Neprofesionální

--41--

Jel jsem domů. Má služební cesta skončila, dopadlo to dost dobře, ale byl jsem zcela vyčerpaný a těšil se až konečně přijedu domů. Tentokrát jsem jel k sobě, bylo něco kolem druhé hodiny ráno, takže jsem nechtěl nikoho vzbudit. Dorazil jsem k sobě do bytu a téměř okamžitě jsem ulehl do postele a usnul.

Ráno jsem se probudil u Reiza. Se šéfem jsem vlastně už několik dní nemluvil, ale nějak mi to nevadilo. Celkem jsme se s Reizou sblížili a Reizo dokonce omezil svou závislost. Co se týče toho mého menšího problému s alkoholem.. ukázalo se, že piju jen když jsem sám, ale jen někdy.. prostě.. není to přímo závislost. U Reiza teď trávím opravdu hodně času, dokonce mi předevčírem nabídl, abych u něj bydlel. S čímž jsem souhlasil, ale zatím je to jen na zkoušku, pořád mám spoustu věcí ve svém bytě.

Ráno jsem se probudil stále vyčerpaný. Vypadal jsem jako zombie, neměl jsem ani moc v plánu do práce jet. Ale musel jsem něco zařídit.

Vylezl jsem z postele a šel si dát sprchu, po chvilce se ke mě připojil Reizo, což mi ani moc nevadilo. Po sprše jsem šel udělat snídani.

Po dlouhém přemlouváním jsem nakonec vstal s postele. Ihned zamířil do koupelny, kde jsem strávil docela dost svého času a pak se odebral ke své zcela prázdné ledničce. Nakonec jsem se došel trochu protáhnout a pak i převléknout.

Po snídani jsme vyrazily do práce, kam jsme dorazily mezi prvními. Vlastně už mi ani tak moc nevadilo, když jsme spolu nebyli v kanceláři, ale stejně jsem počítal s tím, že náš kontakt v práci zas tak moc neomezíme.

Do práce jsem vyrážel o dost později než normálně. Ale to se asi vzhledem k situaci dalo čekat. Na dnešek jsem ani neměl v plánu tam jet, ale nakonec jsem se rozhodl tam stejně dorazit.

Dneska by vlastně měl dorazit šéf, upřímně.. mi to bylo tak nějak jedno. Můžu celou svoji směnu strávit u sebe v kanceláři a všechnu hotovou práci předávat Reizovi. Se šéfem se nemusím vůbec vidět.

Nakonec jsem dorazil do práce a ihned zamířil do své kanceláře. Sebou jsem měl brašnu a v ní jistý 'omluvný' dárek pro Marea, který jsem mu na své služební cestě koupil.

Odnesl jsem si všechnu práci do kanceláře a potom si šel udělat kafe.

Šel jsem do jeho kanceláře, ale on tam nebyl. Po krátkém 'hledáním' jsem ho našel v kuchyňce.

Dodělal jsem si kafe a chtěl si ho odnést do kanceláře, abych se mohl co nejrychleji vrhnout na práci. Z mého plánu mě ale vyrušil šéf..

Netušil jsem, jak začít a tak jsem mu prostě jednoduše předal dárkovou taštičku, co skrývala ten dárek. ,,T-to je můj omluvný dárek pro tebe...."

,,Teď vás nechápu.. ale děkuju." řeknu lehce nechápavě, ale taštičky si od něj převezmu.

,,Omlouvám se za to, že jsem ignoroval tvou existenci..." Páni Yuuto, fakt válíš!

,,Takže už to neuděláte?" Zeptám se opatrně a kouknu do taštičky.

,,Slibuju, že ne." Řekl jsem a dal si prsty do slibného gesta.

No problém byl v tom, že jsem se ani nemohl pořádně podívat co to je, jelikož jsem měl v jedné ruce taštičku a v té druhé hrnek s kafem.. Takže se na to asi kouknu až v kanceláři. ,,No dobře... tak tedy děkuji za dárek, ale už bych se měl vrátit k práci."

Jen přikývnu. ,,Jsme tedy zase v pohodě?" Kouknu na něj i s nadějí v očích.

,,Nejspíš jo.. asi.."

,,Dobře." Usměju se a pak už odejdu zpátky do své kanceláře.

Odešel jsem do své kanceláře a odložil si kafe na stůl. Potom jsem vyndal obsah taštičky a prohlédl si to. Byl to hrnek s obrázkem kočky a čokoláda.

Dárek to nebyl na můj vkus nic moc. Ale vím, že on je jiný než já a nepotřebuje peníze ke štěstí. Navíc vybírání dárků mi moc nejde. Nakonec jsem zamířil ještě za Mei. Budu si dneska ještě muset promluvit s Panem Tanakem a Reizou, i když bych ten rozhovor s Reizou radši ani neuskutečňoval.