Ráno jsem se probudil docela brzo. A rozhodl jsem se si tedy dojít i zaběhat. Nakrmil jsem Miku, která byla důvodem, proč jsem se vzbudil. Udělal ranní hygienu, nasnídal se, převlékl a pak si šel zaběhat.
Ráno mě probudil budík a tak jsem šel spáchat hygienu, obléknout se a začít chystat snídani. Mezitím vstal i Reizo a šel do koupelny.
Běžel jsem docela dlouho, při cestě jsem se stavil i v obchodě a koupil jsem si tam alespoň nějaký potraviny na přípravu oběda. Pak jsem běžel zpátky domů. Chci přestat s alkoholem a dát si svůj život do pořádku. Udělal jsem si oběd do práce, převlékl a pak vyrazil.
Po snídani a kontrole, jestli máme všechno, jsme vyrazily do práce, kam jsme dorazily mezi prvními. Naštěstí už tam byla Mei, takže jsme mohli dovnitř.
V práci jsem byl mezi posledními, ale ne pozdě. Dal jsem si svůj oběd do lednice v kuchyňce a pak šel do své kanceláře. Kde jsem začal s organizací.
Byl jsem ve své kanceláři a urovnával si, co všechno mám dneska udělat. Není toho zas tolik, jen doufám, že mi šéf zase nedá nějaké špatné papíry.
Srovnával jsem různé práce pro různá oddělení, aby se mi už nestalo to, co včera. Sice jsem se to snažil organizovat, ale přitom jsem nadělal i docela nepořádek.
Po chvíli jsem si šel udělat kafe, na práci se vrhnu potom. Stejně, jestli si šéf nezačne dávat věci do pořádku, docílí akorát toho, že jeho firma klesne, ale to není moje starost.
Toho nepořádku bylo čím dál tím víc. Ale organizoval jsem si to a práce pro různá oddělení měl uspořádané. Nakonec jsem si rychle běžel udělat kafe, ale ihned běžel zase zpátky. Možná to vypadalo i docela vtipně, ale snažil jsem se opravdu napravit.
Vrátil jsem se do své kanceláře a začal pracovat. Vlastně ani nevím, co budu dělat dneska po práci..
Nakonec jsem to dal alespoň z půlky do pořádku a začal se konečně věnovat své práci.
Vše probíhalo jako obvykle, udělal jsem část práce a donesl ji Reizovi, trochu jsem se u něj zakecal a potom se zase vrátil k práci.Popíjel jsem ze své kávy a snažil se nemyslet na Marea. Opravdu by mě zajímalo, proč se tak chová. Na rozdíl ode mne je to dobrý člověk. Ale když jsem ho viděl, jak se líbá s Reizou.... chtěl jsem Reizovi i jednu vrazit a to k tomu nemám absolutně žádný důvod.
Lehce mě překvapilo, že po mě Reizo nechtěl abych donesl většinu papírů šéfovi, ale byl jsem za to i docela rád. Vážně nestojím o to, ho vidět nebo s ním mluvit.
Dělal jsem si svou práci a zároveň i napůl organizoval. Asi budu v práci až do noci. Pak se u mě stavil i Reizo s dobře dodělanou prací, jak se dalo čekat. Ale nezůstal jen u toho.
,,Včera s Mareem.... doufám, že vám naše intimní láska nevadí..." zašklebil se na mne a pokračoval. ,,Měl jste být u toho, jak vás včera proklínal, za to, co jste mu řekl. Tolik nenávisti... opravdu mi to udělalo velkou radost..." olízl si horní ret a pak odešel. Chtěl jsem mu na to něco říct, ale když začal mluvit o tom, jak mě Mareo nenávidí, jen jsem tam zaraženě stál.
Měl jsem dodělanou další část práce a tak jsem ji odnesl k Reizovi do kanceláře, ten tu ale ještě nebyl, asi je ještě u šéfa. Když se vrátil, tvářil se až moc šťastně. ,,Stalo se něco? Já jen, že působíš šťastněji než obvykle."Absolutně jsem netušil, o čem byla řeč. Nevzpomínám si na to, že bych mu něco řekl... teda alespoň ne nic, co by ho mohlo urazit nebo způsobit toto jeho 'nové' chování. Radši jsem to dál neřešil a věnoval se své práci.
ČTEŠ
Neprofesionální
RomanceYuuto Hayato je majitelem jedné velmi úspěšné firmy, už od školních let ho provází to, že ho ostatní soudí dřív, než ho poznají. Nyní však tento muž chystá pohovor pro jeho budoucího zaměstnance, možná ho nový zaměstnanec nebude vnímat, jako všichni...