Další den ráno mě probudil otravný zvuk budíku. Upřímně se mi do práce dneska moc nechce..
Moc dobře se mi nespalo a připravování do práce bylo ještě horší. Jen pomyšlení na včerejšek mi zničil dobrou náladu.
Nakonec jsem se vyhrabal z postele a namířil si to do koupelny. Po chvilce vstal i Reizo a začal chystat snídani.
Vstal jsem a šel do koupelny, kde jsem spáchal ranní hygienu. Poté jsem zamířil do kuchyně. Nakrmil Miku a sobě udělal snídani.Šel jsem si vzít oblek a potom se šel nasnídat, Reizo mezitím odešel do koupelny.
Umyl jsem ty boxy na jídlo od Marea a dal je do tašky. Převlékl se a připravil do práce. Pak jsem i s Mikou vyrazil do práce.O chvíli později už jsme společně vyrazily do práce. Moc se mi tam nechtělo, ale musel jsem tam.
V práci jsem zamířil nejdříve do Mareovi kanceláře. Ještě tam nebyl a tak jsem mu tu tašku s boxy jednoduše položil na stůl a pak se odebral do své kanceláře.Dorazily jsme do budovy a já si to okamžitě namířil do své kanceláře, ve které jsem našel tašku s boxy, upřímně jsem rád, že mi to vrátil a že jsem se se šéfem minul.
Začal jsem s prací. Myslím, že bude lepší na to nemyslet a věnovat se práci.Radši jsem to moc neřešil a začal se věnovat práci.
Mika si hrála a povětšinou jen odpočívala. Já se věnoval práci a snažil se na včerejšek zapomenout.
Občas jsem donesl dokončenou práci Reizovi, ale za šéfem jsem neměl ani v nejmenším náladu jít. Reizo to naštěstí chápal, takže mě za ním neposílal.
Z práce mě vyrušilo zaklepání. Už jsem chtěl protestovat ve smyslu 'teď mám práci' a podobně, ale ve dveřích se objevila Mei.Šel jsem si udělat kafe a potom se vydal zpět do své kanceláře.
Přešla ke mě a usadila se mi jako obvykle na stůl. ,,Vypadáš nějak sklesle..." začala a já ji věnoval jen svůj utrápený výraz, který mluvil za vše.
Dorazil jsem do své kanceláře a radši se věnoval práci. Chtěl jsem ji mít hotovou co nejdřív.
,,Stalo se něco?" Zeptala se a já po chvilce váhání přikývnul.
,,Reizo... on podvádí Marea. Viděl jsem ho, jak se líbá s jinou. Ale když jsem to Mareovi řekl, nevěřil mi! Dokonce mě obvinil ze lži..."Možná bych dneska mohl skončit směnu dřív, ale to bych asi musel domluvit se šéfem..
Nic neříkala. Čekal jsem na to, že se mnou bude souhlasit a bude na mé straně. Ale to se nestalo. Ona byla totiž na jeho straně.
,,Chápu tě... ale je to jeho přítel-" začala.
,,Ale-" chtěl jsem na to něco říct, ale ona mne nenechala.
,,Kdyby jsme byli my dva spolu... a Mareo by ti řekl o tom, jak mě viděl s jiným... věřil bys mu?"Nechci se šéfem mluvit, prostě.. obvinil Reizau z něčeho co neudělal, prostě.. nechápu proč to udělal.
Ani jsem o tom nemusel přemýšlet a zakroutil hlavou. Nikdy bych nikoho nenechal, aby řekl o Mei něco špatného.... ,,"Tak vidíš. Hele... já chápu, že o něj máš strach a tak. Ale on musí pravdu poznat sám. Neboj... nebude to dlouho..."
Radši jsem na to přestal myslet a věnoval se práci.
Jen jsem přikývnul. Měla nejspíš pravda. Za pár dní budeme zase v pohodě a vše se dá do pořádku. ,,Co si někam dneska zajít?" Nabídla. Chvíli jsem nad tím přemýšlel. ,,Mika by mohla s náma." Řekla nakonec a já přikývnul.
ČTEŠ
Neprofesionální
RomanceYuuto Hayato je majitelem jedné velmi úspěšné firmy, už od školních let ho provází to, že ho ostatní soudí dřív, než ho poznají. Nyní však tento muž chystá pohovor pro jeho budoucího zaměstnance, možná ho nový zaměstnanec nebude vnímat, jako všichni...