HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

84. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

"Ale já nikam nechci, vždyť takhle neuděláme na konci roku zkoušky." Zoufale jsem se rozmáchla rukami.
"Isabell, přestaň." Aha, Draco se konečně zmohl slova. Ani nemusel, když měl v plánu mne okřiknout, mohl prostě zůstat zticha.
"Dokud mi neřeknete kam, tak nikam nejdu." Zamračeně jsem složila ruce v pas. Chtěla jsem už konečně normální odpověď.

"Máš pět minut." Protočil očima a obešel Draca směrem ven ze dveří.
Pohledem jsem zůstala civět na Dracovi.
----

"Proč..Proč musím i já?" Na tváři mi zůstal úšklebek.
"A kam? Já nikam nechci!" Ani nevím, jestli jsem byla naštvaná, nebo smutná z toho, že zase někam odjíždíme.
"Nejedeme jen my a teď pojď." V ruce svíral mou hůlku. V té druhé jeho koště. Divné, že jsem si toho předtím nevšimla.
"Ale já ni-" Snažila jsem se promluvit, ovšem začal se ke mně nebezpečně přibližovat, což mě znepokojilo a on to moc dobře věděl. Koště prostě jen opřel o zeď.
"Neodmlouvej a pojď, nebo-" Zvedl napřaženou ruku a v momentě, kdy jsem si byla jistá, že mi každou chvíli vrazí přes zadek, jsem uskočila.
"Ne ne, au, já budu hodná, slibuju." Brblala jsem a začala couvat.

Choval se ke mně jako k dítěti.
"Dobře, klid. Tak ale pojď." Ruku natáhl ven ze dveří. Já se vydala opačným směrem.
"Chvíli počkej." Zamumlala jsem a začala se přehabovat ve věcech na stolku.
"Slíbila jsi, že budeš hodná a teď zase odmlouváš..věci tam máš, takže nic nepot-" Zasekl se, protože jsem zrovna vytáhla štos pergamenu.
"Zabavíš se jinak. Pojď, nebo ti to bude otec vyčítat." Tentokrát natáhl ruku směrem ke mně.
Pergameny jsem položila nazpět, se sklopenou hlavou šla za ním.

"Pospěšte si, nemáme na to měsíc." Lucius neustále něco pokřikoval. Celou cestu k nějakému autu, nebo co to vlastně je.
Postupovala jsem hned za ním a po velké mezeře za mnou, se hrnul zbytek.
Nechápu, jak si může Lucius dovolit vzít 9 žáků s tím, že budou za trest celý týden cvičit famfrpál.
Vážně nechápu co tam s Cassie budu celou tu dobu dělat.

Raději jsem po dobu cesty mlčela. Nechtěla jsem totiž ještě více rozčílit, už tak naštvaného Luciuse a společně s ním i Draca, který by mi připomínal to, že jsem slíbila, jak budu hodná.
Měla bych si dát pozor na jazyk, na to co říkám a slibuju.

"Běž nahoru, do pokoje. Dokud nepřijdu nikam nechoď." Draco mne dovedl až do vnitř do sídla, s tím, že se bál, abych nešla jinam a potom prostě zase odešel.
Poraženě jsem vyšla schody nahoru a v pokoji padla do postele.

Tohle fakt není normální, oni nejsou normální, kdybych tady aspoň měla někoho, ale ne já budu až do večera zavřená v pokoji, protože jsem nemlčela. Naštvaně jsem si mumlala pro sebe.
"Cassie? Jak si sem trefila?" Cassie se vřítila celá uřícená do pokoje.
"Flint mě sem hodil, abych šla za tebou." Snažila se rozdýchat, nejspíše z běhu.
"Proč?" Kazila mi můj klid. Teď už nemohu na všechny nadávat.
"Zavázela jsem, trénují." Protočila očima a aniž by se zeptala, spadla do postele hned vedle mě.
"Odpočiň si. Potom budeme dělat jídlo." Neustále zhluboka dýchala.

"Cože?" Zabrblala jsem..
"Cože?!" Až teď jsem si uvědomila co řekla.

"No Malfoyův otec říkal, že kuchařka co zde byla odešla a ten jejich domácí skřítek, dělá odporné jídlo. Takže je to na tobě. Jo a bez kouzel." Uchechtla se.
"Jak jako na mně? Já narozdíl od vás měla jen trochu. Jeden kelímek, ani nevím jestli to byl opravdu alkohol." Ohradila jsem se. Přece nebudu všechny obskakovat jen já.

"Zapomeň. Já si užiju chvíli klidu v zadu na zahradě. Doufám, že se ještě opálím. Máš tady plavky? Co sis zabalila?" Snažila se změnit téma.
Došlo mi, že nemá cennu se s ní o tom dohadovat.