HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

65. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

Při návratu do kuchyně jsem se potichu zastavila kousek od Draca a začala ho pozorovat.
Ne to jak vypadá, ale to co dělá.
Seděl bokem ke mně na pultu vedle hrnce a cpal se sýrem, který už byl osmažený.
---

Popošla jsem k němu blíže. Tak moc se soustředil na jídlo, že si mne do teď nevšiml.
"Nezapomněl ses náhodou zeptat?" Šeptla jsem mu do ucha. Nečekal to, takže sebou cuknul. Nedivím se, když do teď nevěděl, že už jsem tu.
"Máš to moc dobrý." Zamumlal s plnou pusou.

Aspoň, že tak. Pomyslela jsem si a na venek jsem se jen pousmála.
"Co je tohle?" Nadzvedl vařečku, kterou jsem mu předtím vrazila do ruky, než jsem se šla převléct.
"Vařečka." Pobaveně jsem se zasmála.
"Aha. Myslel jsem, že se tím něco mlátí, nebo tak něco." Nadzvedl obočí a zatvářil se překvapeně.

"Ne tím se to míchá." Vzala jsem si ji raději nazpět do své ruky a popošla k hrnci, v kterém byly brambory.
"Draco pokus se o to, aby něco zbylo." Od té doby co jsem ho "načapala" snědl minimálně pátý kus sýru. Nechápu kde se v něm bere tolik místa pro jídlo.

"Jasně, neboj." Cpal se dál.

"Takk, teď už jen-" popošla jsem k talíři kde byly hotové sýry.

Byly..
Ihned mi spadl úsměv z tváře.
"Klid. V klidu se nadechni a buď v klidu." Šeptala jsem sama sobě.
Jeho chyba. Vzala jsem jeho talíř s bramborama a položila ho na jídelni stůl. Sama jsem si z lednice vzala nějaký jogurt, nebo co to vlastně bylo.

"Tak tady to máš." Zavolala jsem Draca, aby sem přišel a najedl se. Rozhodla jsem se dělat, jako by nic.
Posadil se před talíř a začal si mě měřit pohledem.

"Ty nebudeš?" V klidu se pustil do brambor a bylo mu úplně ukradené, že všechny sýry snědl.
"Mám jogurt." Nadzvedla jsem kelímek a šla si sednout za ním.
"Ale potom si ještě něco dáš." Nadzvedl obočí a dále jedl.
"Jojo." Souhlasně jsem pokývla i když jsem věděla, že už si potom nic nedám.

"Dracoooo." Zakřičela jsem a doufala, že mě uslyší, jelikož já už se asi dvě hodiny válím na pohovce a on někam odešel.
"Stalo se něco?" Během chvilky se vynořil u mě.
"Jen je mi zima. Máte tady někde deku?"

"Jo jasně." Znovu někam odběhl.
Do chvilky byl zpět, ale bez deky.
Tázavě jsem nadzvedla obočí a chtěla vysvětlení.

Beze slova se vecpal vedle mě a ani by něco řekl přivinul si mě k sobě.
"Chci dekuuu." povzdechla jsem si. Tím, že si tady vedle mě lehne mi nepomůže, když on sám je studenej jako led, protože tady poběhává bez trička.
"Já ti nestačím?" Sklopil pusu do podkovy.
"Ne."
Začali jsme se oba dva smát.

"Tak ja jdu teda pro tu deku no." Chtěl mě pustit a zvednout se, ale já ho nepustila.
"Nikam." Ušklíbla jsem se.
Jen se překvapeně zašklebil a pokývl. Nazpět se ke mně přitulil.
Nebudu lhát, miluju jeho přítomnost.

"Sluníčko. Vstávej." Probudil mne chraplavý hlas vedle mé hlavy a pusa, kterou jsem dostala do vlasů.
"Uhm." Něco jsem souhlasivě zamručela a otevřela oči.
Tak ty jsi asi úplně blbá sama sobě jsem v hlavě začala nadávat, když jsem zjistila, že jsem na Dracovi usnula a teď se mu tady válím po hrudi.

"Stalo se něco?" Šeptla jsem. Neměla jsem chuť mluvit nahlas. Taky kdo by měl.
"Ne, jen musíme vstát." Pohladil mě po vlasech a já pokývla.
Zvedla jsem se do sedu a ještě pořád s uvřenýma očima ho pozorovala. Stejně tak on mě.

"Kolik je?" Zašklebila jsem se a upravila mu pár neposedných vlasů, které mu spadaly do očí.
"Bude skoro 7 večer." V klidu odpověděl.
"Cože? Proč si mě nevzbudil dřív?" Vykulila jsem oči.

"Když ty jsi tak v klidu spala, že se mi nechtělo." Uchechtl se.
"Promiň." Omluvila jsem se.
On si mě jen měřil pohledem.
Plácla jsem se rukou do čela, když mi to došlo.
"Promiň, že jsem usnula. V noci jsem se moc nevyspala a navíc jsi prostě pohodlný. Ani jsem neměla v plánu usnout." Omluvně jsem se na něho pousmála a on pokývl.

"Co budeš chtít k večeři?" Optala jsem se a on se zamyslel.
"Když to tady asi není." Zamyslel se a zvedl se z pohovky.
"Udělám ti cokoliv, jen mi musíš říct co chceš." Došla jsem až za ním před ledničku, kterou si měřil pohledem.

"Dal bych si vajíčka." Otočil se směrem ke mně. Pokývla jsem a z lednice vyndala pár vajíček. Poté jsem se snažila najít pánev, která zde naštěstí opravdu byla.

"Draco prosím, doneseš mi něco? Je tu hrozná zima." I přes to, že jsem stála u sporáku a dělala vajíčka, klepala jsem se zimou.
"Jasně." Někam odešel.
Po chvíli se vrátil s onou zelenou dekou, která byla nahoře v pokoji na židli.

Přivinul mi ji kolem ramen a přetočil dopředu. Přitiskl ji ke mně společně i se svým tělem.
"Vždyť se celá klepeš." Zděšeně si mě otočil směrem k sobě.
Tak to sis všiml brzo pomyslela jsem si.
Jen jsem pokývla hlavou a otočila jsem se nazpět k pánvi.

"Za chvilku už to bude, takže už si můžeš jít sednout." Do ruky jsem mu podala příbory a on tam jen tak zamyšleně stál.
Začala jsem mu luskat prsty před obličejem, takže se zase rychle probral a začal vnímat.
"Jo, jen přemýšlím kde máme teploměr." Vzal si ode mě příbory a donesl je k jídelnímu stolu.

"K čemu teploměr?" Na talíř jsem začala nandavat vajíčka a pomalu je nesla za ním na stůl.
"Chci zjistit, jestli nebudeš nemocná." Pousmál se. Bylo vidět, že to myslí smrtelně vážně.

Ve vduchu jsem se začala modlit, abych náhodou neměla zvýšenou teplotu, což se u mě stává dost často. Ještě když je mi zima.
"Draco vždyť mi nic není. Nemáš se čeho obávat." Pousmála jsem se na něho a s chutí se pustila do své porce vajíček.
Sice jsem je měli opravdu často ve škole, ale zřejmě to ani jednomu z nás momentálně nevadilo.

"Nikdy nevíš." Zazubil se na mě.
Protočila jsem očima a raději už nenavazovala až do konce večeře konverzaci.

Draco se z ničeho nic zvedl a od rozjezeného jídla odběhl pryč.
"Konečně jsem si vzpomněl." Přiběhl nazpět s teploměr v ruce.

"Běž si lehnout tam *poukázal na pohovku, kde jsem předtím usnula*, rychle to dojím a jsem u tebe."
Nezbývalo mi nic jiného než pokývnout a bez odmlouvání jsem sebrala všechny saky paky a odešla si lehnout na pohovku.

Během chvilky přicupital až ke mně a rozhodl se, že mi tedy tu teplotu, kterou nemám změří.
"Říkala jsi něco?" Mezitím co ke mně byl otočený zády, jsem si potichu sama pro sebe něco mumlala.

Záporně jsem pokývla hlavou a podívala se na teploměr.
"Říkala jsem, že mi nic není." Vitězně jsem se pousmála a teploměr mu vrazila před obličej.
"Moc bych nepředbíhal. Radši se změříš i zítra." Ušklíbl se.

-----------------------------------------------------------------

Zdravím všechny čtenáře. Mám na vás dotaz, je něco co vám na tomto příběhu vadí? Něco co bych měla změnit?
Ráda si přečtu vaše nápady <3