Neprofesionální

--40--

Ráno jsem zase pokračoval v jízdě. Vstal jsem kolem páté. Při cestě jsem se cpal bagetou a nejspíš vypadal jako mrtvola.

Ráno mě probudil uši trhající zvuk budíku. Když jsem ho chtěl vypnout, sletěl jsem na podlahu. Au.. Nakonec jsem budík vypl, vzal si prášek proti bolesti hlavy a šel si dát dlouhou sprchu.

Už jsem tam chtěl být, ale dorazím tam okolo poledne. Přemýšlel jsem o Mareovi. Opravdu jsem mu to chtěl nějak vynahradit. Nakonec jsem přišel se skvělým nápadem!

Po sprše jsem se pokusil docílit vzhledu normálního člověka. S kruhy pod očima to moc nešlo.. nechci aby měl Reizo zbytečnou starost, takže jsem sáhl po make-upu, který tu moje milovaná starší sestra zapomněla.

Kdo nemá rád oslavy? A to zejména na jejich počest... Mohlo by to být jako ocenění jeho práce nebo tak. Opravdu jsem na sebe byl pyšný.

Po řekneme zlidštění, jsem si vzal oblek a zabalil si něco málo k jídlu sebou do práce. Na jídlo teď nemám ani nejmenší pomyšlení.

Už jsem si to vše plánoval hlavě. Dokonce mi to i trochu zvedlo náladu.

Do práce jsem dorazil asi s půl hodinovým zpoždění. Takže si šéf může přidat na seznam další důvod, proč jsem pro něj zcela zbytečný..

Nakonec jsem se dostal do další zácpy. Využil toho a zavolal Mei, zda je vše v práci pořádku.

Cestou jsem minul Mei, ale neprohodil jsem s ní ani jedno slovo a zmizel v kanceláři.

Po chvíli mi to zvedla. Prý je vše v pořádku, ale dělá si starost o Marea. Přišel prý pozdě a vypadá nějak sklesle. Super. Teď se cítím ještě hůř.

Začal jsem se věnovat práci. Nechci teď myslet na něco jiného.

Rád bych věděl, co se stalo. Chtěl jsem si s ním o tom popovídat. Ukázat mu, že i já dokážu naslouchat... občas.

Prostě jen práce a práce. Žádný kontakt s ostatními.. nikomu do ničeho nemluvit a dělat, že tu ani nejsem..

Ani nevím, proč jsem se zas tak tolik staral. Ale on je prostě... on. Nakonec jsem se z zácpy dostal a pokračoval v cestě.

Dokonce jsem ani nešel za Reizou, určitě se zase věnuje Kiyomi na povel šéfa.. upřímně nevím, jestli bych za ním měl jít..

Nakonec jsem se tam přece jen bez potiží dostal. Ihned jsem zamířil do svého hotelového pokoje.

Když jsem měl hotovou velkou část práce, tak jsem ji odnesl k Reizovi, ale nebyl tam. Jak jinak..

Nakonec jsem se mu rozhodl zavolat. A to i přesto, že by měl pracovat. Ale jakožto ředitele firmy mě to vůbec netrápilo.

Nakonec jsem se vrátil do své kanceláře, kde na mě čekal vyzvánějící mobil. Šéf... jen si povzdechnu a zvednu to. ,,Ano?"

,,Mareo... slyšel jsem, že jsi dneska přišel pozdě..." Snažil jsem se nějak navázat konverzaci.

,,Ano, velmi neprofesionální. Už se to nestane, naschle."

,,Počkej... nic se nastalo. Jen si dělám menší starost. Jsi v pořádku?"

,,Proč bych nebyl?" Možná proto, že se mnou ani můj vlastní přítel nemůže trávit čas kvůli šéfovi? Nebo protože šéf zcela ignoroval mou existenci a teď předstírá zájem? Nebo to, že jsem s Reitou nemluvil ani po práci a on se ani neobtěžoval s tím mi zavolat? Těžko říct.

,,Včera si zněl dost opile. Jen si dělám starost, nemusíš kvůli tomu být hned takový..."

,,Jistě, příště radši nic neřeknu." Zamumlám potichu.

Byl jsem unavený a neměl moc náladu, ale on za to nemohl. ,,Promiň. Opravdu se nic neděje? Jestli si potřebuješ promluvit... klidně můžeme. Z práce tě na chvíli klidně omluvím, to není problém. "

,,Měl bych se vrátit do práce." Řeknu radši. ,,Nechci aby jste si na seznam mohl přidat další důvod." zamumlám potichu a chci hovor ukončit.

,,Důvod?" zeptám se zmateně. Nechápu o čem to mluví.

,,Ale nic, nechci vás nějak obtěžovat takže.."

,,Já byl ten, kdo ti zavolal. Opravdu si myslíš, že by mě to nějak zatěžovalo? Noták, prostě se mnou mluv.... zapomeň na to, že jsem tvůj šéf..."

,,O čem chcete mluvit?"

,,Chci znát ty důvody...." Trochu se ošiju. Většinou se... nebo spíš nikdy se mi nikdo nesvěřoval. Ale měl jsem pocit, že to zvládnu i s nějakou radou pro něho nebo tak.

,,Ty by jste měl znát nejlíp ze všech."

,,Absolutně netuším o čem mluvíš. Nemám žádný seznam nebo... o co tu sakra jde?"

,,Potřebujete ještě něco?"

,,Ne, promiň mi, že se starám." Řeknu a zavěsím. Snažím se být milý a on se chová takhle.

Odložil jsem mobil a vrátil se k práci. Myslet jen na práci a nic kolem neřešit, prostě jen práce, po práci Reizo a další den to samé. A další den taky i ten další. Takhle by měl vypadat můj denní program. Jen ještě občas posilovna, ale jinak jen tohle..

Nechápu, proč se vůbec starám... chápu, že to má teď těžké, ale já se opravdu snažím.

Možná bych si mohl po práci koupit víno, nebo tak.. začínám mít problém s alkoholem? Včera jsem si koupil a následně vypil celou flašku.. to se mi obvykle nestává.. Možná vážně začínám mít problém..

Nakonec jsem se rozhodl ještě zavolat Reizovi. Jeho má na rozdíl ode mne rád.

Ale s problémy se setkávám denně a nikdy jsem na ně nereagoval tím, že bych si vytvořil nějakou závislost..

Na podruhé mi to konečně zvednul. ,,Ano?" Ozval se otráveně.
,,Reizo. Už se nadále nemusíš věnovat Kiyomi. Dělám si starost o Marea, zkus ho prostě nějak rozveselit nebo tak. Nechci aby se uchýlil k něčemu jako je alkohol... nebo drogy."

Vlastně jsem si nikdy dřív flašku nekoupil, jako jo, už jsem alkohol kupoval, ale jen jako dárek. Nikdy jsem si ji nekupoval jen sám pro sebe..

,,Oh, jistě. Co kdybych mu pověděl o tom, jak jste ho tajně poslouchal při jeho sténání hmm?" Zasmál se. Jen jsem nad tím pokroutil očima. Už je mi to tak nějak jedno. Víc zkažený to být nemůže. Nakonec ale souhlasil.

Po chvíli ke mě do kanceláře vešel Reizo a já mu okamžitě předal potřebné papíry. K mému mírnému překvapení, ale zůstal v místnosti. ,,Zlato co se děje?" Zeptá se.
,,Ale nic." Řeknu a snažím se působit v pohodě.
,,Dobře a teď pravdu." řekne a když se k ničemu nemám obejme mě.
,,Já.. myslím že začínám mít problémy s alkoholem.." zamumlám potichu.
,,A proč si to myslíš?" zeptá se a začne mě hladit ve vlasech.
,,Prostě.. včera jsem si koupil flašku a celou ji vypil.. Prostě.. tohle se mi obvykle nestává.. Takhle já problémy většinou neřeším.."

Nakonec jsem si napustil vanu a relaxoval. Byl jsem vyčerpaný.

,,Jen klid, to přece neznamená, že máš problém, jen si měl slabou chvilku. Ještě něco tě trápí?" Zeptá se.
,,Víš.. Šéf chce aby jsme oddělily náš pracovní a osobní život. Neměl bych si tě prý v práci vůbec všímat.." zamumlám potichu a cítím, jak jeho sevření zesílilo.
,,A tobě vadí to, že jsme se včera skoro neviděli?" Zeptá se a já přikývnu. ,,Neboj, dneska večer něco podnikneme, zajdeme si na večeři, potom ke mě a budeme koukat na filmy. Navíc ti garantuju, že se mě po zbytek směny nezbavíš." řekne a já se nad tím prostě musím usmát. ,,Jen teď musím něco rychle zařídit, ale za chvilku jsem zpátky." řekne s úsměvem a po mém přikývnutí odejde z mé kanceláře.

Z mého relaxování mě vyrušilo vyzvánění mého mobilu. Už jsem stejnak vylézal a tak jsem to potom, co jsem vylezl z vany, zvedl. Ani jsem se nekoukal na to, kdo mi volá.

Jakmile opustil mou kancelář, koukl jsem se, kolik práce mi ještě zbývá. No celkem dost.. ale mělo by se to zvládnout..

,,Vy jste opravdu číslo. To kvůli vám se teď chová, tak jak se chová a vy mu to ještě vyčítáte. Nechápu, proč chcete, aby se ode mne držel dál, když mě za ním pak posíláte! Měl by jste ho vidět, cítí se hrozně a je to jen vaše chyba!"

Začal jsem pracovat, abych to pak nemusel dělat doma. Dnešní večer strávím s Reizou, nechci si to kazit prací.

Reizo. Ihned na mě začal hulákat a vše mi vyčítat. Nemám rád hlasité lidi. Byl hrozně otravný a tak jsem mu to akorát zavěsil. Nemá cenu se s ním o něčem vybavovat, je až moc hlučný a tvrdohlavý. Nechápu, co na něm Mareo vlastně vidí.

Po chvilce se Reizo vrátil a byl celkem dost naštvaný. ,,Co se stalo?" Zeptám se ho okamžitě.
,,Ále, chtěl jsem se šéfem v klidu vyřešit to jak s tebou zachází a on mi to zavěsil." řekne a já radši nic neříkám.

,,Tupec..." zamumlal jsem si pro sebe a zavolal Rině. Chtěl jsem vědět, zda je Mika v pořádku.. ale ona samotná mě prostě nezajímala. Ani mi nechybí... Nejspíš je to opravdu beznadějné.

Vážně šéfa nechápu, nejdřív mě absolutně přehlíží, potom si hraje na to, že ho zajímá co se mnou je, ale jakmile to s ním chce Reizo v klidu vyřešit tak prostě nic? Típne to a pá pá?

Reizo mě fakt štval. Jsem si na sto procent jistý tím, že ze sebe teď dělá neviňátko. Nedokáže si ani přiznat své chyby nebo jakoukoliv prohru. Je tak dětinský.

Nakonec jsem si zašel pro svou velmi opožděnou snídani. Upřímně jsem ani nevěděl o tom, že bych měl hlad..

Jen jsem si nad tím odfrkl a rozhodl se si alespoň zajít do restaurace. Další schůzka mě čeká až pozdě večer. Takže mám ještě chvíli čas.

Vlastně mi ani nevadilo to, že je to jídlo studené. Vrátil jsem se do kanceláře, kde byl pořád Reizo. Asi to myslel vážně, když říkal, že se ho po zbytek směny nezbavím..

Vydal jsem se do jedné restaurace. Byla kousek od hotelu. Objednal si nějaké dobře vypadající jídlo a poté se do něho i pustil.

Vlastně jsem za to byl rád, vždycky jsem rád, když se mnou tráví čas.

Po jídle jsem se vrátil na hotel, kde jsem si na balkóně ještě zakouřil a pak se šel připravit na tu schůzku.

Práce nám ubývala celkem rychle a tak nebylo divu, že jsme měli práci hotovou ještě před tím, než nám skončila směna.

Vyčistil jsem si ještě radši jednou zuby a převlékl se. Vzal jsem si potřebné dokumenty a pak šel na místo srazu. Bylo to kousek od hotelu a tak jsem se rozhodl jít pěšky.

Došel jsem s Reizou do garáže a téměř okamžitě jsme vyjeli k němu domů.

Schůzka byla nudná, ale probíhala dobře. Byl jsem opravdu rád za to, že jsem se jako malý učil hodně jazyky a pokračoval v tom i ve své dospělosti.

Doma jsme nechali věci z práce a převlékli se, potom jsme vyrazily na tu večeři.

Nakonec jsem s ním dokonce i podepsal smlouvu. Což mi i trochu zvedlo náladu. Neměl jsem ale náladu na to se s ním nějak kamarádíčkovat a tak jsem se vymluvil na únavu a zamířil zpátky na hotel.

Dorazily jsme do jedné hezké restaurace, ani tu nebylo moc lidí. Což je vlastně hodně fajn, nemám rád, když je kolem mě moc velké množství lidí, obzvlášť v případě, kdy mám být středem pozornosti..

Na hotelu jsem si akorát dal další cigaretu a pak se šel podívat ještě na jednu práci, kterou jsem si sem sebou přivezl

Sedli jsme si ke stolu a objednali si jídlo. Během čekání na něj jsme si začali povídat, vážně mi včera hodně chyběl čas strávený s ním.. Po chvíli nám jídlo přinesli a my oba jsme se do něj pustili. Bylo to výborný.

Stačilo to například jen potvrdit nebo jsem tam jen něco málo dopsal a bylo to hotové. Nakonec jsem se převlékl a šel si lehnout.

Potom jsme se vrátily k Reizovi domů. Asi tři hodiny jsme koukali na filmy a pak si šli lehnout. Vážně se u něj příjemně usínalo..

/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, za jak dlouho si myslíte, že Mareo přijde na Reizovi drobné lži?