Neprofesionální

--38--

Uběhl týden, dneska by měl šéf odjet na tu služební cestu a zároveň by k nám měli nastoupit ty dvě nové zaměstnankyně. Nevím, kdo přesně to je, ale i tak se na ně celkem těším. Reizo byl u sebe, takže jsem se do práce musel dopravit sám, stejně bych ho nechtěl tak brzy budit..

Akorát jsem si zabalil i poslední věci, co jsem potřeboval a vše nacpal do auta. Vstával jsem brzo, takže už jsem byl vzhůru. Nastoupil jsem do auta a odjel do práce, dneska odjíždím na služební cestu, takže nemám času nazbyt.

Po chvíli jsem dorazil k budově pár minut před šéfem. Mei má dorazit asi až za hodinu, takže tu nikdo nebyl a já musel čekat venku, než šéf dorazí.

Mareo už stál před budovou, když jsem tam dojel. Rychle jsem dojel do garáže a pak zamířil za ním, abych odemkl.

Zajímalo by mě, co teď dělá Reizo, ale jak ho znám, tak asi ještě spí..

,,Dobré ráno." Usmál jsem se na něho a odemkl.

,,Dobré, takže... dneska vážně odjíždíte?" Zeptám se a vejdu dovnitř.

,,Ano." oznámím mu. ,,Ony přijedou za chvíli, podepsání smlouvy a vše okolo by mělo zabrat tak 20-30 minut, takže bys je tu mohl pak provést. Potom by si to měl převzít Reizo a pan Tanako."

,,No dobře? To by asi neměl být problém. Jak Rina vlastně vzala to, že jedete pryč? A co Mika?"

,,Rina je velmi chápavá a hlavně, když dojde na práci. A Mika si na ni už zvykla, takže by měla být fajn."

Chápavá? No tak hlavně že by naprosto pochopila to, že se mu líbí i muži. ,,Tak to je fajn, byla by škoda, kdyby byla Mika u někoho, komu vy sám nevěříte."

,,Měl jsem v plánu o to požádat Mei, ale vypadalo by to jako bych jí nedůvěřoval. A starala se o Miku moc dobře, i když jsem byl v práci." vysvětloval jsem při cestě do své kanceláře.

,,Takže si prostě nechcete pokazit váš vztah... Těšíte se na tu cestu?"

,,Asi tak..." Přiznám. ,,Docela ano. Sice je to stále Asie, ale ano." Usměju se a dojdu do své kanceláře, dveře nechám ale otevřené, aby mohl vstoupit taky.

Vejdu do jeho kanceláře hned za ním. ,,Na jak dlouho že jedete?"

,,Týden. Čekají mě několik schůzek, které bych rád vyřídil. Taky kromě schůzek tam v plánu nic nemám. Potřebuju si taky odpočinout a pročistit hlavu...."

,,Tak to chápu, ale bude to nezvyk.. nemít vás tady."

,,Myslím, že sis na mou nepřítomnost už docela i zvykl. Nemusíš se ničeho obávat, Mei a další tví nadřízení, včetně Reiza... to zvládnou..." Slyšel jsem nějaké hlasy. To budou ony.

,,No když myslíte..." řeknu, ale potom už radši nic neříkám, jelikož dorazily.

Šel jsem rychle za nimi a pak je odvedl do své kanceláře. ,,Tohle je Mareo. Nemám momentálně moc času, takže vás tu provede a seznámí on. A Kiyomi... taky to bude váš nový kolega.."

Takže Kiyomi jo? Celkem hezké jméno. Všichni jsme se rychle vzájemně představily a potom před ně šéf položil smlouvy.

,,Mareo..." Koukl jsem na něj, zda mu to dojde. Tohle se musí ujednat v soukromí. ,,Kiyomi. Nejdřív projednám smlouvu se Sakurou a poté si vás zavolám. Zatím si u nás můžete udělat pohodlí, v kuchyňce je kávovar."
Jen jsem přikývl a rovnou Kiyomi zavedl do kuchyňky.
,,Takže my dva budeme kolegové." řekne s úsměvem.
,,Ano, jakou chceš kávu?" Zeptám se jí.
,,Rozpustnou. Půl na půl s mlékem a k tomu lžičku cukru prosím." řekne a já ji začnu připravovat.

Vše jsem s ní ujednal. Byla to žena ve středním věku, docela pohledná a zdvořilá. Nakonec jsem s ní udělal menší pohovor a pak s ní podepsal smlouvu.

Rovnou jsem udělal kafe i šéfovi, ačkoliv nevím jestli si ho vypije, když hned po rozhovoru s Kiyomi odjíždí...

Šel jsem s ní do kuchyňky. ,,Kiyomi. Jste na řadě..." oznámil jsem ji a pak s ní šel do své kanceláře. Kde jsem se usadil za stůl. Až teď jsem si všiml toho, jak vlastně vypadá...

Chtěl jsem něco říct, ale odešel dřív, než jsem to vůbec stihl. Takže asi kafe nechtěl.. Radši jsem se na to snažil nemyslet a udělal kafe i Sakuře.

Byla... krásná. Byla menšího vzrůstu, hubené ale pěkné postavy. Vlasy měla tmavě hnědé ostříhané na krátkou a oči jí zářili jako dva smaragdy....,,Smím se posadit?" Usmála se a já jen přikývnul. Asi se mi i na okamžik zastavilo srdce.

Začali jsme si povídat a není zas tak špatná. Ale nejspíš budu mít problém v tom, objasnit ji co tu vlastně bude dělat, jelikož bude dělat pro naprosto jiné oddělení než já.

Byl jsem opravdu ohromen její krásou. Byla dokonce krásnější než Rina... ,,Můžeme začít?" Vyrušila mě z mého zírání na ní a já přikývnul. Taky jsem jí vše objasnil a pak s ní podepsal smlouvu. Ale i přesto jsem po ní občas zabloudil pohledem. Abych to objasnil, nezamiloval jsem se do ní, ale nesmírně mě svým vzhledem přitahovala. Stejně jako Mareo, trochu se mu i podobala... ale jen trochu... jenže u něho by byl nějaký sex nebo dokonce vztah zcela nemožný.

Po chvilce přišli i ti dva, zdá se mi to, nebo tam s ní byl o něco déle než se Sakurou?

Trochu jsem se s ní i zakecal a dokonce i zasmál. Měla dobrý smysl pro humor. ,,Takže slečny. Budu vás teď muset opustit, jedu na služební cestu a budu zde k dispozici až za týden. Telefon na mě máte, takže kdyby jste něco potřebovali ohledně práce, zavolejte. Odpovím ihned, jak budu mít čas..."

Vždyť má Rinu ne? No nejspíš jen řešily něco ohledně práce, nevím jak je na tom oddělení, kde bude dělat Sakura, ale řekl bych, že mají o něco lehčí práci. Ale nechci nic soudit. Šéf odešel a já vylil to kafe připravené pro něj do dřezu, potom jsem šel ty dvě provést po firmě.

Obou jsem ještě řekl u koho se mají hlásit. Tedy u jejich nových šéfů a pak odešel. Urychleně jsem nastoupil do auta a pak odjel.

Lehce mě zarazilo, že se mnou neprohodil ani slovo, ale nejspíš mě tady potřeboval vážně jen na to, abych je tu provedl.

Několik schůzek mě čekalo právě v Japonsku. Cesta by měla trvat několik hodin. Jsem tu pouze na dva dny a pak prozkoumám ještě jinou část Asie.

Ukázal jsem jim kde co je a vzhledem k tomu, že už začali chodit zaměstnanci jsem Sakuru svěřil jednomu z nich. Kiyomi jsem začal o něco víc vysvětlovat naše oddělení.

Zaposlouchal jsem se do hudby v rádiu. Povětšinou tam vždy hrály japonské klasiky, ale tentokrát hrálo i něco modernějšího. Měl bych tam dojet o něco později. Kolem páté.

Nakonec jsem odešel za Reizou, který už tu k mému překvapení byl, myslel jsem, že dneska přijde pozdě, ale byl tu v čas.

Nakonec jsem se dostal i do zácpy. Super. Ale využil jsem toho a zavolal Mei, aby se s nima seznámila, Kiyomi předala Reizovi a Sakuru Tanakovi. Oni by je měly s práci už seznámit a otestovat je. Byli zkušené, jelikož pracovali u pana Jeffersona, ale i tak se to musí udělat.

Nestihl jsem si s ním ani moc promluvit, jelikož přišla Mei s tím, že má Reizo provést Kiyomi.. Takže jsem se vrátil do své kanceláře a začal pracovat.

Nakonec jsem se přece z té dopravní zácpy dostal a pokračoval v cestě.

Práce mi ubývala celkem pomalu, což se většinou nestává. Nejspíš mám dneska jen špatný den..

Stále jsem myslel na Kiyomi. Pak se mi do hlavy dostala i Rina a nakonec i Mareo. Kiyomi mi udělala v hlavě ještě větší zmatek.

Shrneme si to, ráno jsem musel vstávat o dost dřív, ještě k tomu sám, potom jsem musel čekat na šéfa a přitom byla venku celkem zima, ačkoliv mě je zima skoro pořád. Potom úplně zbytečné udělám kafe, zjistím, že je má existence šéfovi úplně ukradená, když už si konečně můžu promluvit s Reizou, někdo nás vyruší a ještě k tomu mi jde špatně práce?! Jo, fakt špatný den..

Cestou jsem se stavil v McDonaldu u okýnka. Objednal si burger, hranolky a colu. A pak zase jel.

Nakonec jsem práci na chvíli odložil, jelikož bych stejně asi nic moc neudělal. Prostě si dám chvilku pauzu a pak to dodělám..

Zajímalo by mě, jak si vedou. Taky jsem myslel i na Marea. Ani jsem s ním skoro nepromluvil... abych pravdu řekl. Ten týden bez něho a našeho povídání mi chyběl. Ani tenhle týden jsem s ním moc nemluvil a teď jsem jel na služební cestu.

Nakonec jsem si šel udělat čaj a zase se vrátil k práci. V kuchyňce jsem si vzpomněl na to, jak jsem mu dneska udělal kafe a on to naprosto ignoroval, nechápu o co mu jde. Ani se nerozloučil, prostě nic. Dělal jako bych tam vůbec nebyl! Sice nejsem rád středem pozornosti, ale to, když někdo naprosto ignoruje mou existenci je.. Prostě na nic.

Ale vzhledem k situaci je to tak asi lepší. Reizo se trochu zklidnil a dal mi pokoj. Sice mě to mrzí a potřeboval bych si promluvit i s někým jiným než je Mei nebo Rina. Prostě s chlapem! On mě chápal.

Nesnáším, když se něco takového děje, ale už dávno jsem si měl zvyknout na to, že mě ostatní prostě přehlížejí a dělají, že neexistuju..

Chtěl jsem ho slyšet. Popovídat si s ním... teda spíš se mu vyzpovídat o své blbé rodině, Rině a práci. On jediný poslouchal.

Asi bych to měl přestat řešit, měl bych se přestat snažit mít se šéfem dobrý vztah, upozorňovat ho na chyby ve firmě, dělat mu kafe, dělat práci navíc.. Prostě bych se na to všechno měl vykašlat. Prostě udělat práci, donést ji Reizovi. Udělat práci, donést ji Reizovi. Dodělat práci, donést ji Reizovi, čekat až mu skončí směna a jet a ním domů. Šéfa bych vlastně vůbec nemusel vidět..

Rozhodl jsem se, že mu až se dostanu na hotel zavolám. Teda pokud vedle něho nebude stát Reiza, to radši zase vytípnu.

Řekl bych, že to je skvělý plán. Ačkoliv se mi bude stýkat po té nádherné kočce... ale to už není můj problém..

Cesta byla opravdu únavná. V práci by mě teď čekala za chvíli polední pauza. Zatímco já tu šlapu na plyn a modlím se, aby mě nezastavila policie.

Po chvíli nastala polední pauza a já šel jako vždy koupit oběd pro mě a Reizu do nedalekého bufetu.

Připadal jsem si jako kriminálník, co ujíždí před policií. Bylo to docela vzrůšo, ale nakonec jsem přeci jen trochu zpomalil.

Když jsem koupil obědy vrátil jsem se i s nimi do Reizovi kanceláře. Naštěstí tu už byl sám a nikdo nás nerušil.

Díky bohu jsem minul i ten strom a teď jel klidně. Chybí mi tu Mika, i když teď bych měl od ní asi za tohle poškrábaný obličej.

Reizo téměř okamžitě poznal, že je něco špatně, a tím špatně nemyslím to, že v jídle bylo o něco méně omáčky než obvykle. Samozřejmě jsem mu hned řekl, co mě trápí. Dle jeho slov bych se tím neměl trápit a šéfa jednoduše ignorovat.

Nakonec jsem jel klidně. Cesta byla pohodová a tak jsem si akorát pustil oblíbenou stanici v rádiu a broukal si do rytmu.

Nejspíš má pravdu, nemá smysl si udržovat přátelský vztah s někým, kdo zcela ignoruje něčí konkrétně mou existenci. Ještě chvíli jsem zůstal u Reiza a potom se vrátil k práci.

Nakonec jsem ještě před pátou dorazil na hotel. Schůzka se konala v šest, takže jsem měl čas si vše připravit.

Snažil jsem se myslet jen na práci, což se mi překvapivě i dařilo.

Bylo to tu hezké. Mareovi jsem měl v plánu zavolat později. Nechci ho vyrušovat při práci a radši si vše připravil.

Po nějaké době jsem měl skoro vše hotové a tak jsem to šel odnést Reizovi s úmyslem, že zbytek dodělám u něj.

Trochu jsem si to vše pročetl a pak si na chvíli lehl na postel. Potřeboval jsem si poté jízdě odpočinout.

Možná by jsme dneska mohli něco podniknout, ale upřímně, dneska mi bude bohatě stačit jen to, když bude se mnou.

Nakonec přišel i čas na tu schůzku. Trochu jsem se i prospal a díky bohu se vzbudil čas. Vzal jsem si vše potřebné, převlékl se a pak vyrazil na místo srazu.

Reizo si nakonec zabalil nějakou část práce na doma a tak jsme mohli oba odejít o něco dřív. Upřímně mi bylo skoro jedno, jestli to bude šéfovi vadit nebo ne..

Schůzka šla dobře. Sice se mi nepodařilo s ním podepsat smlouvu, ale i tak měl do budoucna o nějakou tu spolupráci zájem.

Dorazily jsme až k Reizovi domů a společně začali chystat večeři. Celkem se nám to i povedlo.

Netrvalo to zas tak dlouho a já už byl zpátky v hotelu. Zavolal jsem nejdřív Mei, zda to v práci šlo a zeptal se taky na ty dvě nové zaměstnankyně.

Po večeři jsme si šli pustit film a já se spokojeně tiskl k Reizovi, který mě objímal. Sice je pravda, že on film moc nevnímal a místo toho pracoval, ale to mi nevadilo.

Nakonec jsem se po krátkém váhání zavolal i Mareovi. Přemýšlel jsem nad tím, jakou lež si vymyslet, abych měl důvod mu vůbec volat.

V klidu jsem sledoval zfilmovanou disneyho klasiku Aladin, když mě vyrušil mobil. Šéf.. proč mi sakra volá?! Nejdřív mě ignoruje a potom volá?! Samozřejmě jsem to nezvedl.

Nezvedá to... co jsem taky měl asi tak čekat. Je naštvaný? Moc jsem nechápal proč ho to tak štve.

Nakonec mě zvuk vyzvánějícího mobilu štval natolik že jsem hovor vytípl.

Rozhodoval jsem se mezitím, zda mu napsat nebo to nechat bejt.

Zase jsem se vrátil ke sledování filmu.

Nakonec jsem mu přece i napsal. Nechtěl jsem, aby na mě byl naštvaný... teda alespoň teď ne, když ho potřebuju. - Ahoj. Promiň, jestli ruším, ale... potřeboval bych s tebou mluvit.-

Přečetl jsem si zprávu, ale ignoroval ji a dál se koukal na film.

Neodepsal... ale já se nehodlal jen tak vzdát. - Chtěl bych s tebou mluvit. Dneska jsem si tě moc nevšímal a to ode mne bylo dost hrubé.-

Ignoroval jsem to, ale když mi začal opakovaně volat a k tomu pořád dokola psát -zvedni to- Tak jsem to nevydržel a celkem naštvaně hovor přijal.

Nakonec mi to zvedl. Nadšeně jsem vyskočil z postele... a pak si to uvědomil. Co mu mám teď jako říct?!

,,Tak co se děje?" Zeptám se podrážděně a líp se na Reizovi uvelebím. Proč musel volat zrovna teď? Je tam moje oblíbená písnička...

,,Rád bych si s tebou promluvil..." Začal jsem... nechci ale aby to poslouchal Reizo, ale nejspíš jsem neměl na vybranou.

,,O čem?"

,,Choval jsem se docela hnusně. Byl jsem ve spěchu, ale... měl jsem si víc vážit tvé ochoty. Upřímně v tomhle... jsem opravdu hrozný... ale omlouvám se. Jen... chci, abys věděl, že mě to mrzí."

,,To je vše?" Zeptám se ho

Tak to zabolelo. ,,Ano. Promiň, že jsem tě otravoval. "

,,Už to ukončíš?" Zeptá se Reizo a já nad tím jen protočím očima a hovor ukončím.

Odfrkl jsem si. Možná jsem byl hnusný, ale omluvil jsem se. Takhle to má přece fungovat, omluva a odpuštění. To snad nikdy nečetl bibli ?!

Vážně jsem na šéfa byl celkem naštvaný, ale nemohl jsem si před Reizou dovolit být na něj milý. Prostě by si hned myslel, že mezi námi něco je nebo i něco horšího.

Kašlu na něj. Proč se s ním snažím být vůbec za dobře, když on bude poslouchat vždy toho svého milovaného Reizu. Dál jsem to neřešil a šel se osprchovat.

Když jsem si byl jistý, že se Reizo naplno věnuje práci, napsal jsem šéfovi zprávu.
-Děkuji za vaší omluvu, bohužel nevím, jestli vám můžu zcela odpustit. Dělal jste, jako bych vůbec neexistoval..-

Když jsem vylezl ze sprchy, tak už na mě čekala zpráva od Marea a já ihned odepsal. - Promiň. Myslel jsem, že by možná bylo i lepší kdybych v tom pokračoval... kvůli Reizovi. Ale beru tě jako přítele... a já jich mám opravdu málo. Vlastně jenom ty a Mei... ale o to nejde. Nechci o naše přátelství přijít... -

- Tak.. už neignorujte mou existenci..- napíšu mu a potom mobil schovám, nechci aby Reizo věděl o tom, že si s ním píšu..

- Dobře. - Odepíšu a pak se převléknu a následně si lehnu do postele.

Když film skončil, odebrali jsme se i s Reizou do postele. No a řekněme, že jsme nezůstali jen u mazlení...

/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, ale nezvykejte si na to, že by vycházely dvě kapitoly denně