Neprofesionální

--26--

Ráno jsem se probudil docela pozdě. Vstal jsem z nepohodlného gauče a zamířil ihned do koupelny. Osprchoval jsem se a své špinavé oblečení hodil do pračky. Monokl přes noc bohužel nezmizel a cucfleky na krku taky ne. Načapal mě zrovna, když jsem si začal oblékat košili, takže jsem měl jaksi štěstí. Jinak bych od ní odcházel nahý. Zabalil jsem se do ručníku a šel do kuchyně, kde jsem se postaral o Miku. Poslední dobou je nějaká klidná a hodná, určitě plánuje nějaký ďábelský plán. I já se nasnídal. Převlékl se a jel do práce.

Ráno mě překvapivě neprobudil budík, ale Reizo s tím, že jsme zaspali. Vážně? Koukl jsem se na hodiny a zjistil, že v práci máme být za půl hodiny. Sakra... Reizovím autem by jsme tam mohli být za 15-20 minut, když na to šlápne. Rychle jsem šel spáchat hygienu a oblékl si oblek, Reizo udělal to samý a potom jsme bez snídaně jeli do práce. Dojeli jsme tam naštěstí v čas.

Dojel jsem tam pozdě, ale hlavu jsem si z toho nedělal. Já jsem tady šéfem, takže se hraje podle mých pravidel. Zamířil jsem do své kanceláře a ignoroval pohledy ostatních.

No to že jsme dorazily asi minutu před začátkem směny se počítá, jako že jsme dorazily v čas ne? No podle mě jo.

Ani jsem nestihl vejít do své kanceláře a už se na mě vrhla Mei s otázkami a úšklebkem. ,,Ty už jsi zase prožil noc se zadanou ?" Zašklebí se a já jen uhnu pohledem.

Došel jsem do své kanceláře a začal pracovat, dneska je toho o něco víc než včera.. 

Šel jsem do své kanceláře a ona šla hned za mnou a usadila se na můj stůl.
,,Chceš si užívat dokud z tebe nebude podpantoflák ?" Zasměje.
,,Podpantoflák?" zopakuju po ní.
,,No přece... jen schůzka s tou jeho dcerou se blíží a možná by bylo pro tebe lepší. Než být sám..."

Vzal jsem část své dodělané práce a odnesl ji Reizovi, ten ale ve své kanceláři nebyl, což mě lehce překvapilo. Měl na stole nějakou již hotovou práci, která by měla být podle jeho zápisků za půl hodiny u šéfa na stole. Je zvláštní, že má takhle přímo určené i časy, kdy má co odevzdat.. 

Chvíli jsme spolu ještě kecali, ale spíš probíraly mé cucfleky na krku a podobné kraviny. Pak se Mei vrátila k práci a já k té své. Měla pravdu. Bylo by lepší se usadit než pokračovat v tom, co dělám. Zahnat samotu a možná v budoucnu založit i rodinu.

No asi ty papíry odnesu za něj a pak mu to řeknu. Vzal jsem papíry a šel k šéfovi do kanceláře. Zaklepal jsem, ale nic se neozvalo. To je divný, jsem si jistý, že tam je.. Zaklepal jsem tedy znova, ale zase nic.. není mrtvej?

Dost jsem o tom přemýšlel, nebyl by to tak špatný nápad...ale nejsem si jistý tím, zda bych se opět dokázal zamilovat. Okolí jsem moc nevnímal, ztratil jsem se ve svých myšlenkách.

Ještě párkrát jsem zaklepal, ale on pořád neodpovídal a tak jsem prostě vešel dovnitř. Pořád byl naživu, seděl za stolem a koukal do blba. Došel jsem až k jeho stolu a hodil mu papíry na stůl.

Najednou mě vyrušila menší rána. Na stole mi přistály nějaké papíry. Okamžitě jsem se vrátil zpátky do reality a podíval se na toho, kdo mě vyrušil. Byl to Mareo. Jen jsem nechápavě zamrkal, dokud mi to nedošlo.

,,Stalo se něco? Většinou zareagujete, když někdo klepe."

,,Um...ne, vůbec ne. Jen jsem šel na procházku ve své hlavě a zašel na kafe do centra myšlení." zavtipkoval jsem a koukl na ty papíry.

,,Em tak teď nevím, jestli to nedává smysl jen mě.. Každopádně, tyhle papíry jsou od Reiza a tady na těch potřebuju vaše potvrzení."

,,Dobře." řeknu a kouknu na ty papíry od Reiza. Tamty následně potvrdím a předám mu je. ,,K tomu včerejšku.... mohly by jste si to s Reizou nechat pro sebe?"