Neprofesionální

--16--

Probudil jsem se s menšíma bolestmi hlavy. Mei stála za plotnou a kuchtila nějakou snídani. Už byla oblečena a upravena, není se čemu divit, od té doby, co se mnou musela spát na zemi si bere vždy elegantní oblečení na převléknutí sebou.

Probudil jsem se a stále se tiskl k příjemnému zdroji tepla. Počkat cože? Zvedl jsem hlavu z něčí hrudi a setkal se tak s Reizovým pohledem.

Snídal jsem společně s Mei a Mikou, která mi snědla už vychladlou slaninu z talíře. Pak jsem jí do misky nalil jedno kvalitní mléko přímo pro kočky a výživové granule. Chvíli jsem si s ní hrál, ale pak jsme s společně s Mei vyrazili do práce. Tentokrát jsem řídil, chodím na lekce řízení, takže ta jízda nebyla tak otřesná. Táta mě naučit řídit kvůli své nemoci nemohl a navíc umřel, když jsem byl v pubertě.

,,Vyspal ses?" zeptá se s úsměvem a pohladí mě ve vlasech. Sakra proč se tak chová?! ,,Jo jen.. co se včera stalo? Mám okno, pamatuju si jen to, že jsme šli na večeři, povídali si, pili.. a to je všechno. Nespali jsme spolu, že ne, tedy ne že bys nebyl hezký nebo tak, ale chápeš, prostě... já..." ke konci už jsem říkal absolutní nesmysly a mluvil až nepřirozeně rychle. ,,Klid, nespali jsme spolu, jen jsme vedle sebe usnuli." řekne a já si oddechnu. ,,Ale předtím než si usl si mě políbil." řekne z ničeho nic. ,,Cože?! Promiň, strašně mě to mrzí já-" ,,To nic, líbilo se mi to. Půjdu udělat snídani a potom pojedeme do práce." Řekne, políbí mě a odejde z místnosti. Co to mělo znamenat?

V práci, když se usadím za stůl ve své kanceláři, si oddychnu. Dneska už se musím dát opravdu dohromady. Navíc zítra už mě čeká schůzka s panem Jeffersonem, na kterou mám v plánu vzít Marea, jelikož bez něj by se tohle nikdy neuskutečnilo. Zajímala by mě jeho reakce, až dostane svůj první plat, který se pomalu blíží, dost jsem mu přidal.....ale za dobrou práci.

Pak si to s ním budu muset vyjasnit.. ,,Kde je tady koupelna?" zeptám se ho a on mě tam zavede, upřímně to je trochu nezvyk, moje koupelna by se do téhle vešla tak 3x. Dal jsem si rychlou sprchu, převlékl se do věcí ze včerejška a šel za Reizou. ,,Mohli by jsme se ještě stavit u mě doma? Musím si vzít oblek.." Řeknu a on přikývne. Po snídani a poté co se Reizo vypravil jsme odjeli ke mě, Reizo čekal v autě a já si šel do bytu vyčistit zuby a převléct se do obleku. Vzal jsem si věci do práce a vrátil se do auta. O pár minut později už jsme zaparkovali.

Šel jsem proto do jeho kanceláře, ale on tam nebyl a tak jsem se rozhodl tam počkat. Většinou tu je vždy mezi prvními.... zvláštní.

,,V klidu, směna ti začíná až za několik minut." řekne se smíchem Reizo, když společně jdeme směrem do mé kanceláře. ,,Ale vždycky je lepší tu být dřív, vždycky jsem tu mezi prvními, tohle je neprofesionální." řeknu trochu v rozpacích. ,,Včera tě nezajímalo, co je profesionální a co ne." řekne v okamžik, kdy vejdeme do mé kanceláře.

Seděl jsem v jeho židli a pohrával si s porcelánovou kočičkou, kterou jsem měl přivěšenou na klíčích. Když v tom se otevřeli dveře a já po nich střelil pohledem. Jeho jsem dnes vidět teda nemusel...

Zarazil jsem se v jakémkoliv pohybu a zaraženě koukal na šéfa. ,,Potřebujete něco pane?" zeptám se, když se vzpamatuju.

,,Vlastně... ano. Ale je to soukromá věc." oznámím mu a kouknu na Reiza, abych mu to zřetelně naznačil.

,,Mareo potom přijď do mé kanceláře." řekne Reizo a odejde.

Rychle jsem si schoval klíče i s porcelánovou kočičkou do kapsy. Přece jen...muselo do vypadat dost neprofesionálně, hlavně na můj věk. ,,Zítra máme schůzku s panem Jeffersonem. Je to jen díky tobě, takže bys u toho měl být i ty."