Neprofesionální

--49--

Mei je chytrá, moudrá a nádherná žena. Ví, o čem mluví. Vždy to věděla. Ale... tentokrát se spletla. Uběhl od toho už takový měsíc a pravda stále nevyšla najevo. Nad tím jsem se jen tiše sarkasticky zasmál a pak se konečně donutil vstát a odebrat do koupelny.
Ráno jsem se probudil sám v posteli u sebe v bytě. Reizo si včera večer pozval pár přátel a já je nechtěl rušit. Takže jsem spal u sebe v bytě.
Udělal jsem ranní hygienu a pak se šel nasnídat. S Rinou jsme to urovnali a stali se oficiálně přáteli. Takže jsem si o Miku dneska nemusel dělat starosti, jelikož je dneska u Riny. Mám ale obavy, jelikož by měla během pár dnů rodit.
Dostal jsem se z postele a šel do koupelny spáchat hygienu. Upřímně je trochu nezvyk být zase v tak malé koupelně, Reizo má koupelnu o dost větší.. Každopádně se tam budu muset stavit, ještě před tím, než půjdu do práce. Včera jsem tam totiž omylem zapomněl nějaké papíry, které jsem si včera vzal z práce a dneska je musím předat šéfovi.
Převlékl jsem se a připravil do práce. Stále mě mrzelo to, že se spolu s Mareem nebavíme a on, že je takto zaslepený. Ale pomalu jsem si na jeho nepřítomnost začal zvykat a už mi to tak hrozné ani nepřišlo. Lidi odchází a zase přichází. A on není výjimkou.
Po spáchání hygieny jsem si chtěl vzít něco k snídani, ale vzhledem k tomu, že jsem tady už víc jak měsíc nebyl, tu žádné jídlo nebylo. Nejspíš si něco koupím po cestě. Vlastně jediná věc, která byla v mém bytu, bylo něco málo oblečení, Macík, nějaké fotky a hygiena. Měl jsem v plánu, přestat nájem platit až spolu s Reizou budeme bydlet tři měsíce.
Vyrazil jsem do práce. Auto jsem zaparkoval v garáži. A poté šel do budovy. Zamířil jsem tentokrát ale k Mei, místo k sobě do kanceláře.
Nakonec jsem si jen oblékl oblek a vyrazil k Reizovi. Zavolal jsem si taxi, abych ho stihl ještě před tím, než vyjede do práce. Upřímně se trochu bojím, jestli si včera něco nevzal nebo nepil, ale snad bude v pořádku.
Nic mezi náma kromě blízkého přátelství není, ale já se nikdy nepřestal snažit.
Dorazil jsem k domu, zaplatil taxikáři a vystoupil z auta. Potom jsem došel ke dveřím a odemkl si.
Nakonec jsem se po konverzaci s Mei, vrátil do své kanceláře. Kde jsem se vrhl na papíry, připravené k potvrzení.
Téměř okamžitě jsem zaslechl dosti nežádoucí zvuky přicházející z ložnice. Možná se někdo z jeho přátel včera opil a rozhodl se někoho zavést do ložnice.
Věnoval jsem se své práci a pomalu se smiřoval s tím, že pravda prostě nikdy nevyjde najevo.
Šel jsem do obýváku a vzal si odtamtud své papíry do práce. Docela mě překvapilo, že Reizo nespal na gauči, jak jsem si původně myslel. Dokonce jsem ani nenašel žádnou flašku od alkoholu.. takže jsem si to namířil do ložnice, abych zjistil, kdo tam vlastně je.
Snažil jsem se na to nemyslet, ale ono to nešlo. Za ten měsíc se přátelství mezi mnou a Mareem zcela zničilo. Už nebylo žádné přátelství, jen pracovní vztah mezi šéfem a jeho zaměstnancem. Ale kdo ví, třeba je to tak i.. lepší..
Zůstal jsem zaraženě stát mezi dveřmi do ložnice a ještě víc zaraženě koukat na nějakou cizí ženu a a Reiza..
Nakonec jsem se začal věnovat pouze své práci. Začalo se to zde pomalu plnit mými zaměstnanci.
,,Reizo?" řekl jsem dost zaraženě a Reizo okamžitě přestane ve své 'práci'.
,,Mareo co tu děláš?" zeptá se dost zaraženě a začne 'vylézat z postele.
,,Právě teď? Odcházím!" křiknu na něj lehce naštvaně a rychle uteču z jeho domu.
Nějak jsem to neřešil a stále se věnoval své práci.
Proč to udělal?! Přece.. šéf nemohl mít pravdu ne? Reizo.. Reizo mě přece nemůže podvádět. Ale.. ale byl v posteli s někým jiným, ještě k tomu se ženou.. prostě..
Nakonec jsem si došel udělat kafe. Zrovna kolem procházel Reizo, ale Mareo tam nebyl. Divné. Vždy přece jezdí do práce spolu...
Dorazil jsem až do parku a už instinktivně jsem šel nahoru na kopec. Celou cestu mě v očích štípaly slzy, pořád nechci uvěřit tomu, že to udělal..
Rozhodl jsem se podívat, zda už není ve své kanceláři. Ale nebyl tam. Rozhodl jsem se to prozatím neřešit, třeba jen zaspal.
Došel jsem až na kopec a dopadl do trávy. Proč to udělal? Přece.. přece bych mu měl stačit já ne? Ví jak nevěry nesnáším..
Uběhla další hodina a já se šel podívat, zda už dorazil do práce. Stále nic. Rozhodl jsem se jít za Reizou, abych zjistil, co se děje.
Popravdě jsem se nedokázal skoro vůbec uklidnit. Reizo mě podvádí.. co když.. co když šéf říkal pravdu? Podvádí mě Reizo jen měsíc? Nebo po celou dobu našeho vztahu?
Vešel jsem za ním do kanceláře. ,,Potřebujete něco?" Zeptal se už lehce naštvaným tónem.
,,Mareo... proč nepřišel do práce. Jste přece ve vztahu, měl bys to vědět..." Spustil jsem.
Bylo mi na nic. To jsem pro něj nic neznamenal?! Přece.. mohli jsme to spolu vyřešit, jestli chtěl spát s někým jiným tak.. tak se se mnou měl rozejít a ne mě podvádět..
,,Nevím..." Sklopil pohled.
,,Jakože nevíš?!" vyjel jsem po něm. Co mu zas udělal?
,,On... načapal mě s jinou." Řekl a zahleděl se ještě víc do země. Ještě jsem ho takhle neviděl. Styděl se za sebe?
 ,,Říkal jsem ti, ať s tím přestaneš. Necháš ho jít. Ale tys mu prostě musel ublížit..."
Prostě.. jestli chtěl zkusit něco nového stačilo, aby mi to řekl.. Sakra vždyť já bych souhlasil i s tím, aby tu holku přizval k nám a dali by jsme trojku! Sice by mi to bylo nepříjemný, ale pořád by mi bylo líp, než je mi teď..
Chtěl jsem mu za to jednu vrazit. Opravdu jsem mu chtěl dát facku a otevřít mu oči, aby viděl, co ztratil. Ale stále jsem zastánce toho, že se násilím nic nevyřeší. A tak jsem ho tam nechal a jednoduše odešel. Musím ho najít!
Já.. nevím co mám dělat. Asi.. Měl bych se s ním nejspíš rozejít ale.. mě na něm doopravdy záleží a nechci ho ztratit..
Vyrazil jsem z budovy a šel do garáže k autu. Rozhodl jsem se nejdříve zajet k němu. Možná si jen koupil flašku vína a teď se v tom upíjí, ale na druhou stranu on není jako já.
Po chvíli přemýšlení jsem se zvedl z trávy a vydal se z kopce dolů k jezeru.
Nebyl tam. Klepal jsem, zvonil a zkoušel si i sám otevřít, ale nic. Pak jsem zkusil ještě Reizův dům, zda si třeba nebalí věci nebo tak, ale nebyl tam. Místo Marea mi totiž otevřela ta Reizova milenka.
Sedl jsem si k hladině vody a sundal si sako a položil ho vedle sebe, jelikož už začínalo být teplo.
Jí jsem měl taky chuť seřvat a vyčítat jí to, ale je to žena a navíc ona je v z jedné strany i nevině. Nakonec jsem zkusil ještě několik míst, ale nebyl. Pak mě to napadlo.
Čas od času jsem naštvaně hodil kamínek na jinak klidnou hladinu jezera, kterou jsem tím dost rozbil.
Jel jsem k parku. Zaparkoval a pak se vydal na 'naše místo.' Po nějaké době jsem vylezl na kopec, ale nebyl tam. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu a pak pokračoval k jezeru.
Pitomec! Já jsem takový pitomec! Jak jsem si toho mohl nevšimnout? Proto se tak fintil, když šel někam s 'přáteli' to proto měl čas od času na oblečení dlouhý tmavý vlas..
Našel jsem ho sedět v trávě. Nic jsem neříkal a pomalu šel za ním. Sedl jsem si na trávu vedle něho a opatrně mu položil ruku na rameno a lehce ho přátelsky zmáčknul.
Vyděšeně jsem vypískl a cuknul sebou, když se mě někdo dotkl. Potom jsem střelil svým uslzeným pohledem na osobu, která mě vyrušila z mého přemýšlení.
,,Je to v pořádku... už to bude dobrý..." Snažil jsem se k němu promlouvat, ale nikdy mi to moc nešlo.
,,Nic nebude dobrý.. " zamumlám potichu a hodím další kámen do vody.
,,Není to tvá chyba... on byl jednoduše prostě hajzl. Musíš se přes to přenést..." Ani jsem nedokázal ukázat svůj soucit. Nikdy jsem to taky nedělal. ,,Vím, jak se cítíš... ale ono... dokáže se s tím žít..." Alespoň já to dokážu. Sice to není stejné. Ale koukat na to, jak Mei dává šanci každému muži, se kterým si rozumí a mě neustále odmítá... bolí to.
Koukl jsem se na něj a po chvilce váhání jsem si přivedl blíž k němu. ,,Jsem pitomec.."
Po chvilce váhání jsem si k němu taky přisedl o něco blíž. Tentokrát jsem ale sundal ruku z jeho ramene. ,,To jsme dva..." řekl jsem téměř neslyšitelně.
,,Můžu... můžu vás obejmout?" zeptám se ho po chvilce.
Jen přikývnu. Bylo mi ho líto. Tohle si nezasloužil. Mrzelo mě, že to neviděl ale dřív... než se do něho stihl takhle zamilovat.
Obejmul jsem ho a když mi objetí oplatil, tak jsem se k němu spokojeně přitulil. ,,Mělo.. mělo mi to dojít už dřív.."
,,Neviň se z toho. Buď rád, že jsi to nezjistil až po svatbě..." Pevně jsem ho objal. Myslím, že to teď dost potřeboval. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem o tom, že bych s ním někdy něco měl, nepřemýšlel. Ale on teď nepotřebuje vztah. Potřebuje kamaráda.
,,Měl jsem vám to věřit já.. strašně mě to mrzí. Prostě.. nevím co mám teď dělat.. "
,,Tím se netrap. Hlavní je, že teď už znáš pravdu..." řekl jsem a po chvilce ho pustil a stoupnul si. ,,Zapomeň. Prostě ho dostaň z hlavy. Teď je čas na to, aby ses začal soustředit na sebe..."
Zůstal jsem sedět na zemi a lehce zaraženě ho sledoval. Jak ho mám asi dostat z hlavy? ,,Nevím jak.."
Sám jsem moc dobře věděl, že to tak lehce nejde, ale musel se tím přestat trápit. ,,Nový zájmy, koníčky, nová láska... cokoliv, co tě od toho rozptýlí..."
,,I kdybych si někoho našel, tak bych na něj nejspíš pořád myslel.." řeknu potichu a sklopím pohled.
,,Jednou na něho zapomeneš..." odmlčím se. ,,Teď bych do nového vztahu radši neskákal. Ale... můžeš se teď soustředit na sebe! Dělat věci, co bys s ním nemohl... mít čas na sebe..."
,,Možná bych si mohl pořídit kočku. Ale to nepůjde.. majitel bytu by mě nejspíš zabil.."
,,Tak se přestěhuj. Všechno jde, když se chce." Nevěděl jsem, zda je to dobrý nápad zase rozebírat, ale musel jsem. ,,Už se k němu nikdy nevracej..."
,,Mám u něj věci a navíc.. navíc s ním pracuju.. Možná bych tady měl skončil a odjet někam daleko.." řeknu potichu.
,,Ne... to ti nedovolím. Jestli chceš... pojedu k němu pro ty věci s tebou. A... v práci to taky můžu zařídit."
,,Opravdu?" Zeptám se ho lehce překvapeně.
,,Ano." Přikývnu a lehce se na něj usměju. Netušil jsem, zda to nebylo trochu moc, ale nakonec jsem mu to stejnak nabídl. ,,Dneska... můžeš strávit noc u mě. Teda jestli chceš..."
,,Moc rád." Řeknu s úsměvem. Asi bude nejlepší, na to s Reizou teď nemyslet. ,,Nebude vadit, když dneska nepřijdu do práce? Já.. chtěl bych si od něj odvést věci dřív, než se vrátí domů. Nechci ho potkat.."
,,Nemám v plánu tě teď vozit do práce..." Namítnu a podívám se na jezero před sebou a pak na Marea.
Jen přikývnu a pak ho celkem dost nechápavě sleduju, když se z ničeho nic koukne na jezero a pak na mě.
Přešel jsem k němu. Snad si nemyslel, že mu to, jak mi nevěřil a obvinil ze lži, jen tak projde.
,,Chcete už jet nebo..?"
Vytáhl jsem ho na nohy a jednoduše si ho přehodil přes záda. Netrvalo dlouho a už jsem ho házel do jezera.
Chtěl jsem se ho začít ptát, co to vyvádí, ale než jsem se stihl na něco zeptat, tak jsem jen vypískl těsně před tím, než jsem dopadl do ledové vody.
Voda byla dost hluboká, takže jsem se nebál toho, že by se mu mohlo něco stát. Netrvalo dlouho a on se z vodu vynořil a já dostal okamžitý záchvat smíchu.
Hned jsem se snažil dostat nad hladinu a když se mi to konečně povedl začal jsem kašlat. Jak mě tam mohl jen tak hodit?!
,,Teď jsme si kvit..." oznámil jsem mu, když jsem trochu zklidnil svůj smích.
,,To bylo za co?" Zeptám se ho a doplavu na břeh, abych mohl vylézt z vody.
,,Za to, že jsi mě obvinil ze lži." Sundal jsem si své sako, ze které jsem si nejdříve vyndal své věci a pak mu ho podal.
,,Ale co když nastydnu?" zeptám se ho, ale sako si od něj převezmu.
,,Neboj." Usmál jsem se na něj. To sako na něm spíše vyselo, což způsobilo další smích.
,,To není vtipný." řeknu spíš pro sebe a vydám se nahoru na kopec.
Vydám se za ním. ,,Já vím... jen, vypadá to na tobě tak směšně a roztomile, nemůžu si pomoct.."
Rozhodl jsem se, že to radši nebudu řešit a místo toho jsem pokračoval v cestě. Vlastně to mokré oblečení není zas tak špatné, není mi teď takové vedro..
Šel jsem ihned vedle něho, ale nic jsem neříkal. Bylo sice ticho, ale nebylo to to nepříjemné ticho. Bylo to prostě fajn.
,,Mika ona.. už má koťátka?" zeptám se ho, když už jsme v parku. Lidi kolem se na mě celkem divně dívali..
,,Ještě ne, ale mohla by rodit klidně už zítra..." Ignoroval jsem pohledy lidí a zamířil k autu.
,,Tak to je fajn ne?" Zeptám se s úsměvem a spolu s ním nastoupím do auta. Samozřejmě jsem pod sebe položil své sako, které jsem celou dobu nesl v ruce, nechtěl jsem, aby měl mokré auto.
Jen přikývnu a nastartuju, ale nevyjel jsem. Netušil jsem totiž, kam. ,,Mám tě nejdřív zavést k tobě, aby ses mohl převléknout... nebo ?"
,,U toho haj- u Reiza mám oblečení."
,,Dobře." Přikývnu a jedu k Reizovi domů. Nejsem si jistý tím, zda bude doma, ale směna mu ještě neskončila.
,,Měl bych vztah s ním ukončit, nebo.. bych si s ním o tom měl promluvit?"
,,Já... nemyslím si, že byl dobrý nápad se k němu vracet..."
,,Opravdu?"
,,Víš jednou jsem s ním mluvil... takový měsíc zpátky. Chtěl jsem, aby přestal a řekl ti pravdu, ale on to odmítal. Prý proč by to dělal a, že je to jeho životní styl. Jedna kočička mu prý prostě nestačí..."
,,T-to myslíte vážně?"
,,Nelhal bych ti." Kouknu na něj. ,,On ti za to nestojí. Máš na lepší. Zasloužíš si někoho, kdo tě bude opravdu milovat..."
Sklopím pohled a začnu si hrát s prsty. ,,Myslíte.. že jsem pro něj byl jen bokovka?"
,,Já myslím... že mu na tobě záleželo, ale... prostě se nechce vzdát svého životního stylu. Prostě si ho vybral. Nezmění se. "
Záleželo mu na mě a přesto udělal něco, co mi slíbil že nikdy neudělal. Přetvařoval se, předstíral, že si o nevěrách myslí to samé co já.. ale lhal mi..
,,Nezmění se. Nikdy se nezmění. A rozhodně se nezmění kvůli tobě. Je to prostě...." Už jsem to nedořekl, jelikož jsme dojely na místo.
Když jsme dorazily na místo vystoupil jsem z auta a šel si odemknout.
Šel jsem ihned za ním. Reizovo auto tu ještě nebylo, ale to bylo jen lepší.
V domě naštěstí nikdo nebyl, takže jsem se šel převléct.
Čekal jsem u vchodových dveřích. Nepřišlo mi zrovna vhodné se mu poflakovat po domě. Pro něho jsem byl určitě nevítaným hostem.
Mokré oblečení jsem prozatím dal sušit na topení a začal balit svoje oblečení.
Zvláštní, že už tu ta jeho holka není. Zajímalo by mne, zda o tom věděla a nebo taky byla pouhá 'oběť.' Má to tu docela hezké. Méně moderní, ale vypadá to tu přesto moc hezky.
,,Pomůžete mi s tím?" Zeptám se ho
,,Ovšem..." Šel jsem za ním do místnosti, kam odešel. Nebylo zrovna slušné se zde procházet, ale vzhledem k situaci mi to nikdo zazlívat nemůže.
Podal jsem mu dvě plné cestovní tašky a pokračoval v balení. Potom jsem se ale dost zarazil, když se mi pod ruku dostalo Reizovo triko, které mi dal..
Převzal jsem si od něho ty tašky a poté ho jen sledoval, jak dále balí. Vzal si toho opravdu hodně, ale to bude asi tím, že si myslel... že s ním začne i oficiálně bydlet.
Co s tím mám teď dělat? Je to jeho, tedy od něj, je to moje ale stejně.. co s tím?
,,Děje se něco...?" zeptal jsem se ho, když jsem si všiml jeho výrazu.
,,Já.. já nevím co s tím."
,,To je jeho?" zeptám se ho, když se podívám na to triko, co drží. No podle velikosti to jeho asi nebude.
,,Jo, tedy bylo, dal mi to.. "
,,Aha. No je to na tobě. Pokud máš opravdu v plánu ho navždycky odstranit ze svého života, zbavíš se toho..."
,,Já nevím.. "
Nakonec jsem mu to tričko vzal z ruky a hodil někam neznámo kam, neboli dál za nás. ,,Lidi jako on se opravdu nemění."
,,Ale-" chtěl jsem něco namítnout, ale on mi nedal šanci.
,,Jednou budeš vlastnit trička někoho, kdo o to opravdu stojí..." řekl jsem bez toho, abych si uvědomil, jak stupidně to zní. ,,Zabal si. A pak odjedeme ke mne, udělám ti večeři..." Pokud ji teda celou nepokazím a bude to jedlé. Ale myslím, že by se mu to v restauraci dneska nezamlouvalo.
,,No tak dobře.. " řeknu a pokračuju v balení věcí. Po chvíli jsem měl vše zabaleno.
,,Můžeš si vzít v práci pár dní volna, jestli chceš..." Namítl jsem. ,,Asi budeš teď potřebovat nějaký čas jen pro sebe a s Reizou ve vedlejší kanceláři to asi moc nepůjde..."
,,To by asi bylo nejlepší ale.. Nechci aby jste měl zbytečně moc práce a tak.. navíc, jestli se mám stěhovat, nemůžu riskovat, že nebudu mít dostatek peněz.. "
,,To je asi pravda..." Přikývnul jsem. ,,No v práci to nějak vymyslíme. Nebudeš se s ním muset setkávat..."
,,Opravdu?" Zeptám se s jiskřičkami v očích. Vážně bych Reizu nechtěl vidět prostě.. proč mi to udělal?
Přikývnu. ,,Tak pojď." Pobídnu ho a vyrazím z domu.
Šel jsem za ním i se zbytkem věcí, které jsme zatím dal do kufru a sedl si na místo spolujezdce, klíč od Reizova domu, jsem mu nechal na stole.
Nasedl jsem do auta a odjel i s ním nejdříve k Rině pro Miku. Nijak jsem se u ní nezdržoval. Podle toho, co mi ale řekla si myslí, že tu koťátka budou, co nevidět. Jel jsem poté k sobě domů.
,,Neměli by jsme ty věci odvést ke mě do bytu?" Zeptám se ho a přitom hladím Miku.
,,O to se postaráme zítra, dobře? Je dost možné, že by tě tam mohl jít dneska otravovat ještě Reizo a já bych se s ním dneska už nerad viděl." řekl jsem, když jsem parkoval a poté i vystupoval z auta.
,,No tak dobře.. " řeknu a vystoupím z auta, vzal jsem Miku a jednu svou tašku s oblečením a hygienou.
Potom jsme šly ke mne do bytu. Byl jsem rád za to, že jsem si předevčírem udělal velký nákup a zakoupil i nějaká hotová jídla. Asi bych to svým vařením akorát otrávil. ,,Chovej se tu jako doma. Z ledničky si můžeš kdykoliv něco vzít a koupelna je volná..."
,,Půjdu si dát sprchu." Oznámím mu a jdu do koupelny.
Mika se uvelebila na gauči a i po chvilce usnula. Poslední dobou se opravdu jen válí, spí a nebo jí. Už, aby se ta koťátka narodila. Dal jsem ohřát nějaká jídla do mikrovlnky a připravil příboru a sklenice, do které jsem nalil džus.
Dal jsem si rychlou sprchu a potom se oblékl a vrátil do kuchyně. ,,To jste to stihl uvařit tak rychle?"
,,Ano. Jsem profesionální šéf kuchař Yuuto Hayato. Jsem známý po celým světe. Opravdu mě uráží to, že o tom nevíš..." Zavtipkoval jsem a nandal nám jídlo na talíře, které jsem pak položil na stůl.
Jen jsem se uchechtl a sedl si je stolu.
Taky jsem se usadil za stůl a po chvilce se pustil do jídla.
Popřál jsme mu dobrou chuť a začal jíst. Lehce mě překvapilo, že bylo docela poznat, že se to jídlo jen obrali v mikrovlnce, ale to jsem neřešil.
Při jídle nikdo z nás nic moc neprohodil. Taky nebylo co. A nechtěl jsem zase rozebírat tamto a přinášet mu další ty hnusné pocity.
,,Nebude vám vadit, když už půjdu spát a zítra si vezmu v práci volno?"
,,Vůbec ne. Kde je pokoj pro hosty víš... takže... dobrou noc."
,,Dobrou." řeknu s úsměvem a odeberu se do onoho pokoje, kde si lehnu a následně usnu.
Já se šel ještě osprchovat, vyčistit zuby a pak se převlékl do pyžama. Pak jsem zamířil do ložnice a po chvilce usnul.

/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, jak se zdá, tak už je Reizo ze hry. Jak si myslíte, že to bude pokračovat? Další kapitola zase v úterý