HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

86. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

"Od teď, když budeš chtít něco vyndat z trouby ven, tak mi řekni, prosimtě." Zasmál se a u toho mi zavazoval obvazem ruku.
"Neměj obavy, tohle se mi stalo poprvé." Nebudu lhát, pálilo a bolelo to, sakra moc. Jen jsem se snažila nic nedat na povrch.

"Nesmlouvej semnou, prostě mi řekneš. Nebudu riskovat, že si ještě více ublížíš."
----

Povdechla jsem si a pozorovala to, jak dokonale dokázal obvaz obvázat.
"Ty už jsi to někdy dělal?" Prohlížela jsem si ruku.
"Ruku ne, asi mám jen talent." Uchechtl se a sundal mě ze skříňky dolů.
"Děkuju." Usmála jsem se, jen pokývl a šli jsme nazpět dolů.

"Jdeme." Zakřičel ode dveří Lucius.
"Kam?" V klidu jsem seděla na židli.
"Ven, pojď."
Bylo mi jasné, že mě chce zatáhnout za nima, abych viděla to, jak trénují.

Vyšla jsem v šatech ven a ihned nade mnou zvítězila zima.
"Tady, dones Dracovi pití." Myslela jsem, že půjde semnou, ale on mi jen vrazil láhev do ruky a zavřel.
Překvapeně jsem nadzvedla obočí a nezbývalo mi nic jiného, než mu to donést.
"Proč nejsi ve vnitř?" Místo poděkování, jsem dostala seřvání. No dobře, nekřičel, ale nebyl zrovna dvakrát nadšený.

"Tvůj otec mě sem poslal s tím pitím, navíc se nudím." Zkřížila jsem ruce v pas.
"Co kdybys udělala večeři?" Navrhl.
Znovu se mi vařit opravdu nechtělo, když už jsem dopoledne dělala ty muffiny.
"Pro všechny?" Pití mi podal nazpět do ruky.
"Ne, pro sebe. Měla by ses také najíst něčeho normálního. Živíme se tu jen vajíčkami." Měl pravdu, živíme se tady vejci, které už tak máme dost často ve škole.

"Tak já dojdu něco koupit. Co bys řekl na těstovinový salát s kuřecím masem?" Bylo to to první co mě napadlo.
"Udělej to, na co máš chuť. Pojď semnou dovnitř, dám ti peníze." Rozešel se kus přede mnou, než mi stihlo docvaknout, co po mně chce, byl dvacet stop přede mnou.
Rychle jsem ho doběhla.

"Chceš, aby tě tam řidič odvezl? Nebo půjdeš pěšky." Podával mi svou peněženku, kterou jsem nechtěla přijmout.
"Pěšky. Stačí deset dolarů, opravdu." Stále proti mě držel nataženou peněženku.
"Posaď se." Poukázal k posteli. Raději jsem nic neříkala a posadila jsem se.
"Tady je karta, tady dolary v hotovosti a tohle je číslo sem domů. Nevím, jestli je dobrý nápad tě pouštět samotnou." Peněženku dal do hluboké kapsy mé bundy.
"Nic se nestane, nemusíš se bát." Snažila jsem se ho přesvědčit.
"Vážně nechceš jet s řidičem? Dovezl by tě tam a potom zase zpátky." Jeho pohled mi napovídal, ať řeknu ano.

"Pokud budeš klidnější, tak fajn." Nechtělo se mi, ale na jeho návrh jsem přistoupila.
"Super, dojdu mu zavolat. Zatím se připrav a za deset minut buď dole." Vyběhl ven z pokoje.
Přes šaty jsem si oblékla bundu a vlasy si rychle zapletla do dvou copánků.

"Už je tady, máš vše?" Vlepil mi rychlou pusu do zapletených vlasů a vyprovodil až k autu.
Po tom, co mi minimálně pětkrát zopakoval, ať na sebe dávám pozor, jsme mohli konečně vyjet.

Řidič zajel před úplně jiný supermarket, než v kterém jsem byla minule.

"Myslím, že tu můžete počkat, zvládnu to sama." Totiž, hned potom co jsem vystoupila, vystoupil i řidič a vydal se za mnou.
"Pan Malfoy si přál, abych vás doprovázel, takže to nepůjde." V klidu odpověděl a nadále mě pronásledoval.
S řidičem za zadkem, jsem dávala do košíku vše potřebné a nakonec přidala i jahodovo-karamelovou zmrzlinu.

U pokladny jsem se ho snažila přesvědčit, že už může jít do auta, jenže mé přesvědčování nebylo dostatečně silné.
Nakonec i přes můj odpor vzal tašku plnou jídla do kufru auta sám.
Musím uznat, že do auta už jsem se opravdu těšila. Konečně totiž nemám řidiče za sebou, ale před sebou. Bylo to, jako kdybych šla s nějakým bodyguardem.