Neprofesionální

--32--

Probudila mě příjemná vůně. Nevím proč, ale myslel jsem si, že jsem u Marea. Ale probudil jsem se v pokoji vymalovaným bílou a světle růžovou barvou. Takže se mi to včera jen nezdálo. Šel jsem za tou vůní až do kuchyně. Rina stála za sporákem a na sobě měla jen kalhotky a mou košili. Takže se to opravdu stalo. ,,Dobré ráno." pozdravil jsem ji a lehce ji plácnul přes zadek. Byla opravdu krásná.

Ráno jsem se probudil jako první a šel udělat snídani, jestli se nepletu, tak Reizo je už pár dní čistej. Což je úžasné, jen se bojím, že někdy dostane absťák..

Nasnídal jsem se a pak jel konečně i s Mikou domů. Nechci, aby to vyznělo nějak hnusně, ale potřeboval jsem být teď sám a taky se dát do pořádku. Půjčila mi alespoň mikinu, kterou tu nechal její ex. Mou košili mi prý nevrátí, ale nějak mi to nevadilo. Doma jsem si téměř okamžitě vlezl do sprchy a Mike dal najíst.

Po chvíli přišel i Reizo a dal si se mnou snídani, dnešní ráno jsme nic neprovozovaly, už včera mě v práci bolel zadek, nepotřebuju aby mě bolel i dneska... Nakonec jsme vyjeli do práce.

Připravil jsem se a pak jel i s Mikou do práce. Po polední pauze by si pro ni měla přijít Rina. Ale má teď něco na práci, takže ji teď hlídat nemůže. Tentokrát jsem se i s Mikou tiše dostavil do kanceláře a jí nechal se povalovat kolem.

Do práce jsme dorazily mezi prvními a já se vrhl na zbytek dnešní práce, kterou jsem už z velké části udělal včera.

Vrhl jsem se do práce. Dneska toho bylo poměrně hodně, ale já měl díky včerejšku dobrou náladu.

Když jsem zbytek dnešní práce dokončil, zašel jsem si pro práci na zítra. Šéf bude mít radost z toho, že toho nebude muset dělat tolik během mého volna.

Dělal jsem toho víc, jelikož příští týden podepíšu smlouvu s jednou firmou a té práce bude dvakrát tolik. Ale náš pan král si prostě musel vydupat volno. Při vzpomínce na něho jsem protočil očima a dál se věnoval práci.

Když jsem udělal část práce na zítra vzal jsem většinu papírů a šel je odnést šéfovi. Zaklepal jsem a čekal, až mi povolí vejít dovnitř.

,,Vstupte..." odpověděl jsem. Kdyby se tu objevil asi Reizo, tak bych mu jednu možná i vrazil. Ale byl to Mareo, takže jsem se rychle zklidnil.

Došel jsem k jeho stolu a položil mu na něj papíry jak s dnešní tak s části zítřejší práce.

Musel jsem se nad tím pousmát. Je opravdu pracovitý. Nic jsem neříkal, neměl jsem co. Moc dobře jsem věděl, že se spolu už tak nebavíme a potom týdni, kdy mu Reizo bude říkat, co za hajzla jsem. Mi bylo jasné, že se potom bavit nebudeme snad vůbec.

,,Pokusím se během těch dnů před volnem, udělat o něco víc práce aby jste toho neměl moc." řeknu s úsměvem.

Jen přikývnu. ,,Reizovi to sice moc po tom jeho výstupu nepřeju, ale užij si to. Myslím, že i ty potřebuješ strávit nějaký čas s rodinou... takže si nelámej hlavu blbostmi." Bylo mi jasné, že ten týden fakt potřeboval. Ale taky to, že bude přitom myslet na práci a to jsem nechtěl. Bude odpočatý a práce mu potom týdni půjde líp.

,,Děkuju, ale nejsou to blbosti, už takhle se kvůli tomu cítím provinile..." zamumlám potichu. ,,Jak je na tom Mika?"

,,Dobře. Příští týden jdeme na kontrolu." řeknu a ona ke mě přiběhne. Na své jméno slyší dobře. ,,Nemusíš. S tebou jsem byl přeci domluvený už nějakou tu dobu. To s ním jsem jaksi nepočítal..."

,,Já.. jsem vám to nechtěl nějak zkomplikovat.. " řeknu a pohladím Miku.

,,No tak vzhledem k jeho situaci... se to nejspíše dalo očekávat. A navíc z jedné strany se na týden bez i něho těším..."