Ráno jsem se probudil pár minut před zazvoněním budíku a šel jsem si dát sprchu. Dneska by toho v práci nemělo být zas tolik..
Vstával jsem docela pozdě, takže jsem urychleně zamířil do koupelny. Převlékl se a připravil do práce. Sebral Miku a pak zamířil urychleně do práce.
Po sprše a spáchání zbytku hygieny jsem udělal rychlou snídani a zabalil nám menší oběd do práce.
Dojel jsem tam, když už tam vzcházelo pár zaměstnanců. Jako šéf bych tam měl být dříve než oni, ale teď jsem to neřešil.
O chvíli později už jsme jeli do práce, kam jsem za asi dvacet minut dorazily a každý z nás si to namířil do své kanceláře.
Zamířil jsem i s Mikou do kanceláře ignoroval pohledy ostatních.
Po chvíli jsem vzal práci, kterou jsem včera dodělal doma a šel i s ní k šéfovi do kanceláře. Jako vždy jsem zaklepal a až po jeho vyzvání vešel dovnitř.
,,Dobré ráno.." pozdravil jsem ho téměř neslyšitelně.
,,Dobré, mám tady tu práci ze včerejška." Řeknu a předám mu ji.
Přikývnu a převezmu si ji. Ihned jsem se na ni kouknul a vypadalo to dost dobře
,,Nenastaly s Mikou žádné komplikace?"
,,Ne. Vše je v pořádku. Zítra s ní jdu na další kontrolu.."
,,Tak snad bude v pořádku."
,,Snad ano..." Kouknu se na ni. Nevím, co bych dělal... kdyby...
,,Určitě bude v pořádku." řeknu mu s úsměvem.
Jen přikývnu a vrátím se k těm papírům. ,,Dost si se zlepšil...."
,,Opravdu?" Zeptám se o něco víc nadšeně, než jsem měl v plánu.
Usměju se. ,,Ano, opravdu. Jen tak pokračuj a možná dosáhneš i povýšení..."
,,A to by znamenalo přesně co?" Přeci jen, pozice nade mnou je ta, kterou teď vykonává Reizo. Ale možná myslí nějakou jinou pracovní pozici..
,,No. Uvidíme, jak si ještě povede Reizo. Odvádí opravdu skvělou práci, ale... už mi dochází trpělivost."
,,Tím chcete říct, že chcete Reizu vyhodit?" Zeptám se zaraženě.
,,Ne, zatím o tom jen přemýšlím. Tu jeho nevychovanost ještě překousnu ale drogy? To nemůžu v práci tolerovat, i kdybych chtěl... dal jsem mu šanci, aby s tím přestal... ale on je furt bere."
,,Ale on už to omezil, tedy až na ten jeden večer, ale omezil."
,,Měl s tím přestat, ne to omezit. Dělá sice jisté pokroky, ale stále se k tomu vrací... Musí s tím přestat nebo přijde o práci. Konec debaty."
Radši už nic nenamítám a jen přikývnu.
,,Ber to s nadhledem. Reizo si lehce najde jinou práci a pro tebe by to byla jedinečná příležitost... Tak si jí nenech pokazit nějakými pitomými pocity..."
,,Já.. už se asi vrátím k práci.. "
,,Dobře." Bylo mi jasné, že nechce, aby Reizo o tu práci přišel. Ale nemůžu někoho jako jeho nechávat ve firmě i nadále. Svou šanci na to to změnit jednoduše promrhal.
Vrátil jsem se k sobě do kanceláře. Vážně nechci, aby Reizo přišel o práci, ještě k tomu, když šéf celkem dost naznačil, že bych ho mohl nahradit..
Vrhl jsem se do práce. Ten nápad se mi i docela zalíbil. Mareo by sice nebyl tak dobrý v práci jako Reizo, ale rychle se učí.
Určitě by to náš vztah dost zkomplikovalo, ale nemyslím si, že by to byl šéfův záměr. Konec konců, vím že Reizu moc nemusí, ale sám říkal, že odvádí dobrou práci.
Možná to ode mne znělo... no, ale říkám pouze pravdu. Mohlo by to s náma dopadnout dost špatně, kdyby se někdo o tomhle dozvěděl.
Nakonec jsem se vrhl do práce, abych na to nemusel myslet.
Věnoval jsem se své práci. Byl jsem rád, že už kolem práce nebyl takový povyk, ale stejně jsem musel řešit záležitosti jako jsou například tohle.
Možná bych to měl Reizovi říct, možná by s těmi drogami potom doopravdy přestal..
Chvilkama jsem se věnoval i Mike, ale pak se vrátil k práci.
Snažil jsem se na to nemyslet a jen se naplno věnovat práci. S Reizou si o tom můžu promluvit později.
Když o tom tak přemýšlím, možná jsem ho měl vyhodit ihned, jak si s tím začal. Sám dobře vím, že se s tím nejde jen tak skončit.
Po chvíli jsem šel odnést nějakou dokončenou prací Reizovi.
Ty myšlenky na to mě docela vykolejili a tak jsem si na chvíli odběhl zakouřit před budovou.
Chvilku jsme si povídali a pak jsme se oba vrátily k práci. Zatím jsem mu o tom neříkal, řekl bych mu to dneska po práci, ale už něco má..
Trochu mě to uklidnilo a tak jsem se pak zase vrátil k práci.
Celkem by mě zajímalo, kam pořád chodí, ale je to jeho věc.
Práce mi ubíhala poměrně rychle. Občas jsem okem mrknul po Mike, ale zdála se v pořádku.
Celkově mi práce utíkala o dost rychleji než včera a než jsem si to stihl pořádně uvědomit, nastala polední pauza.
O polední pauze jsem si zašel koupit něco v automatu. A pak si ještě šel udělat kafe.
Šel jsem do kuchyňky, abych mohl sobě a Reizovi vzít oběd, který jsme nám ráno připravil.
Potkal jsem se s kuchyňce s Mareem, ale konverzaci jsem s ním radši nenavazoval. Netušil jsem, jak to, co jsem mu řekl bere.
V kuchyňce jsem narazil na šéfa, ale nevěděl jsem, jak s ním teď mluvit. Vždyť on se chystá vyhodit mého přítele! Nakonec jsem si jen vzal z ledničky svůj a Reizův oběd.
Ani jeden z nás neprohodil ani slovo. A tak jsem si vzal svůj 'oběd' a kafe a odebral se do své kanceláře.
Odešel jsem do Reizovi kanceláře a společně jsme začali jíst oběd.
Nakonec se ke mě ještě přidala Mei. Chvíli si hrála s Mikou a pak se věnovala mě. Moc si nejsem jistý svých pocitů okolo ní, ale vím, že kdyby souhlasila, že se mnou půjde na rande... byl bych moc rád.
Po obědě jsem se odebral zpátky do své kanceláře, kde jsem se vrhl na práci.
Mei mi to opravdu neulehčovala. Myslel jsem, že jsem se té zamilovanosti do ní už přenesl. Ale teď jsem v tom měl akorát větší zmatek.
Pracoval jsem až do konce své směny a potom šel domů, Reizo stejně hned po práci někam jde, takže na něj nemá smysl čekat.
V práci jsem se moc dneska nezdržoval a odcházel ještě před Mei.
Cesta mi trvala o něco déle než obvykle, ale stejně jsem nikam nespěchal, tak o co jde.
Nasedl jsem i s Mikou do auta a jel domů. Hlavě jsem měl Mei, ale občas se tam nenápadně přimotal i Mareo a já nechápal proč.
Dorazil jsem domů a převlékl se do normálního oblečení. Pořád se mi v hlavě promítalo to, co mi šéf říkal..
Dorazil jsem domů. Měl jsem docela hlad, ale o vaření jsem se radši nepokoušel. Mika usla a vše se zdálo být v pořádku a tak jsem se rozhodl, že si zajdu někam na večeři.
Udělal jsem si něco menšího k večeři a sedl si na gauč, přičemž jsem si zapnul televizi a následně pustil jeden z mých milovaných animovaných filmů.
Rozhodl jsem se zajít do jedné restaurace kousek od mého bytu. Šel jsem proto pěšky.
Docela by mě zajímalo, kdy se Reizo vrátí, ale nechci na něj nějak spěchat. Může být venku jak dlouho chce .
Procházel jsem se pomalu a snažil se ignorovat lidi kolem sebe, ale nedokázal jsem ignorovat jeden známý hlas. Reizo.
Radši jsem se začal věnovat filmu a u toho jedl svou večeři
Stál jsem zmražený na místě. Nechápal jsem, proč se tam s tou holkou směje a je na ní zcela natisknutý a není doma s Mareem.
Po chvíli sledování televize mě vyrušil zvuk vyzvánějícího mobilu. Volal mi můj starší bratr Kazuki, nejspíš se chce pochlubit další výhrou v závodech.
Nechápal jsem to... proč ? Proč by něco takového dělal ? Radši jsem se schoval za keře a tajně ho sledoval. Možná to je jeho sestra... nebo jen dobrá kamarádka..
Měl jsem pravdu, vážně vyhrál, ale to mě ani moc nepřekvapilo. Je to skvělý řidič, bylo vyloučené, aby prohrál.
Začínal jsem si myslet, že je to opravdu jen nějaká jeho kamarádka nebo sestra. Už jsem chtěl odejít, par si jich nafackovat a pak si dám cigaretu. Ale... on... on jí políbil.
Ještě chvíli jsme si povídali o všem možném a potom nás hovor ukončili.
Rychle jsem si odplížil pryč. Chtěl jsem si to vše natočit a poslat to Mareovi, ale neměl jsem u sebe mobil. Ani jsem neřešil to, zda si mě všiml nebo ne, ale naštvaně jsem zase odešel domů. Úplně jsem ztratil chuť k jídlu.
Odložil jsem mobil a šel odnést špinavé nádobí zpět do kuchyně.
Doma jsem div nevyrazil dveře. A já ho opravdu někdy litoval... Měl jsem ho vyrazit, ihned jak s tím začal...
Potom jsem se vrátil k sledování televize, ale po chvíli jsem se na to vykašlal a šel spát.
Napsal jsem Mareovi. - Musíme si promluvit.- A pak zamířil naštvaně do koupelny. Svlékl jsem se do spodního a šel spát.
/*/*/*/*/*/*/
Vítám vás u další kapitoly, jak si myslíte, že Yuuto vysvětlí Mareovi to, co viděl? Uvěří mu Mareo? A jak se budou jednotlivé vztahy dále vyvíjet?

ČTEŠ
Neprofesionální
RomantikYuuto Hayato je majitelem jedné velmi úspěšné firmy, už od školních let ho provází to, že ho ostatní soudí dřív, než ho poznají. Nyní však tento muž chystá pohovor pro jeho budoucího zaměstnance, možná ho nový zaměstnanec nebude vnímat, jako všichni...