HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

66. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

Záporně jsem pokývla hlavou a podívala se na teploměr.
"Říkala jsem, že mi nic není." Vitězně jsem se pousmála a teploměr mu vrazila před obličej.
"Moc bych nepředbíhal. Radši se změříš i zítra." Ušklíbl se.
----

Protočila jsem očima.
"Pokud chceš tak si jdi na chvilku lehnout, ať potom nejsi unavená." Přikryl mě dekou a posadil se vedle pohovky na zem.
"V kolik tam půjdeme? Co máme vůbec pozorovat?" Zasmála jsem se.

"Půjdeme nějak za 3 hodiny. Někdy před půlnocí. Je čtvrt na devět, takže tak v půl dvanácté."
Souhlasivě jsem pokývávala hlavou a tázavě ho pozorovala.

"Jo a máme pozorovat souhvězdí severní koruny, takže půjdeme do zadu k jezeru. Odtud je vidět. Chceš pití, nebo tak něco?" Zvedl se a čekal na odpověď.

"Dala bych si čaj. Dojdu si ho udělat." Posadila jsem se a chtěla se zvednout, jenže jeho ruce mi to neumožnily.
"Já ho udělám." Díval se mi přímo do očí.
Nazpět jsem si lehla a děkovně se na něho usmála. Což on už neviděl.
Aspoň nemusím vstávat.

(Pozn. aut. Teď to bude na kraťoučkou chvilku z pohledu Draca. Jen se mi to hodí do děje, jinak nemám nijak v plánu přidávat do kapitol pohledy i ostatních. Děkuju za pochopení.)

"Tak tady to má-" přiběhl jsem s hrnkem čaje nazpět za ní. Když v tu chvíli jsem si všiml, že v klidu oddychuje.

Pohladil jsem ji po vlasech a dal jí pusu na čelo. Je tak krásná. Pomyslel jsem si, ale hned tu myšlenku radši hodil za hlavu.
Hrnek s čajem jsem položil na stolek a odešel do knihovny. Snad mne potom najde.

---

Probudilo mě světlo co mířilo do mých očí. Nevím co to bylo, ale určitě pocházelo z jednoho z oken.
Pootevřela jsem oči a zjistila, že jsem tu sama.

Vedle mě byl jen čaj, který jsem chtěla. Sama jsem se tulila k dece.
Zajímá mě kolik je hodin. Pomyslela jsem si a posasila se.

Promnula jsem si oči a pomalu se zvedla.
Znovu mnou projel nával zimy.
Rychle jsem se sehla pro deku, kterou jsem byla celou dobu přikryta a obalila si ji kolem sebe.
Následně jsem se měla vydat na cestu, abych našla Draca.

Všude byla tma a já si nechala hůlku nahoře v pokoji, takže si nemám jak rozsvítit.
Můj strach z tmy mi to momentálně neulehčuje.

"Sakra." Proklela jsem, když jsem rukou narazila do zdi.
Držela jsem se za ono postižené místo a pomalu popocházela dále.

Neustále jsem se ohlížela kolem sebe, jelikož jsem měla pocit, že mě někdo, nebo něco pozoruje. Jako vždy.
Díky hmatu jsem zjistila, že jsem se dostala so kuchyně. Sama sobě jsem nevěřila, že jdu tak pomalu.
Nikdo tu nebyl. Slyšela bych ho.

Pomalu jsem šla dál a dál.
"Draco?" Zvolala jsem potichu, když jsem procházela dlouhou chodbou.
Nedostala jsem žádný náznak toho, že by byl v mé blízkosti. Moc dobře ví, že mám panickou hrůzu z tmy.
Panoval ve mně obrovský strach. Ani chození po škole ve tmě mi nevadí tak moc, jako tohle.

"Draco?" Otevřela jsem první dveře na které jsem narazila, ale bezvýznamně. Nebyl tu.

Dostala jsem se až k zatočeným schodům.
Stoupla jsem si na jeden schod a potom zase na druhý. Vycházela jsem je zpomaleně jako kdybych byla šnek.
Znovu jsem se ocitla v jedné z chodeb.
Sáhla jsem na kliku od jednich dveří a aniž bych ji stačila zmáčknout, aby se dveře otevřely. Učinily tak samy.
Celá jsem se z toho oklepala. Dveře jsem více otevřela a na okraj jsem vešla dovnitř.
"Draco?" Zvolala jsem a doufala v odpověď.

V tu chvíli jsem uslyšela nějaký šramot uvnitř pokoje. Musí to být kousek ode mě. Měla jsem blízko k tomu, abych se nerozbrečela. Chtěla jsem se ihned dostat ven z pokoje, ale hruď do které jsem při couvání zády narazila, mi úniku z pokoje zabránila.
V tu chvíli ze mě vyšel první vzlyk. Nevěděla jsem kdo to byl. Po tváři mi pomalu, ale jistě začaly stékat slzy.

"Ššš, klid. Jsem tu." Ozval se vystrašený hlas Draca. Asi nečekal, že se rozbrečím.
Ihned jsem si otočila a přivinula se mu k tělu.
"Co se stalo?" Hladil mne rukou po vlasech.
"Boj-bojím se." Zadrhávala jsem se.
Přemýšlela jsem nad tím, jestli to k čemu se tulím, je opravdu Draco a ne někdo kdo použil mnoholičný lektvar.
Vykulila jsem oči a pustila se ho.
Z ničeho nic mě vzal rozrušeně za ruku a vytáhl ven z pokoje.

"Semnou se ti nic nestane, neboj se." Znovu si mě k sobě přitáhl. Pokývávala jsem hlavou a snažila se hodit to s mnoholičným lektvarem za hlavu.
"Běž se převléct, za chvíli půjdeme." Rukou mě trochu popostrčil, abych se rozešla.

"Kudy?" Zastavila jsem se a on do mě narazil, jelikož to neočekával.
"Promiň *zadrmolil se* ty nemáš hůlku?"

Záporně jsem pokývala hlavou a on si povzdechl.
"Lumos." Vytáhl tu jeho a díky světlu vycházejícího z hůlku jsem konečně rozpoznala u čeho se nacházíme.
Jsme pár kroků od pokoje, ve kterém budeme přespávat.

"Tohle si obleč." Podal mi do ruky komínek oblečení, neboli nějaké legíny a teploučkou mikinu, která ani nebyla moje.
Rychle jsem se před ním převlékala. Mezitím co on si jen na svou holou hruď natáhl mikinu.
"Mimochodem další pravidlo. Vždycky tady sebou nos hůlku. Pro případ nouze." Vrazil mi mou hůlku do ruky a já pokývla.
"Máš hlad?" Dole v kuchyni si vzal zelené jablko a já jen záporně pokývala hlavou.

"Tak pojď." Vzal mne za ruku a vyšel se mnou ven.
"Kdyby se tu někdo neznámy objevil, ihned útočíme. Nezapomeň." Šeptl mi do ucha.
"Jasně neboj." Více jsem se ho chytila a následovala ho až do zadu za sídlo, kde bylo takové malé jezero.
"Mělo by být přímo..támhle." vzal mou ruku a poukázal směrem k souhvězdí.

Společně jsme si se smíchem lehli na upravený trávník a pozorovali noční nebe.

"Vidíš ho?" Optal se mě.
"Uhm." Souhlasila jsem a nadále pozorovala souhvězdí severní koruny. Byl to vlastně jen půlkruh. Nic víc.
"Není ti zima?" Mumlal s plnou pusou, v které žvýkal jablko.
"Ne, Draco není. Nemusíš být tak pečlivý. Kdyby mi byla zima, tak to řeknu." Uchechtla jsem se a on jen pokývl.
Je až moc starostlivý.

"Líbí se mi to tu." Poveděla jsem po chvíli ticha, které mezi námi panovalo.
"To jsem rád." Pousmál se na mě.
"Schválně jestli najdeš souhvězdí hada." Uchechtl se.
Na chvilku jsem se zamyslela a potom ho začala hledat. Ani jsem nevěděla jak vypadá, jen jsem prostě odhadovala.
"Támhle. Mám ho." Vykřikla jsem a nadšeně rukou poukazovala k souhvězdí hada.

"Šikovná." Zazubil se na mě a vlepil mi pusu na tvář.
"Víš co jsme vždycky s Ellie dělaly?"
Nevím, jestli navázat na vzpomínku spojenou s Ellie, je zrovna ten nejlepší nápad.
"Co?" Zaujatě si mě prohlížel.

"Vždycky, když jsme byly u ní a bylo teplo, přespávaly jsme pod širákem." Nadšeně jsem ze sebe rychle vychrlila vzpomínku.

"Pod širákem?" Nechápal mé pojmenování.