HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

50. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

Ještě v polospánku jsem slyšela uchechtnutí a ucítila jsem pusu, která mi přiletěla na čelo.
"Tak teda dobrou." Šeptnul mi do ucha a já se k němu ještě více natiskla.
"Dobrou." Zkomolila jsem ze spaní něco podobného tomu.

-------

Rána
Ozvala se obrovská rána.

Otevřela jsem oči a jelikož byla všude tma, nic jsem neviděla.
Něco mi sáhlo na ruce, takže jsem sebou rychle cukla.
"Klid, to jsem já." Poveděl potichu Dracův hlas a mně se díky tomu snížil tep, který se mi předtím zvýšil opravdu o hodně.

"Lumos." šeptla jsem a mávnula hůlkou, pro kterou jsem si nějak sáhnula na noční stolek.
"Co to bylo?" Hlas se mi klepal a celé tělo s ním.
"Nevím, ale musíme být potichu." Položil mi prst přes ústa a já pokývla.
Ruku sundal a chytil mě za tu mou.

"Neměli bychom tam jít?" Vyděšeně jsem se na něho podívala.
"Já tam dojdu. Počkej tady, kdyby cokoliv víš co dělat." Pošeptal a poukázal směrem k hůlce z které pořád svítilo světélko. Zvednul se z postele a do ruky si vzal svou hůlku. Pomalu popocházel ke dveřím od pokoje.

Ve chvíli kdy se opět ozvala rána jsem se zvedla a cupitala za ním.
Spřežil mě vyčítavým pohledem.
"Vrať se tam, okamžitě. Nebudu riskovat to, že se ti něco stane." Podíval se na mě a já se skloněnou hlavou odešla nazpět k posteli.

Chvíli jsem tam seděla a přehazovala si hůlku z jedné ruky do druhé.

Další rána a další.
Celá vyklepaná jsem se zvedla a s nataženou hůlkou se pomalu vyplížila ven z pokoje. Draco mě za to možná zabije, ale to přece nevadí.

Potichu jsem popocházela krůček po krůčku.
Podívala jsem se přes zábradlí v patře dolů a pohled mi spadl na tři lidi, s hůlkami v rukách, přičemž jeden z nich jen nehybně stál.

"Alerte ascendere!" Doslova zakřičel mužský hlas, který jsem neznala.
Ten na koho byla kletba vyslána se vymrštil do vzduchu a poté padal dolů.
"Aresto momentum." Natáhla jsem rychle hůlku a pošeptala směrem k padajícímu. Jeho pád se okamžitě zpomalil.

Pořád jsem ale nedokázala zjistit kdo tam všechno je.
Vypadalo to jako kouzelnický souboj.
Díky mé pomoci zatím neznámému, jsem si získala veškerou pozornost.
Ale neviděli mě, což bylo jedině dobře.
Oddechla jsem si a pozorovala celou situaci.

Pořád tam neustále padala jedna kletba za druhou.

"Expelliarmus." Až teď jsem hlas rozpoznala.
Draco.
Hlasitě jsem polkla při pocitu, že to čemu jsem pomohla zpomalit pád byl Draco.

Zasaženému vypadla hůlka z ruky.
On ji zvedl a utekl.

"Věděl jsem, že příjdeš." Ozval se hlas Luciuse, který tam celou dobu jen postával.
"Kvůli tvým stupidním nápadům se Isy vzbudila." Odsekl Draco.

To toho muže Lucius snad přivolal kvůli tomu, aby s ním mohl Draco soupeřit?

"Isabell ti pomohla, abys zpomalil při pádu. Lumos Maxima." Lucius mávnul hůlkou a rozsvítilo se obrovské světlo, které dosvitlo až ke mně.
Krčila jsem se za zábradlím a když mi došlo, že mě vidí stoupnula jsem si.
"Okamžitě běž do pokoje." Ozval se naštvaný hlas Draca.
"Ne zůstaň tady" promluvil Lucius a já se zastavila.

Dostaly mne do úzkostí. Nevěděla jsem co mám tedy udělat.
Ovšem to, že je Draco pěkně naštvaný, jsem věděla moc dobře.
"Pojď za náma." Poveděl Lucius a Draco mne pozoroval pohledem, který jasně říkal, že má chuť mě zabít.
"Nemůžu." Špitla jsem, takže se divím, že mě vůbec slyšeli.

"Můžeš." Poukázal rukou směrem k němu a já se svěšenou hlavou sešla dolů.

"Kde ses to naučila?" Dal si ruce v pas a já se podívala směrem k Dracovi.
"Od Draca." Ani jsem se nesnažila si něco rychle vymyslet.
"Dobře Draco. Když tady Bell připravuješ do budoucnosti, proč by potom měla zůstávat v pokoji?" Lucius se nechápavě  podíval na Draca.

"Protože nechci, aby jí někdo ublížil." Upřímně řekl.
"Kdyby se přidala a někdo by k ní mířil, zabil bych ho." Uchechtnul se a já vykulila oči.
"Co-že-e?" Překvapeně jsem řekla a on pokývl.

"Jak myslíš. Měla by se také naučit soupeřit." Lucius si mě změřil pohledem.
"Někoho ti seženu." Ušklíbl se směrem ke mně a Draco ho zabil pohledem.
Jinak se vlastně ani netvářil. Jen všechny zabíjel pohledem.

"Ne." Draco si mě majetnicky chytil za ruku.

"Jen pro zábavu. Nic se jí nestane."

Vytrhla jsem svou ruku z Dracova sevření a popošla kousek dál. Lucius poukázal rukou směrem nahoru a asi tím chtěl naznačit to, že už můžeme jít.
Nevím jestli to tak doopravdy myslel, ale takhle jsme to pochopili a oba jsme tak udělali.

Cupitala jsem za Dracem, pořád se svěšenou hlavou a bála se toho co přijde.
Když viděl jak pomalu se za ním táhnu, doslova mě za ruku dotáhnul do pokoje, kde zavřel dveře a rozsvítil. Rukama mě přišpendlil ke zdi.
Díval se mi hluboko do očí, ve kterých byl rozhodně vidět strach.
Vzato v těch jeho to bylo spíše rozhořčení a naštvanost.

"Už to nikdy neuděláš, nebo-" ztichl a větu neodpověděl.
"Nebo?"

"Nebo si mě nepřej." Protočil očima.
"Taky že nepřeju." Odsekla jsem.
"Isabell okamžitě mě přestaň štvát." Mračil se. Až takovouhle reakci jsem nečekala.

"Promiň, já se jen bála a nevěděla jsem co dělat, protože jsi se nevracel a byly tam rány a já se opravdu bála-" blábolila jsem.
"Pštt." Položil mi ruku přes pusu, abych utichla.
Pořád mě držel přišpendlenou rukama u zdi. Sklonila jsem hlavu

Sundal mi ruku z úst a chytil mne za bradu, kterou nadzvedl.
"Tohle dělat nesmíš, musíš mě poslouchat." Přiblížil se ke mně tak blízko, že se naše obličeje téměř dotýkali.
"Já vím, ale-"
Chtěla jsem něco namítnout, jenže jsem nemohla.

Než jsem se stačila vzpamatovat přilepil své rty na ty moje.
Pusu prohloubil v dlouhý polibek.
I kdybych se chtěla odpojit, nemohla jsem se ani pohnout, takže bych nemohla.

Odpojil se a pustil sevření, které mě až do teď nehybně drželo.
Odešel do postele, kde si potichu lehl a přikryl se.

Nechápala jsem. Neřekl ani slovo a prostě jen odešel a lehl si do postele.
Popošla jsem též k posteli a udělala to stejné co on.
Beze slova jsem si lehla a přykrila jsem se.

Nechápala jsem ho.