště.

"Všichni už tam čekají. Dokážeš ten kousek dojít sama? Potřebuju jít napřed."

Souhlasivě jsem pokývla hlavou a on se rozeběhl směrem k ostatním.
Nějakým stylem jsem dokulhala až k první řadě na tribuně a posadila se.
"Au." Sykla jsem a podívala se na svůj kotník. Poslední dobou mu dávám nějak zabrat.
"V pohodě?" Vedle mě se z ničeho nic objevila nějaká blonďatá dívka. Byla už od pohledu zajímavá.
"Uhm." Souhlasně jsem pokývla a přemýšlela nad tím, jestli opravdu existuje, nebo si to jen moje hlava vymýšlí. Lidi sem nechodí, pokud není zápas.
"Já jsem Lenka a ty?" Podala mi ruku, kterou jsem přijala.

"Isabella." Šeptla jsem.
"Dobře Isabell, co tady děláš?" Trochu se pousmála.
Rozhodně nebyla ze zmijozelu.
"Šla jsem sem s jedním klukem. Má trénink, tak sem s ním vždycky chodím." Vysvětlovala jsem.

"Na to stejné bych se mohla zeptat i já tebe. Co tady děláš?" Vyhrkla jsem a pořád ponechala kamenný pohled.

"Jen se mi to tu líbí." Směle se usmála.
"Ty budeš ze zmijozelu, že ano?" Neustále se usmívala. Nechápu kde tolik pozitivní energie bere.

Pokývla jsem hlavou na souhlas a ona chtěla něco říct, jenže nás vyrušil pád jednoho z hráčů.
"Panebože." Šeptla jsem a nějak jsem se zvedla.
Dobelhala jsem se až k němu a zjistila, že je to jeden z odrážečů.

"Jsi v pohodě?" Klekla jsem si vedle něho a z obličeje mu odendala černé vlasy, které mu tam padaly.
"Jsem." Zvedl se jako by nic.
"Spíš jestli jsi v pohodě ty?" Ušklíbl se směrem k mé noze a já pokývla.

"Vážně jsi v pohodě?" Všimla jsem si krve na jeho tričku v kterém trénoval. Myslela jsem, že dnes měli mít dresy..
"Sakra." Šeptnul a já mu tričko vyhrnula. Naskytl se mi pohled na ošklivou ránu na jeho břiše.
"Běž si sednout." Popostrčila jsem ho směrem k tribuně.
"Pomohla bych ti, ale má hůlka teď levituje někde v pokoji, takže budeš muset chvíli počkat." Ušklíbla jsem se a posadila se vedle něho.

"Jsi v pořádku?" Od někud se vynořila Lenka, která tu ještě před chvílí seděla.
"Nestarej se." Odsekl a ona sklopila hlavu.
Omluvně jsem se na ni podívala.
"To je v pořádku, jsem zvyklá." Pousmála se a odešla od nás pryč.
"Nemusel si na ní být hned takový. Náhodou přijde mi zajímavá." Okřikla jsem ho a to už ani nevím jeho jméno. Nepamatuji si ho.

"Neříkej mi co mám dělat." Probil mě pohledem a já se na něho udiveně podívala.
V tu chvíli už všichni slétali dolů.
"Ty jsi taky úplně nemožnej." Draco byl pěkně naštvaný, přičemž jsem si všimla, že ten chlapec není jediný, který má nějakou ránu.
Draco měl pěkný monokl u oka a roztržené obočí.

Vykulila jsem oči a zvedla se směrem k němu.
"Co jsi dělal?" Pohladila sem mu ránu a on se snažil nesyknout bolestí.
"Ten debil nedokázal odbít potlouk, takže do mě narazil. Máš jediné štěstí, že není zápas, takže ty potlouky nejsou tak silné." Ušklíbl se na onoho chlapce, který se držel za břicho.

"Vezmi ho na kolej, přijdeme za váma." Kudrnatý chlapec si stoupnul vedle mě a pošeptal mi to do ucha. Pokývla jsem hlavou a majetnicky chytla Draca za ruky.
"Fakt nejsi normální tyvole." Myslím, že Draco by se do něho nejradši každou chvíli ihned pustil a dal mu do tlamy.
"Ale tohle prostě neovlivníš." Černovlasý chlapec se odvolával od vinny.

V tu chvíli už jsem radši táhla Draca pryč i přes to, že já sama pomalu nemohla chodit.
Ve chvíli kdy jsem se přiblížili ke škole mi prudce škubl s rukou tak, že jsem musela zastavit ať se mi chce, nebo ne.
Narazil mě na zeď školy a dýchal mi teplý vzduch z jeho úst do obličeje.