Neprofesionální

--51--

Ráno mě probudil hluk z kuchyně, upřímně jsem si v první chvíli ani neuvědomoval, u koho jsem. Takže jsem si myslel, že mi někdo chce vykrást byt.
Ráno jsem vstával dřív a tak jsem se rozhodl, že nám udělám snídani. Samozřejmě se mi přitom povedlo rozbít talíř a snídani ve tvaru vajíčka nakonec spálit.
Vylezl jsem z postele a šel spáchat hygienu. Potom jsem si to stále jen ve věcech na spaní, neboli trenkách a triku, namířil do kuchyně, kde to smrdělo spáleninou.
Nakonec jsem se nemohl rozhodnout, zda to nandat na talíře a sníst. Třeba to bude i jedlé a nebo taky ne...
,,Co to mělo původně být?" Zeptám se ho a otevřu okno, aby to tu tak nesmrdělo.
,,Vajíčka." Podrbu se na hlavě a nakonec se rozhodnu vyhodit. Jogurty a ovoce budou muset stačit. I když o jogurty se moc dělit nechci.
Nad tím jsem se chtě nechtě musel uchechtnout. ,,Nemám snídani udělat já?"
,,To by bylo opravdu skvělé...." Přikývnu a taky se nad tím zasměju.
,,Dobře , co by jste si dal?"
,,Cokoliv jedlé." Usmál jsem se na něj.
,,Tak dobře." řeknu a kouknu co má v lednici. Má tady hromadu slaniny, takže bych mohl udělat vajíčka se slaninou, to má rád. Ale to je zase až moc jednoduché.. možná bych mohl udělat lívance.
Nakonec jsem se šel podívat za Mikou. Zajímalo, kdy už se ta koťátka konečně narodí.
Nakonec jsem začal dělat lívance, jak se znám, klidně bych to vymýšlel ještě hodinu.
Nakonec jsem se odebral do koupelny. A poté do ložnice se převléknout.
Po nějaké době byla snídaně hotová a já už dva plné talíře pokládal na stůl. Ještě jsem nám každému nalil skleničku džusu.
Pak jsem se vrátil do kuchyně. A sedl si ke stolu. Trochu mi to přišlo, jakoby jsme byly manželský pár. Ale nad tím jsem se jen zasmál a dál to neřešil.
,,Dobrou chuť." řeknu s úsměvem a sám se pustím do jídla.
,,Dobrou chuť." Taky jsem se pustil do jídla. Tohle je určitě lepší než spálená vajíčka.
Dojedl jsem svou snídani a odnesl nádobí do myčky, potom jsem se šel převléknout.
Taky jsem dojedl. Rozhodl jsem se zavolat Mei. Třeba by mu mohla poradit ona. Já se ve vztazích moc nevyznám.
Oblékl jsem si oblek a vzal si mobil. Zase tam přibyla hromada zpráv a zmeškaných hovoru od Reiza..
Domluvil jsem se s ní, že dneska k večeru po práci zajedeme ke mě. Nejspíš by to měly probrat v soukromí, takže jsem restauraci vyloučil.
Potom jsem se vrátil do kuchyně. ,,Za jak dlouho jedeme do práce?"
,,Už by jsme mohly vyrazit." řekl jsem, pak jsem se ale zarazil a kouknul na Miku.
,,Děje se něco?"
,,Mika. Zkusím se zavolat Rině, ale neřekl jsem jí o tom dopředu..."
,,To bude asi lepší, než ji nechávat samotnou."
Jen přikývnu a začnu jí prozvánět. Po chvilce mi to zvedne.
Nechtěl jsem odposlouchávat, takže jsem šel za Mikou a začal ji hladit.
Souhlasila, ale nebyla z toho zrovna nadšená. Prý bude chtít i něco na oplátku, s čímž jsem ihned souhlasil, jelikož mi opravdu dost pomáhá.
Po chvíli jsem se vrátil za ním. ,,Tak jak? Souhlasila?"
Jen přikývnu. Došel jsem tedy pro Miku a potom jsme vyrazili.
Po chvilce jsme dojeli k domu Riny, šéf vystoupil z auta a šel i s Mikou k onomu domu. Zazvonil a po chvilce otevřela Rina. Nejdřív se tvářila celkem přátelsky, ale jakmile pohledem zavadila o šéfovo auto a mě sedícího na místě spolujezdce, její výraz se změnil v naštvaný a něco naštvaně řekla šéfovi. Přišlo mi, že na něj i křičela a u toho šíleně gestikulovala a čas od času ukázala na mě.
Snažil jsem se ji zklidnit. Vůbec se jí nelíbilo to, že se s ním prý 'tahám.' ,,To snad nemyslíš vážně?! S tím teploušem?!"
Seděl jsem v autě a jen je sledoval.
,,Nic s ním nemá. Vezu ho akorát do práce... má to teď doma trochu složitější..." vysvětlit jsem ji. Ona nad tím akorát jen protočila očima.
,,Už mi ho k domu nevez. Nechci ho mít na očích..." zavrčela a pak mi zavřela dveře před nosem. Povzdechl jsem se a vrátil se, tentokrát už bez Miky do auta.
,,Omlouvám se.." řeknu, když si sedne do auta.
,,Za co?" Kouknul jsem na něj nechápavě a nastartoval.
,,Nechtěl jsem aby jste se kvůli mě pohádali.."
,,Nehádali jsme se. To jenom ona na mě řvala." oznámil jsem mu a vyjel do práce.
,,To je skoro to samí."
,,To není." Dál už jsem se k tomu nevyjadřoval a jel do práce. Auto jsem zaparkoval v garáži a pak se vydal do budovy.
Radši jsem po zbytek cesty neříkal ani slovo, i když jsem chtěl. Bylo na něm vidět, že se o tom nechce bavit.
Dorazily jsme do budovy, kde jsem se rozloučil s Mareem a zamířil do své kanceláře.
Chtěl jsem mu něco říct, ale odešel dřív, než jsem to stihl. Radši jsem si to namířil do své kanceláře. Vážně jsem doufal, že nenarazím na Reizu. Takže jsem šel dost rychle, no skoro jsem až běžel. Dorazil jsem až do své kanceláře a zamkl se tam.
Usadil jsem se za svůj stůl. Snažil jsem se přijít na to, proč to tak Rině vadí. Nakonec jsem začal s prací, abych mohl jet pro Miku a pak domů, co nejdříve.
Začal jsem dělat svou práci a byl jsem odhodlaný zůstat v kanceláři až dokud nebude hotová.
Věnoval jsem se své práci. Doufal jsem, že dneska nebudou žádné potíže s Reizou a já budu mít klid.
Všechno šlo překvapivě dobře, Reizo se sice zkoušel dostat do mé kanceláře, ale byla zamčena, chvíli klepal, ale když jsem nic neřekl tak asi usoudil, že tu nejsem a odešel k sobě.
Vyřizoval jsem nějaké telefonáty. A jinak se věnoval papírování. Z práce bych mohl odejít dřív.
Nakonec jsem ještě napsal šéfovi.
-Reizo si myslí, že nejsem v práci, budete mě krýt, kdyby se vás zeptal?-
Z práce mě vyrušilo příchozí zpráva...od Marea ?
- Dobře. Řeknu mu, že sis vzal volno.-
-Děkuju- 
Nebylo mi zrovna dvakrát nejlíp z toho, že Reizovi takhle lžu. Ale budu potřebovat ještě pár dní, než s ním vůbec začnu mluvit..
Vrátil jsem ke své práci. Ale moc jsem toho neudělal, jelikož mi začala volat Rina.
Pokračoval jsem v práci, které bylo trochu víc, jelikož jsem včera nepracoval, ale nebylo ji zas tolik. Že by ji šéf dal někomu jinému, nebo ji sám udělal? Ale proč by to dělal?
,,Už?!" Vyjekl jsem a vyběhl ze své kanceláře. ,,Zavolej k ní veterináře! Hned tam budu!"
Byla už skoro obědová pauza a já musel na záchod, takže jsem vyšel z kanceláře a šel na záchod.
Mířil jsem si to ven z budovy. Nemůžu uvěřit tomu, že Mika začala rodit a já to nejspíš prošvihnu.
Potom jsem se vrátil do své kanceláře a rovnou se vydal odnést šéfovi nějakou již dokončenou práci.
Rychle jsem zamířil z budovy do garáže ke svému auta. A téměř okamžitě jel k Rině.
Zaklepal jsem na dveře od jeho kanceláře, ale neozval se. Zkusil jsem to ještě dvakrát a potom už jsem prostě vešel dovnitř. Nebyl tam.. to je zvláštní, většinou zamyká, když někam jde..
Dorazil jsem k Rině a šel k ní i bez klepání. Veterinář dorazil chvíli po mě. Do porodu se nějak nepletl, spíš tu byl pro to, aby se ujistil, že jsou ty koťátka pořádku.
Je zvláštní že tu není.. ale asi se hned vrátí. Chtěl jsem z jeho kanceláře odejít, ale někdo zaklepal a já už automaticky řekl dále.
Jen jsem tam stál a koukal na to, jak se objevují další a další koťátka. Je ze mě táta!
Dotyčný vešel dovnitř, ukázalo se, že to byl šéf jednoho oddělení. Upřímně se mi ulevilo, že to nebyl Reizo.
Nebo děda..? Z myšlenek mě dostala až Rina, která mi podala hrnek s kafem. Už jsem zapomněl na to, jak krásná je.
Ptal se na šéfa a říkal, že s ním musí naléhavě vyřešit spoustu věcí. V daný moment mě nenapadlo nic jiného než zalhat. ,,Pan Hayato musel narychlo odejít, říkal že ho mám dočasně zastoupit. Takže vše řekněte mě."
Ty koťátka byla neuvěřitelná. Sice to bylo napoprvé docela 'nechutný' pohled, ale nemohu uvěřit tomu, že se Mike už narodila.
Překvapivě tomu uvěřil a vše mi řekl. To je vážně tak snadné lidi tady takhle obelhat? No nevadí. Jeden chlap prý nabízí šéfovi spolupráci. Nejdřív jsem si našel všemožné informace o tom chlapovi, tedy alespoň to základní, jako je jeho firma a tak. Ta nabídka se udála pro firmu výhodná, ale stejně by to měl domluvit šéf osobně.. Ale prý je to naléhavé takže.. bych to měl vyřídit.
,,Čtyři! Chápeš to ? Čtyři..." Usmál jsem se na Rinu a ona mi úsměv oplatila.
Nakonec jsem vzal pracovní mobil, který šéf nechal na svém stole a zavolal tam.
Nakonec jsem přešel k Mike. Ale v ne moc velké blízkosti. Nechtěl jsem ji narušovat při kojení.
Domluvil jsem s tím majitelem firmy schůzku, která se uskuteční za pár dní, pro firmu by to bylo vážně výhodné..
Rina se nakonec připojila ke mně. ,,Co děláš zítra večer ?" Zeptala se mne a já se na ní usmál.
,,Mám čas."
Nakonec jsem ale radši začal vyřizovat i zbytek věcí, co sem ten jeden přinesl. Nechci, aby toho šéf měl moc.
Bral jsem to jako přátelskou schůzku, ale nebyl jsem si tím zas tak jistý. Mám jí rád, ale pouze jako kamarádku a nechci, aby to zašlo zase dál.
Nakonec jsem vše dodělal a vrátil se ke své práci.
Nakonec jsem do dostal zpátky do 'reality.' A zavolal Mei, ať se o to v práci postará.
Práce mi utíkala celkem rychle, možná bych mohl dřív domů..
Nakonec ta koťátka usnula a Mika konečně přišla ke mne. ,,Je z tebe maminka..." pošeptal jsem, když jsem si ji začal hladit.
Celý zbytek směny jsem pracoval, jen za mnou jednou přišla Mei.
Nakonec jsem si ty koťátka vyfotil a poslal je Mei. Nakonec jsem se rozhodl je poslat i Mareovi a mé sestře.
,,Prý si to tu vzal na starost." Řekne s úsměvem. ,,Jo já.. omlouvám se." ,,To nic." Řekne v klidu a odejde.
Možná by to opravdu chtělo nějaké větší bydlení. Začíná to kočkama, pak to bude ženská a děti...
Všiml jsem si zprávy od šéfa, ti jsou roztomilý,.
Po chvilce mi zavolala Mei s tím, že to musíme oslavit a staví se po práci.
Směna mi po chvilce skončila. Zajímalo by mě, jak se dostanu k němu..
Souhlasil jsem a ještě jí poprosil, aby svezla i Marea. Nabídl jsem Rině, aby se k nám přidala, ale ona odmítla. Moc jsem nechápal proč, prý dneska nic v plánu nemá. Radši jsem to ale neřešil a po chvilce odjel už s Mikou a koťátky domů.
Chtěl jsem odejít, ale Mei mě zastavila s tím, že mě odveze.
Doma jsem je všechny položil do pelíšku. Budu muset koupit o něco větší. Vlastně... proč jsem se o to nepostaral už dřív...
Nasedl jsem k ní do auta a vyjeli jsme. Na můj vkus jela až moc pomalu.
Při cestě jsem zakoupil nějaké víno pro Mei a Marea. Šel jsem se osprchovat a pak převléct.
Po nějaké době jsme konečně dorazily na místo. Šéf tu ještě nebyl..
Po sprše a poté, co jsem se převlékl, jsem se vrátil do kuchyně. Slyšel jsem nějaké hlas, takže už asi dorazily.
Po chvíli nám šéf otevřel. Konečně. Vešli jsme dovnitř a já ho jen pozdravil a šel se převléct.
Mei mi nadšeně omotala ruce kolem krku a objala mne. Ihned jsem jí zavedl do ložnice, kde už spinkala ta koťátka a s nima i Mika.
Převlékl jsem se do normálního oblečení na doma a potom šel za nimi. Myslel jsem, že budou v obýváku, ale nebyli tam..
,,Jsou tak roztomilá..." řekla po chvilce a já jen přikývnul.
,,To ty přece taky..." Kouknul jsem na ni a ona uhla pohledem. Chci se usadit. Táhne mi na třicet a jí mám opravdu rád.
Vážně by mě zajímalo, kde jsou. Ale možná jen chtěli mít trochu soukromí, radši bych je neměl rušit.. rozhodl jsem se, že místo toho udělám něco k jídlu.
,,Dneska v práci se Mareo opravdu předvedl." Poznamenala a já ji věnoval všechnu svou pozornost.
,,Z ničeho nic jsi odešel a nikdo tam nebyl, aby tě zastoupil a tak se toho ujal. Díky němu jsi nepřišel o důležitou schůzku, opravdu to firmě pomůže. Taky za tebe udělal nějakou tu práci, ale tu budeš muset pravděpodobně opravit nebo přepsat..."
Surovin tady měl opravdu hodně, takže jsem měl vážně spoustu možností, co uvařit. Po chvilce jsem něco konečně vymyslel a začal. Navíc to bude rychle hotová.
,,Opravdu ?" Kouknul jsem na ni překvapivě. Bylo to od něj milé, nemusel to dělat. Ještě jsem s Mei chvíli mluvil a na něčem se domluvil a pak jsme se vrátily do obýváku.
Dodělal jsem večeři a nandal na talíře, které jsem následně položil na stůl a zašel ještě pro příbory.
Ještě jsme si o tom chvíli povídaly a pak zamířily do kuchyně.
Odnesl jsem příbory a pak si všiml těch dvou. ,,Chcete něco k pití?'
,,Vlastně bych si s tebou potřebovat o něčem velice důležitém promluvit." oznámil jsem mu a snažil se vyjádřit co nejvíce přísnosti a vzteku.
,,Oh jo jistě, ale asi to chcete probrat v soukromí, nebo..."
,,To není zapotřebí. To si jako opravdu myslíš, že mě můžeš jen tak zastoupit? Hrabat se mi v mé práci a dokonce s někým seřizovat schůzku?! A to ani nemluvím o tom, že jsi jednomu ze zaměstnanci nakecal, že jsi dneska mým zástupcem..."
,,Já já se omlouvám! nechtěl jsem to udělat a-ale vy jste tam nebyl a a bylo to důležité já.. už to neudělám, byla to chyba, a-ale ta zakázka byla vážně důležitá a pro firmu výhodná. Vážně mě to mrzí a a pochopím, když mě budete chtít vyhodit." řeknu v rozpacích a snažím se zůstat alespoň trochu v klidu a nezačít brečet.
Kouknul jsem se na Mei, která si zakrývala rukama pusu a skoro až brečela. ,,Ty... jak se opovažuješ...." Udělal jsem pár kroků k němu. Chtěl jsem mu to ještě vyčíst, ale pak jsem to nevydržel. Vypadal jako vystrašené kuře. Mei vybuchla smíchy jako první a já hned po ní
Nechápavě je sleduju. Já se tady můžu podělat strachy, klepu se jak nevím co a oni se smějí?! Vážně?!
Po chvilce jsem se trochu zklidnil. ,,Dělal jsem si srandu..." řekl jsem nakonec i s tlumeným smíchem.
,,Proč?" Zeptám se, já myslel, že bezcitný je Reizo, ale tohle by mi neudělal.
,,Oh, noták. Nemyslel jsem to vážně. Spíš bych ti chtěl poděkovat...." Možná jsem to neměl dělat, ale z nějakého důvodu mi tahle jeho reakce přišla hrozně roztomilá.
,,Opravdu?" Zeptám se ho lehce překvapeně.
,,Ano. To já jsem se zde zachoval nezodpovědně. Odešel jsem bez jakéhokoliv ohlášení, ale nechtěl jsem prošvihnout Miky porod. Díky tobě mám domluvenou opravdu důležitou schůzku." Usmál jsem se na něj. ,,Ale příště za mně práci nedělej, dobře? Vím, že si to myslel dobře, ale budu to muset akorát přepsat. Není to tvá práce a navíc na to nejsi dost kvalifikovaný..."
Jen provinile sklopím pohled a přikývnu. Asi jsem to neměl dělat, akorát jsem mu tím způsobil víc práce..
,,Chceš se jít podívat na ty koťátka? Spinkají v ložnici, takže buď prosím potichu..." Nakonec jsem změnil téma. A lehce do něj přátelsky drknul, abych mu naznačil, že se nic neděje.
Jen jsem nadšená přikývl a šel tam. Vážně by mě zajímalo, jestli jsou tak roztomilá i v realitě. Co to plácám, jasně že jsou!
Koukal jsem se za ním, jak odchází. ,,Má fakt dobrej zadek, co?" Prohodila i se smíchem Mei a já přikývnul.
,,Jo..." řekl jsem dost zamyšleně... počkat, co ?!
Došel jsem až do šéfovi ložnice, kde v pelíšku spala ona koťátka. Myslím, že ještě ani nemůžou vidět, ale jsou nádherná. Sedl jsem si na zem kus od nich a setkal se s pohledem Miky, které u nich taky ležela. Když se ujistila, že je vše v pořádku a že jsem tu jen já, opět oči zavřela a položila si hlavu na přední tlapky.
Mei vybuchla smíchy. ,,Já... nedával jsem pozor! Neposlouchal jsem tě a nevěděl, co říkáš..." Začal jsem se bránit. Dostal jsem se do opravdu trapné situace.
,,Oh, nepovídej. Ten jeho zadek tě musel opravdu tedy zaujmout..."
Chvíli jsem u nich zůstal a potom se vydal zpět do kuchyně.
Chtěl jsem se něčím ještě 'obhájit.' Ale pak přišel Mareo a tak jsem nic neříkal. Mei prošla kolem něj a pak se usadila za stůl.
Moc jsem nechápal, proč se Mei tak usmívá. Ale potom mi pošeptala něco, co mě donutilo mírně zrudnout a trochu se vyděsit. ,,Líbí se mu tvůj zadek, radši se na noc zamykej."
Něco mu šeptala a to se mi vůbec nelíbilo. Radši jsem vyndal z ledničky to víno a pro mne džus.
Potom se ode mě jen s úšklebkem vzdálila a já si radši sedl ke stolu.
Vytáhl jsem jednu normální a skleničky na víno. Dal jsem je na stůl a pak ještě došel pro ten džus a víno.
,,Neměli by jsme si dát taky džus?" Zeptám se ho pro jistotu.
,,Ne. To je v pořádku." Usmál jsem se na něj. Sice bych si taky rád dal, ale nikdy se přes svou závislost nepřenesu, jestliže nedokážu být ani v blízkosti alkoholu bez toho, abych se hned neopil.
,,No dobře." řeknu a po chvíli začnu jíst, stejně jako oni. Moc jsem si nehlídal, kolikátou skleničku už mám..
Taky jsem se pustil do jídla. Ti dva to víno vyprázdnily jakoby ani nebylo. A prý já jsem alkoholik.
,,Asi už půjdu.. spát." řeknu potichu a nechápavě sleduju věci kolem sebe. Proč se trochu pohupujou?
,,Dobře..." Přikývnu trochu nejistě. Možná toho vypil až moc.
Vstanu že židle a rozejdu se směr svůj dočasný pokoj. ,,Au." Tak prej směr zeď. Proč nemůžu chodit skrz zdi?
Já i Mei jsme se uchechtli. Nakonec jsem vstal a šel k němu. Ještě by to chtěl zkusit jako Harry Potter i s rozběhem.
,,Ta zeď mi normálně vběhla do cesty!" Obviním ji naštvaně a chci jít dál, jenže zakopnu o vlastní nohu a padám k zemi.
Musel jsem se uchechtnout, pak ale zakopnul a začal padat k zemi. Rychle jsem na to reagoval a zachytil ho.
Lehce mě zarazilo to, že jsem nedopadl na zem. Už už jsem si myslel, že umím létat, ale pak jsem se setkal s pohledem jistého černovláska, který má zálibu v nošení obleků.
Pevně jsem ho držel a několik sekund mu jen koukal do očí. Co to je za divný pocit..? Radši jsem to neřešil a postavil ho zpátky na nohy.
Když mě pustil, chytil jsem jeho dlaň a začal si ji prohlížet, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě.
Když chytil mou dlaň, tak mnou zase otřásl ten divný pocit. Snažil jsem se na to nemyslet. Nakonec jsem ho odvedl do jeho pokoje a celou dobu ho přidržoval.
Došli jsme až do pokoje a já se ho pořád odmítal pustit.
Položil jsem ho na postel, ale on mě přitom stáhl sebou, jelikož se mě stále držel.
Když vedle mě dopadl, tak jsem si na něj okamžitě přelezl a objal ho.
,,Mareo..." Bylo to zvláštní. Lhal bych, kdybych řekl, že by mi to vadilo... ale tohle jsem si představoval vždy spíše Mei. I když... ne. Vždy to byla Mei. Musí být.
,,Hm?" Zeptám se a nakloním hlavu na stranu. Strašně příjemně se na něm leží.
,,Jsi opilý. Prosím... slez ze mě..." Nechtěl jsem ho ze sebe přímo shazovat, jelikož bych mu tím mohl 'ublížit,' jelikož je opilý... bral by si to jakoby moc osobně a k srdci.
,,A-ale proč?" Zeptám se se slzami v očích. Jemu na mě nezáleží, ani Reizovi na mě nezáleželo.. ne tak, jako mě na něm..
,,Jen... je to trochu nepříjemný..." Zalhal jsem. ,,Co kdyby jsme si lehly v jiné poloze?" Pravděpodobně by mohl hned usnout a já se potichu odplížit. Ale v téhle poloze bych ho akorát zase vzbudil.
Sedl jsem si na něj tak, že jsem vlastně seděl na jeho podbřišku a ruce měl položené na jeho hrudi. ,,Lepší?"
Vykulil jsem na něj oči. Lhal bych, kdybych řekl, že mi to není nějak pohodlné... ale je opilý. Nechci, aby něčeho ráno litoval. Navíc Mei je hned vedle! Co když z nás takhle uvidí... ,,Co kdyby jsme si jen lehly vedle sebe na postel?"
Zamyslím se. ,,No dobře." Souhlasím nakonec a lehnu si vedle něj, přičemž se k němu okamžitě přitulím.
Jen jsem si tiše oddychl. Vlastně to ani nebylo tak špatné. Jenže by to akorát bylo lepší s Mei. Bylo...?
,,Děje se něco?" zeptám se ho a kouknu se mu do očí.
Opravdu by to bylo lepší s Mei? Zase mnou otřásl ten divný pocit. ,,Co? Ne. Jen jsem unavený."
,,Můžeme se před spaním mazlit?" Zeptám se ho s úsměvem.
Trochu jsem váhal. Teda docela dost, ale nechtěl jsem to dát najevo a tak jsem akorát urychleně přikývnul.
Usmál jsem se a víc jsem se k němu přitiskl, vážně se u něj leželo pohodlně..
Nehýbal jsem se. Jen jsem tam v klidu ležel a čekal až usne. Po chvilce jsem už slyšel, jak tiše oddychuje. Konečně. Pomalu jsem se vykroutil z jeho objetí a snažil se ho nevzbudit.
Nespokojeně jsem zamručel, když chtěl můj plyšáček odejít a víc jsem se k němu přitiskl.
,,Ale notak..." zanadával jsem si zcela tiše pro sebe. Nechtěl jsem tam Mei nechat takhle dlouho čekat. Bůh ví, co si teď asi myslí....
,,Mám vás rád.." zamumlám potichu a dál se k němu spokojeně tisknu, cítil jsem jeho ruku, jak mě hladí ve vlasech a po chvilce jsem usnul poměrně klidným spánkem.
Zarazil jsem se. Rukou jsem ho pohladil po vlasech. Ani nevím proč, ale byl jsem opravdu šťastný. Slyšet ty slova od něho.... Radši jsem to dostal už z hlavy. Vymotal jsem se z jeho sevření a vyplížil se potichu z jeho pokoje. Mei spala na gauči. Přinesl jsem ji alespoň deku a pak zhasnul a odklidil se do ložnice, kde jsem téměř okamžitě usnul.

/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, alespoň u tohohle příběhu už jsem se vrátila do pravidelného vydávání, tak snad to tak bude pokračovat. Další kapitola snad zase v úterý. Jak si myslíte, že to bude pokračovat?