Neprofesionální

--46--

Ráno jsem se probudil v Reizově objetí, nejspíš dorazil až v noci, ale mě to upřímně nevadí.
Moc jsem toho nenaspal. Přemýšlel jsem o tom, jak to říct Mareovi... Ani jsem nevěděl, zda je dobrý nápad mu to říct. Vše bych tím jenom zničil. Ale na druhou stranu dřív nebo později by se to stejnak provalilo. A bude lepší, když se o tom dozví než, aby žil vztah ve lži.
Dostal jsem se z jeho objetí a nechal ho ještě chvíli spát, mezitím jsem šel spáchat hygienu a následně udělat snídani. Mezitím jsem si všiml zprávy od šéfa. Zajímalo by mě, o čem chce mluvit.. -Mám za vámi v práci přijít?-
Vstal jsem a zamířil do koupelny. Udělal ranní hygienu a šel se připravit. Dnes mám namířeno nejdříve na veterinu a pak až do práce. Po chvilce mi přišla zpráva. - Přijedu do práce o něco později. Je to důležité, měly by jsme to asi probrat někde v soukromí...-
Lehce mě jeho zpráva zarazila. -Jestli chcete, tak se někde můžeme sejít teď, jen to budu muset říct Reizovi.-
- Musím s Mikou k veterináři. Rád bych, kdyby o tom Reizo nic nevěděl. Týká se to právě jeho...- Skousl jsem si ret. Zničím jim tím celý vztah, ale je to správná věc.
-Ale sám jste říkal, že nechcete abych mu naše přátelství tajil-
- Já vím, ale tohle by jsme měly vyřešit v soukromí a to bez toho, aby to on narušoval.-
- Tak já mu řeknu, že s vámi musím probrat práci.-
Už jsem mu na to neodepsal. A radši už s Mikou vyrazil k tomu veterináři.
Ačkoliv.. to bych mu asi lhal.. -No dobře, neřeknu mu to, ale kdy a kde se chcete sejít?-
Dorazil jsem tam o necelých dvacet minut později. Miku si ihned převzal. Prohlídl ji a zkontroloval, zda je vše v pořádku.
Po chvilce se probudil i Reizo a o chvilku později už jsme společně snídali.
- Možná po práci? Zabralo by to tak max půl hoďky...-
Všiml jsem si jeho zprávy. -Reizo konci o čtvrt hodiny déle než já, nevím jak to udělat, aby si toho nevšiml.. -
Přemýšlel jsem, zda mu to prostě nenapsat. Ale nemyslím si, že bylo správné, aby se o tom dozvěděl takhle. -Dobře, prostě ti to řeknu v práci...-
-Dobře, už budu musety -
Dal jsem si mobil zpátky do kapsy a věnoval se veterináři, který se mnou začal mluvit.
Po chvíli jsme i s Reizou vyrazily do práce, kam jsme o chvíli později taky dorazily.
Sdělil mi, že je vše v pořádku, ale měla by být pod dohledem.
Každý jsme odešel do své kanceláře a začali se věnovat práci.
Do práce jsem dorazil o něco později. Miku jsem měl stále u sebe a nemínil jí pustit z očí.
Zajímalo mě, o čem chce šéf mluvit, ale snažil jsem se na to moc nemyslet.
Usadil jsem se za svůj stůl. Snažil jsem si to vše srovnat v hlavě. Jak mu to mám jen říct ?
Po chvilce jsem si šel udělat kafe do svého oblíbeného hrnku s obrázkem kočky, potom jsem se vrátil do kanceláře.
Snažil jsem se najít na nejlepší způsob, jak mu to říct. Měl bych mu to říct přímo nebo mu to jen naznačit? Třeba bych mu to mohl zazpívat... I když nemám zrovna nejhezčí hlas. Nebo začít s něčím jako - Víš... občas se stává, že se do vztahu mezi dvěma lidmi připlete i třetí člověk...
Zase jsem se začal věnovat práci a u toho občas upíjel kafe.
Sakra. Nakonec jsem se rozhodl, že mu to řeknu prostě narovinu. Bude to tak nejlepší.
Stejně by mě zajímalo, co je tak důležité, že o tom musíme mluvit..
Povzdechl jsem si. Vstal jsem a zamířil za ním do kanceláře.
Nejspíš to jen zbytečně dramatizuje, nebo se chystá Reiza vyhodit.. nechci aby Reizo přišel o práci..
Zaklepal jsem a pak vstoupil. Miku jsem nechal v kanceláři, i když bych ji teď měl rád u sebe.
Z mých myšlenek mě vyrušilo zaklepání následované šéfovým pohledem zaměřeným na mou osobu.
,,Potřebuju s tebou mluvit..." spíše jsem pošeptal do vzduchu a zavřel za sebou.
,,Já s vámi vlastně taky."
Zarazím se. ,,Dobře... chceš začít?" zeptal jsem se trochu nejistě. Ví o tom ?
,,Asi jo, víte když jsem si šel udělat kafe, tak jsem si všiml jednoho zaměstnance, který vám z ledničky nejspíš odcizil váš jogurt."
,,Ten parchant..." zamumlal jsem. Ale nějak jsem to tentokrát neřešil...
,,Tak o čem jste chtěl mluvit?" Zeptám se ho s úsměvem.
"Já..." Snažil jsem se najít ta správná slova. ,,Včera jsem Reizu... viděl... s někým jiným."
,,Já vím, šel za přáteli." řeknu s úsměvem.
,,Ne, on... byl tam jenom s ní..."
,,Tak šel ven s kamarádkou, co je na tom špatného?"
,,Nemyslím si, že to byla jeho kamarádka... spíš jeho milenka. Viděl jsem je, když jsem mířil k restauraci kousek od mého bytu... byl na ní natisklý... líbal se s ní."
,,A to jsem si myslel, že to je mezi námi v pohodě."
,,Co?" Koukl jsem na něj zmateně.
,,Myslel jsem, že to je mezi námi v pohodě a vy sem potom přijdete s takovou lží?!"
,,Co? Já ale nelžu!" To snad není pravda. On mi to nevěří.
,,Reizo by mě nikdy nepodvedl! Já vím, že ho nemáte zrovna dvakrát v oblibě, ale nechápu, co se tímhle chováním snažíte dokázat!"
,,Nesnažím se tím nic dokázat. Proč bych to asi tak dělal?! Říkám ti pravdu. Mareo... musíš mi věřit.."
,,Protože.." sám jsem nevěděl proč, ale po chvíli přemýšlení jsem na to asi přišel. ,,Protože mě chcete dostat do postele." Dávalo by to smysl, nenávidí Reiza, políbil mě, i když věděl, že mám Reizu, říkal že mám na lepší.. chce nás jen rozdělit, aby měl volnou cestu..
,,Co?!" Kouknu na něj dost zaraženě. ,,Jak jsi na tohle prosim tě přišel?" zeptal jsem, když jsem se trochu uklidnil, zakroutil nesouhlasně hlavou a pak si promnul oči.
,,Myslíte, že si nepamatuju na to, co se stalo u vás? Myslel jsem, že chápete že s vámi nic mít nebudu, protože mám Reizu. A tenhle váš pokus o to, nás rozdělit křivým obviněním vám nevyjde."
,,Není to křivé obvinění! Poslouchej... byl jsem jen trochu na dně, neuvědomil jsem si, co dělám... Nic k tobě necítím. Nemiluju tě a slibuju, že ani nikdy milovat nebudu, dobře? Tak mi prosím věř.."
,,Myslím, že by bylo nejlepší náš vztah vrátit zpátky k čistě pracovnímu. Takže jestli nepotřebujete nic, co se týká práce, měl by jste odejít."
,,Hah... víš ty co? Máš pravdu! Na tohle celé zapomene! Nikdy jsme se ani nebavili..." Dokončil jsem a pak se naštvaně odebral do kanceláře.
Možná jsem to přehnal, ale takhle je to nejlepší.. Prostě.. nemůže mého přítele obviňovat z takové lži, Reizo by mi nikdy nic takového neudělal. Obzvlášť ne se ženou.
Zabouchl jsem za sebou dveře od kanceláře. Byl jsem opravdu naštvaný.
Po chvilce uvažování jsem šel za Reizou, vím, že je vyloučené aby mě podváděl. Ale můžu mu alespoň říct o tom, co mi šéf nalhal za nesmysly.
Chápu, že mi nevěří, ale říct tohle... Jak se jen opovažuje...
Ani jsem neklepal a vešel dovnitř. Jsem jeho přítel, nemusím klepat. V kanceláři byl jen Reizo a pracoval. ,,Co se děje zlato?" zeptá se a já lehce znejistím. Upřímně.. nevím jestli mu to mám říct, nebo ne..
Tak nějak mi bylo jasné, že bude Reizu bránit. Ale tohle jsem nečekal. Ani si mě pořádně nevyslechl a hned mě začal obviňovat. Opravdu jsem na něho byl teď naštvaný. Ani nechápu, jak jsem mohl uvažovat o přátelství s ním.
,,Ty jsi gay viď?" Zeptám se ho.
,,Jasně že jsem, proč se ptáš?" Zeptá se lehce zmateně.
,,Šéf říkal, že tě včera večer viděl líbat se se ženou." řeknu a ani si nevšimnu jeho lehce šokovaného a vzápětí naštvaného výrazu.
,,Mareo jsem gay, o ženy nemám nejmenší zájem, lhal ti." řekne s úsměvem.
Radši jsem to hodil za hlavu a začal se věnovat práci. Uklidnila mě až Mika, když se mi začala motat mezi nohama.
,,Víš, neměl by ses přátelit s někým, kdo ti lže a chce ti zničit vztah." řekne po chvíli.
,,Vrátily.. jsme náš vztah na čistě pracovní." řeknu potichu.
,,To je dobře, chci tím říct, mrzí mě, že si přišel o kamaráda, ale nestál ti za to." řekne a já jen přikývnu.
,,Měl bych se vrátit k práci." řeknu.
,,Oh ovšem, jo a zlato?" řekne a já se na něj podívám. ,,Nikdy bych tě nepodvedl." řekne s úsměvem a já s úsměvem odejdu zpět do své kanceláře.
Taky jsem byl naštvaný na Reiza. Jak ho takhle může vodit za nos? Jakoby nu úplně vymyl mozek.
Došel jsem do své kanceláře a vrhl se na práci. Pořád nemůžu uvěřit tomu, jak mi šéf mohl takhle lhát, myslel jsem, že jsme přátelé..
Z mého myšlení mě vyrušilo zaklepání. ,,Vstupte..." Tak nějak jsem doufal, že to bude Mareo i s omluvou. Ale byl to Reizo...
Ale pro něj asi přátelství nic neznamená, jen chtěl zajistit, abych mu uvěřil tuhle ohavnou lež..
,,Co tady chceš?" vyjel jsem po něm. To se ještě opovažuje se přede mnou vůbec ukázat.
Proč by něco takového ale vůbec dělal? Já.. chápu že jeho vztah skončil rozchodem, ale to přece neznamená, že se musí snažit zničit mi vztah ne?
,,Promluvit si, víte.. už od začátku jsem chtěl, aby to eh přátelství mezi vámi ukončil. Ale opravdu jsem nečekal, že tomu sám tak moc pomůžete." Začal. Na tváři se mu rýsoval ten nechutný úšklebek. Opravdu jsem měl teď chuť se zachovat jako Mareův bratr.
Nakonec jsem si šel udělat ještě jedno kafe, ale pořád jsem nad tím musel přemýšlet.
,,No myslím, že jsi vyhrál. Už o přátelství s ním nestojím..."
Proč by zvolil zrovna tuhle lež? Já.. já opravdu myslel, že to mezi námi je v pohodě a že Reiza toleruje..
On se vítězně usmál a pak pokračoval. ,,To rád slyším, ale nejspíš bych si příště měl ohlídat, aby nás nikdo neviděl, ačkoliv i kdyby se tak stalo.. komu si myslíte, že Mareo uvěří? Jistě že mě. Jsem přece jeho dokonalý přítel, který ho miluje a nikdy by ho nepovedl." Bylo mi z něj špatně.
,,Proč... proč to vůbec děláš? Jsi s ním přece šťastný..."
Ale asi jsem se spletl, možná měla Yoshi pravdu.. Ale i tak jsem doufal, že ne..
On si akorát olíznul horní ret a pak pokračoval. ,,Jistě že jsem, je to skvělý partner, umí skvěle vařit, je neuvěřitelně roztomilý a to ani nezmiňuju to, jak je sex s ním úžasný. Ale mě to prostě nestačí." Zasmál se a věnoval mi jeden ze svých odpudivých pohledů.
,,Nestačí?" zeptal jsem se ho se sarkastickým smíchem.
Přeci jen.. zažily jsme spolu celkem dost zábavy a tak.. Ale on obvinil Reizu z něčeho, co je zcela vyloučené. Nemůžu to jen tak přehlédnout.
,,Přesně, je šíleně stereotypní mít jen jednoho partnera. A i když je pravda, že mi na něm záleží, nemám důvod se svým dosavadním stylem života skončit." Nevěřícně jsem na něho koukal.
,,Hele... já proti tvému stylu životu nic nemám... ale asi by s ním souhlasit i on. Dřív nebo později uvidí pravdu sám..."
Nemůže počítat s tím, že bych za ním přišel s omluvou. Já mu přeci nelhal. Omluvit by se měl on. Ale i kdyby se omluvil, nevím jestli bych mu byl schopen odpustit.
,,Uvidí pravdu? On? Nechtějte mě rozesmát, už si představuje i naši svatbu. Mohl bych to s někým dělat hned ve vedlejší místnosti a on by si toho nevšiml." Sice jsem si to nechtěl přiznat. Ale byla to pravda. On by mi nikdy nevěřil. A je až moc zaslepený... láskou...
Radši jsem se vrátil k práci a snažil se na nic jiného nemyslet.
,,Každopádně, ještě jednou mu zkusíte něco takového říct a zařídím, aby s vámi až do konce života nepromluvil." Řekne nakonec a odejde. Neobtěžoval se ani zavřít a tak jsem na něho ještě zařval.
,,Mě je to ukradený!"
Prostě bych měl myslet jen na práci a na nic jiného. Možná na mě teď šéf bude trochu zasedlý.. Nebo mi bude dávat víc práce..
Nakonec jsem nad tím jen protočil očima a šel zavřít. Přitom ignoroval některé vykukující hlavy mých zaměstnanců.
Po chvíli nastala polední pauza a tak jsem si šel vyvětrat hlavu a koupit oběd.
Při polední pauze jsem si jen rychle koupil něco v automatu a pak šek zpátky do kanceláře. Už jsem chtěl být doma.
Po chvíli jsem se vrátil do budovy a rovnou jsem šel do Reizovi kanceláře.
Po zbytek hodin strávených ve firmě jsem se věnoval jen své práci a nenechal se od nikoho rušit.
Po zbytek své směny jsem se věnoval práci a občas zašel za Reizou, po práci jsme vyjeli k nám domů.
Po práci jsem i s Mikou jel okamžitě domů. Byl jsem stále naštvaný. Ani jsem netušil, kdy mě to přejde.
Po chvíli jsme dorazily domů a snažily se na to, co se stalo v práci moc nemyslet.
I Mika to vycítila a tak se mě doma snažila trochu rozveselit, ale moc to nepomohlo.
Dali jsme si večeři, chvíli si povídali a pak šli spát.
Nakonec jsem to hodil za hlavu. Navečeřel se a pak šel spát.

/*/*/*/*/

Tak a to je pro dnešek vše, další kapitola zase v úterý