Neprofesionální

--15--

Ráno mě probudila kousání od Miky. Asi byla hladová a tak jsem rychle vstal a nakrmil jí. Měl jsem ještě dost času a tak jsem se nasnídal a udělal vše potřebné. Vyrazil jsem do práce. Byl jsem tam jako první, ani Mei tu ještě nebyla. Ale hodilo se to, abych si mohl pročistit hlavu ze včerejšího večera.

Ráno mě probudil budík a tak jsem udělal vše jako obvykle, hygiena, snídaně, vzít si oblek a vyrazit do práce. Akorát že dneska jsem zalil Macíka a málem si zapomněl klíče.

V práci jsem si konečně dal vše v hlavě do pořádku. Dneska pustím Marea domů dřív, kvůli nebo spíš díky včerejšku. Řekl jsem Mei, aby mu to ihned jak přijde, vyřídila.

Po nějaké době jsem dorazil do práce, kde si mě hned odchytila Mei s tím, že dneska končím dřív. Moc jsem to nechápal, ale nemá smysl to řešit. Každopádně bych se měl omluvit panu Reizovi, za ten zrušený včerejšek.

Rozhodl jsem se zajít do kuchyňky a udělat si kafe. Narazil jsem tam i na Reiza, ale jednoduše jsem ho ignoroval. Vyklubal se z něho docela hajzl, ale dělá skvělou práci a to je pro mne to důležité.

Odložil jsem všechnu dnešní práci na svůj stůl a šel najít pana Reiza. Jeho hledání mi nezabralo ani moc času a já ho našel v kuchyňce.

Udělal jsem si kafe a opřel se zády o linku. Pomalu jsem z něho popíjel. Aura mezi námi mluvila za vše.

,,Musím s vámi mluvit." řekl jsem směrem k panu Reizovi. ,,Povídej." Pobídl mě s úsměvem, když se ke mě otočil. ,,Chci se omluvit, za to že ta večeře včera nevyšla, ale dneska končím dřív, takže by jsme mohli něco podniknout dneska." navrhl jsem mu.

Naštvaně si odfrknu, když mu to navrhne. A pevně sevřu rukou ucho od hrnku. Proč mě to tak štve ? Je to jeho osobní život, neměl bych se do toho plést.

,,To zní skvěle, můžeme buďto o polední pauzu, nebo bys radši až večer?" Zeptá se. ,,Je mi to v podstatě jedno, takže rozhodněte vy. Už bych se měl vrátit k práci." Řeknu a odejdu, zdálo se mi to, nebo potom řekl něco ve smyslu -Potom by jsme mohli ke mě.- ?

Naštvaným pohledem jsem zamířil k nim, ale nic jsem neříkal. Nakonec jsem naštvaně odkráčel i s poloprázdným kafem do své kanceláře. Já přece nežárlím ! Štve mě, že to pletou do práce!

Došel jsem až do své kanceláře a začal pracovat, zdá se mi to, nebo je toho míň než obvykle?

Sedl jsem si a hlavou praštil o stůl. Musíš se dát dohromady chlape! Začal jsem pracovat na těch údajů, co mi dal Mareo. Už jsem s ním měl i domluvenou schůzky a díky tomu, co je to za chlapa...jsem měl i navrch.

Netrvalo dlouho a měl jsem vše hotovo, celkově mi to zabralo maximálně čtyři hodiny. Šel jsem to donést panu Reizovi a ten mě požádal abych nějakou jeho již dokončenou prací donesl hlavnímu šéfovi.

Musel jsem nad tím, když jsem to měl hotové nahlas ďábelsky zasmát. Brzo se obrátí karty.

Došel jsem až k šéfově kanceláři a zaklepal.

,,Vstupte." řekl jsem téměř okamžitě a ztlumil svůj vítězný smích.

Vešel jsem dovnitř. ,,Pan Reizo chtěl abych vám tohle donesl." Řeknu a podám mu všechny papíry.

Opět to bylo zcela perfektní. Lepší než včera. Jakoby věděl, co přesně dělat, přestože tu nikdy nepracoval. Jen jsem přikývnul a moc se s ním nebavil. Možná jsem žárlil....ale jen trochu....bude to tím počasím...

,,Půjdu si udělat kafe, chcete taky?" Zeptám se s mírným úsměvem.

Jen poukážu na svůj hrnek se studeným kafem. A pak mu jakoby zamával na rozloučenou. Zase bych akorát plácal nesmysli, kdyby tu byl.