Princezna Zmijozelu

46

Jednoduchý kouzlem jsem změnila své oblečení do obyčejného trička a legín. Ředitel odložil svůj dlouhý plášť a poté jsme oba pozvedli své hůlky a jeden druhému se uklonili.

...

Upřímně jsem zatím netušila ani v nejmenším co by mohl souboj s ředitelem obnášet. Pomalu jsem uklidnila své roztěkané myšlenky a poté jsme se sehraně zvedli z poklony.

"Mdloby na tebe!" vyštěkl kouzelník rázem a já rychle uskočila doleva. Kletba mě minula jen o vlásek a já si začala uvědomovat, že to Brumbál skutečně myslí vážně. Na úvahy nebyl však čas neboť na mě červený paprsek letěl znovu.

"Protego!" zavrčela jsem a zlatavý štít rudý blesk pohltil, na další rozmýšlení již nebyl čas a já se rozhodla do toho vrhnout po hlavě. Trhla jsem hůlkou a vyslala proti řediteli vlastní červený záblesk, který hbitě vykryl vlastním zlatavým štítem. Zároveň jsem ucítila tlak, který začal vyvíjet proti mé mysli a povolala svou ochranu. "Expeliarmus!"

"Protego!" Pouta na tebe!"

"Evanesco!" zavrčela jsem směrem ke svým nohám, které stahoval tlustý utahující se provaz. "Expertonum!" tentokrát jsem Albuse překvapila, myšlenkový nátlak polevil.

"Aquamenti!" Pohotově pozvedl ředitel vodní clonu proti mému ohni, ale tohle chvilkové soustředění mi dalo vteřinku náskoku.

"Fulgur Vestis!" S těmito slovy jsem proti ředitelově vodní stěně vyslala oslnivý modrý blesk a tentokrát Brumbál uskočil dozadu a okamžitě zrušil proud vody, jež stále udržoval svou hůlkou. A sám uskočil aby ho modrý blesk nezasáhl. A zbylou energii zadržel dalším štítem.

"Agerris Gellida!" Vyštěkl ředitel a okamžitě před ním vyrostla obrovská ledová stěna. Která mě na okamžik zaskočila a znovu jsem pocítila silný nátlak na svou mysl a poté již po mě letělo několik rudých blesků zároveň.

"Protego!"

"Depulso!"

"Protego!" "Immobilius!"

"Mdloby na Tebe! Pouta na Tebe!"

"Protego!" Vykřikla jsem, však štít se takřka okamžitě prolomil. "Protego!" zaječela jsem znovu a zhroutila se na kolena. Viděla jsem jak ředitel pozvedl hůlku k dalšímu útoku a tentokrát se proti mě hnalo odzbrojující kouzlo a hůlka mi poslušně vyklouzla z ruky. Překvapeně jsem se dívala na ředitele, který jí bez problémů zachytil. Ten jeho blažený úsměv mě usadil. Pomalu jsem začala zvedat ruce do vzdávajícího se gesta, než jsem si uvědomila, že náš souboj zdaleka nemůže skončit. Bleskově jsem se proměnila v bílého vlka.

"Magicus Extremos!" Zahřměl ředitel a vzápětí proti mě poslal znovu několik červených blesků a pout. Všem jsem se vyhnula několika skoky a v šíleném úsměvu na kouzelníka vycenila své vlčí zuby. "Petrificus totalus!"

'Protego Maxima!'

"Defodio!" Poslal proti mě ředitel rozdrcené kameny z podlahy.

'Deletrius!' Zaúpěla jsem v myšlenkách, okamžitě uskočila stranou a nechala kouzlo odstranit všechny letící kusy kamenů. Zároveň jsem o vteřinku později poslala proti řediteli další z kouzel.  'Everte Statim!'

"Protego!" Vykryl mou snahu okamžitě ředitel zlatým štítem, i tak se však posunul o pár desítek centimetrů dozadu. Překvapeně zvedl obočí a pochvalně zkřivil rty.

'Everte Statim!' Zahřímala jsem znovu ve své mysli a poslala proti řediteli další tlakovou vlnu.

"Protego Maxima!" Zahřímal ředitel tvrdě a tentokrát mé kouzlo zastavil úspěšně.       "Expertonum!" Vyslal proti mě rozzuřeného lva z rudých plamenů.