Neprofesionální

--27--

Ráno mě probudila Mika svým mňoukáním. Byla hladová. Neochotně jsem vstal a šel jí nakrmit. Já si vzal akorát jablko a poté zamířil do koupelny, kde jsem uskutečnil ranní hygienu. Pak jsem se šel převléct a připravit do práce.

Ráno mě probudil budík a tak jsem šel spáchat hygienu a následně dělat snídani. Reizo se mezitím taky probudil a po spáchání hygieny začal chystat věci do práce. Dodělal jsem snídani a odnesl ji do obýváku ke stolu. Po snídani jsem si vzal oblek a zalil Macíka.

Do práce jsem jel docela brzo. Dojel jsem tam hned po Mei. Chvíli jsme si povídali a pak šli do svých kancelářích. Usadil jsem se za svůj stůl a prohlídnul si nějakou tu práci ze včerejška.

Nakonec jsme vyrazily do práce, kam jsme následně dorazily mezi prvníma. Vzal jsem si potřebnou práci a šel k sobě do kanceláře.

Můj monokl stále nezmizel, ale už to nebylo tak výrazné jak včera. Spíš jsem myslel na to, jak mi to včera on maskoval. Byl tak blízko a na tak dlouhou dobu. Z mého myšlení mě vyrušil hovor.

Položil jsem papíry na stůl a šel si udělat kafe, potom jsem se vrátil do kanceláře a začal pracovat.

Byl to hovor od pana Sato. Opět mi chtěl domluvit schůzku se svou dcerou. Nakonec jsem neochotně svolil a domluvil se s ním na zítřejší večer. Možná ten sňatek nebude zas tak špatný nápad...

Po chvíli práce jsem narazil na další papíry, na kterých je nutné šéfovo potvrzení. Takže jsem vzal dané papíry a šel k jeho kanceláři. Zaklepal jsem a čekal, až mi povolí vstup.

Dozvěděl jsem se, jak je krásná a jak krásně vyrostla a další kraviny okolo toho. S panem Satou se známé už delší dobu, byl to dobrý kamarád mého otce. Ale já ani jeho dcera jsme se nějak neznali. Viděli jsme se jednou na jedné oslavě toť vše. Z mého myšlení mě vyrušilo zaklepání a já narušitele vyzval, aby vstoupil.

Vešel jsem dovnitř a došel až k jeho stolu, přičemž jsem mu na stůl položil ty papíry. Vím, že bych ty papíry měl správně dát Reizovi, který by je následně odnesl šéfovi, který by je schválil. Ale i tak mu je skoro pořád nosím sám..

Zase on. ,,Myslím, že jsem si s Reizou až tolik nepomohl, i když odvádí dobrou práci." poznamenal jsem a koukl na to. Chtělo to jen mé potvrzení.

Zarazím se. ,,Jestli chcete, tak to budu předávat jemu a vás s tím otravovat nebudu.." nevěděl jsem, že mu má přítomnost vadí, asi bych za ním vážně měl přestat chodit a zůstávat jen na svém oddělení..

,,Tak jsem to nemyslel. Jsem za tvou přítomnost radši, než za tu jeho.. bez urážky. Ale platím ho i za tohle... a on svou práci neplní pořádně. Namísto toho s tím otravuje tebe a ty máš pak víc práce....."

,,Mě to nevadí, ale.. asi máte pravdu.. " takhle jsem o tom nepřemýšlel, co když kvůli tomu Reizovi sníží plat, nebo něco horšího? ,,Už sem nebudu chodit." řeknu nakonec a odejdu.

Chtěl jsem mu na to ještě něco říct, ale to už byl pryč. Byl bych rád, kdyby v tom pokračoval i nadále, ale zase potřebuju mít jeho práci hotovou a když se bude zdržovat takovými záležitostmi, ukáže se to i na jeho práci, která bude udělána ve spěchu, tudíž ne tak dobrá.

Vrátil jsem se do své kanceláře a vrhl se na práci. Rovnou jsem si dával na stranu papíry, na kterých potřebuju už jen jeho potvrzení. Potom je předám Reizovi, aby mu je předal on.

Vrátil jsem se ke své práci. Docela mě i zajímalo, jak bude vypadat. Viděl jsem jí jen málo, ale její krása mi v paměti zůstala i nadále.