Neprofesionální

--28--

Ráno jsem se probudil docela brzo, Mika ještě spala a tak jsem rozhodl si jít zaběhat. Nechtěl jsem vyjít z formy a taky na ní i zapracovat. Vstal jsem a zamířil do koupelny, abych zde vykonal svou ranní rutinu. Pak jsem namířil do kuchyně, kde jsem Mike nasypal do misky granule a sobě udělal sendvič. Šel jsem zpátky do ložnice a převlékl se do sportovního. Pak jsem se akorát rozcvičil a šel si konečně zaběhat.

Ráno mě probudil zvonek, což mě lehce překvapilo. Dostal jsem se z postele a šel otevřít. Za dveřmi stál Reizo s kyticí v ruce. ,,Co tu chceš?" zeptám se ho lehce naštvaně.
,,Chci se ti omluvit za ten včerejšek, byla.. byla to hloupost, nechtěl jsem, aby sis myslel, že jsi nějaká věc nebo tak.." řekne omluvně a podá mi kytici.

Běžel jsem docela dlouho a tak jsem doma ještě rychle prolítnul sprchou a pak se šel připravit do práce. Tentokrát jsem si ještě zašel do své pronajaté garáže, pro jiné auto. Rád je střídám a taky se tak nějak vytahuju. Dojel jsem tam tak akorát na čas. Zalezl jsem do své kanceláře a ihned se pustil do práce, abych mohl odejít co nejdříve.

Nakonec jsme tu včerejší situaci přestali řešit. Dal jsem kytky do vázy, strávil nějaký čas v koupelně, vzal si oblek a rychlou snídani. Potom jsme jeli do práce.

Sice bych si mohl odejít kdy bych chtěl, ale to bych pak měl práce až po krk.

Po chvíli jsme dorazily do práce a já si to okamžitě namířil do své kanceláře, kde jsem se vrhl na práci.

Dodělával jsem nějaké papírování a tak. Mei jsem oznámil, ať se pak o zbytek postará, kdyby za mnou přišel někdo z oddělení.

Práce mi celkem utíkala a tak jsem po chvíli šel Reizovi donést papíry.

Práce mi ubíhala rychle, až tak, že bych mohl možná odejít krátce po polední přestávce, když ji tedy vynechám.

Ještě párkrát jsem mu nesl potřebné papíry a pracoval. Po nějaké době konečně nastala polední pauza a já šel pro oběd, který koupil Reizo ještě před tím, než pro mě ráno jel. Což mě lehce překvapilo, ale dál jsem to neřešil. Vzal jsem obědy a šel do jeho kanceláře.

Stihl jsem to ještě při polední pauze. Zabalil jsem se a vyrazil při cestě na Marea. Ale věnoval jsem mu jen chladný a naštvaný pohled a pak ho obešel.

Po obědě jsem vyšel z Reizovi kanceláře a chtěl jít k sobě. Cestou jsem ale narazil na šéfa, chtěl jsem ho pozdravit, ale on mi věnoval jen chladný a naštvaný pohled a pak mě obešel. Co to s ním je? Nic jsem mu přece neudělal, tak proč je naštvaný?

Mířil jsem z budovy, rovnou až do garáže. Už jsem chtěl nastoupit a odjet, ale slyšel jsem za sebou rychlé kroky. Byl to Mareo.

Rozešel jsem se za ním a stihl ho, až když chtěl nastoupit do auta. ,,Pane?"

Jen jsem odvrátil pohled. Nemám v plánu se bavit s někým, kdo mě považuje za absolutního hajzla.

,,Pane je všechno v pořádku?" Zeptám se ho a jdu blíž k němu.

Udělal jsem krok vzad a tím narazil do svého auta. ,,Jasně. Proč by nebylo?" zeptal jsem se s nádechem sarkasmu až arogance.

,,Tak co se děje?" zeptám se ho. Vážně nechápu, proč se tak teď chová..

,,Jen nemám zájem se bavit s někým, kdo si o mne myslí, že jsem 'absolutní hajzl.' " oznámil jsem mu a otevřel dveře od auta.

,,Cože?" Zeptám se zmateně. Však jsem mu nikdy nic takového neřekl..

Jen jsem nad tím protočil očima. ,,Jestli máš v plánu se ho zastávat i nadále, dobře. Ale alespoň to dělej pořádně a neposílej mi tak absurdní zprávy..."