Neprofesionální

--54--

Ráno mě budík probudil asi o hodinu a půl dřív, než normálně vstávám. Spáchal jsem hygienu, oblékl se, udělal snídani a nechal šéfovi vzkaz na ledničce. -Jel jsem do práce dřív, jsem domluvený s Mei, že mi otevře. Snídani máte v lednici, dnes vám ještě připravím nějaké podklady, na tu blízkou schůzku ohledně té spolupráce. Uvidíme se v práci. Mereo- Potom jsem vyšel před budovu, kde už čekali Yoshio a Yoshi.

Ráno jsem se probudil docela pozdě. Takže jsem rychle vyběhl do koupelny a pak do kuchyně, kde jsem našel na ledničce vzkaz. Lehce jsem se nad tím pousmál a vytáhl si z ledničky tu snídani. Zajímalo by mě s čím to přišel a s čímž přijde Kiyomi. Tohle bude ještě sranda.
Dorazily jsme až před firmu, kde už čekala Shiro, to je jedna ze zaměstnankyň Yoshi a zároveň její dobrá kamarádka. Yoshio s Yoshi mají tady ve městě schůzku, ohledně otevření jejich další restaurace, takže mi sem poslali Shiro.
Dojedl jsem a šel se převléct a připravit do práce. Nechci tu Miku nechávat samotnou s koťátky. Včera jsem se o ně dost strachoval a tak se domluvím se sousedkou.
Na tomhle vylepšení jsem se domluvil s Mei, prý by chtěla, abych dostal povýšení já a ne Kiyomi. Už bylo odročeno a tak jsem i se Shiro vešel dovnitř. Snad bude tenhle nápad fungovat..
Miku a koťátka jsem tedy dal na hlídání sousedce. Samozřejmě ji za to taky i zaplatil. A pak vyrazil do práce.
Vše už bylo přichystané na svém místě. Spousta zaměstnanců si stěžovala na to, že z ty hnusy z automatů se nedají jíst a taky na to, že si nechtějí v dešti chodit ven něco kupovat. Tohle by to mělo vyřešit, domluvil jsem se s dvojčaty, že by sem mohli posílat obědy, které by se zde prodávali o polední pauze. Jak oni, tak i firma, by z toho měli jistý zisk.

Dorazil jsem do práce. Ihned jsem odkráčel k budově a zamířil do své kanceláře.
Nejspíš bych to jen měl jít oznámit šéfovi.. nechci aby se zbytečně zlobil. Vyšel jsem ze své kanceláře, kde jsem měl již dokončené podklady a šel za ním. Zaklepal jsem na dveře od jeho kanceláře a čekal, až mi povolí vejít dovnitř.
,,Vstupte." řekl jsem, když mě někdo vyrušil zaklepáním.
Vyšel jsem dovnitř. ,,Chtěl bych s vámi probrat pár věcí, jestli máte na pár minut čas.
Přikývl jsem a věnoval mu svůj čas a taky pozornost.
,,Takže.. tady máte ty podklady, kdyby jste chtěl ještě nějaké em informace stačí říct. A taky jsem se domluvil s dvojčaty, na jedné vychytávce pro firmu. Zatím to není oficiální, záleží, jestli to schválit a vy, nebo ne.."

,,S dvojčaty?" Protočil jsem nad tím oči, ale nechal jsem ho ať pokračuje.
,,Ano, mají kousek odtud otevírat další restauraci. Nemusel by jste je vídat." Řeknu mu rovnou. ,,Jde o to, že několik lidí z oddělení si stěžuje na to, že si musí pro obědy chodit ven a to i v dešti. Takže by sem dvojčata denně doručila několik obědů, které by se zde prodávali za nižší cenu než v restauraci. Samozřejmě by šla část výdělku firmě. Myslím, že by to ocenila i spousta dalších zaměstnanců."
,,Část výdělku?" Zopakoval jsem po něm. To mám na tom ještě prodělat...?
Jeho otázka mě lehce zarazila. Nechápu proč se na to ptá, je jasné, že by to sem nedodávali zadarmo ne? ,,No ano."
,,Není to zas tak špatný nápad." Trochu jsem nad tím přemýšlel. Ty automaty neseděly ani mě. Byly tu už když jsem sem přišel.
,,Opravdu?" Zeptám se s úsměvem.
,,Vlastně mi na tom firma mohla i vydělat. Ale budu muset podepsat smlouvu o tom..."
,,Já vím, domluvil jsem se s nimi, že nám na dnešek půjčí jednu svou zaměstnankyni, která by tu ty obědy dnes prodávala. Je to jen na dnešek, abychom mohli zjistit, jestli to bude mít úspěch nebo ne."
,,Dobře. Souhlasím." Když tak bych mohl někoho zaměstnat. Nejlépe někoho zadaného, aby se tu neopakovalo... no tamto.
,,Je všechno v pořádku?" Zeptám se ho opatrně.
,,Ano. Potřebuješ tedy ještě něco?"
,,Vlastně už ne, tedy jestli nechcete, abych ještě něco udělal." Mohl bych zkusit najít nějakou špínu, na toho chlápka co s ním chce spolupracovat..
,,Ne to je dobrý." Pak nás vyrušilo zaklepání. "Vstupte." Svolil jsem a do místnosti vešla Kiyomi.
,,Tak já už tedy půjdu." řeknu a vydám se pryč z jeho kanceláře.
Přikývnu. Kiyomi za mnou přišla i s koláčem a dalším důvod, proč je ona lepší.
Odešel jsem z jeho kanceláře a šel zkontrolovat, jestli všichni z oddělení pracují.
,,Nemusíte se bát toho, že si začnu s někým z vašich zaměstnanců...." Začala argumentovat.
Zároveň jsem jim ještě oznámil, jak to dnes bude s obědy a že jestli to půjde dobře, mohlo by to tak být pořád, ale musí pracovat, aby si šéf nemyslel, že se flákají. Spousta lidí s tím souhlasila a několik z nich už mi předalo část jejich dnešní dokončené práce, což mě lehce překvapilo.
Jestli chce hrát tuhle hru takhle. Tak klidně. Ale tímhle si to místo opravdu nezíská. ,,Chci vidět pokroky. Máš šanci to místo získat, tak něco dělej a neplýtvej mým časem." řekl jsem a ona přikývla.
Odešel jsem k sobě do kanceláře a začal dělat na své práci. Zároveň jsem zkontroloval i tu práci od ostatních z oddělení. Radši jsem chyby a tak napsal na čistý papír, je možné, že bych se třeba v něčem spletl a vážně nechci, aby to někdo musel dělat znovu.
Ten koláč byl opravdu dobrý. A taky jsem nestál o to, aby jsem musel řešit další románek, ale takhle tu hru opravdu nevyhraje.
Za chvíli by měla začít obědová pauza a tak jsem šel odnést tu práci šéfovi. Zaklepal jsem na dveře od jeho kanceláře a po jeho svolení vešel dovnitř.
Nechápu, proč se tak chová. Je to chytrá ženská. Přece ví, že takhle si tu práci nezíská. Do místnosti vešel Mareo a tak jsem nad tím přestal přemýšlet.
,,Mám pro vás nějakou práci z oddělení." řeknu a předám mu to, spolu s prací mu předám i svůj popsaný papír s poznámkami, co tam podle mě bylo špatně a tak.
,,Dobře." Kouknul jsem se na to a pak se zaměřil na ten papír. Měl to správně....
,,Jestli tam je něco, co se vám nezdá, tak to opravím." Vážně jsem doufal, že to není špatně..
,,Máš to všechno správně..." Překvapil mě. Možná by tu práci opravdu zvládnul...
,,Opravdu?"
Přikývnu. Kiyomi musí opravdu zapracovat nebo tu práci nezíská ona.
,,Za chvíli je obědová pauza, takže by jste si možná měl jít pro oběd, než tam bude fronta."
,,Um. To je dobré. Kiyomi mi přinesla koláč. Ale půjdu se tam pak podívat..."
Lehce mě to zarazilo. Ona ho normálně uplácí! Ale to ji jen tak neprojde! Večer mu upeču mnohem lepší koláč než ona. ,,Dobře, tak já už půjdu."
Přikývl jsem a vzal si další kousek z koláče. Byl výborný, ale to jí na získání téhle pozice opravdu nestačí.
Odešel jsem z jeho kanceláře a šel se ujistit, že má Shiro vše připravené.
Když o tom tak přemýšlím. Nezdá se mi, že by o to místo tak moc stála. Jestli to bude mít úspěch, možná bych mohl znovu otevřít jídelnu. Už ji dlouho nikdo nepoužil.
Po chvíli pauza začala a spousta lidí z našeho oddělení tam hned šla.
Věnoval jsem se své práci. Pak jsem se ale zašel podívat na to, jak si Kiyomi a Mareo vede.
Všechno šlo skvěle, Shiro to zvládla v klidu sama, ale stejně jsem na ní radši dohlížel.
Vypadalo to docela dobře. Jídlo krásně vonělo.
Po chvíli jsem si všiml šéfa, ale nechtěl jsem ho moc rušit.
Kdyby jsem opravdu znova otevřel jídelnu. Budu to muset umožnit pro všechny své zaměstnance.
,,Tak jak se vám to líbí?" Zeptám se ho s úsměvem.
,,Zatím to vypadá dobře." Pousmál jsem se na něho.
,,To jsem rád. Víte, Mei mi říkala, že je tu nepoužívaná jídelna. Možná by se tenhle obědový plán mohl rozšířit a fungovat pro celou firmu."
Přikývl jsem. ,,Taky jsem nad tím už přemýšlel."
,,Dobře, napadlo mě, že by si zaměstnanci mohli vybrat vždy třeba ze dvou jídel. Které by si každý samozřejmě platil sám, ale mohli by jsme zařídit karty, ze kterých by se vždy odečetla daná částka."
,,To by šlo." Souhlasil jsem. Mareo dělá velké pokroky, ale Kiyomi... ta zatím nic neudělala.
,,Dobře, jen nevím přes koho to zřídit.. ale to se může vyřešit později."
,,Ano. Půjdu se teď podívat za Kiyomi. Dobře ?"
,,Dobře." Řeknu s úsměvem.
Šel jsem do kanceláře Kiyomi. Hrála si hry na mobilu. V kanceláři měla bordel.
Po obědové pauze se všichni vrátili k práci a já taky.
Ona o tu práci snad ani nestojí! Vrátil jsem se do své kanceláře a podíval se na ty podklady k té schůzce.
Chvíli jsem dělal práci a potom začal vyhledávat informace o tom chlápkovi.
Věnoval jsem se práci a přemýšlel. Mareo se tak snaží a ona na to kašle.
Po chvíli jsem se vydal k šéfovi. Zaklepal jsem a po jeho vyzvání vešel dovnitř.
,,Potřebuješ něco?" zeptal jsem se ho, když vešel.
,,Mám pro vás informace o tom pánovi, co s ním máte mít schůzku."
Nežádal jsem o ně, ale přikývl jsem. ,,Co si na něho našel?"
,,Jeho druhé jméno je Ariko, když byl na vysoké párkrát mu sebrali řidičák, jednou u něj našli drogy, ale nebyli jeho ale jeho holky, která je teď ve vězení, za prodej drog. Aktuálně čas od času dostane pokutu za jízdu pod vlivem alkoholu."
Takže je to mé staré já. Až na to, že ty drogy byly moje. Sice odvádí dobrou práci, ale mohl by taková svinstvo najít i na mě. A já dělal mnohem horší než braní drog nebo zířezení pod vlivem alkoholu m
,,Jinak je čistej, tedy až na to, že té své přítelkyni vždy zaplatí kauci, takže se z toho vězení vždy dostane a pak se tam zase vrátí.." dokončím svůj menší monolog.
,,Dobře. Nemyslím si, že to budu muset použít. Ale dobrá práce." Jaktože toho tolik tak ví ? Vyhledá i špínu na mě, když ho nepovíším nebo ho vyhodím ?
,,Děje se něco? Já jen.. ze se tváříte celkem.. podezřívavě."
,,Co ? Ale ne... jen nechápu, jak to děláš..."
,,To je tajemství." řeknu s úsměvem.
Tajemství, které mě pohřbí zaživa. Skvěle. Falešně jsem se na něj jen usmál.
Jen jsem si povzdechl. ,,Tak co se děje?"
,,Trochu mě tím děsíš a zároveň udivuješ...."
,,Nemusí vás to děsit."
,,Mohlo by mě to i mou firmu zcela pohřbít...."
,,Teď vás nechápu."
,,Dejme tomu, že dostaneš vyhazov. Docela mě to znervózňuje...."
,,Zatím ale nemáte důvod mě vyhazovat ne?"
,,Ne. Ale co když ho dostanu? Máš v plánu na mě taky najít špínu a pak mi s ní vyhrožovat?"
,,Nikdy bych vám nevyhrožoval." Celkem mě zarazilo, že si o mě něco takového vůbec myslí.. To mi snad vůbec nevěří?
,,Dobře. Jen... trochu mě ta představa vyděsila. Toť vše..."
Jen jsem beze slova přikývl a radši odešel.
Povzdechl jsem si a radši se vrátil k práci.
Vrátil jsem se do své kanceláře a pokračoval v práci. Prostě.. proč mi nevěří?
Věnoval jsem se své práci. Možná to vyznělo trochu blbě. Ale potom, co se stalo... Jak byl zaslepený Reizou a klidně by pro něho i zabíjel...
Nechápu ho. Přece.. pracuju pro něj a navíc s ním bydlím. Pomáhám mu se vším, s čím můžu. A on? On mi i přes to nevěří..
Radši jsem na to nemyslel a věnoval se své práci. Asi jsem to neměl říkat.
Snažil jsem se na to moc nemyslet, ale nešlo to. Pořád jsem se snažil věnovat práci, ale u práce, která mi normálně trvá tak pět minut jsem teď strávil asi čtvrt hodiny..
Přestal jsem na to už myslet. Jen jsem mu odpověděl na jeho otázku, to je všechno. Není to má chyba....
Po chvíli se mi povedlo na to přestat myslet a pracoval. Potom jsem šel zkontrolovat, jak jsou na tom ostatní z oddělení.
Pracoval jsem až do večera. Mei už odešla a ostatní odcházeli už taky.
Dodělal jsem zbytky své práce šel to donést šéfovi.
Vyrušilo mě zaklepání. ,,Vstupte."
Vyšel jsem do jeho kanceláře. ,,Mám tady dokončenou práci z oddělení."
,,Dobře. Kouknu se na to až doma." Vstal jsem a začal si balit své věci
,,Dobře. Mám vám to vzít, nebo si to mám vzít k sobě?"
,,Vezmu si to sám. To je v pořádku." Vzal jsem si to od něj a dal do brašny.
,,Dobře." Řeknu a vydám se zpět do své kanceláře pro věci.
Sbalil jsem si své věci. Zamkl svou kancelář a šel za ním.
Vše jsem si zabalil a vyšel z kanceláře, kde už byl šéf. Shiro odešla hned po obědě. ,,Mám to domluvit s dvojčaty i na zítra?"
,,Ano." Přikývl jsem. Odcházely jsme jako poslední.
Po chvíli jsme dorazily do auta a já napsal dvojčatům, jestli by to se Shiro nemohli domluvit i zítra.
Nastartoval jsem a odjel domů. Mareo šel do bytu a já zamířil k sousedce pro Miku a koťátka.
Šéf mi půjčil klíče a já vešel do bytu.
Vzal jsem Miku i koťátka s pelíškem a šel s nima do bytu.
,,Půjdu udělat večeři, co by jste chtěl? A nemám hlad, neberu jako odpověď."
,,Je mi to fuk." Pokrčím rameny a jdu se do ložnice převléct.
,,Dobře." Řeknu a jdu to chystat, rovnou jsem začal chystat i ten koláč.
Zamířil jsem zpátky do kuchyně a sedl si ke stolu. Tiše jsem ho sledoval.
Pokračoval jsem v přípravě jídla
Po chvilce mě ovanula krásná vůně.
Po chvíli bylo hotovo a tak jsem to položil na stůl.
,,Dobrou chuť." Pustil jsem se do stále ještě teplého jídla.
,,Vám taky." Řeknu a sám začnu jíst. Když jsme dojedli tak jsem se vydal pro ten koláč.
Dojedl jsem a vytáhl si mobil, abych napsal Rině.
Položil jsem to před něj.
To bude druhý koláč za jeden den. ,,Dáváte si s Kiyomi soutěž o nejlepší koláč?" Uchechtl jsem se.
,,Ne, ale kdyby jo, kdo vede?"
Ochutnal jsem kousek koláče. ,,Tohle kolo bys vyhrál ty."
Nad tím jsem se musel usmát.
Bylo to opravdu výborný. ,,Mluvil si se svými sourozenci?"
,,Ne se všemi. Ale dvojčata souhlasila."
,,To jsem myslel. Dobře. Možná by jsme se mohly domluvit na spolupráci. Otevřela by se jídelna..."
,,To by bylo úžasný."
Usmál jsem se na něho. Snědl kousek koláče a pak se odebral do koupelny.
Sklidil jsem ze stolu a šel se převléct.
Vyčistil jsem si zuby a pak zavolal Rině. Slíbil jsem ji, že jí to oplatím.
Potom jsem se vydal najít šéfa.
Šel jsem s tím hovorem radši na chodbu. ,,V kolik tam teda mám být?"
Zaslechl jsem ho na chodbě a tak jsem radši zalezl do svého pokoje a poslouchal.
,,Dobře... dobře. Jo.. neboj. Budu tam. Fajn, vezmu si ten černý oblek..."
Moc jsem nechápal s kým mluví, možná jde na rande..
,,...Neboj... on zůstane doma... není zákeřný. Dobře, měj se Rino." Ukončil jsem hovor a vrátil se do bytu.
Celkem hodně mě zarazilo že mluvil s ní, radši jsem rychle odešel do jiné místnosti.
Ta ženská mi nedá pokoj. Nechápu, proč ji doprovod nemůže dělat někdo jinej.
Po chvíli jsem vyšel z místnosti a šel znova najít šéfa.
Byl jsem v obýváku. Sedl jsem si na gauč a ještě si psal s Rinou. Dost urážela Marea a taky mi diktovala, co na tom večírku budu říkat a jak se budu chovat.
,,Pane?"
Otočil jsem se k němu. ,,Ano?"
,,Dáte mi teda ty klíče?"
,,Oh. Jistě." Vstal jsem a došel do své ložnice pro náhradní klíče. Pak jsem se vrátil za ním a předal mu je.
,,Děkuju, pojedeme zítra do práce společně?"
Přikývnu a sednu si zpátky na gauč. Přišla mi další zpráva od Riny.

,,A z práce taky nebo..?"
,,Z práce bohužel ne. Odcházím zítra dřív."
,,Aha.. Dobře." Celkem by mě zajímalo kam, ale asi nechce, aby to někdo věděl.
Odepsal jsem Rině. Poslala mi tentokrát docela ironickou zprávu a tak jsem se trochu pousmál.
,,Jak jsou na tom koťata?"
,,Dobře." odpověděl jsem mu s nezájmem a dál se věnoval psaní si s Rinou.
Bylo vidět, že se se mnou nechce bavit, takže jsem se radši odebral do svého pokoje.
Nakonec jsem se taky odebral do svého pokoje. S Rinou jsem si psal až do půlnoci.
Ve svém pokoji jsem si lehl do postele, chvíli se převaloval a pak usl.
Pak jsem mobil vypnul a po chvilce usnul.

/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, snad se líbila. Budu se snažit, aby další kapitola vyšla zase v úterý