Neprofesionální

--53--

Ráno mě probudilo kňourání Miky a tak jsem zamířil do kuchyně a nakrmil jí. Mei už byla vzhůru a tak si ke mne akorát přišla přisednout na gauč. ,,Mareo už se odstěhoval?" Zeptala se mne rozespale a rozhlídla se kolem sebe.

Ráno mě probudil budík, který jsem téměř okamžitě vypl. V noci mi nesli moc spát, upřímně nevím, jak s tou ortézou budu usínat, je mi šíleně nepříjemná..
Zmateně jsem se na ni podíval a ona začala vysvětlovat. ,,No... když už si začal zase s Reizou. Proč by tady měl zůstat? Jediný důvod, proč jsi mu to nabídl byl, aby byl od Reiza v bezpečí a on ho už neobtěžoval..."
Já.. vážně doufám, že se Reizo půjde léčit, prospělo by mu to a možná by jsme to pak mohli zkusit znovu.. ale upřímně, pochybuju o tom, že by nám to znovu někdy klapalo..
Chce se odstěhovat? Dělá si legraci? On s ním chce doopravdy zase být? Reizo měl pravdu. Je až směšně naivní. Sám mi včera dokázal to, že mu na něm vůbec nezáleží. Nechápu, jak někdo může být tak slepý... slepý láskou.
Odešel jsem do koupelny, kde jsem spáchal hygienu a následně si vzal oblek a šel do kuchyně.
,,Jo... jasně, máš pravdu. Měl by se odstěhovat. Už není důvod, proč by tu měl zůstat..." řekl jsem nakonec.
Vešel jsem do kuchyně zrovna v okamžik, kdy řekl, že bych se měl odstěhovat..
Mei nad tím jen zakroutila hlavou a pak se podívala za mne. Taky jsem se tam podíval. Stál tam Mareo.
Nic jsem neříkal a šel si do svého teď už bývalého pokoje pro věci.
Povzdychnul jsem si a nic nedělal. Teda chtěl jsem nic nedělat. Ale Mei do mne drkla a pobídla mne, abych šel za ním.
Jasně že chce abych se odstěhoval, měl jsem zmizet už včera.. Hodil jsem všechny věci co jsem měl venku do tašky a potom onu tašku vzal, ale téměř okamžitě jsem skoro až vykřikl bolestí, jelikož jsem si já idiot tu tašku dal na to poraněné zápěstí.

Vešel jsem za ním do jeho, teď už asi bývalého pokoje. ,,Jsi v pořádku?" Přešel jsem k němu, když si držel zápěstí a bolestně sykl.
Jen jsem mírně přikývl a čekal, až ta bolest odezní, což se po chvilce taky stalo.
,,Už odcházíš ?" Kouknul jsem se na něj a opřel se o futra dveří.
,,Sám jste to chtěl."
,,Né hned...." Sklopil jsem pohled. ,,Jsi tu ale kdykoliv vítán..."

,,Já.. Teď vás nechápu. Chcete abych se odstěhoval nebo ne?"
,,Já nevím...." Přiznal jsem. Opravdu teď nevím, proč by tu měl i nadále zůstávat. Ale na druhou stranu je fajn mít tady společnost.
,,Tak.. tak já půjdu udělat snídani a vy to zatím rozhodněte dobře?" Zeptám se ho.
Přikývnu. Netuším ale, co bych měl rozhodovat. Proč by tu měl zůstat, když je s Reizou zase za dobře a nejspíš i ve vztahu.
Odešel jsem do kuchyně a začal chystat snídani. Vážně se bojím toho, jak se rozhodne.
Jen jsem tam stál a snažil si srovnat myšlenky v hlavě.
Po chvíli byla snídaně hotová a tak jsem pro něj šel.
Nevím, jestli je to dobrý nápad, aby i nadále zůstával. Ale na druhou stranu... já už tu bydlet dlouho nebudu.

,,Pane, snídaně je hotová."

Jen jsem přikývnul a šel za ním do kuchyně a následně se usadil ke stolu. ,,Půjdu se domů dát do pořádku a pak přijdu." Prošla kolem nás Mei a pak odešla z bytu. Super. Takže jsme tu zůstaly samy.

Rozloučil jsem se s Mei a pak svou pozornost zaměřil na šéfa. ,,Jak jste se rozhodl?"
,,Nerozhodl. Jestli chceš zůstat, tak zůstaň... ale..."
,,Ale?" Zeptám se ho.
,,Nechci, aby sis sem vodil Reizu. Opravdu nechci být přitom, až na to zase vlítnete."
,,Já s Reizou nic nemám."
,,Jo, jasně." Prohodil jsem sarkasticky a pustil se do své snídaně.
,,Opravdu. To včera byl.. omyl.."
,,Omyl ?" Nadzvednu jedno obočí. Nechápu koho se tu snaží obelhávat. ,,Proč bys tu chtěl vlastně zůstat?"
,,Nechci s Reizou nic mít.. prostě.. prostě ho i přes to jak moc ho chci nenávidět moje jistá část pořád miluje.. a.. a já tomu včera nedokázal zabránit.. " řeknu a na jeho druhou otázku mu neodpovím, jelikož sám neznám odpověď.
,,To včera nebylo naposledy, kdy se to stane. Jestliže ho z nějaké části miluješ, dáte se zase zpátky dohromady. Ale mě to zcela ukradené, jen se s ním už necucej přede mnou, zvedá se mi z toho žaludek."
,,Nebudu se s tím teď nějakou dobu vídat.. já.. přemluvil jsem ho, aby šel do léčebny a přestal brát drogy." Řeknu potichu.
To si opravdu myslí, že do toho fakt půjde? Jen ho tahá za nos. ,,To zní skvěle." Kouknul jsem se na své hodinky. Mám zpoždění, měl bych už vyrazit a jemu dát konečně výpověď.
,,Takže.. takže tu můžu zůstat? Jen než si najdu nový byt."
,Vlastně tu můžeš zůstat už napořád...."
,,Cože?"
,,Řekl jsem, že už tu můžeš zůstat klidně i napořád." Zopakoval jsem a zamířil do koupelny si vyčistit zuby. On šel ihned za mnou.
Okamžitě jsem šel za ním. ,,Ale jak to myslíte? Vždyť.. vždyť tady bydlíte vy a a-"
,,Né na dlouho." Oznámil jsem mu a začal si čistit zuby. Pak jsem zamířil do ložnice a otevřel dveře od menší místnosti, kde jsem měl své obleky. No... zas tak malá nebyla.
A-ale vždyť on.. tohle.. co?!
Převlékl jsem se. Vzal si klíčky od auta a pak šel za ním.
,,Proč se chcete stěhovat?"
,,Stárnu." Kouknul jsem se mu do očí. ,,Chci mít v budoucnu rodinu. A... než se naděju... bude mi třicet a pak pětatřicet a nakonec čtyřicet. Nemám času nazbyt a nechci skončit sám..."
,,Podle mě máte ještě času hodně, ale to je asi vaše rozhodnutí."
,,Mám ještě čas, to ano. Ale než najdu tu pravou... to zabere hodně času. A tak bych měl už začít pátrat. Navíc Mika a ty její čtyři koťátka... chce to víc prostoru!"
,,To chápu.." zamumlám potichu.
,,Musím už do práce. Dát Reizovi konečně výpověď." Oznámil jsem mu a pak vyrazil z bytu.
,,Mám jet s vámi nebo-" ani mě nenechal domluvit a už odešel. Vážně?!
Rychle jsem nastoupil do auta a odjel do práce. Reizo už tam kupodivu stál. Vypadal opravdu rozzuřeně, ale kdo by taky nebyl... když by přišel o práci.
Do práce bych měl vyrazit až ta nějakou dobu, takže to teď řešit nemusím.
Zamířil jsem s ním ihned do kanceláře. ,,Kde je Mareo?" Začal téměř okamžitě. Jen jsem nad tím protočil očima a začal to vyřizovat.