Neprofesionální

--50--

Ráno jsem se probudil o dost déle než obvykle. Ale neměl jsem kam spěchat, jen by mě zajímalo, jestli je šéf doma nebo v práci..

Ráno jsem vstával docela brzo. Miku jsem nechal doma. Myslím, že se o ni Mareo dobře postará. On ještě spal. Nechtěl jsem ho budit a tak jsem udělal celý svůj ranní rituál a pak odjel do práce.

Prošel jsem celý být, samozřejmě jsem vždy nejdřív zaklepal, než jsem někam vešel. Nikde nebyl, ale má to tu vážně hezké.

V práci jsem zamířil do své kanceláře. Teda chtěl jsem, ale cestu mi překřížil Reizo.

Byla tu Mika, takže jsem nemohl jen tak odejít k sobě do bytu. Nechci aby se jí něco stalo, kdybych byl pryč. Takže tu asi zůstanu, než se šéf vrátí.

,,Kde je?!" Začal mi hned klást otázky. Já jsem mu neodpověděl a jednoduše ho obešel. Ale on mě zase zastavil.

Šel jsem si udělat něco k snídani, konec konců říkal, že si můžu vzít z lednice co chci. Ale stejně mu na jogurty radši ani nesáhnu.

,,Tak kde je?! Když jsem přišel domů, tak tam nebyl! Ani jeho věci! U sebe taky není! Kam jsi ho vzal?! Je u tebe?!" Chytl mě za paži a tím mě zastavil. Okamžitě jsem se mu vysmeknul.
,,Poslouchej. Vrať se k práci nebo na tebe zavolám ochranku. Seš na veřejnosti, tak se chovej jako člověk!" řekl jsem a koukl kolem nás, všichni na nás koukali. Zamířil jsem do své kanceláře a jeho pobídl, aby šel za ním.

Udělal jsem si jen vajíčka a začal jíst. Vlastně nevím, co budu celý den dělat.

Ihned jsem za námi zavřel. Chtěl zase začít mluvit, ale já ho tentokrát nenechal. ,,Tak za prvé ty mi budeš vykat. Za druhé, já nevím." Zalhal jsem. Bude lepší, když si bude myslet, že o tom nic nevím. ,,Ale co vím je, že mu je a taky bude bez tebe lépe."

Asi se budu celý den jen starat o Miku. To je podle mě skvělý plán.

,,To není pravda!" Vykřikl. Vypadal jakoby mi chtěl každou chvíli jednu vrazit. ,,Potřebuju ho!" Začal zase a já nad tím jen protočil očima.
,,Ty možná ano, ale on tebe ne. Po celou dobu si ho jenom využíval a zneužíval toho... že tě měl rád." On si jen nad tím odfrkl.
,,Furt mě má rád..." To už mu na tváři hrál zase úsměv. ,,On mě miluje. Udělá pro mne cokoliv, i kdyby to znamenalo, že se o mne bude muset děl-" Nenechal jsem ho domluvit. Tohle se nedalo poslouchat.
,,Vypadni!!!"

Navíc by mě to mohlo rozptýlit od myšlení na Reizu.. zajímalo by mě, co teď dělá.. sakra už zase na něj myslím!

Zaraženě se na mne podíval. ,,Vypadni." zopakoval jsem už o něco klidněji. On si nakonec odfrkl a pak odešel.

Nejspíš bych mohl zavolat šéfovi, konec konců, teď u něj defacto oxiduju, takže bych mu alespoň mohl udělat něco k večeři. Navíc ty hotovky co se jen strčí do mikrovlnky a pak jedí upřímně moc nemusím. Mělo by se jíst normální jídlo a ne tohle.

Chvíli jsem tam jen oddychoval, ale nakonec jsem se vrhl do práce. Musím tedy jen doufat, že už ho nechá na pokoji. Ale dost o tom pochybuju.

Vzal jsem svůj telefon a všiml si snad stovky zmeškaných hovorů a hromady zpráv od Reiza. Zprávy jsem radši ani nečetl, i když bych chtěl.. místo toho jsem najel na šéfovo číslo a zavolal mu.

Z práce mě vyrušilo vyzvánění mého mobilu. Zvedl jsem to bez toho, abych se kouknul, kdo volá. ,,Ano?"

,,Dobrý den, já nechci rušit jen.. napadlo mě že bych udělal nějaké jídlo, co by jste chtěl?"