Neprofesionální

--18--

Ráno se probudím s menší kocovinou. Neměl jsem vůbec dobrou náladu. Byl jsem napůl promrznutý a stále unavený. Takže nebylo divu, že jsem se vzbudil až docela pozdě. To, že přijdu do práce pozdě jsem nějak neřešil. Udělal jsem celou svou ranní rutinu. Až pak jel do práce.

Ráno jsem se probudil dřív než Reizo a tak jsem šel udělat snídani. O asi půl hodinu později už jsme jeli do práce, kam jsme dorazili dřív než šéf, což je zvláštní..

Tak nějak jsem dorazil do práce autem bez toho, abych naboural. Do kanceláře jsem si pospíšil, jelikož mě pohledy ostatních dneska dost štvali a nerad bych přišel o hlasivky.

Hned jsem se vrhl na práci a pro jistotu zkontroloval i to, co za mě včera udělal Reizo.

Aby toho nebylo málo měl jsem pro dnešek kopu práce a Mei mi oznámila i zmeškaný hovory. Byl to ten člověk, který mi nabídl sňatek s jeho dcerou... abych pravdu řekl, ještě jsem nad tím ani nepřemýšlel. Rozhodl jsem se mu alespoň z vychovanosti zavolat nazpátek.

Překvapivě bylo všechno dobře, což mě lehce překvapilo. Donesl jsem mu to zpátky, spolu s částí mé již dokončené práce. Vzal si to a zkontroloval, potom to šel odnést šéfovi.

Po chvilce vyzvánění mi to zvednul. ,,Ano ?" začal náš rozhovor... slyšel jsem asi i zaklepání na dveře, ale teď jsem tomu nevěnoval pozornost. ,,Víte o tom... sňatku, ještě jsem neměl čas na to si to promyslet a v práci je toho kupa. Mohli by jsme si domluvit schůzku i s vaší dcerou na jindy?" začal jsem, šlo to docela hladce, jelikož ani on neměl teď moc času.

Vrátil jsem se k práci a chtěl ji mít co nejrychleji za sebou. Vlastně ani nevím proč..

Když jsem dovolal, tak jsem po dalším zaklepání svolil, aby vešel. Byl za dveřmi celou tu dobu? Byl to Reizo a přinesl mi nějakou už dokončenou práci. Jen jsem si to od něj převzal a pak ho poslal pryč.

Po chvíli práce za mnou přišel Reizo. ,,Co takhle po práci někam zajít?" Zeptá se s úsměvem, přijde mi že je až moc šťastný, ale to se mi asi jen zdá.

Moc jsem nechápal ten jeho úšklebek, když sem vešel. Ale teď jsem to radši neřešil a věnoval se své práci. V té jeho díky bohu už žádný 'výhružný' vzkaz nebyl.

,,No mohli by jsme." Řeknu s úsměvem. ,,Paráda, nechceš kafe, nebo tak?" Zeptá se a já s díky odmítnu.

Rozhodl jsem si alespoň dojít udělat kafe. Sice jsme dořešili to s panem Jeffersonem, ale já kvůli tomu mám více práce. Takže je i možné, že si dneska ustelu na zemi. Radši jsem na to nemyslel a šel si do kuchyňky udělat to kafe s velkou dávkou cukru.

Reizo si šel udělat kafe a já se dál věnoval práci, bylo zvláštní šéfa včera vidět tak nadšeného, ale ten jeho zaražený pohled pořád nemůžu dostat z hlavy..

'Nečekaně' jsem tam narazil i na Reiza. Nějak jsem si ho nevšímal a prostě si začal dělat své kafe. Ale on prostě nemohl být zticha.

Proč se tvářil tak zaraženě, přece.. podle toho co mu Reizo navykládal, by měl žít v přesvědčení že já a Reizo spolu chodíme, tak proč se tak tvářil? Nedává to smysl..

,,Dneska si s ním jdu zase vyrazit. Byl bych tedy rád, kdyby jste nás opět zase nerušil." řekne chladně a já nadzvednu obočí. ,,To jsem ani neměl v plánu. Je mi to jedno, ale netahejte to na pracoviště." Možná jsem i trochu lhal o tom, že mi je to zcela jedno, ale teď jsem to neřešil. Udělal si své kafe a prostě odešel.

Po nějaké době nastala polední pauza a tak jsem se rozhodl napsat Shinju, jak to dopadlo a taky zavolat někomu z rodiny.

To s tím panem Jeffersonem bych měl asi taky ještě dořešit. Moc by se nám dobře nepracovalo, kdyby to jedna z nich nahlásila a tak jsem se rozhodl, že si potom ještě promluvím s Mareem.