Neprofesionální

--48--

Ráno jsem vstával docela brzo. Tentokrát jsem opravdu nechtěl brát Miku do práce a tak jsem se domluvil se sousedkou, i když toho zase dost riskuju, ale co už. Zamířil jsem do koupelny, převlékl se, nasnídal a připravil do práce.

Další den ráno ne probudil budík, vylezl jsem z postele a namířil si to do koupelny. Po spáchání hygieny jsem odešel do kuchyně a udělal snídani.
Miku jsem předal sousedce a pak jel do práce. V garáži jsem zaparkoval své auta a pak šel do budovy.
Po snídani jsme s Reizou vyjel do práce, kam jsme o chvilku později taky dorazily.
Zamířil jsem do své kanceláře. Dneska nebudu mluvit ani s jedním. Prostě budu vyčkávat, jak mi poradila Mei. Nebude to trvat dlouho a pravda vyjde najevo.
Okamžitě jsem si to namířil do své kanceláře a začal pracovat.
Možná to bude trvat pár dní, ale určitě to, jak říkala Mei, nebude trvat dlouho. Nesmí to trvat dlouho. Nakonec jsem nad tím přestal přemýšlet a pokračoval v práci.
Práce by dneska nemělo být zas tak moc, ale stejně tu zůstanu celou svou směnu.
Věnoval jsem se své práci. Snažil se na to nemyslet. V hlavě mi proudilo tolik otázek a myšlenek.
Po chvíli jsem odešel k Reizovi a předal mu již dokončenou prací.
Práce mi ubíhala docela rychle. A tak jsem si ani nevšiml toho za jakou chvíli už byla polední pauza.
Chvíli jsem si s ním povídal a ještě chvíli se věnoval práci, než jsem šel koupit obědy.
Šel jsem si koupit alespoň bagetu z automatu a pak zamířil za Mei.
Když jsem měl obědy koupené, vydal jsem se zpět do Reizovi kanceláře a spolu s ním se pustil do jídla.
Chvíli jsme si povídaly a dohodly se na tom, že si někam dneska zajdeme.
Během jídla jsme si i celkem povídali, Reizo jde dnes večer někam pryč, takže budu doma sám. Možná bych si mohl cestou koupit flašku vína, jen tak na chuť.
Potom jsem se vrátil zpátky do své kanceláře a pokračoval v práci.
Nakonec jsem se vrátil ke své práci, kterou jsem chtěl mít rychle za sebou.
S prací jsem končil docela brzo. A tak jsem akorát zašel ještě za Mei do kanceláře, abych ji pomohl s tou její.
Práce mi utíkala celkem rychle, až na chvíle, kdy jsem se na chvíli zdržel v Reizově kanceláři.
Po práci jsme s Mei odcházely jako poslední. Zamířily jsme k mému autu.
Když Reizovi skončila směna, tak jsme si to namířili k autu. Reizo se prý musí ještě pro něco stavit doma, takže můžeme jet spolu.
Když jsme zamířili do garáže, potkaly jsme se tam s Reizou a Mareem. Dělal jsem, jakože je nevidím, ale Mei je pozdravila a tím na nás upozornila.
Chtěli jsme nastoupit do auta, ale vyrušil nás hlas Mei. Byl s ní i šéf, na kterého se pořád docela zlobím, kvůli té lži, kterou obvinil Reiza. Ale proti Mei nic nemám, takže jsem ji s úsměvem pozdravil.
Jen jsem nad tím protočil očima a nastoupil i s Mei do auta. "Je vychovanost pozdravit." Podotkla a já nad tím opět jen protočil očima.
Radši jsem je dál neřešil a i s Reizou nasedl do jeho auta.
Jely jsme do jedné známější restaurace v našem městě. Moc jsme si cestou nepovídaly, jelikož jsem měl docela špatnou náladu.
Vyjeli jsme a po chvíli dorazily domů. Reizo si to téměř okamžitě namířil do ložnice a převlékl se. Podle mě se nějak moc vyfintil, ale to se mi možná jen zdá.
V restauraci jsme si sedly na nejlepší místa a objednaly si jídlo. Mei si objednala víno ale já, ikdyž jsem na něho měl chuť, se k tomu nechtěl vracet a tak si objednal jednoduchý pomerančový džus.
Po chvilce Reizo odjel a já přemýšlel, co bych měl teď dělat. Upřímně se teď trochu nudím..
,,Takže... co ty a Mareo ?" Zeptala se a napila se vína.
,,Co by bylo ? Stále je na mě naštvaný a věří tomu... věří jemu." Povzdechl jsem si.
Nakonec jsem si začal dělat něco k večeři. V ledničce jsem našel poloprazdnou láhev vína, možná by nevadilo, kdybych si dal..
Ona si jen povzdechla. Po chvíli nám přinesly jídlo. ,,Co kdybychom změnily téma?" Namítla a já přikývnul.
Odložil jsem flašku na stůl a položil vedle ní skleničku, potom jsem se vrátil k přípravě večeře.
,,Takže... máš teď někoho?" zeptal jsem se ji po chvilce. A ona jen protočila očima.
,,Nějaké jiné téma." Namítla zase.
Po chvilce jsem měl večeři hotovou a tak jsem si to namířil ke stolu, na který jsem si následně odložil talíř s večeří a nalil si do sklenky víno.
Jen jsem nad tím protočil očima. Vím, že nemá zájem, ale nemusí to dávat 'najevo' zrovna takhle. ,,Tak co Mika ?" Nahodila nakonec a to se stalo naší konverzací po celý večer.
Snědl jsem si večeři a zároveň dopil víno. Potom jsem ještě hodnou chvíli strávil u televize.
Nakonec jsem ji zavezl domů. Dohodly jsme se, že si někam zajdeme i zítra. A pak jsem jel domů.
Nakonec jsem vypl televizi a šel si dát rychlou sprchu. Nevypil jsem toho zas tolik, takže bych zítra ani nemusel mít kocovinu.
Dorazil jsem domů. Došel jsem si ještě pro Miku k sousedce a pak i s ní šel zpátky do bytu.
Ve sprše jsem strávil o něco víc času, než jsme měl původně v plánu.
Dal jsem Miku na zem a pak zamířil do koupelny. Chyběl mi. Chybělo mi to povídání s ním a všechno ostatní... Jeden den jsme se spolu bavily, čachtaly ve vodě jako malý kluci...a pak to jednoho dne se to všechno prostě vytratí, jakoby to ani nebylo. Jako by jsme se spolu ani nikdy nebavily.
Vylezl jsem ze sprchy a po chvíli si to namířil do ložnice, oblékl jsem si trenky a jedno Reizovi triko, následně jsem si lehl do postele, kde jsem ještě nějakou dobu strávil na mobilu.
Mika se mi ihned uvelebila na posteli. Já se šel ještě osprchovat a pak si vlezl za ní.
Nakonec jsem mobil odložil a po chvíli usl.

/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, tak zase v úterý