HOGWARTS? ONLY WITH DRACO [DOKONČENO]

74. kapitola

MINULE JSTE ČETLI:

Ty se červenáš." Vítězně se ušklíbl.
Záporně jsem s úsměvem pokývala hlavou.
"Řekl bych že ano." Prstem mě pohladil po tváři.
----

"Jsem na tebe pyšný. Moc pyšný." Usmál se a já pokývla.
"Mimochodem. Za 20 minut už je ti 15." Podíval se na hodinky.
"Už?" Nějak moc rychle to uteklo. Ještě před chvílí jsem slavila čtrnácté narozeniny a dnes už patnácté.

"Počkej, měla bych ještě udělat něco, abych tak zakončila 14iny." Zamyslela jsem se.
"Když já nevím co." Rozmáchla jsem se rukama a oba jsme se začali smát.
"Ještě máš 17 minut." Pobaveně mě pozoroval.
"Poraď mii, já nevím." Trochu jsem do něho drkla.
"V čem přesně?" Dělal, že neví a obíral mě tak o čas.
"Chtělo by to něco zvrhlýho. Ale za to bys mne pravděpodobně potrestal, takže po zahradě běhat nebudu." Skřížila jsem ruce a vymýšlela dále.

"Ty jsi teď chtěla běhat po zahradě?" Asi si o mne myslel, že jsem totální blázen.
Rychle jsem pokývla a přemýšlela dál.
"Co kdyby si prostě byla jen v klidu v mojí přítomnosti?" Pousmál se. Nejspíš neměl na žádné zvrhlé věci náladu.
"Tak jo." V tu chvíli už byly jeho ruce natažené a čekaly až se k němu přitulím, aby mne mohli obepnout.

Doplavala jsem těch pár centimetrů k němu a spokojeně se na něm uvelebila.
On mezitím nějak stihl otevřít to víno a nalít ho do sklenic.
"Draco, ale vždyť ty víš, že já nepiju." Zamumlala jsem.
"Jednou uděláš výjimku. Navíc večer budeš stejně muset. Je to tradice." Uchechtl se a prohraboval mi mokré vlasy.

"Jak dlouho ještě?" Nedočkavě jsem se zeptala.
"Už jen 4 minuty." Více si mě k sobě natiskl.
"Mám nápad. Pověz mi, co by sis nejvíce přála?"
Otočila jsem hlavu směrem k němu a trochu jsem se zamračila.
"Nevím." Zakývala jsem hlavou.

"Otoč se." Slétl po mně pohledem.
"Ale mně se takhle líbí." Nechtěla jsem se znovu zvedat.
"Otoč se. Věř mi." Roztáhl ruce, abych se mohla otočit. Udělala jsem tak a opačně jsem si na něho sedla, abych mu byla mým obličejem k tomu jeho.

"Ještě 2 a půl minuty." Podíval se na hodinky, které byly asi vodotěsné. Nebo mu bylo jedno, jestli se rozbijou, protože by si ihned mohl koupit nové.
"Dívej se přímo na mě. Ne nikam jinam." Trochu mi nadzvedl obličej, když jsem ho sklopila dolů.

Zapila jsem se mu do očí.
"A zavři oči." Chytil mne za ruce a držel je.
"Když ty mi určitě něco udeláš." Uchechtla jsem se.
"Věříš mi?" Propil mě pohledem. Pokývla jsem a učinila tak jak řekl. Zavřela jsem oči.
Nebudu lhát, snažila jsem se v sobě skrýt vystrašenost. Bála jsem se co udělá.

Jen jsme tam potichu seděli a on držel mé ruce u sebe. Po chvíli je ale pustil a trochu nimi obeptnul svůj pas. Asi mi tak chtěl naznačit, ať se ho chytnu.
Udělala jsem tak.
Zastrčil mi prameny vlasů za ucho a trochu se uchechtl.

Položil mi ruku na tvář a spojil naše rty do polibku.
"Všechno nejkrásnější koalo." Zamumlal mezi rty a já se pousmála. 
Udělal proti mým rtům první pohyb, který jsem zopakovala.
Zase jsme oba dva spadli do díry, z které se neradi dostáváme.
Pomalu mi docházel kyslík.
Musela jsem naše rty rozpojit a trochu se nadýchat vzduchu.

Zamračeně mě pozoroval, ale sám se musel trochu vydýchat.
"Děkujuu." Upřímně jsem se pousmála a rychle jsem ho políbila na tvář.
Podal mi do ruky skleničku s vínem a tu svou si vzal také.
"Na co si připijeme?" Zeptal se.
"Nevím, třeba na-" přerušil mě.
"Na nás?" Koukal se mi přímo do očí a já trochu pokývla.

"Takže. Na nás." Společně jsem řekli a skleničky o sebe ťuknuli.

Trošku jsem se napila, mezitím co Draco stihl vypít veškerý obsah co ve sklenici měl.
Pobaveně jsem ho pozorovala.
"Asi bychom měli jít pomalu dovnitř, aby ses na večer vyspala." Poveděl a tím mi vlastně řekl, že už je pozdě a měla bych jít spát.
Souhlasně jsem pokývla a zvedla se z vířivky. Vylezla jsem ven a do ruky si vzala overal, který jsem nechala válet na zemi a do druhé ruky skleničku, která byla pořád naplněná vínem.

Znovu jsem trošku upila a v hlavě se modlila, aby se Draco co nejdříve zvedl a my mohli jít dovnitř.
Byla zima. Taky co byste chtěli.
V listopadu.
Pomalu v půl třetí ráno.

"Vezmi si mé tričko." Draco poukázal směrem k tričku, které na sobě předtím měl a pomalu vylézal ven z vířivky.
Pokývla jsem a rychle si ho na sebe oblékla.
Kdybych si na sebe vzala overal, sundavala bych ho ze sebe hodinu, protože by se na mě přilepil.

"Tak utíkej, ať mi nenastydneš." Draco do rukou pobral zbytek věcí a já cupitala ke dveřím.
Ve vnitř o moc tepleji nebylo, ale aspoň něco.
"Rychle se běž převléct. Poklidím to tu a jsem u tebe." Vzal mi z ruky skleničku a během vteřiny do sebe nalil i můj zbytek vína.
Pokývla jsem a vyběhla schody nahoru.

V pokoji jsem rychle vytáhla nějaké oblečení, které ani nebylo moje a rychle jsem se převlékla. Skončila jsem v teplákách a tričku.
Sice mi bylo oboje velké, ale zahřeje mě to.
Přehodila jsem přes sebe deku a šla dolů naproti Dracovi.
"To už jsi? Proč jsi nezůstala ležet?" Otočil se směrem ke mně.
"Nechtěla jsem." Uchechtla jsem se a on zhasl hůlku, díky které tu bylo světlo.

"Dobře tedy. Tak pojď." Vzal mne za ruku a po tmě mě táhl nahoru do pokoje.
"Těšíš se?" Draco mě obalil v teplé dece a potom mě společně i se sebou přikryl další dekou.
"No..nevím co čekat. Takže se toho spíše děsím." Popravdě jsem mu řekla jak to cítím.
"Chápu tě, ale uvidíš že si to užiješ. Bude se ti to líbit." Přitiskl si mě ke svému tělu.
Jen jsem se usmála a potom vyčerpáním zavřela oči.

"Dobrou Isy." Šeptl.
"Dobrou Draco." Zamumlala jsem a ihned poté propadla hlubokému spánku.

------------------------------------------------------------------

"Ahh, co to sakra bylo?" Probudil mě Draca rozespalý hlas, která zrovna dvakrát šťastný nebyl.
"Co?" Pustila jsem se ho a posadila se z jeho hrudi, abych viděla co se stalo.
Nad námi stála Narcissa s fotoaparátem.
Vykulila jsem oči a spadla znovu na Dracovu hruď.

"Ještě mi ji chvilku nech." Zamručel a přivinul si mě pevně k sobě.
"Draco, musí se jít připravovat." Narcissa nad námi neustále stála.
Chtěla jsem se zvednout, ale Draco nechtěl.
"V kolik to začne?" Promnula jsem si oči.
"V půl šesté." Narcissa se pousmála a čekala na to, až se konečně zvednu.
"A teď je?" Měla jsem nějaký chraplavý hlas dneska.
"Půl deváté ráno." Rozmáchla se rukama a Draco protočil očima.

"Tak já v devět přijdu dolů." Pousmála jsem se na ni a sama sebe se snažila udržet vzhůru. Šli jsme spát pozdě..
"Draco ty si klidně vylehávej, ale Isabell se musí připravit. V devět buď dole." Otočila se a odešla.

"Draco, můžeš mě prosimtě pustit? Potřebuju se jít připravit."
------------------------------------------------------------------

Ahoj čtenáři! Chtěla bych jen oznámit, že si teď dávám hodně záležet na kapitole o samotném bále. Chtěla bych celou tu akci dát do jedné kapitoly, takže ve finále místo třeba 3 kapitol napíšu jednu, která bude mít 3000 slov. Takže se omlouvám, pokud by nějaký den kapitola nevyšla. Nezoufejte a těšte se na onu kapitolu o bále!
Doufám, že se vám bude líbit.
Vaše autorka <3