Neprofesionální

--44--

Vstával jsem stále se špatnou náladou. Zamířil jsem do kuchyně, nakrmil Miku a sobě udělal snídani.
Ráno mě probudil budík, vypl jsem ho šel spáchat hygienu. Potom jsem šel připravit snídani.
Zamířil jsem poté do koupelny. Udělal ranní hygienu a převlékl se. Dneska jsem stával docela brzo, takže jsem se ještě usadil na gauči. Vzal jsem si do ruky mobil, abych se nějak zabavil. Nová zpráva od Marea?
Dneska jsem vstával o dost dřív než Reizo, musím za ten včerejšek udělat šéfovi omluvnou snídani, ačkoliv to není člen domácnosti. Prostě nechci, aby o tom Reizo věděl, takže to muselo být hotové dřív, než se vzbudí.
Jen jsem se nad tím pousmál. Zvedlo mi to trochu náladu, ale stále mě mrzelo to, jak se zachoval. Měl přece na výběr. Radši jsem to dostal z hlavy a šel do brašny zabalit Mike něco k snědku a nějaké hračky. Dneska ji musím vzít do práce s sebou.
Všechny části omluvné snídaně jsem zabalil a schoval před Reizou. Ten se probudil o chvíli později a šel si dát sprchu, já mezitím dodělal snídani pro nás dva.
Vyrazil jsem i s Mikou do práce. Dal jsem na Mareovu radu, dám Rině prostor. V práci jsem ihned vyrazil do kanceláře.
Společně jsme se nasnídali a o chvíli později vyrazily do práce. Když jsme dorazily tak šel Reizo do své kanceláře a já šel i s několika boxy k šéfovi. Snad už tu bude, je celkem brzo.. Naštěstí si Reizo těch boxů bodle mě ani nevšiml.
Mike jsem dal do kouta hračky a mňamky a já se věnoval práci. Sice bylo docela obtížné se soustředit, jelikož jsem ji neustále kontrolovat, zda jí něco nebolí nebo tak. Ale dalo se to.
Dorazil jsem k jeho kanceláři a zaklepal.
Urychleně jsem si sedl za stůl. ,,Vstupte."
Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou. V ruce jsem měl igelitku, ve které byly boxy se snídaní. ,,Já.. Omlouvám se za ten včerejšek.. "
Zaměřím se na něj. ,,Nelam si s tím hlavu. Sice mě mrzí, že ho za sebe necháváš rozhodovat... ale to je ve vztahu dost časté..."
,,Musel jsem to udělat." řeknu potichu a podám mu tašku s jídlem.
,,Omluvná snídaně?" Usmál jsem se. ,,Ano, vím, žes musel. Ale tohle nebylo poprvé... zkazilo nám to celý večer..."
,,Já vím.. a vážně mě to mrzí."
,,Netrap se tím." Usměju se na něj nakonec a igelitovou tašku si od něj převezmu. Možná... bych se s ním zas tak bavit neměl. Přece jen je ve vztahu a je to můj zaměstnanec.
,,Takže je to mezi námi v pohodě?" Zeptám se s nadějí v hlase.
Přikývnu. Za chvíli k nám přišla Mika a já si jí vzal na hruď. Bříško už měla docela velké.
,,Ty koťata bude mít asi brzy." Řeknu s úsměvem.
,,No..." Koukl jsem na ni. ,,Budu jen doufat, že to nebude až moc brzo."
,,Pravděpodobně si pak vezmete pár dní volna, aby jste s nimi mohl být."
,,To určitě." řeknu a pohladím Miku po hlavičce. ,,Ale už jí s nějakým kocourem nikdy samotnou nenechám..."
Nad tím jsem se musel uchechtnout. Jsou spolu opravdu roztomilý.
,,Musím se vrátit k práci a ty bys měl taky. Kvůli včerejšku toho mám až nad hlavu..." Změním téma. Pořád mi přijde zvláštní, jak se spolu bavíme.
,,Jistě." řeknu s úsměvem a odejdu z jeho kanceláře do té své.
Začal jsem se věnovat práci. Přemýšlel jsem o tom, zda se bude včerejšek někdy opakovat. A upřímně začal jsem Marea oficiálně brát jako svého přítele.
Cestou jsem si ještě udělal kafe a potom už se vrhl na práci. To místo ze včerejška bylo vážně nádherné a za jiné situace by jistě bylo i jistým způsobem romantické.
Práce bylo docela hodně. Čemuž se nedalo divit, jelikož jsem žádnou práci včera nedodělal.
Teď jsem o tom ale nemohl moc přemýšlet, práce tu bylo opravdu hodně a já budu rád, když se dneska vůbec dostanu domů.
Nakonec jsem se ale rozhodl práci na chvíli nevěnovat, jelikož za mnou přišla Mei. Dneska jí to obzvlášť slušelo, dokud teda neotevřela pusu. ,,Tak jaké bylo rande?"
Zajímalo by mě, jestli mají i ostatní z oddělení tolik práce, nebo ne.
Jen jsem nad tím protočil očima. ,,Nebylo to žádné rande! Jen... přátelská.." Nedokázal jsem najít ta správná slova.
,,No... možná bys to s tím vašim přátelstvím neměl tak přehánět..." odmlčela se. ,,Měl si vidět, jak tu včera Reizo vyváděl, když sem přijel..."
Nakonec jsem to ale přestal řešit a místo toho se věnoval jen své práci, jejíž dokončenou část jsem později donesl Reizovi.
Zmateně jsem se na ní podíval. ,,Je do něho zamilovaný až po uši, tak lehce se ho nevzdá..." Začala, ale já ji ihned i se smíchem zastavil.
,,Nejsem do Marea zamilovaný! Zbláznila ses ?"
Reizo byl ve své kanceláři taky s hromadou práce. Upřímně jsem nevěděl jak s ním teď mluvit, konec konců, včera byl dost naštvaný a já nevím, jestli je naštvaný i teď.
Překvapeně zamrkala. Proč si to ksakru všichni myslí?! ,,Jsme jen přátelé! Nic víc a nikdy taky nic víc nebude .." začal jsem a ona jen přikývla.
,,Pořád se zlobíš?" zeptám se ho opatrně.
,,Už ne jen.. měl si mi dát vědět, že se zdržíš." řekne vážně.
,,Já vím jen.. Neměl jsem u sebe mobil a nevěděl jsem, že se zdržíme." Objasním mu.
,,To nic, neměli jste spolu nic, že ne?" Ujistí se.
,,Jistě že ne, jsme jen přátelé, jediný s kým něco mám jsi ty." řeknu s úsměvem.
Nakonec mi ještě ukradla dva boxy, ve kterých se skrývala část snídaně od Marea a pak i s ďábelským smíchem odešla.
,,To jsem rád, ale příště mi dej vědět." řekne a já jen přikývnu. Potom se ale radši vrátím k práci.
Jen jsem si oddychl a pak se věnoval práci. Mei byla jeden z důvodu, proč mám v hlavě takový zmatek.
I přes to, kolik té práce bylo, mi to celkem utíkalo. Sice jsem si párkrát zašel pro kafe, nebo pro vodu, ale jinak jsem se naplno věnoval práci.
Práce utíkala pomalu, ale rozhodně jsem dneska nemohl zůstat v práci až do noci. Musím odnést Miku domů a tam na ní dohlédnout.
Možná bych tu práci mohl dneska stihnout dokončit, ale nejspíš tu zůstanu o něco déle, než jsem původně myslel.
Stále jsem myslel na ten včerejšek. Včera jsem se bavil jako nikdy předtím. Jen mě docela mrzí, že už to asi bylo naposledy.
Nakonec jsem se rozhodl zajít za šéfem, bude lepší, když bude vědět, že tu dnes zůstanu déle, než obvykle. Ale možná má teď zrovna moc práce a neměl bych ho rušit..
Nakonec jsem to přece jen dostal z hlavy a věnoval se své práci. Myslím, že mě to jen vrátilo do mého dětství, kdy jsem si takhle užíval s tátou.
Po chvíli zvažování, jestli tam jít nebo ne, jsem rovnou vzal nějaké papíry, které musí potvrdit a šel za ním. Zaklepal jsem na dveře od šéfovi kanceláře a po jeho vyzvání vešel dovnitř.
Nějak jsem nevěnoval narušitelovi pozornost. Spíš jsem se věnoval práci a snažil se vyznat v sebe samotném
Lehce mě překvapilo, že nic neříkal. Ale asi má teď moc práce, neměl bych ho rušit.
Nakonec jsem mu věnoval svůj pohled. Mareo, lehce jsem se usmál, ale nic neříkal. Akorát si od něho převzal ty papíry.
Čekal jsem a když si ode mě převzal papíry, promluvil jsem: ,,Dneska tu asi zůstanu o něco déle, jestli to nevadí."
,,Ne, ale musíš odejít ještě předtím než se budova uzavře. Noční směny neděláme..." zasměju se na konci.
,,Já vím, jen.. kdy se přibližně uzavře?"
,,No. Pro tebe by to mělo prakticky být, až ti skončí směna... ale záleží na tom, jak dlouho tu já nebo Mei zůstaneme."
,,A mohl by jste za mnou přijít, až budete odcházet?"
,,Jistě." Přikývnu a pak se věnuju práci.
,,Tak já už půjdu." řeknu a odejdu z jeho kanceláře.
Opět jsem se zase vrátil ke své práci.
Došel jsem k sobě do kanceláře a vrhl se na práci.
O polední pauze jsem si dal něco z těch boxů a pak se vrátil zase k práci. Ale bylo docela obtížné se soustředit.
Během polední pauzy jsem skočil sobě i Reizovi pro něco do automatu, potom jsem si vzal ze své kanceláře nějakou práci a šel k Reizovi.
Práce mi tentokrát ubíhala pomalu a tak nebylo divu tomu, že jsem s ní končil dost pozdě.
Po polední pauze, během které jsem stejně pracoval, jsem se vrátil k sobě do kanceláře a pracoval dál, až do večera. Moje směna už skončila, ale já ještě neměl hotovo, takže jsem zůstával v kanceláři a pracoval. Reizovi za chvilku končí směna, takže asi půjde domů.
Mika chrupkala a tak jsem jí tam na chvíli nechal a šel si před budovou zakouřit.
Po chvilce přišel Reizo s tím, že už pojede domů a že mám jet taky, jestli chci. Poukázal jsem na nedokončenou práci a on jen přikývl a po krátkém rozloučení odešel.
Když jsem se vracel do budovy, srazil jsem se s Reizou. Nic neříkal a přestože do mě vrazil on, neměl ani vychování na to, se omluvit.
Sice mi bylo trochu líto, že dnešní večer nestrávíme spolu, ale nechci dostat padáka a ta práce se dodělat musí.
Jen jsem nad tím zakroutil hlavou. Přiznávám, že i já občas zapomenu na slušné chování a občas se zachovám i jako naprostý... kokot. Ale umím si své chyby a špatné skutky uznat a uvědomit. Jeho asi nikdy nikdo neučil k slušnému chování.
Šel jsem si udělat další kafe, kolik jsem jich dneska měl? Vlastně ani nevím, ale radši to nechci vědět.
Vrátil jsem se do své kanceláře a ještě nějakou dobu koukal na nějaké práce z oddělení.
Vrátil jsem se do své kanceláře a pokračoval v práci.
Asi po hoďce, když už odešla i Mei jsem si došel udělat kafe a šel do kanceláře za Mareem, abych se ujistil, zda tu vůbec je.
Z dělání práce mě vyrušil šéf, který bez zaklepání vešel do mé kanceláře. Ale patří mu to tu, takže bych si neměl stěžovat.
,,Už si hotov?" zeptám se a usrknu ze svého hrnku s kafem.
,,Ještě ne."
Jen přikývnu. A sednu si na vedlejší židli vedle něho.
,,Nechci vás tady zbytečně zdržovat nebo tak.."
,,Neboj. Na mě nikdo doma nečeká a Mika dokázala usnout i tady..."
,,No dobře.. ale kdyby jste chtěl jít domů tak stačí říct a já to zabalím."
,,Včerejšek byl moc fajn." Změním téma.
,,To jo, vážně jsem si to užil, až na ten závěr... můžu na váš mít prosbu?"
,,Ano..." přikývnu a kouknu na něj. Pamatuju si, jak jsem si ho včera prohlížel...
,,Mohli by jsme o tom před ostatními pomlčet?"
,,O našem přátelství ?" Zasměju se, i když jsem se toho docela obával.
,,To ne, myslím o tom místě. Já.. nechci aby o něm někdo věděl.. "
,,Dobře... bude to naše malé tajemství..." ušklíbl jsem se.
Jen se usměju a přikývnu.
,,I když do tak studené vody už bych asi vlézt znovu nechtěl.."
,,Já klidně i jo, bylo to tam fajn." řeknu s úsměvem a zase se začnu věnovat práci. Pořád jsem ho vnímal, nechtěl jsem, aby náš rozhovor skončil..
,,To máš pravdu. Musíme si to někdy zopakovat... teda až na to drama na konci..."
,,To jo, možná by jsme tam mohli, až bude Reizo zase něco mít..." řeknu zamyšleně.
,,To radši ne. Trochu jsem nad tím přemýšlel... a nebudu se s tebou tajně scházet za jeho zády..." Muselo to vyznít dost divně, ale myslím, že to pochopí.
Lehce jsem se zarazil nad tím, co řekl. Ale potom jsem se chtě nechtě musel uchechtnout.
,,Takhle jsem to nemyslel!" vykřiknu trochu rozpačitě. ,,Jen... jemu naše přátelství dost vadí..."
,,Já bych mu řekl, že jdu ven s kámošem, myslím, že by se ani nezajímal, kdo to je."
Musel jsem se trochu zasmát, ale nebylo to, protože by mi to přišlo nějak moc extra vtipné. ,,Nechci se bavit s někým, kdo se bojí o našem přátelství jen mluvit .."
,,Teď vás nechápu."
,,Já jen... opravdu jsem rád za to, že jsme přátelé. Ale... pokaždé si na jeho straně. Jako bys byl schopen naše přátelství zahodit, kdykoliv by si o to on řekl..."
,,To není pravda. Já.. chápu, že to tak možná občas vypadá, ale vážně to tak není. Jsem rád, že jsme přátelé a vážně to nechci zahodit."
,,Tak se za to občas i postav..." řekl jsem, ale radši jsem to dál už neprobíral. Nechci kazit tu atmosféru mezi náma, i když od toho nejsme daleko.
Jen sklopím pohled, ale po chvíli přikývnu.
,,A co ty fotky? Tvé sestřičky..." změnil jsem nakonec téma, i když mě to ani tak zase nezajímalo.
Okamžitě vyndám z kapsy mobil a najdu tam ty fotky z oslavy, následně mu mobil podám.
Koukal jsem na ty fotky a dělal, že mě to zajímá. Ale když jsem viděl i fotky toho miminka... popadl mě zvláštní pocit.
Moc jsem si ho nevšímal a věnoval se práci, jsou tam jen fotky z oslavy a já mu věřím, vím, že by mi neprohledával mobil.
Když jsem si je prohlédl, tak jsem mu mobil předal zpátky. Nechtěl jsem se mu hrabat v jeho soukromí. Nejsem jako... někdo. Navíc, co si já pamatuju... občas jsem si své přítelkyně fotil i nahé a nerad bych narazil na Reizovo... no ehm.
,,Děje se něco?" Zeptám se ho, když si všimnu jeho výrazu.
,,Nic.. jen je moc roztomilá..." přiznám. Tohle bude asi poprvé, co jsem přemýšlel o tom, jaké je to asi mít dítě.
,,To je, už se těším až bude starší a bude si moct hrát s Misi a ostatními." řeknu s úsměvem.
,,Mám rád děti..." řeknu než si to vůbec promyslím.
,,Hlavně tohle neříkejte na hřišti." uchechtnu se.
,,Fuj." Zasmál jsem se. ,,Tak jsem to samozřejmě nemyslel. Dokonce jsem párkrát bojoval za to, aby tyhle lidi dostali doživotí...."
,,Opravdu?"
,,Mám hodně právníků a tohle... myslím, že kdybych nějakého potkal... zachoval bych se jako tvůj bratr.."
Nad tím jsem se musel uchechtnout.
,,Možná v budoucnu.." zamumlal jsem si spíše pro sebe a dokončil to už jen ve své hlavě. Budu mít jedno vlastní.
,,Se zachováte jako můj bratr?"
,,To rozhodně ne." Usmál jsem se.
,,Tak co?" Zeptám se ho. Vážně by mě zajímalo, co má v plánu v budoucnu."
,,To nic..." snažím se od toho tématu nějak oddálit.
,,Takže.. co máte v budoucnu v plánu?"
,,Upřímně ani sám netuším..."
,,Aha?" Řeknu lehce překvapeně.
,,Nevím. Možná se už konečně usadit. Koupit velký barák... upřímně nevím, co od budoucna očekávat.."
,,To zní jako plán." řeknu s úsměvem.
,,A co ty?" Kouknu na něj. Možná bych se mohl zkusit dát dohromady s Mei... teda sice mě nejmíň stokrát už odmítla. Ale třeba jednou změní názor.
,,Pořídit si kočku, adoptovat dítě a mít svatbu. Ačkoliv ty dva poslední kroky možná prohodím." Řeknu zamyšleně.
,,No... na tvým místě bych si neadoptoval dítě v partnerském vztahu, ale až v manželském."
,,To je nejspíš pravda, ale znám spoustu lidí, kteří mají dítě aniž by byli svoji."
Jen přikývnu. ,,Půjdu zkontrolovat Miku." oznámím a odeberu se do své kanceláře.
,,Dobře." Řeknu jen a vrátím se k práci.
Mika stále chrupkala a tak jsem si zabalil své věci. Vzal si Miku do náruče, zamkl svou kancelář a pak se vrátil zpátky za Mareem.
Pracoval jsem, celkem to utíkalo, ale pořád něco zbývalo.
Sedl jsem si i s Mikou zpátky na židli. ,,Za chvíli už by jsme měli vyrazit..." řeknu tiším hlasem.
,,Já... mrzí mě, že vás zdržuju."
,,Nic se neděje. Jen nechci řídit nějak moc pozdě večer. Není to zrovna dvakrát bezpečné a Mika... je těhotná.."
,,Jistě, já to chápu. Vadilo by vám tu zůstat ještě půl hodiny?"
,,Tak dobře..." řeknu nakonec a začnu si hladit Miku.
,,Děkuju." řeknu s úsměvem a pokračuju v práci.
Jen jsem ho tiše sledoval. Vlastně včera bylo poprvé, co jsem si ho konečně pořádně prohlédl.
Celou půl hodinu jsem s ním nepromluvil a naplno se věnoval práci.
,,Chceš hodit domů?" zeptal jsem se ho po nějaké době, když se zdálo, že je s prací hotovej.
,,Jestli vám to nebude vadit tak jo."
Přikývnu. ,,Už jsi hotov?"
,,No zbývá mi ještě asi pět papírů, ale to můžu udělat doma." Řeknu s úsměvem.
,,Jo..." zvednu se a čekám, až si zabalí.
Zabalil jsem si věci a vstal. ,,Jak vám chutnala snídaně?"
,,Byla dobrá... ještě mi z ní něco zbylo a Mei mi něco ukradla." Vrazil jsem z jeho kanceláře a následně i z budovy.
,,To mě mrzí, příště udělám menší porce. Tedy, nemyslím to tak, že bych to chtěl zase pokazit a dělat snídaně.. já jen.. pro jistotu."
Zamkl jsem budovu a pak vyrazil k autu. ,,Myslím, že si je dám i na večeři. Takže se tím netrap..."
Šel jsem za ním k jeho autu. ,,Ale stejně.. "
Nasedl jsem si do auta a čekal na něho. Dal jsem mu do klína Miku a nastartoval.
Sedl jsem si, připoutal se a začal hladit Miku. ,,Je u vás něco nového?"

,,Nic o čem bych věděl... Co u tebe?" Rozjel jsem se.
,,Vlastně nic.."
,,Kam to bude? Reizo nebo tvůj byt?"
,,K Reizovi, i když ho nechci budit, možná bych měl jet k sobě..."
,,Myslím, že bude rád, když za ním pojedeš..." přiznal jsem, i když bych ho rád odvezl k němu.
,,Nejspíš bych se ho měl zeptat.. "
,,Nemyslím si, že je to nutné. Mám tě k němu zavést?"
,,No když myslíte.. tak asi jo."
Jen přikývnu a při cestě už nic neříkám. Sice jsem to dělal nerad, ale bude lepší, když ho zavezu k němu... ještě by si pak myslel, že strávil noc u mě.
,,Pořád máte rád vajíčka se slaninou?"
,,A kdo nemá?" Usměju se. Zvláštní otázka.
,,Třeba moje sestra Cho. Ta slaninu nejí, což je lehce divný, protože maso jí.."
,,No je pravda, že salám chutná od masa trochu jinak, ikdyž...je to v podstatě maso .." Dojel jsem před Reizovo dům.
,,No tak já už asi půjdu.. "
,,Dobře..." Vezmu si od něj Miku a kouknu na něho.
,,Já.. Ale nic, přeji dobrou noc." řeknu a radši vystoupím z auta.
Zmateně zamrkám a pak se zase pomalu rozjedu.
Vešel jsem dovnitř, Reizo byl ještě vzhůru, což bylo vlastně dobře.
Odjel jsem domů. Doma jsem Miku dal do pelíšku a šel se osprchovat.
Reizo už večeřel a já vlastně neměl ani hlad, takže jsem večeři vynechal, dodělal zbylou práci a šel i s Reizou do ložnice, bylo vlastně ještě docela brzo, ale my se zabavily, ráno budu muset do sprchy, ale to je problém mého budoucího já. Potom jsme šli spát.
Ještě jsem dojedl ten zbytek 'omluvné snídaně' poté si vyčistil zuby, převlékl se a šel spát.

/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, dnes se pokusím vydat ještě dnes