Neprofesionální

--4--

Další den mě neprobudil budík a když jsem se probudil sám od sebe, byl jsem si jistý tím, že jsem zaspal. Když vynechám snídani, tak to do práce pořád stíhám! Rychle jsem spáchal hygienu a vyběhl z bytu, až když jsem za sebou zamykal, jsem si uvědomil, že jsem se zapoměl převléct. Rychle jsem vběhl zpátky do bytu a převlékl se, poté co jsem se ujistil, že už je se v pořádku jsem se vydal do práce.

Moc jsem toho nenaspal a tak ani nebylo divu to, jak jsem vypadal. Kruhy pod očima, vrásčitej a ztrápenej. To mi ještě chybělo. Udělal jsem ranní hygienu, oblékl se a nakrmil Miku. Do práce jsem jel brzo, ale moc jsem se tam netěšil.

Až když jsem dorazil do práce, chtěl jsem jít k sobě, ale zarazila mě Mei. ,,Ahoj, proč jsi tu tak brzy?" zeptá se a já se až teď pořádně podívám na hodiny. Já tu jsem o hodinu a půl dřív?!

Zrovna jsem dorazil do práce. Před budovou už stála Mei a....Mareo ? Nechápal jsem, proč tak brzo, ale neřešil jsem to a vystoupil z auta.

,,Já myslel, že jsem zaspal.." zamumlám potichu a ona se zasměje. To ale není vtipný! Kdybych to věděl tak bych se v klidu nasnídal.

,,Co tu děláš tak brzo?" zeptal jsem se ho, když jsem se k nim rozešel. Já a Mei jsme jediný, kdo od budovy máme klíče a poté i kód, takže by se sem jen tak nedostal.

,,Nevzbudil mě budík a já myslel, že jsem zaspal." řeknu potichu a Mei zase dostane menší záchvat smíchu.

Začnu se smát i s Mei. Ale pak zvážním. ,,V budově jsou nějaké automaty s jídlem, posluš si." řeknu a pak začnu otevírat.

,,Dobře." řeknu a Mei mě zavede k automatu, ze kterého si koupím něco k snídani. Mei mezitím odešla.

Rozešel jsem se do kanclu a mezitím za mnou stihla přijít i Mei. ,, Tak co?" zeptala se mě a já jen pokrčil rameny na náznak, že nevím.

Potom jsem odešel do své kanceláře a rozhodl se to tu uklidit a přerovnat. V šuplíku jsem našel spoustu složek s prací a jak jsem později zjistil, tak ani jedna nebyla dokončena. Byla toho hromada! Co s tím mám jako dělat?!

Mei šla do kanceláře za mnou a uculila se na mě. Já si akorát vyndal z kufříku dokončenou práci ze včerejšího večera a k ní se ani neotočil. ,,A co on ? Jsi přece bisexuál né?" Začala mě provokovat.

Zjistil jsem, že nejstarší z nich měla být hotová už před rokem a půl.. nejspíš bych to měl dodělat, možná bych se měl zeptat pana Daichiho, nebo spíš pána velkeho šéfa.

,,Do mé orientace ti nic není. Navíc mám blíž ženám a do kluka jsem se zamiloval jen jednou." řekl jsem stručně a nadále jí ignoroval. Ale ona zase začala. ,,Oh, to si pamatuju nejmenoval se náhodou příjemením Takahiro?"

Nakonec jsem vzal pár složek a potom šel k němu. Zaklepal jsem a čekal až mi povolí vstup dovnitř.

,,Haha." Koukl jsem na ní. Ví moc dobře, že ne. Ona akorát zadržovala záchvat smíchu. ,,Ale noták...nezlob se, jsme přece nejlepší kámoši." Usmála se na mě. A já jí úsměv oplatil. Chtěl jsem, aby jsme byli víc než kámoši....ale to se nikdy nestane.

Nikdo nic neřekl, ale slyšel jsem, že byli vevnitř, nechtěl jsem je rušit, možná mezi nimi něco je, v tom případě bych je vážně nechtěl vyrušit. Asi za ním zajdu později. Odebral jsem se zpět do kanceláře a procházel si ty složky.

,,Už půjdu." řekla Mei a stiskla mou ruku. Nikdy jsem to nechápal. Proč se tak chová, když o mě nemá zájem ? Zakroutil jsem nad tím hlavou a začal vyřizovat nějaké telefonáty.