Princezna Zmijozelu

17

...

Pátečního rána jako obvykle Theo rozložil Denního věštce na zmijozelský stůl a všichni jsme se na něj zahleděli. Blaise okamžitě ukázal prstem na velkou fotku Arthura Weasleyho na titulní stránce. Zmijozelský myslitel přikývl a otevřel věštce na příslušné dvojstránce.

Weasley v nemocnici Svatého Munga!

Nenadálé okolnosti zase upírají zrak veřejnosti ke kouzelnické nemocnici u Svatého Munga. Kde byl včera ze závažných důvodů pozdě v noci ošetřen pan Arthur Weasley. Manžel Molly Weasleyové a otec sedmi dětí. Pan Weasley pracuje jako jeden z členů oddělení ministerstva zabývajícího mudly.

Včera pozdě v noci byl však akutně převezen z ministerstva kouzel, kdy byl pan Weasley brutálně pokousán jakýmsi doteď neznámým tvorem. Což je ale k pozastavení byl pan Weasley nalezen dole v 9.patře u odboru záhad.

Podle názoru lékokouzelníků je však pan Weasley již stabilizovaný a nyní si ho tam nechávají na pozorování. Můžeme tedy panu Weasleymu popřál brzké uzdravení a krásné Vánoce.

Vaše Rita Holoubková

"To znamená jediné, nikdo z Weasleyů, Potter ani šprtka tu nebudou." zašklebil se Blaise pobaveně. V tom mu Draco věnoval zvláštní pohled.

"Zapomínáš Zabini" zavrčel princ ke svému spolukolejnlíkovi až sebou čokoládový vtipálek trhnul.

"No jo vlastně!" Plácl se jmenovaný do čela a poté se rozesmál.

"Vánoce na Manoru s přáteli." Ušklíbla jsem se spokojeně a poté mrkla na bratra.

"Večírek roku" zašklebila se černovlasá pobaveně a drkla loktem do blondýnky, která se následně usmála. Její úsměv byl však příjemný proti tomu který nasadil Blaise.

"Kdo tam vlastně všechno bude zítra?" Pohlédl na mě Theo zvědavě.

"Matka pozvala všechny vaše rodiny,"

"A nikdo neodmítl." Dopověděl mou myšlenku Draco.

"Takže budeme na Manoru až do Silvestra?" Zvedla hlavu blondýnka se spokojeným úsměvem. Který se prohloubil ještě víc, když jsem s úsměvem přikývla.

"Malfoyovi, Blackovi, Zabiniovi, Parkinsonovi, Nottovi,..." zamyslel se Blaise pobaveně. Všechny mocné rodiny pod jednou střechou. Budilo to až zlověstný dojem, však večírky na Manoru byly proslavené po celém světě a celá aristokratická společnost si toho byla vědoma. Pozvání na Štědrovečerní večírek dostal totiž jen okruh rodin naší zmijozelské rodinky.

"Těším se" usmála jsem se s pohledem upřeným na Elis s Pansy.

"My také" ujistila mě blondýnka s úsměvem, který značil mnohé.

...

"Bradavický expres odjíždí v 10 hodin!" Hulákal zrovna Hagrid stojící vedle rudé mašiny bez problémů přehlušujíc všechen hluk. Vyjukaní prváci okamžitě nastupovali, následováni těmi staršími. Jako každý rok odjížděli na Vánoce domů ti studenti, kteří chtěli pokud však chtěl někdo zůstat v hradu, bylo mu to bezpodmínečně umožněno. Blaise se s úsměvem vyhoupl po schůdkách nahoru a poté se otočil s lišáckým úsměvem. Natáhl ruku a já si se smíchem nechala pomoci. Naše oblíbené kupé bylo prázdné, neb všichni Zmijozelští studenti v tomto vagónu věděli, že tam sedíme jako obvykle my. Když jsme se konečně pohodlně poskládali vlak se s lehkým trhnutím rozjel.