Neprofesionální

--5--

Další den ráno už mě probudil budík, takže jsem měl jistotu, že jsem vstal v čas, spáchal jsem hygienu, převlékl se a přichystal snídani. Hádám, že ti dva spali v práci a z toho jídla co je v automatu se člověk moc nenají, takže jsem připravil snídani i jim. Asi bych tohle neměl dělat..   ale udělám to jen dneska. Nakonec jsem se vydal do práce.

Ráno jsem se probudil docela pozdě a tak jsem rychle utíkal odemknout, naneštěstí tam nikdo ještě nebyl. Mei ještě spala a oba jsme vypadaly doslova příšerně.

Dorazil jsem a už bylo odemčeno, takže nespí. Našel jsem Mei spát na zemi, ale šéf nebyl nikde. Možná šel na záchod nebo tak.. položil jsem jejich snídaně na volné místo na stole a šel umýt a uklidit ty hrnky a termosky. Jak se ukázalo, tak vypily všechno kafe..

Došel jsem si alespoň na záchod a trochu se upravil před zrcadlem. Měl jsem v plánu nám zajéct mě a Mei pro věci, ale jak jí znám, určitě  by si to ani neoblékla. A tak jsem si chtěl počkat, až se vzbudí ona a jela pro to ona.

Když jsem vycházel z kuchyňky skoro jsem se srazil se svým šéfem. ,,Dobrý den."

Jen jsem pokýval na pozdrav a šel za Mei. Díky bohu už byla taky vzhůru a podle jejího kručení břicha i dost hladová.
Proto jsme tedy oba vyrazili do kuchyně, aspoň k těm automatům.

Chtěl jsem někam jít, ale když jsem si všiml, jak šli do kuchyně, zastavil jsem Mei. ,,Na stole máte snídani." řeknu a ona tam hned šla.

,,Díky," broukl jsem a ihned se rozešel za Mei. Vzpomněl jsem si na chudinku Miku a tak jsem Mei řekl, ať ji nezapomene narkmit, až pojede ke mě a pustil se do jídla.

Upřímně jsem nevěděl, co teď dělat, takže jsem nakonec šel do Daichiho bývalé kanceláře a koukl co bylo na dnešek v plánu.

Začali sem zase chodit lidi a divně se na nás koukali. Moc jsem se ani nedivil, jelikož jsme oba byly rozcuchaní a vyčerpaní. Ale dost mi to vadilo a tak jsem po nich střelil pohledem a oni ihned odvrátili pohled a během chvilky odešli.

Nakonec jsem udělal shrnutí zisků za poslední měsíc a pár podkladů na schůzky, na které měl šéf jet a poslal to na schválení Mei.

Mei mezitím, co jsem já po nás ten svinčík s rozlitým kafem uklízel, odjela pro naše věci a nakrmit Miku. Ještě stále jsem se nerozhodl, s kým tam pojedu. Jet tam sám by mi nevadilo, ale bylo by to dost náročné.

Mei mi na to po chvíli napsala jen, že to je dobře a ať to ukážu šéfovi. Pořád jsem z něj byl dost nervózní, ale je to můj šéf, nemůžu se mu vyhýbat.

Když jsem to uklidil, tak jsem se vydal zpátky do své kanceláře. Vypadal jsem strašně, já tak tedy kvůli práci vypadám pořád, ale tohle je i na můj vkus trochu moc.

Vše jsem vytiskl a šel mu to donést. Došel jsem až k jeho kanceláři, zaklepal na dveře a po jeho svolení vstoupil.

,,Co ?" zabručel jsem otráveně. Chtěl jsem se jít domů prospat, ale moc dobře jsem věděl, že to nejde.

,,Pan Daichi měl rozdělané nějaké projekty, takže jsem je dokončil a slečna Mei mi napsala, ať vám je dám."

,,Dobře. Dobrá práce a teď prosím odejdi." řekl jsem a snažil se znít normálně. Vůbec mi nebylo dobře, ale nemohl jsem si dovolit marodit.

,,Jste v pořádku?" Zeptám se opatrně, nepůsobí zrovna nejlépe..

,,Jo....jen bych ocenil, kdyby jsi mi přinesl nějaký prášek proti migréně a nikoho sem, kromě Mei, nepouštěl, pokud by to samozřejmě nebylo velmi naléhavé."