Neprofesionální

--9--

Ráno jsem se probudil docela brzo, ale tak akorát, abych se stihl překvapit. Vzal jsem si tentokrát jen čistou bílou košili a elegantní černé džíny. Mareo ještě spal a tak jsem ho tak i nechal a šel na tu domluvenou schůzku sám. Měl jsem v plánu ho vzít tentokrát sebou, ale není to potřeba a tak jsem tam šel sám.

Probudil jsem se a zjistil  že jsem v pokoji sám. Kam zmizel? Jak jsem později zjistil, tak v koupelně taky nebyl, zvláštní, ale možná musel někam jít.

Snídaně probíhala taktéž v pohodě. Vše šlo hladce a já si z toho i dost sliboval. Tentokrát jsem se setkal ještě s jedním ředitel a s jeho zástupcem. Domluvili jsme se, že zajdem k večeru ještě někam a probereme to víc detailně.

Spáchal jsem ranní hygienu, převlékl se a začal chystat snídani. Ta menší kuchyňka tady se celkem hodí, ale zajímalo by mě, kde je šéf..

Cestou jsem si ještě něco koupil a nezapomněl ani na suvenýr pro Mei. Trochu jsem se po cestě flákal, ale nakonec jsem dorazil zpátky do pokoje, kde mě trefila krásná vůně přímo do nosu.

Zrovna jsem dodělával snídani, když vešel do místnosti šéf. Stejně by mě zajímalo, kde byl..

,,Už jsi vzhůru?" broukl  jsem na něj a rozepnul si pár knoflíčků na košili.

,,Ne jsem náměsíčný." Řeknu ironicky a nandám lívance na talíře.

,,Už..už jsem snídal." zastavím ho s lehkým smíchem. ,,Chtěl jsem tě vzít sebou, měl jsem schůzku s ředitelem a jeho zástupcem, ale nechtěl jsem tě vzbudit."

,,Aha.." Řeknu krapet zklamaně. ,,No a jak to dopadlo?"

,,Dost dobře, peníze by z toho byli moc hezké a vypadá to, že si i rozumíme." řekl jsem a přece jen mu ukradl jeden lívanec z talíře.

,,Tak to je fajn." Řeknu a začnu jíst, nad tím, jak mi ukradl jídlo jsem se jen uchechtl a dál to neřešil.

,,Je to moc dobrý. Kdybych to dělal já, ihned bych to skončilo v odpadkovém koši." řekl jsem a vzpomněl si na to, jak jsem málem zapálil svůj byt, při pokusu o večeři.

Nad tím se jen zasměju. ,,Tak to by jste nechtěl zažít chvíle, kdy jsme jako malý chtěli vařit všichni společně. Mimo to, že do toho má sestra házela třpytky.. celá kuchyň a i my byli od těsta."

,,Jako malej jsem měl vlastního kuchaře, vaření prostě nemáme v krvi." oznámil jsem mu a nad jeho povídkou se pobaveně zasmál.

,,Muselo být zajímavé vyrůstat v takovém luxusu." usměju se. Je pravda, že moje rodina žije v dost velkém domě, ale byla nás tam vážně hromada.

,,Kolik máš sourozenců?"  zeptal jsem se a nad jeho poznámkou se jen falešně pousmál. ,,Věř mi, že nebylo."

,,Myslíte vlastní nebo nevlastní? Víte je to dost složité."

,,Tak...kolik vlastní a kolik nevlastních?" zeptal jsem se a nad jeho odpovědí podzvedl obočí.

,,Starší tři, máme stejného otce, ale jinou matku, moje mamka měla dvojčata z minulého manželství a s tátou měla mě a ještě další dva. Mamka mých starších sourozenců si našla přítele, který má jedno dítě, přičemž je jeho ex přítelkyně v devátém měsíci těhotenství, každopádně s ním má ještě jedno dítě." Řeknu a pak si všimnu jeho nechapavého výrazu. ,,Já říkal, že jsme velká rodina a je to šílený. A to jsou jen sourozenci, kdybych měl mluvit o jejich rodinách tak se v tom nevyznáte už vůbec. A to mi věřte, když jsme do školy nosily rodokmeny nevyznaly se v tom ani učitelé. A to jsme jednu dobu bydleli všichni pohromadě, to teprve bylo šílený. Navíc bylo tězké malým vysvětlovat, kdo je vlastní a kdo nevlastní, takže to bereme tak, že jsou všichni vlastní."  I tak bych svou rodinu ale za nic nevyměnil.