HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

43. kapitola

Prosím přečtěte si informace pod kapitolou, jelikož bych byla ráda kdybyste vy rozhodli. Děkuji

"Tak já." Vzala jsem flašku do ruky a roztočila ji.
Mike a Vivian. Jak neočekávané.
Tato flaška počínala v tom,že ti na které to padne si budou muset dát pusu.

Blbost,ale všechny to baví.
Potom ji roztočila zase Vivian a takhle to šlo dál a dál.

Po chvíli se rozhodlo, že se posadíme tak, aby na jedné straně byli jen kluci a na té druhé zase jen holky. Učinili jsme tak.

Všichni se rozesmáli a já zaostřila na flašku mířící směrem k Blaisovi a Matheowi.
"Tak dělejte." Řekl se se smíchem Draco.

Učinili tak a dali si pusu.
Všichni jim zatleskali a jim dvěma zčervenaly tváře.
Nebudu lhát, nevypadalo to tak, že by se jim to nelíbilo. Ale kdo ví.

Ve chvíli kdy flaška zatím nepadla ani jednou na mě jsem si unaveně položila hlavu na okraj křesla.
"Chceš si jít lehnout?" Draco se ke mně skrčil a já záporně zakývala hlavou. On se vrátil na místo, kde předtím byl a točilo se dál.

Už jsem ani nevnímala to, že se něco děje. Myslím, že jsem pravděpodobně spadla do spánku, nebo polospánku.
Probudili mě rty na mé puse a tleskot ostatních.

"Jdeme spinkat." Řekl člověk, který před chvílí položil své rty na ty mé.
Pravděpodobně spadla flaška na mě a něho. Jako vždy.

"Ne v pohodě, klidně tu zůstaň." Usmála jsem se na Draca krčícího se u mě.
"Jdeme oba dva, už je pozdě."nějak si mě zvednul do náruče a já všem zamávala ja rozloučenou.
Spala jsem, ale vnímala jsem. Což je zvláštní.

Draco mě položil do postele a přikryl mě. Vlepil mi pusu do vlasů a zamumlal něco v tom smyslu, že jde do sprchy.

Spokojeně jsem se přitulila k peřině a už úplně usnula.
------------------------------------------------------------------

"Musíme vstávat." Probudil mě hlas u mé hlavy. Hlas člověka, který si mě spokojeně držel podél svého těla.

"Proč?" Pootevřela jsem oči.
"Máme jít do síně." Odsunul se ode mě a já se posadila.
"A to jako proč?" Nechápavě jsem se zeptala.

"Tak to nikdo neví." Ucechtnul se Draco a já pokývla.
Posadil jsem se a sehnul se k mému kotníku.

Draco se posadil ke mně s náručí plnou léků a všemožných mastiček a gelů.
"Ošetříme to." Pousmál se na mě a řekl to tak, jako by mluvil k malému dítěti.

Myslím, že za to jak se o mě stará mu budu vděčná, ještě hodně dlouho. Být na pokoji s nějakou holkou, tak se na mě vykašle.

Ošetřil to stejně jako včera.
"Pojď si zkusit stoupnout. Vím, že to bolí ale musíš to zkusit." Podal mi ruku, abych zase nespadla, ale už mě tolik nepřidržoval.

Ujít 3 kroky mi trvalo asi 2 minuty, ale nevadí.
"Myslím, že tam zvládnu dojít." Usmála jsem se na něho a on se na mě díval jako na blázna.

"Myslím, že ti pomůžu." Poveděl při pohledu na mou nohu, kterou jsem jen tak tak udržela rovně a na zemi.

Se smíchem jsem děkovně pokývla.
Draco mi podal sukni s košilí a kravatou. Šla jsem se převléct.

"Dracoo?" Zvolala jsem, když jsem zjistila, že mé vlasy vypadají naprosto odporně.
Došel za mnou do koupelny a čekal až mu povím, co chci.

"Za jak dlouho tam máme být?" Zeptala jsem se.
"10 minut." Otočil se a odešel nazpět do pokoje
"Sakra." Proklela jsem a začala přemýšlet nad tím co s těma vlasama udělám. Umýt si je nestihnu.
"Copak?" Podíval se na mne a začal si vlasy rovnat gelem. Asi mu už chybí to, jak je nosil zgelované.

"Já si nestihnu umýt vlasy." Poveděla jsem znepokojivě a on se mi začal smát.
"Nepotřebuješ je mýt, máš je stejně hezké jako vždy." Pořád se mi smál.

"Udělám si copánky." Rozhodla jsem se a rychle si je zapletla.

"Tak pojď." Poukázal a já k němu došla.
Asi půl cesty mi pomáhal jít, ale nakonec jsme zjistili, že pokud půjdu tak se tam dostaneme večer. Zvednul mě do náruče a odnesl mě tam.

Při příchodu jsme dostali všechny pohledy.
Draco mě položil ke stolu na lavici a posadil se vedle mne.

"Dobré ráno studenti." Prohlásil Brumbál.
"Ode dnes máte povoleno vycházet ze školy na zahradu. Hodiny se příští týden už budou konat." Poveděl nám a myslím, že všichni byli šťastní z jeho rozhodnutí.

"Ještě bych požadoval, aby sem šli dva žáci ze zmijozelské koleje. Draco Malfoy a Isabell Wilsonová, pan profesor Snape si vás převezme." Vystrašeně jsem se podívala na Draca a on mi pohle opětoval.

Zvedli jsme se a já tam nějak dokulhala.
Jak jsme již zjistili, Snape si nás převzal a odvedl nás někam za hlavní síň. Do nějakého starého kabinetu.

"Draco tvoji rodiče si vás odvezou na víkend domů. Jedete za půl hodiny, takže se běžte připravit. Vyzvednou vás ve vašem pokoji." Poveděl nám a my pokývli.

Draco mne donesl do pokoje a do batohu mi zabalil pár důležitých věcí. Ani jeden nevíme, proč tam jedeme, ale tak nevadí.

Sukni s košilí jsem si nechala na sobě, jelikož se mi nechtělo převlékat.
Přece jenom nás čeká několika hodinová cesta do sídla.

"Proč jedeme pryč?" Promluvila jsem po několika minutách ticha.
"Musíte." Odpověděl rázně Lucius a já si s Dracem prohodila pohledy.
Chytil mě za ruku a držel mě za ni až do konce cesty.
"Vystupte." Řekl Lucius a Draco obešel auto, aby mi otevřel dveře.

"Pomužeš mi?" Zeptala jsem se při pohledu na to, jak je Lucius nervózní, že nám to tak dlouho trvá.
"Samozřejmě." Draco mi pomohl doskákat až k bráně od sídla.

"Když tě vezmu, tak to bude rychlejší." Zasmál se a já pokývla.
Přehoupl si mě přes rameno a odnesl mě až ke dveřím.
"Oni nepůjdou?" Poukázala jsem na auto, v kterém nadále seděl Lucius s Narcissou.
"Počkej chvilku." Poveděl a odběhl za nima.

Když se vracel, samozřejmě jsem čekala na odpověď a tázavě jsem ho pozorovala.
"Máme jít do vnitř, sednout si na pohovku a prostě jen čekat, než přijdou." Posadil se vedle mě na práh a já pokývla.

"Draco proč jsme museli odjet?" Doufala jsem, že mi poví odpověď.

"Já nevím. Asi se budou chtít sejít s pánem Zla, tady v sídlu." Nadzvednul ramena.
Stoupnul si a podal mi ruku, abych si mohla stoupnout.

Zaklepal na dveře a ty se během chvíle otevřeli a za nima stál jejich domácí skřítek.
Dobby myslím.
"Zdravím vás paní." Poveděl mi a Draco se začal smát.
"Dobby to je Isabell." Dobby mi podal ruku a já ji přijmula.

"Je tady někdo?" Zeptal se ho Draco a Dobby vykulil oči.
"Pán je tady." Řekl vystrašeně a schoval si oči pod ruce.
"Pán zla?" Šeptnul Draco a Dobby pokývl.

Draco mne chytil za ruku a vtáhnul mě dovnitř, kde mi poukázal ať se posadím na koženou pohovku.
Sklonil se ke mně a do ucha mi pošeptal:"Potichu tu seď, hned se vrátím."
Stoupnul si a odešel do místnosti, kde byl minule s Luciusem a ostatníma. Do místnosti, kam jsme jim jednou s kuchařkou nesli oběd.

"Rád tě vidím Draco. Kde je Isabella?" Uslyšela jsem hlas pána Zla neboli Voldemorta.
"Je vedle." Odpověděl mu a já uslyšela vrzot židle. Někdo vstal od stolu a otevřel dveře.

Bála jsem se tam podívat, ale kroky se přibližovaly ke mně.

Ahoj! Napadlo mě trošku jinak psát kapitoly. Přidávala bych sem obrázky třeba oblečení, věcí, apod..
Ještě jsem přemýšlela i o tom, že bych na začátek každé kapitoly napsala:"Minule jste četli" a pod to krátký úryvek konce z minulé kapitoly.
Tak co myslíte? Budu ráda za vaše názory <3