Neprofesionální

--60--

Zdál se mi sen o mne a Mareovi. Byl trochu odvážnější. Byl v mé kanceláři a oba jsme byly nazí a udýchaní. On ležel na mém stole s roztaženýma nohama a já stál před ním a přirážel do něj. Myslím, že nás slyšeli i ostatní, ale ani jeden to neřešil. "Mareo..." zavzdychal jsem jeho jméno a pak se udělal. Vzbudil jsem se.
Ráno jsem se probudil pár minut před tím než mi zazvonil budík. Vylezl jsem z postele a šel do koupelny. Jako vždy jsem si sundal ortézu před tím, než jsem vlezl do sprchy, ale tentokrát jsem si ortézu po sprše ani nenasadil.
Rozhlédl jsem se po místnosti. Byl to jen sen.... Dost divnej sen! Proč by se mi o něčem takovém vůbec zdálo?! Byl jsem z toho trochu rozrušený. Počkat.....nadzvedl jsem deku....to ne... To nenene! To sakra NE! Povzdechl jsem si. Super teď musím řešit ještě jeden problém. Povzdechnul jsem si. Nemám na vybranou. Nemůžu do práce s erekcí... Svlékl jsem si kalhoty a začal 'řešit' svůj problém.
Oblékl jsem se a šel udělat snídani. Samozřejmě jsem před tím dal kočkám najíst. Dodělal jsem snídani a lehce mě překvapilo, že šéf pořád nepřišel. Možná ještě spí.. Nejspíš bych ho měl jít vzbudit.. určitě by byl víc naštvaný, kdyby přišel pozdě do práce, než kdybych ho vzbudil. Odložil jsem talíře s jídlem na stůl, Mika na stůl neskáče a koťata tak vysoko ještě nevyskočí. Odešel jsem ke dveřím jeho ložnice a zaklepal.
Zrovna jsem byl v půlce řešení svého problému, když mě v tom vyrušilo zaklepání.
,,An-ano?"
,,Já myslel že spíte.. no snídaně je na stole."
,,Dob-dobře." řekl jsem trochu zadýchaně a pak zase pokračoval.
,,Stalo se něco?"
,,N-Ne." Sakra. To za mnou nemohl přijít v lepší chvíli?!
,,Tak já počkám v kuchyni." Řeknu a odejdu zpět do kuchyně.
Uf, to bylo těsné. Soustředil jsem se na 'práci' a po chvilce se konečně udělal. Zhluboka jsem oddychoval.
Došel jsem do kuchyně, sedl si ke stolu a začal jíst svou snídani. Po chvíli přišel šéf. ,,Jak jste se vyspal?" Zeptám se ho, abych zahájil alespoň nějakou konverzaci.
Převlékl jsem se a pyžamo šel hodit do pračky. Umyl jsem si ruce a pak šel do kuchyně. Lehce jsem zrudl, když jsem ho viděl. ,,D-dobře...." šeptl jsem a usadil se za stůl.
,,Vy se červenáte?" Vyslovím omylem svou myšlenku nahlas.
,,Ehm... jen mi není dobře..." zamumlám. A přitáhnu si k sobě talíř se svojí snídaní.
,,Máte teplotu nebo tak?"
,,Ne...jen se mi špatně spalo... měl jsem noční můru." zamumlal jsem.
,,A o čem se vám zdálo?"
,,No... em... zdálo se mi o Rině..." zalhal jsem.
,,Tak to tu noční můru chápu." Řeknu s drobným úsměvem a jdu odnést svůj talíř.
Zasmál jsem se. Byla to dost... řekl bych i vzrušující noční můra. Spíš než noční můra, docela pěkný sen.
Po chvilce jsem se vrátil za ním. ,,Chutnalo vám?"
,,Ano." Usmál jsem se. Odnesl jsem svůj prázdný talíř a pak si šel pro klíče.
,,Takže k večeři bude to kuřecí maso s rýží."
,,Dobře." Vrátil jsem se za ním. ,,Už jsi stihl někoho najal do té jídelny?"
,,Ještě ne." Řeknu a pak radši změním téma. ,,Mám pak udělat i nějaký dezert? K té večeři."
,,Nemusíš. Ale můžeš, jestli chceš." Usmál jsem se. Takhle mě brzo vykrmí, pomyslel jsem si.
,,A co byste chtěl?"
,,Mám docela chuť na něco s čokoládou."
,,Dobře, něco vymyslím."
Usmál jsem se a přikývl. Ještě jsem si upravil hodinky, které si skoro nikdy nesundávám a pak jsme vyrazily z bytu. Počkal jsem, až nastoupí a nastartoval. Dojel jsem do garáže a zaparkoval. Poté jsme oba vystoupily a šly k budově. Šel jsem do své kanceláře a jako první jsem poslal matce peníze na účet. Vede menší, ale úspěšný byznys. Ale je to i přesto chamtivá ženská a chce jen peníze. Protočil jsem nad tím očima. Rina mi dala už pokoj, ale stejně mám pocit, že bude za chvíli zase otravovat. Sedl jsem si za svůj stůl. A začal se věnovat práci.
Snažil jsem se nevšímat si lidí okolo a místo toho jsem odešel k sobě do kanceláře. Zavolal jsem dvojčatům a začal to s nimi řešit. Po asi půl hodině to bylo vyřešené a já to šel říct šéfovi. Cestou k jeho kanceláři jsem si zase vyslechl různé drby o tom, že s ním spím.. ale snažil jsem se to ignorovat a zaklepal na dveře od jeho kanceláře.
,,Vstupte." řekl jsem a čekal na to, kdo přijde.
Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. ,,Volal jsem s dvojčaty."
Vzhlédl jsem k němu. ,,A?"
,,Zítra nám sem někoho pošlou, zařídil jsem to tak, že se s dvojčaty nebudete muset vidět a dneska mi ještě pošlou informace, o těch které sem pošlou. Ale jestli chcete, tak o nich nějaké informace zjistím sám.
,,Dobře. Stačí mi jen to, když budu vědět, že to nejsou nemehla."
,,Dobře, tak já už asi půjdu."
Přikývl jsem a začal se věnovat práci. Byl jsem rád, že se s nimi nemusím zase setkat. Nemám rád lidi jako jsou oni. Jsou oba hlasití, otravní... Jen jsem si povzdechnul a začal se věnovat zase práci. Věnoval jsem se práci a dal si přestávku až o polední pauze. Neměl jsem moc hlad a tak jsem si šel alespoň zakouřit.
Odešel jsem z jeho kanceláře a vydal se zpět do své. Zase jsem si vyslechl pár urážek na mou osobu, ale snažil jsem se to neřešit. Chápu, že mě tady teď skoro všichni nesnáší... Možná bych tady měl skončit, nebo sem alespoň přestat chodit dokud se to neuklidní. Pracoval jsem a ani si nevšiml, že už je polední pauza. Stejně nechápu, proč to všichni tak moc řeší. Přece.. i kdyby jsme spolu chodili tak by to neměli řešit..
Zase jsem cítil něčí pohled a pak jsem měl pocit, jakoby mě někdo vyfotil. Neřešil jsem to a šel zpátky do kanceláře. Protáhl jsem se a pak se začal zase věnovat práci. Po chvilce za mnou přišla Mei a tak jsme chvíli kecali. Sedla si na můj stůl a uculila se na mne.
Udělal jsem tu chybu, konkrétně v tom, že jsem se koukl na internet a hned narazil na spoustu bulvárních článků. Proč to pořád píšou? Však skoro no vlastně nic z toho není pravda... Snažil jsem se na to moc nemyslet a místo toho jsem se věnoval práci. Po chvíli jsem šel odnést nějakou dokončenou práci šéfovi. Došel jsem k jeho kanceláři a zaklepal.
,,Vstupte." Koukl jsem se na Mei a i s ní čekal na to, kdo vstoupí.
Vešel jsem dovnitř a téměř okamžitě si všiml Mei. Asi jsem je vyrušil..
,,Děje se něco?" zeptal jsem se a pobídl Mei, aby slezla z mého stolu.
,,Ne nic, jen pro vás mám nějakou dokončenou prací z oddělení." Řeknu a předám mu papíry.
Přikývl jsem. Je pravda, že sem chodí ze všech nejčastěji. Vlastně častěji než Mei...
,,Tak já půjdu."
,,Měj se." řekla Mei a já se zasmál. Zase myslí na prasárny... poznám to. Ona si totiž myslí, že mezi náma opravdu něco je... i když to není to, co říkaly ve zprávách.
Odešel jsem z jeho kanceláře a vrátil se do té své. V kanceláři jsem trochu přemýšlel nad tím jejím tónem hlasu... Věnoval jsem se práci a po nějaké době mi skončila směna. Zabalil jsem si věci a vyšel z kanceláře. V budově už moc lidí nebylo.
,,Už taky půjdu." Usmála se a pak taky odešla. Už si ani nejsem jistý tím, zda jí miluju. Tedy...ano. Ale... Ale...spíš jako kamarádku... jako svou rodinu... asi. Netuším, co k ní už cítím. Pracoval jsem zase až do noci. Potom jsem si sbalil. Konečně můžu ject domů. Ještě mi přinesl práci poslední šéf z oddělení a já se pak vydal za Mareem. Mei tu má ještě zůstat, takže zamkne ona.
Po chvilce jsem narazil na šéfa. ,,Dneska zamyká Mei?" Zeptám se, když se vydáme do garáže.
,,Jo." Přikývnu a nasednu do auta.
,,Stalo se něco?"
,,Ne." Zakroutil jsem hlavou a dojel domů.
,,Zdálo se mi to, nebo Mei zněla zvláštně?"
,,Mě zněla celkem normálně."
,,Aha.. tak to se mi asi jen zdálo." Řeknu a spolu s ním vystoupím z auta.
,,Asi ano." Zasmál jsem se a úlevně vydechl. Šly jsme do bytu. Šel jsem ihned do koupelny a vlezl si do sprchy. Nechal jsem na sebe téct teplou vodu. Pak se zabalil do ručníku a šel do ložnice. Převlékl jsem se a pak šel nakrmit Miku.
Vešli jsme do bytu a já se šel převléct, potom jsem začal chystat večeři. Rovnou jsem začal chystat i čokoládový dezert. Po chvíli bylo vše hotové a tak jsem to nandal na talíře a následně položil na stůl.
Šel jsem do kuchyně. ,,Krásně to voní." Usmál jsem se.
Taky se usměju a sednu si ke stolu. ,,Dobrou chuť."
,,Dobrou chuť." Popřál jsem mu nazpátek. A ochutnal. Bylo to vynikající.
Začal jsem jist, nebylo to zas tak špatné. Stejně by mě zajímalo, jak by to uvařil on..
,,Mmm. Je to moc dobrý." Usmál jsem se na něho.
,,To jsem rád." Řeknu s úsměvem.
,,Nikdy jsi nepřemýšlel na kariéře kuchaře?" zeptal jsem se ho. Byl v tom fakt dobrej.
,,Ne, vaření mě sice baví, ale nechtěl bych se tím živit."
Přikývl jsem. A zase začal jíst.
,,Co za práci jste vlastně chtěl dělat vy?"
,,Doktora." Dal jsem si do pusy další sousto.
,,Vážně?" zeptal jsem se ho a když jsme dojedli Když jsem dojedl tak jsem odnesl talíře a následně přinesl dezert, který jsem položil na stůl a zase si sedl.
Zbíhaly se mi sliny nad tím dezertem. Nechápu, jak dokáže tak dobře vařit. Ukrojil jsem si kousek a ochutnal.
,,Tak?" Zeptám se, když ochutná.
,,Je to vynikající. Rozhodně lepší než jídlo z automatu." Zasmál jsem se. Snědl jsem ještě další kousek a pak si šel umýt ruce a pusu. Jelikož ano, je mi skoro 30 a stále neumím jíst. Taky se uchechtnu a sám si kousek uříznu. ,,Myslím že si ten dezert můžete vzít i zítra." Řeknu zamyšleně, Vážně toho zbylo celkem hodně..
,,Dobře. Dám ochutnat i Mei." Usmál jsem se.
,,Dobře." Řeknu s úsměvem.
,,Už si půjdu lehnout." řekl jsem nakonec a šel do své ložnice.
Nechápu ho, proč jde spát takhle brzo? No nejspíš bych to neměl moc řešit.. Uklidil jsem zbytek dezertu a šel se chvíli koukat na televizi. Zase tam řešili nás dva, takže jsem to přepl na nějaký film. Bylo to jen nějaká romantická komedie, ale i to je lepší než to co dávají jinde. Po chvilce jsem si zašel pro to černé kotě, kterému bych měl vymyslet jméno a začal se s ním mazlit. Nakonec jsem dokoukal film a šel spát.
Lehl jsem si na postel. Trochu mě bolelo břicho, ale to bude tím, že jsem se přejedl. Přemýšlel jsem o Mei a o Mareovi. Netuším. Nevyznám se v sobě samotném. Nevím, jak se cítím okolo Marea, ale vím, že bych s ním byl šťastný. A s Mei... s Mei bych byl ještě šťastnější. Ale... má to vůbec cenu ? Má vůbec smysl se o ni tak neustále snažit ? Nebylo by lepší... ji radši nechat jít ? Promnul jsem si oči. Dává to vůbec smysl ? Nikdy jsem se takhle necítil. Nikdy jsem ještě nebyl takhle zmatený. Přestal jsem na to myslet a jednoduše šel spát.
/*/*/*/*/

Po dlouhé době vás vítám u další kapitoly. Chtěla jsem se k příběhu vrátit už dřív a začít začátkem dubna vydávat dvě kapitoly týdně. Jenže jsem trochu podcenila, kolik času mi zabere příprava na maturitu a maturitní práce

Dnes vyjde ještě jedna kapitola a během následujících dvou týdnů trochu poupravím předchozí kapitoly. Bude se jednat o způsob, jakým jsou psané, ne o změnu děje