Neprofesionální

--8--

Probudila mě až letuška, která mi oznámila, že jsme už na místě. Dost mě překvapilo, že jsem byl schopen prospat asi tak 8 hodin letu. Co mě překvapilo ještě víc, byl Mareo. Ležel na mém rameni a objímal mou paži. Normálně bych ho za to ihned seřval, ale....vypadal dost roztomile....teda chci tím říct, že spánek v letadlu není zas tak pohodlný a tak proto mám pochopení. Párkrát jsem do něj štouchnul, abych ho probudil.

Zdál se mi krásný sen o tom, že mám armádu koček. Zbožňuju kočky. Ale někdo do mě začal šťouchat a já se po chvíli probudil. Když jsem si uvědomil, že ho pořád objímám a že už je vzhůru, rychle jsem ho pustil a omluvně se na něj podíval.

,,Budu dělat, že se to nestalo. Zůstane to tady. V Americe." oznámil jsem a už se začal zvedat. Venku před letištěm na nás čeká odvoz a tak jsem začal brát naše zavazadla.

Jen jsem přikývl a následoval ho ven. Vzal jsem si svůj kufr a šel i s ním k autu, které nás mělo odvést.

Odvoz už na nás čekal. Stál tam mladý gentleman, který nám i pomohl s kuframa a otevřel dveře auta. A tak, když nás odvezl na místo, jsem mu zaplatit i s velkým dýškem.

,,Jak to vlastně bude s ubytováním?" zeptám se chvilku před tím, než auto zastaví, když vystoupíme z auta zůstanu jen vyjeveně zírat na hotel, před kterým jsme.

,,Bohužel jsem si ho rezervoval moc pozdě, takže máme společný pokoj. Ale zvlášť postele. Je tam i malá kuchyňka a velká koupelna, taky by tam měl být i rozsáhlý balkón s výhledem na bazén." oznamoval jsem mu, když jsme vstoupili dovnitř a přešli k recepčnímu.

Šéf šel vyřešit věci na recepci a já si to tu začal prohlížet. Radši ani nechci vědět, kolik to stálo. Po chvíli už jsme šli na náš pokoj a já pořád koukal na všechen ten luxus.

Ubytoval jsem nás úplně v nejvyšším patře a doufal, že nemá strach i z vejšek.  Pokoj byl taky luxusní.  Vše bylo moderní a sladěné černou a bílou. Na stole už byli cupcaky, mísa s ovocem a dvě drahá vína.

Ten pokoj je větší než můj byt! ,,Wow, to je nádhera." Řeknu a pořád nemůžu uvěřit, že jsem tady. Když jsem se dostal k oknu zůstal jsem vyjeveně koukat ven. To je krásný výhled!

,,Ano, to je. Odvedly dost dobrou práci s přestavbou tohoto pokoje. Ani bych to od minule nepoznal, ale už je to také nějaká ta doba." vysvětlil jsem mu a začal si vybavovat. Rozhodl jsem se převléct do něčeho pohodlné a tak jsem si ty věci vzal do koupelny a převlékl se tam.

Když jsem strávil dost času obdivování pokoje vybalil jsem si věci. Moc nechápu, jak může takhle klidně mluvit o něčem takovém.

Vylezl jsem z koupelny oblečen do šedých a né 'moc' volných tepláků a elegantního bílého trika s výstřihem do V. Přešel jsem ke stolu a vzal si z misky ovoce jablko. Pobídl jsem i Marea, aby si taky něco vzal.

Chtěl jsem mu namítnout, že nemám hlad, ale pod jeho přísným pohledem jsem si vzal alespoň banán.

Schůzku jsem měl mít až k večeru, takže jsme měli volný čas.
,,Je tady obrovský bazén. Tak si klidně můžeš jít i zaplavat ...nebo si někam zajít. Budu tě potřebovat až večer."

,,Rozumím pane." Řeknu v klidu. Budu muset zavolal pár členům rodiny s tím, že jsem dorazil na místo.

I já si ihned vytáhl z kapsy mobil a šel na balkón. Kde jsem si zapálil cigaretu. Z jablka zbyl už jenom ohryzek a ten skončil v koši. Volal jsem Mei.

Nejdřív jsem zavolal Akiko a potom mamce. Během rozhovoru s ní, jí telefon sebrala moje malá sestřička Misi.

Mika byla v pořádku a ve firmě se prý dařilo. Ozvalo se i několik firem, které nabídl okamžitou spolupráci. Takže by jsme se příští rok mohly dostat i mezi světové jedničky.

Chvilku jsme si povídali snad o všem možném. ,,No tak já už půjdu, mám tě ráda bráško." řekne nadšeně Misi. ,,Já tebe taky zlatíčko." Řeknu s úsměvem a hovor ukončím.

Ukončil jsem rozhovor a rozhodl se, že si půjdu zaplavat. Vzal jsem si tedy své plavky a šel se převléct do koupelny. ,,Chceš jít taky?" zeptal jsem se ho, když jsem odtuď vylézal.

Chvilku jsem na něj jen nehnutě zíral. Sakra, je to tvůj šéf! Nesmíš na něj zírat! ,,Ehm myslím, že radši zůstanu tady a ještě zkontroluju ty podklady."

,,Dobře." řeknu a ještě se natáhnu pro ručník. Pak už si to svižným krokem beru k bazénu.

Je pravda, že má dost hezké tělo, ale je to šéf, takže pro mě zakázaná zóna. Radši jsem se vrhl na tu práci.

Běhání se vyplatilo, protože mi několik žen darovalo svůdný pohled. Já se nad tím jen pousmál a už šipkou skákal do bazénu.

Procházel jsem všechny materiály a snažil se myslet jen a jen na práci.

Strávil jsem tam dost času, popovídal si i se svůdnou rudovláskou a uvolnil se. Pak jsem ale zamířil na pokoj se převléct a připravit na schůzku.

Netrvalo dlouho a já měl vše hotové, pro jistotu jsem to ještě párkrát vše prošel, nechci riskovat, že bude něco špatně.

V pokoji jsem se převlékl do obleku, nageloval si vlasy a jako doplněk přidal drahé hodinky a prstýnek. Pak jsem akorát zavolal odvoz a čekal až sem přijede.

,,Mám jet s vámi, nebo vám mám jen předat podklady pane?"

,,Podklady stačí." řekl jsem a vzal si je od něho. Pak jsem rychle běžel do taxíku a jel na schůzky.

,,Em dobře." Řeknu a podám mu vytištěné papíry. Zajímalo by mě, co tu budu celou dobu dělat..

Byl jsem celkem nervózní, měli jsme se setkat v restauraci a já už je tam vyhlížel.

Nakonec jsem připravil nějaké podklady na zítra a šel do koupelny.

Schůzka probíhala až podezřele dobře. Vše šlo podle plánů a já byl brzo i propuštěn.

Dal jsem si sprchu a po chvíli uslyšel, jak někdo otevírá dveře od pokoje. Vylezl jsem ze sprchy, osušil se, oblekl a šel zjistit, kdo to je.

Dorazil jsem zpátky docela brzo, ale s tím, že to spolu probereme ještě u snídaně. Svlékl jsem si sako, boty a plácl sebou na postel.

,,Tak jak to šlo?" Zeptám se, když vejdu do místnosti,kde je.

,,Překvapivě dobře" zamumlám do polštáře a otočím se na něho.

,,Chcete si odpočinout?" zeptám se s úsměvem.

,,Jo..." řeknu, otočím se a zabořím hlavu do polštáře.

,,Dobře, nebudu vás rušit, půjdu se podívat do města, takže kdyby jste něco potřeboval tak zavolejte."

Jen přikývnu a snažím se relaxovat. Tohle mi už dlouho scházelo.

Vyšel jsem z hotelu a začal se procházet po městě, přičemž jsem rodině koupil nějaké suvenýry.

Ani nevím jak, ale usnul jsem. Zítra mě čekala ještě snídaně s ředitelem té firmy a pak schůzka ještě s jedním, který nám nabídl spolupráci. A tak mě to asi uspalo tou nudou.

Po pár hodinách jsem se vrátil na hotel a našel spícího šéfa pořád v obleku. Já věděl, že v těch oblecích i spí, když vezmu k úvahu, jak často je nosí. Vzbudil bych ho, nebo bych ho z něj alespoň svlékl, ale nechci aby se na mě naštval. Takže jsem se převlékl a šel spát.