HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

91. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

Pro jistotu jsem z malé kapsičky u šat vytáhla schovanou hůlku. Necítila jsem se bezpečně. Pocit, že je v mé přítomnosti někdo o kom nevím, se zvětšoval a zvětšoval.

"Co kdybychom to už konečně ukončily?" Bláznivý smích.
Zvedla jsem pohled. Stála tam.
Stála tam ona.
"Ne, nejsi reálná. Jsi mrtvá." Mumlám si pro sebe.
---

"O tom bychom mohly diskutovat. Ovšem na diskutování teď není čas." Zase její hlas. Vysmívala se mi.
Má hlava si semnou hraje a to se mi vůbec nelíbí.
"Cassie. Odejdi prosím. Vždyť jsi mrtvá. Tak jdi. " Nepřestávám se klepat.
"Ona ano. Já ne." Hlasitý smích. Musí nás slyšet úplně všichni.
"Cože?" Sebrala jsem veškerou kuráž a zvedla pohled. Stála přede mnou. Byla to ona. Jako by jí z oka vypadla. Vypadala úplně stejně jako ve vlaku, kde ovšem-
Zasekla jsem se.

Chtěla mě zabít. Ale Cassie je mrtvá. Nemůže to být ona.

"Tohle je za mou-"
"Expelliarmus!" V rychlosti jsem proti ní natáhla hůlku a vyslala kletbu.
Zmizela.
Jako by tu ani nikdy nebyla.
Musela se přemístit.
Viděla jsem ji.
Byla to ona.

"Bello?" Někdo mě volal. Rychle jsem se zvedla a rozutekla se.
"Kurva." Do někoho jsem narazila.
"Pravidla." Upozornil.
Ignorovala jsem to. Jen jsem se pevně přitulila.
"Jdu do pokoje." Z ničeho nic jsem ho pustila.
"Ne, ne počkej. Jdu s tebou." Rychle doběhl ten kousek, co jsem se stačila rozejít od něho.

"Co se stalo? Kam jsi odběhla?"
Krčila jsem se v posteli a snažila se vzpamatovat z toho, co se stalo.
"Já, já. Byla to ona. Je tady. Teď už ne, ale byla. Viděla jsem ji." Brblala jsem páté přes deváté.
"Klid, uklidni se." Posadil se vedle mého rozklepaného těla.
"Řekni to pomalu." Jeho přítomnost mě uklidňovala. Více méně, jako vždy.

"Když jsem s ní šla, tam za tou, no tou.." Nemohla jsem si vzpomenout.
"Kamarádkou?" Zeptal se.
Pokývla jsem.
"Je to ta z vlaku. Jsem si jistá, že je to ona." Nebyla jsem si jistá, absolutně. Nedokázala jsem rozpoznat, jestli se to stalo, nebo ne.
"Omluvila jsem se a odběhla. Šla za mnou. Říkala něco o ukončení." Zadívala jsem se do zdi.
"Chtěla jsem ji odzbrojit, ale zmizela. Ani nevím, jestli to nebyly jen halucinace." Zoufale jsem se rozmáchla rukami.
"Nebyly. Rozhodně nebyly."

"Ty jsi ji snad viděl? Nemůžeš si být jistý. Nebyl jsi tam." Nechtěla jsem mu to vyčíst, rozhodně ne. Přeci jenom, moje chyba, že jsem odběhla.
Pramínky vlasů mi zastrčil za ucho a zpoza vršku šatů, vytáhl konec řetízku, který pod něma byl.
"Kdyby tam nikdo nebyl, nepřišel bych." V ruce svíral řetízek, který je dárkem pro mě, od něho.
"Aha." Nevěděla jsem co říct. "Takže kdyby se mi to jen zdálo, nic by to nedělalo?" Opatrně jsem se zeptala.
"Ne, protože bys doopravdy nebyla v nebezpečí." Vysvětlil.
Pokývla jsem.
"Možná bychom měli jít dolu, ať nás nehledají. Až to skončí, promluvíme s rodičema." Povzbudivě mě sjel pohledem.

"Jo, jo máš pravdu." Souhlasila jsem a i přes nechuť vrátit se tam, jsem se zvedla z postele.
Obula jsem si lodičky a pořádně se nadechla.
"Nepouštej se mě." Pevně si semnou propletl prsty. "Slibuju." Pokusila jsem se o úsměv.

"Kde jste byli?!" Z Narcissy výrazu, jsem nedokázala poznat, jestli se zlobí, nebo ne.
"Potom za vámi dojdeme." Rychle jsem poveděla, protože Draco už mě táhl pryč.
"Dej si." Do ruky mi podal nějakou směsici alkoholu.
"Ne, bude mi špatně." Odporovala jsem a místo alkoholu, jsem se napila čisté vody. Vzato on si pár loků dal.
Kdyby ho viděl Lucius, asi by ho přerazil.
Proto jsem ho raději odtáhla od baru dál.

"Přestaň." Okřikla jsem ho, když se i tak natahoval pro další skleničku.
"Nech mě." Ušklíbl se a bez problémů do sebe nalil další alkohol.
Naštvaně jsem se uchechtla jeho blbosti a šla si sednout o kus dále. Trucovala jsem.
Bude mu blbě, Lucius po něm bude řvát a následně to všechno schytám já, protože se o něho budu muset starat.
Tak tohle teda ne.