Neprofesionální

--39--

Ráno jsem vstal docela brzo, takže jsem spáchal ranní hygienu, převlékl se a pak si šel zaběhat. Chtěl jsem se tu trochu porozhlédnout.

Ráno mě probudil budík, šel jsem spáchat hygienu a následně začal chystat snídani a oběd do práce. Upřímně dneska nechci zase něco kupovat..

Běžel jsem docela dlouho. Koukl jsem se spíš na obchody a restaurace. Už jsem věděl, kam půjdu na oběd a tak jsem zamířil zpátky na hotel.

Reizo se probudil až, když byla snídaně hotová. V práci máme být až celkem za dlouho, takže máme čas.

Rychle jsem prolítnul sprchou a převlékl se do formálního. Schůzka by měla začít až v poledne, ale i tak jsem chtěl být připravený. Ještě jsem zavolal Rině a dal si i videohovor s Mikou. A pak se ještě koukl na zprávy ze včerejška. ,,Neignorujte mou existenci, huh?"

Společně jsme se nasnídali a následně vyrazily do práce. Mei tam naštěstí už byla, takže jsme se dostali dovnitř.

Zvláštní. Nakonec jsem se rozhodl to neřešit. Mám přece Rinu, i když o našem 'vztahu' dost pochybuju. Taky kvůli Mei bych se vzdal všeho... jenže tohle navěky zůstane akorát neopětovanou láskou. A Kiyomi.... ta svůdná krasavice. I přesto vše... se mi do hlavy nakonec dostal on. Ten náš polibek mi přišel tak zvláštní...

Vzal jsem si svou dnešní práci a odnesl ji k Reizovi do kanceláře, kde jsem na ní začal pracovat. Reizo má dnes večer už něco v plánu, takže s ním chci strávit čas teď.

Nebyla to má první pusa s jiným mužem. Už jsem se chlapem líbal, ale tohle bylo prostě jiné. Ani polibek s Mei.... nebyl takový. Ale v podstatě to bylo v jednom směru stejné, já si začal.

Ještě jsem nám došel udělat kafe a potom se vrátil do kanceláře, kde jsem se naplno věnoval práci.

Radši jsem to už neřešil a šel si připravit potřebné dokumenty na tu schůzi.

Dneska mi ta práce ubíhala o něco rychleji než včera, což je jedině dobře.

Nakonec jsem ještě zavolal Mei, zda je v práci vše v pořádku. Sice jsem to nechtěl, ale přepnula mě na pana Tanaku a pak i na Reizu.

Po chvíli Reizo začal s někým volat a tak jsem odešel z místnosti, aby to mohl vyřešit v soukromí.

Nějak moc jsem se s ním nevybavoval. Akorát ho upozornil na to, že se má věnovat Kiyomi, jelikož mi bude dávat hlášení o tom, jak se daří.

Po chvíli Reizo vyšel na chodbu s tím, že se má podle šéfa prý víc věnovat Kiyomi. Nechápu proč, má přeci zkušenosti a touto prací..

Možná jsem mu to řekl i kvůli tomu, aby se tolik nepoflakoval nebo spíše nepoflakoval kolem Marea. Ale i přes její zkušenosti s touto prací, se jí věnovat musí.

Radši jsem se to snažil moc neřešit a místo toho se věnoval jen a jen práci.

To čekání ubíhalo dost pomalu, ale nakonec jsem už mohl konečně vyrazit. Zamířil jsem do jedné menší, ale vskutku úspěšné firmy. Měl jsem zde sraz přímo s ředitelem společnosti.

Zajímalo by mě, jestli šéf nařídil i panu Tanakovi, aby se věnoval jeho nové zaměstnankyni... Šel jsem to zkontrolovat a zjistil, že Sakura dělá svou práci bez jakéhokoliv dohledu..

Byl to příjemný a vysmátý muž. O něco starší než já, ale vzhledově vypadal o něco mladší než mu původně bylo. Se vším souhlasil a dokonce mě pozval i na oběd, s čímž jsem souhlasil.

To je divný, proč má Reizo dohlížet na Kiyomi, když pan Tanaka nemusí?

Seděly jsme v jedné luxusní restauraci naproti sobě. Tak nějak mi došlo, o co mu jde. Ale chtěl jsem slyšet i jakou výmluvu si na mé pozvání vymyslel.

Neměl by slečně Kiyomi dopřávat zvláštní zacházení.. Snažil jsem se na to moc nemyslet a místo toho se vrátil k práci.

,,Takže...?" Ani jsem mu nestihl položit nějakou formálnější nebo spíše normální otázku a on začal. Nemám rád, když mi někdo skáče do řeči, ale protentokrát jsem to nechal být.
,,Chci, aby se vaše firma rozrůstala!"

Upřímně mi trochu vadilo to, že Reizo netrávil čas se mnou, ale s ní. Ale je to gay, takže mezi nimi nic není, navíc by mě nepodváděl.. Už asi vím, jak se cítí, když trávím čas se šéfem..

,,Mohly by jste si druhou firmu postavit tady! A další třeba v Americe, slyšel jsem, že tam máte sponzory a s většinou firem spolupracujete." Moc jsem nechápal, proč mi tohle vůbec říká ale ten nápad se mi líbil.

Upřímně mi bylo docela na nic, Reizo přišel jen na polední pauzu a ani během ní se mi moc nevěnoval...

,,Další firmy?" zopakoval jsem po něm. ,,Ale kdo by to tam řídil. Nemůžu každý týden jezdit z místa na místo..."

Asi si dnes po práci půjdu koupit nějaký alkohol, nebo bych mohl zajít do posilovny, abych na to nemyslel.. Nebo obojí.

,,Velmi kvalifikování lidé. Firmy by patřily vám i výdaje z nich a jednou do měsíce by byla podrobena vaší důkladné prohlídce. Ale na vaše místo by se usadil někdo jiný, taková vaše menší náhrada...." O co mu jde? Chce se snad tou náhradou stát on nebo co?

Jo obojí, je to skvělý nápad. Dneska bych mohl skončit o něco dřív, protože jsem toho včera udělal celkem dost, navíc bych si mohl vzít nějakou práci domů.

,,A proč mi tohle vůbec říkáte?" zeptám se ho podezřívavě.
,,Nebudu vám lhát. Spíš jsem si s vámi chtěl pokecat. Ale měl by jste o tom popřemýšlet. Začínáte se proslavovat... za chvíli k vám budou sponzoři a možná i budoucí obchodní partneři chodit sami." Oznámil mi a pak nám objednal.

Když skončila obědová pauza, tak se musel Reizo zase věnovat Kiyomi, dneska asi nebudeme moc spolu.. ale zítra už určitě ano.

Bylo zvláštní vědět, že se mi tohle cestou snaží dostat do kalhot. Ale docela mě tím zaujal. Určitě bych na to i jednou přistoupil, ale zatím zas tak známý nejsme, určitě ale brzo budeme.

Po zbytek směny jsem se věnoval jen práci, jejíž celkem velkou část jsem si sebou zabalil domů.

Po tom obědě mě pozval ještě na sklenku. Ale já odmítl, jelikož jsem začínající abstinent a navíc dneska večer už odjíždím zase někam jinam.

Když mi skončila směna vzal jsem si své věci, rychle se rozloučil s Reizou a odjel domů. Vážně bych si měl pořídit auto, nebo alespoň motorku.

Nic tedy nenamítal, ale byl jasně rozhodnutý, že mě přijde do mé firmy navštívit. Jen jsem přikývl a pak se odebral zpátky na hotel.

Dorazil jsem domů, kde jsem se převlékl a následně odešel do posilovny.

Zabalil jsem si a na chvíli si odpočinul. Odjíždím až k večeru a tak jsem se rozhodl zajít si do posilky, kterou hotel nabízel.

V posilovně jsem byl asi hodinu a půl než jsem se vydal zpátky domů. Cestou jsem si koupil flašku a potom konečně dorazil domů.

Rozhodl jsem se, že až přijedu domů udělám si z toho svůj denní rituál. Každý ráno si půjdu zaběhat a každou sobotu půjdu do posilky. V sobotu jsem v práci povětšinou jen krátce, i když poslední dobou jsem v práci častěji než doma... teda u Riny.

Doma jsem si dal rychlou sprchu a potom otevřel flašku. Nemám problém s alkoholem, nejsem na něm vůbec závislý. Jen už dneska nechci na nic myslet.

Nakonec jsem si vše zabalil, za vše zaplatil a pak šel k autu. Přemýšlel jsem, zda mám zavolat Mareovi. Ale potom rozhovoru ze včerejška a tak, jsem to radši rychle dostal z hlavy a nasedl do auta.

Nalil jsem si skleničku a téměř okamžitě ji vypil. Možná bych si měl vzít i něco k večeři.. Nebo taky ne.

Broukal jsem si a klidně jel. Asi budu muset i pospávat v autě... moc jsem to teda nedomyslel, ale nějak mi to nevadilo.

Nakonec jsem se na večeři vykašlal a začal dělat zbytek práce. Nebylo toho zas tolik.

Moc aut už tu nejezdilo. Takže se mi jelo dobře, až na to, že mi docházel pomalu benzín. Hm, to jsem taky nějak nedomyslel.

Po chvíli jsem měl práci hotovou a tak jsem ji zase uklidil, pustil si televizi a k tomu popíjel.

Dojel jsem na blízkou benzínku. Natankoval a šel si koupí alespoň pití a bagetu a taky samozřejmě zaplatit za benzín.

,,Ale mě nezajímá to, že mu to nařídil šéf. Měl by být se mnou." Postěžuju si svoji plyšové kočce.

Nakonec jsem opět nastoupil do auta. Chtěl jsem odjet, ale nakonec jsem po nějakém váhání zavolal Mareovi. Nejspíš je na mě stále naštvaný, ale co už.

,,He? Od kdy ty umíš zpívat?" zeptám se zmateně a začnu si plyšáka prohlížet. Až potom si uvědomím, že mi vlastně zvoní mobil. ,,Tady Mareo, kdo je tam?" Zeptám se, když hovor příjmu.

,,Tvůj šéf, kterého tak nenávidíš..." Asi si budu muset vymyslet výmluvu... asi by nebral to, že se s ním chci i nadále bavit.

,,Já mám dvě práce?" Zeptám se zmateně.

,,To netuším...." Zdá se mi to nebo je opilý ?

,,Tak to je divný, jak bych to stíhal? Nedává to smysl... vy jste z alternativního vesmíru nebo tak?"

,,Ne. Yuuto Hayato. Tvůj šéf. Jsi v pořádku?" zeptám se i trochu pobaveně.

,,Ale váš mám přeci rád, tak proč tvrdíte, že vás nenávidím?"

Trochu jsem se nad tím zarazil. Rád ? Asi na něho působí moc alkohol... ,,Myslel jsem si, že mě nenávidíš. Víš, potom včerejšku..."

,,To včera nebylo vůbec hezké.. koukal jsem na Aladina a vy jste mi volal během té nejlepší písničky..."

,,Tak to se ti moc omlouvám..." Zasměju se. ,,Jak bylo dneska v práci?" Nakonec změním téma.

,,Příšerně."

,,Jakto?" zeptám se. Asi mu to dneska moc nešlo nebo tak...

,,Nějakej pakoň poručil Reizovi aby zaučil tu novou em.. Kiyomi. Takže s ní strávil celý den a mě se vůbec nevěnoval. Přitom ta druhá ta Sakura, Tak na ni nedohlížel vůbec nikdo. Obě dvě mají dlouholeté zkušenosti, ani jedna z nich nepotřebovala dozor."

,,Tak ten pakoň jsem já. Za prvé je to jeho práce, bez ohledu na podmínky. Prostě když mu to řeknu, tak to udělá. Má to i ve smlouvě. Za druhé, já ho nezaměstnal proto, aby se tam poflakoval s tebou. Ty by sis ho v práci neměl ani všímat a hledět si svého, pokud se to tedy netýká práce. A za třetí, je to věc mezi mnou a jim. Tak do toho nestrkej nos."

,,Jistě.. být zticha, nic nenamítal a nechat ostatní, aby dělali že neexistuju. Rozumím.." zamumlám potichu, setřu si neposlušné slzy a hovor ukončím.

,,Co... tak jsem to nemy-" chtěl jsem něco říct, ale on mě neposlouchal a hovor ukončil. Možná bych mu měl zavolat znova.... Nakonec jsem se rozhodl zase jet. Ale bylo mi ho líto... možná bych mu to mohl nějak vynahradit, až se vrátím.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli nezavolat někomu z rodiny, tam mě vždycky chápali.. Po chvilce váhání jsem to ale neudělal. Je pozdě, nechci nikoho z nich rušit..

Nebyl jsem nějak unavený, ale ta cesta byla opravdu nudná. Navíc jsem si dělal dost velké starosti o Marea. Nechci přijít... o kamaráda jako je on. I když ten vztah mezi náma ani na kamarádství nevypadá.

Asi bych si měl jít lehnout. Vstal jsem z gauče a chtěl odejít do ložnice, ale skoro okamžitě se mi zatočila hlava a já se jen tak tak stihl chytit gauče, abych nespadl na zem.

Cesta byla vcelku dlouhá. Takže jsem nakonec někde zaparkoval a usnul v autě.

Nakonec jsem usoudil, že jakákoliv cesta delší než jeden metr je velmi riskantní a tak jsem si ustlal na gauči.

/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, snad se líbila