Neprofesionální

--11--

Ráno mě probudil budík, rychle jsem ho vypl, abych nevzbudil šéfa a po spáchání hygieny a ranní sprše jsem šel udělat omluvnou snídani.

Ráno jsem se vzbudil se špatnou náladou. Byl jsem pryč dlouho a probudil se docela brzo. Ovšem krásná vůně z kuchyně mě zcela probudila a tak jsem se vydal za ní.

Omluvná snídaně je něco jako tradice u nás doma. Kdykoliv někdo někomu něco udělá, musí dotyčnému přichystat omluvnou snídani, což je obrovská snídaně o několika chodech. Takže mi příprava zabrala víc jak hodinu..

Vykulil jsem oči, když jsem objevil obrovskou snídani. Chce se mi s tím snad omluvit ? Pobaveně jsem se nad tím usmál, už jsem začínal i slintat.

,,Dobré ráno, moc se omlouvám za své včerejší chování. Už se to nebude opakovat." Řeknu a položím mu na stůl poslední věc, což je kafe. Už nikdy nechci dělat omluvné snídaně!

,,Páni. To je obrovská snídaně" myslím, že by mi to vydrželo i takový týden. Bylo tu snad všechno, po cupcaky po mou oblíbenou snídani, jen jsem civěl. ,,No to bych ti radil. Řvát na mě rozhodně nemůžeš."

,,Vím, že to bylo neprofesionální a moc mě to mrzí. Vážně už se to nebude opakovat."

,,Dobře. Ale děkuju za snídani, myslím, že to jako omluva zcela stačí..." nechtěl jsem na něho být hnusný. Ale jsem jeho šéf a on mě musí respektovat.

Jen přikývnu a sám si vezmu svou malou snídani. Zítra letíme zpátky, jsem rád že už mu nebudu muset vařit.

Pobídl jsem ho, aby si vzal i něco ode mě. Byl jsem dost hladový, ale tohle bych jen tak  na snídani nedokázal sníst.

Nakonec jsem si od něj vzal jeden toust. ,,Dneska už vám zbývá jen podepsat jednu smlouvu a jinak nic."

,,Super. Pak můžem už konečně oslavovat." řeknu nadšeně a sním velkou část ze snídaně. Ale zbytek jsem do sebe už nenarval. ,,V kolik?"

,,Ve tři. Teď je deset, takže máte ještě spoustu času." Řeknu a začnu hledat nějaké vhodné oblečení.

Šel jsem do koupelny, udělat ranní hygienu. A pak si šel připravit oblek. Míval jsem asistentku , nebo spíš služku, která vše dělala za mě.....ale pak to skončilo....

No jako vždy zvítězil jeden jediný oblek, nechápu proč jich on má tolik..

,,Zase stejný oblek?" zeptal jsem se sám sebe, ikdyž asi nahlas. ,,Promiň." Do jeho věcí mi fakt nic není, ale....zbožňuju obleky.

Chtěl jsem mu na to něco říct, ale omluvil se dřív, než jsem stihl říct nějakou poznámku na jeho počet obleků a tak jsem radši jen přikývl a nic neříkal.

,,Asi nejsem závislý jen na cigaretách." řeknu, když si uvědomím, kolik jsem si jich vzal. A to jsem si to koupil ještě jeden.

Nad tím se uchechtnu. ,,To je asi pravda, na pár denní cestu jste si jich vzal nejméně tucet." Řeknu s úsměvem.

,,A co bych asi dělal, kdyby se mi nějakej ušpinil?" odfrknul jsem si 'jakoby' uraženě, ale dal mu najevo, že to nemyslím vážně.

,,No podle toho, co se stalo v letadle, by jste si vzal jiný nebo si nějaký koupil."

,,Pravda. Ale nechal jsem si to sako vyprat, takže je jako nový. Měl bys vidět moji šatnu, to by byla teprve přehlídka." řekl a šel s nově koupeným oblekem do koupelny. Mám v plánu ho ještě před odjezdem vzít nějaké nakoupit. Né, že bych se staral, ale nechci, aby si lidé mysleli, že zaměstnávání někoho 'neprofesionálního.'