HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

36. kapitola

"Draco?" Pošeptala jsem krátce po osmé hodině večer.
"Mám se ho bát?" Zeptala jsem se a on záporně pokýval hlavou.
"Nic ti neudělá, neboj se." Pošeptal mi do ucha.

Odpočítávala jsem každou minutu do půlnoci.
"Už je půl, pojď." Zvednul mě za ruku z postele a dotáhnul mě ke skříni.

"Převleč se do tohoto." Podal mi černou sukni s černým trikem, které mělo spadlá ramena. Rychle jsem se převlékla a přes sebe si vzala hábit. Do kapsy, jsem si strčila hůlku a společně jsme přešli na místo setkání.

Posadili jsem se na kožené křeslo.

Bylo 23.55 když jsem se začala celá klepat.
"Klid. Opravdu se ti nic nestane. Nejspíš jen něco plánujou a rodiče mu řekli o tom, jak to my dva mezi sebou máme. Takže nás jen chtějí uchránit. Věř mi." Snažil se mě uklidnit a rukou mě hladil po mé ruce, kterou povzbudivě držel.

0.00. V chodbách od pokojů se objevili mříže tak, aby nikdo nemohl projít tam, ani ven.

Dveřmi, kterými normálně chodíme na kolej přišlo pomalu stádo lidí.

Vypoulila jsem oči při pohledu na Voldemorta.
Doslova jsem se ho bála.

"Aa rád vás vidím, děti moje." Přešel k nám a já se namáčkla na Draca.
"Už je to tak dlouho co jsme se neviděli Isabell." Řekl mi a já se snažila nešklebit.

"Vy mě znáte?" Zeptala jsem se úplně normálně,ale podle Draca to vyznělo drze. Jelikož jsme se dohodli, že pokud řeknu něco špatného, tak mi zmáčkne ruku a tím mi naznačí, že mám radši mlčet.

"Samozřejmě, že ano. To si nepamatuješ od koho máš ten náhrdelník na krku." Poukázal na řetízek s černým diamantem, který nosím už od mala.

Pokývla jsem hlavou a radši už mlčela.

"Draco,musíte na sebe dávat obrovský pozor. Nemůžeme vás vzít do sídla, bylo by to podezřelé. Ale plánujeme sem poslat čaroděje, kteří zničí všechny mudlovské studenty." Řekl Lucius a Draco úplně v pohodě pokývl.

"Nikdo na vás nebude útočit, ale dávejte na sebe pozor. Profesor Snape o všem ví, takže vás bude chodit kontrolovat." Řekl Voldemort, který byl nejspíše pyšný na to, co plánuje.

"Od kdy?" Zeptal se Draco.
"Za chvíli, klidně zůstaňte tady. Ve vašem ročníku nejsou ze zmijozelu žádní mudlovští šmejdi, takže sem nikdo mířit nebude. Nikdo se k vám nedostane. Dnes bude jen zkouška, abychom zjistili jak moc je škola chráněná" Řekla nějaká žena, která postávala vedle Narcissy.

Voldemort zavelel a všichni odešli. Za nima se objevily další mříže, takže jsme se my dva nemohli dostat absolutně nikam.

"Draco?" Pošeptala jsem a přitulila se k němu.
"Ano?" Přitiskl si mě k sobě a hladil mě po vlasech.

"Co budeme dělat?" Zeptala jsem se a on zakýval hlavou na náznak, že neví.

"Je to jen nácvik. Zaútočí asi až za pár dní." Pousmál se na mě.

V tichu jsem seděli vedle sebe.
Jediné co zde bylo slyšet bylo praskání v krbu.
Položila jsem svou hlavu na Dracovu hruď a měla tak možnost, slyšet to, jak mu bije srdce.

Pomalu jsem zavřela oči. Snažila jsem se usnout.

"Můžu jít spát?" Pošeptala jsem.
"Samozřejmě." Usmál se na mě a položil přes mě ruku.

Schoulená jsem usínala na jeho hrudi s pocitem bezpečí.

------------------------------------------------------------------

"Draco, co tu děláte?" Uslyšela jsem chlapecký hlas.
"Šli jsme sem, jelikož jsme se nudili. A Bell usnula,takže jsem ji nechtěl budit. Potom jsem usnul taky." Slyšela jsem smích a štěbetání.

Otevřela jsem oči a naskytnul se mi pohled na pořád spícího Draca. Nikdo zde nebyl. Mříže tu také už nebyly.
Jen my dva, přesně tak jak jsme usnuli.
Asi se mi zdál sen o tom, že jsem se vzbudila a já se počas toho doopravdy vzbudila.

Byla jsem celkem zmatená,ale nechala jsem to být.

"Draco?" Pošeptala jsem mu do ucha.
"Copak?" odvětil mi šeptem.
"Proč tu jsme?" Zeptala jsem se. Ne že bych nevěděla, bála jsem se, že se mi to celé jen zdálo.

"Usnula jsi, chvíli potom co odešli pryč." Poveděl a mně došlo, že to sen nebyl.

Vydala jsem ze sebe uhm a položila si na něho nazpět hlavu.

Rukou jsem mu vyhrnula rukáv o mikiny, abych se mu mohla podívat na hodinky, které měl na ruce.

Půl čtvrté ráno.

"Ještě můžeš spát." Šeptnul a já pokývla.

"Draco, co tu děláte?" Uslyšela jsem chlapecký hlas.
"Šli jsme sem, jelikož jsme se nudili. A Bell usnula,takže jsem ji nechtěl budit. Potom jsem usnul taky." Slyšela jsem smích a štěbetání.

Znovu jsem otevřela oči, ale tentokrát už tu byli snas všichni.
"Vzbudil jsem tě?" Poveděl Draco a já s přivřenýma očima zakývala záporně hlavou.

Zvedla jsem se a posadila se vedle něho.

"Asi byste se měli připravit." Řekl Mathew který sem vešel s mokrými vlasy.

"Pojď." Draco čekal až se zvednu a když jsem nereagovala přehodil si mě přes rameno.

"Okamžitě mě pusť." Sykla jsem a on se zasmál.
"Sama bys tam nedošla." Vyvrátil mi to a donesl mě až do pokoje.

"Dracoooooo." Zakřičela jsem z koupelny, kde jsem si česala vlasy do drdolu.

Otevřel dveře a čekal až mu řeknu, co potřebuju.

"Já se tu sama nudím." Proklekla jsem a doupravovala onen drdol.

"Tak to máš blbý." Řekl a zavřel dveře.

"Achjo." Poveděla jsem a nechala to být.
"Kdo ví, jestli si ještě pamatuje na to, jak jsme se vsadili. Doufám, že ne." Řekla jsem si pro sebe nahlas a připravená vyšla ven z koupelny.

"Můžeme?" Zeptal se
"Jojo."
Společně jsme šli na snídani a potom na hodiny.
Dneska je středa, což znamená, že má Draco odpoledne Famfrpál.
Není zápas,jen musí trénovat.

"Máš všechno?" Zeptala jsem se, když si geloval vlasy, aby mu nelezly do obličeje.

"Tebe nemám." Odpověděl se smíchem.
"Ale já myslela, jakože věci." Taky jsem se zasmála.

"Pojď sem, pomůžu ti." Poukázala jsem směrem ke mně, když jsem viděla, že mu ty vlasy nejdou upravit.

Podal mi do ruky gel a já mu je začala upravovat.

"Jak to vypadá?" Zeptal se a já nechápala proč se nepodívá do zrcadla.
"Jako vždycky. Skvěle." Usmála jsem se na něho a šla si umýt ruce.

"Nechceš jít se mnou?" Zeptal se.
"Draco moc dobře víš, že nemůžu." Protočila jsem očima. Vždycky se mě ptá.

"A to říkal kdo?" Uchechtnul se.
"Že by profesoři?" Také jsem se uchechtla.

"Ale já můžu cokoliv." Povýšeně si upravil dres, který visel na ramínku na skříni.
"Ty ano,ale já ne." Dohadovali jsme se pořád dokola.