Neprofesionální

--43--

Další den ráno mě probudil budík, spolu s Reizou jsem vylezl z postele a šel spáchat hygienu. Následně jsem šel udělat něco k snídani.

Ráno jsem musel vstávat o něco dřív, ale nějak mi to extrémně nevadilo. Udělal jsem ranní hygienu, převlékl a postaral se o Miku a pak i s ní odjel k Rině.
Po snídani jsem chtěl vyrazit do práce, ale Reizo mě zastavil. ,,Musíme do práce." řeknu vážně. ,,Však máme ještě hromadu času, dneska si vstával dřív a já tam nechci být zbytečně brzo." řekne a já jen přikývnu a sednu si na gauč.
Od Riny jsem zamířil do práce. Mei už tam byla s tím dortem. Nebylo to nic moc, ale stačilo to. Ještě jsme to nakonec dozdobily balóny. Absolutně nešlo o to, jak to vypadá nebo tak. Ale šlo o to, aby si uvědomil, že je potřebným.
Celkem jsme se zakecali a mazlily, takže jsem si ani nevšiml, že už jsem měl být v práci..
Nějak se opozdil, ale teď se to docela hodilo, takže jsem za to byl i rád.
,,Kolik je hodin?" zeptám se Reiza, aniž bych se hnul z jeho klína. ,,Neboj, ještě máme čas." řekne s úsměvem a já jen přikývnu.
Čekali jsme, ale on stále nepřicházel. Už jsem začal být i trochu nervózní, vše co jsme udělal nejspíš bude k ničemu. Teda zas jsem toho neudělal... ale dost se tím ztrapním.
,,Kolik času?" zeptám se ho. ,,No celkem hodně, pročpak? Máš snad nějaké nápady co dělat?" zeptá se a já jen přikývnu a kývnu hlavou směrem k ložnici.
Nakonec jsem to vzdal a řekl alespoň Mei, ať zjistí, jestli ho mám teda z práce omluvit. Vlastně tu nebyl ani Reizo....
Nakonec jsme se přesunuli do ložnice, kde jsme uskutečnily jistou činnost, po které jsme šli do sprchy. Vážně mi přijde, že jsme tu možná trochu déle než jsme měli.. ale podle Reiza máme dost času, takže je to hádám v pořádku.
Mei mi sdělila, že jí na telefonáty neodpovídá. Bylo to zvláštní, on do práce pozdě nechodí. To se stalo jen jednou. Začal jsem být obavy, že se něco stalo.
Po sprše jsme se šli obléknout do obleků. Vážně bych se měl podívat na to, kolik je hodin..
Mei zavolala i Reizovi. Ale nikdo jí to nezvedal. Co když se něco stalo? Ani jeden z nich neříkal nic o tom, že dneska do práce nedorazí. Rozhodl jsem se tedy zajet k Reizovi. Bylo mi tak nějak jasné, že budou když tak u něho.
Ani jsem se nemohl podívat na čas, jelikož vážně nevím, kde jsem nechal mobil.. Po chvilce někdo zazvonil a Reizo šel otevřít.
Bylo to zvláštní. Pokud vím, včera odjížděli spolu... první, co mě napadlo bylo, že měly autonehodu. Ale když jsem tam dorazil Reizovo auto bylo zaparkované před jeho domem. Takže se jim prostě do práce nechtělo nebo co?
Nechtěl jsem Reiza moc rušit, takže jsem na něj čekal v obýváku, ale po chvilce váhání jsem šel zjistit, kdo to vlastně zvonil.
Chvíli jsem zvonil na jeho zvonek. Nikdo se zprvu neozýval, ale nakonec mi přišel otevřít Reizo. Oh, takže to byla jenom lenost a neschopnost mě informovat o tom, že dneska přijdou pozdě.
Šel jsem do předsíně, ale neviděl jsem s kým Reizo mluví a tak jsem šel blíž.
,,Proč nejste v práci? Nedal jsi mi ani vědět, že nepřijdeš." Začal jsem, ale on mě ihned zastavil.
,,Myslel jsem, že budete potřebovat více času s tou přípravou..." odsekl. Chvíli jsem na něj jen rozčíleně zíral a chtěl mu vysvětlit to, že by mi o tom měl dát předtím vědět, ale přišel k nám Mareo a tak jsem radši mlčel.
Všiml jsem si šéfa, stalo se něco? Proč je tady? ,,Děje se něco?"
,,Ne... máte docela dost velké zpoždění v práci a ani jeden z vás se mi neozval. Takže jsem si myslel, že se něco stalo. Ale byla to jen lenost a neschopnost, takže se nic neděje."
,,Cože? Vždyť si říkal, že máme hromadu času." řeknu celkem dost vyčítavě Reizovi.
,,Víš šéf pro tebe plánuje-" dál to Reizo doříct nemohl, jelikož ho šéf zastavil.
,,Nic se neděje. Jen jsem si dělal starost, viď Reizo?" Kouknu na něj pohledem -mlč nebo tě zabiju- a pak se usmál na Marea.
,,No tak když se nic neděje, tak do práce dorazíme zítra." řekne Reizo.
,,Dobře. Klidně, stejnak tě dneska nepotřebuju. Mareo, pojď, odvezu tě."
,,Řekl jsem dorazíme, Mareo zůstává." řekne Reizo, aniž by mě nechal cokoliv namítnout.
,,Mluv laskavě za sebe. Nemyslím si, že on by na rozdíl od tebe rád přišel o práci. Teď mě poslouchej. Zklidni hormon nebo dostaneš okamžitý vyhazov. Nehodlám ti nadále tvé chování takto tolerovat!"
,,Fajn." řekne Reizo a já si zajdu do pokoje pro věci do práce. Potom jsem se vrátil a slyšel jsem Reiza jak šéfovi říká, ať se dobře baví. Moc jsem to nechápal, ale neřešil jsem to.
Vítězně jsem se usmál. ,,Přivezu ti ho zpátky. Neboj se." řekl jsem a naschvál si olíznul horní ret. Sice mé chování bylo dost nevkusné, ale opravdu mě tím naštval. Nikoho by přece nezabilo napsat svému šéfovi jednoduchou zprávu o tom, že se zdrží.
,,Tak se uvidíme večer." řeknu Reizovi s úsměvem a on mě políbí. Před šéfem si to mohl odpustit, nechci u něj mít problémy. Už takhle jsem dost v háji..
Jen jsem nad tím protočil očima a zamířil k autu.
,,Tohle bys neměl dělat před šéfem.." řeknu mu potichu, před tím, než odejdu za šéfem k jeho autu.
Nastoupil jsem do auta a čekal na Marea. V hlavě mi to nedávalo moc smysl. Zdržoval, aby mi s tím doopravdy tak trochu 'pomohl' ? Nebo jen nechtěl, aby se toho vůbec zúčastnil ? Chtěl mi to pokazit, určitě ano.
Nastoupil jsem do auta. ,,Omlouvám se.."
,,Není to tvá chyba..." Rozjel jsem se a pak zamířil do práce. Všichni by tam měly být. Mám dojem, že se přidala i Sakura a pan Tanaka.
,,Stejně.. bylo to neprofesionální a jistě jsem vám tím způsobil problémy.."
,,Ne, netrap se s tím. Vlastně jsem tě potřeboval kvůli něčemu jinému... mám pro tebe překvapení..." Usmál jsem se na něho, když jsem parkoval.
,,Nejsme u lesa, takže se mě asi nechystáte zabít." řeknu s úsměvem, ale pak znejistím. ,,O co jde?"
,,Uvidíš sám." Vystoupím z auta a čekám na něho. Pak se i s ním rozjedu k budově.
Lehce nervózně vystoupím z auta a jdu za ním.
Dorazily jsme k budově a já ho zavedl do jeho oddělení, kde už by měly všichni čekat a být připraveni ho překvapit.
Šel jsem za ním až ke svému oddělení, vážně ho teď moc nechápu. Měl bych pracovat.. Navíc mám dost velké zpoždění, měl bych pracovat přesčas, abych to dohnal.
Zavedl jsem ho do místnosti, kde se měla oslava uspořádat. Ihned, jak jsme vstoupili, na nás vykřikli 'překvápko!'
Lekl jsem se jich. Co je to napadlo? Není to pro mě, že ne? Nesnáším, když jsem středem pozornosti..
Dort už byl na místě. ,,Mareo, pojď." Pobídl jsem ho bez toho, abych se na něj vůbec podíval a rozešel se k dortu.
Když se šéf vydal kamsi dál do místnosti, tak jsem toho využil a odešel z místnosti. Potom jsem utekl do garáže, kde jsem se skoro až schoval. Vážně nechci, aby mě našel a donutil mě tam jít..
Otočil jsem se směrem, kde před chvílí postával, ale... on tam nebyl. Zeptal jsem se Mei, jestli neví kam odešel, ale neměla ani páru o tom, že někam šel. Pochyboval jsem o tom, že si zrovna odskočil na záchod a tak jsem ho šel najít.
Chtěl jsem zavolat Reizovi, aby pro mě přijel a já mohl odjet domů. Ale neměl jsem u sebe mobil, já zapomněl, že jsem ho vlastně nechal doma.. tedy nejspíš doma, jen nevím kde..
V oddělení nebyl a tak jsem to na konec zkusil i před budovou. Nechápal jsem to.
Nejspíš budu muset jít pěšky, nebo jet autobusem.. Vydal jsem se tedy pryč z garáže, ale než jsem stihl odejít z budovy, všiml jsem si šéfa, který stál zády ke mě. Radši jsem se vydal zpátky do garáže, kde jsem byl odhodlaný počkat, dokud nebude pryč.
Ohlídl jsem se kolem sebe. Zahlédl jsem ho, ale zrovna se vydával zpátky do garáže a tak jsem šel za ním. ,,Mareo!"
Cuknu sebou když zaslechnu jeho hlas a radši ještě zrychlím.
,,Mareo, počkej!" Rozeběhl jsem se za ním. Měl smůlu v tom, že jsem na střední běhal na závodech, takže jsem ho lehce dohnal.
Chtěl jsem mu utéct, ale předběhl mě, takže zřejmě nemělo smysl utíkat...
,,Počkej..." Chytl jsem ho za rameno. ,,Co se děje ?"
,,Já.. Já jen.. Měl.. Měl bych se věnovat práci.. " zkusím to nějak zakecat.
Pozvedl jsem jedno obočí, lhaní mu teda opravdu moc nejde. ,,Noták... myslel jsem, že jsme přátelé... nemusíš mi lhát..."
,,Já.. nesnáším když jsem středem pozornosti.. " zamumlám potichu a radši sklopím pohled.
Povzdechl jsem si. ,,Promiň.. je to má chyba. Chtěl jsem ti dokázat, že..." odmlčel jsem se. ,,Nevěděl jsem to... promiň..."
,,Asi bych se měl vážně vrhnout na tu práci.. "
Zavrtím hlavou. ,,Pravděpodobně by ses na ní moc nesoustředil. Měl jsem si zjistit, co máš opravdu rád... promiň."
,,To je v pořádku, asi jsem vám to měl říct, ale myslel jsem, že to víte.. Mrzí mě, že jste si s tím musel dát tolik práce.. "
,,Nic se neděje... je to má chyba..." Upřímně mě to mrzelo. Nechtěl jsem ho dostat do takové situace. ,,A co... máš rád ?"
,,Stejně nechápu, proč jste to vlastně udělal." řeknu ale pak se zarazím nad jeho otázkou. Je to celkem hodně obecná otázka.. ,,No.. kočky, rodinu, plyšáky, animované filmy,... Moc nevím co chcete slyšet.. "
,,Chtěl jsem ti to vynahradit za své chování, ale asi jsem to trochu přehnal... A co za místa máš rád?"
,,To je těžká otázka.. nikdy jsem nijak extra necestoval, podle mě jde hlavně o to, s kým na tom místě jsem."
,,Co kdyby jsme někam jely? Jenom ty a já..." Sice jsem mu to nabídl, ale měl jsem strach z toho, že radši zavolá Reizovi.
Lehce mě to zarazilo, upřímně to zní skoro jako pozvání na rande, ale to je nesmysl. ,,Nevím jestli by to Reizovi nevadilo.. ale ten si stejně myslí, že pracuju takže.. klidně můžeme."
,,Dobře. Nechci tě zase zavést někam, kde by se ti nelíbilo... je tu nějaké místo, kam bys chtěl jet?"
,,Vlastně nevím.. nějaký nápad?"