Princezna Zmijozelu

32

...

Jak se nakonec ukázalo Salazar uměl být výtečným společníkem. Moudrý, galantní a laskavý, to by bylo jen pár vlastností z mnoha, které bych mohla říct. Nezapomínejme však i na ty ostatní. Zmijozel byl především velice mocným. Každý jeho pohyb, měl svůj skrytý půvab. Každý jeho pohled, jako by říkal něco víc. Každý jeho dotek, byl jako probití elektřinou. Ovšem ti co Sala znají lépe, z něj cítili i obrovskou náklonnost, lásku a nezkrotnou vášeň. A to vše v něm způsobovala jen jediná bytost. Já. 

"Doufám, že tě již neunavuji." Pousmál se kouzelník přes sklenku vína, které zvedl ze stolu. Trochu jsem sebou trhla, neb má mysl se na malý okamžik zatoulala pryč. Ano, opět jsem uvažovala nad tím, co mě to vlastně k němu táhne a proč. 

"Samozřejmě, že neunavuješ. Omlouvám se, zamyslela jsem se." Omluvila jsem se takřka vzápětí. Kouzelník mlčky přikývl, než pozvedl karafu s vínem.

"Smím ti dolít?" A zas tu byla ta jeho galantní stránka. A takovýmto nabídkám, se pouze těžko odmítá. Pokývala jsem hlavou ve znamení souhlasu, než jsem ji sklonila a clona bílých vlasů zakryla mou červenající se tvář. Sal si mých červených tváří samozřejmě všiml a rozhodnut mne vyvést z míry ještě více, zvedl karafu a sám bez pomoci kouzel mi dolil. 

"Vyprávěj mi o svých cestách Salazare." Usmála jsem se takřka svůdně, protože tuhle hru mohu hrát taky. Zelené smaragdové oči zůstaly viset na mých rtech a poté Zmijozel nasucho polkl. Přivřela jsem oči a několikrát pomalu zamrkala, udržujíc jemný však svůdný úsměv. 

"Ach, rád ti budu vyprávět o svých cestách. Ovšem, kterou část bys ráda vyslechla? Je toho mnoho, co bych ti mohl vyprávět." 

"Ale Sale," Usmála jsem se znovu, "noc je ještě mladá a já ráda vyslechnu tvé vyprávění." 

"V tom případě, budu rád vyprávět. Myslím, že by bylo vhodné přesunout se na vhodnější místo." Podotkl tak Zmijozel jemně, že stále sedíme v hradní kuchyni. Kde je nespočet skřítků, kteří i když mlčky hltají každé naše slovo. 

"Jistě." Souhlasila jsem, zatímco jsem se opřela o područky židle a pomalu vstala. V dalším okamžiku mi již Sal nabídl rámě a já se začervenáním přijala. Než jsme však došli ke dveřím kriticky jsem si prohlédla naše oblečení. V zablácených, potrhaných a celkově sportovních svršcích se opravdu nebudeme promenádovat po škole plné studentů. S pobaveným úsměvem, jsem mávnutím hůlky proměnila své tričko a legíny v nádherné, však jednoduché tmavě šedé šaty. Salazar inspirovaný mým nápadem též proměnil své oblečení do vhodnější podoby. V jeho případě elegantní černý hábit. Poté mi opět nabídl rámě a já s úsměvem přijala. 

"Do mých komnat, nebo bys raději někam jinam?" Usmál se kouzelník jemně, zatímco mne pomalu vedl. 

"Ráda bych na astronomickou věž, pokud by ti to nevadilo." 

"Nikoliv, půjdeme tedy na astronomickou věž." Souhlasil stále galantní kouzelník a s potěšeným úsměvem na rtech mne vedl požadovaným směrem. 

...

O chvilku později jsme potkali skupinku starších Nebelvírských studentů. Kteří na mě takřka neslušně vyseli očima. Naprosto přesně si však uvědomovali Zmijozelovu přítomnost. 

"Dobrý večer pane profesore, Dobrý večer Lady Malfoy." Pozdravili chlapci sborem, jako by to snad měli nacvičeno. 

"Dobrý večer i Vám." Pokýval Salazar hlavou a já se ze slušnosti jemně usmála.