Princezna Zmijozelu

62

'Pevně se držte, bude to náročné. Skočíme.' Poslala jsem jim myšlenku abych přehlušila burácení větru a čarodějka se ještě víc přitulila k mým zádům a její ruce pevněji sevřely můj pas. Albus seděl jako poslední a také poslušně objal čarodějku pažemi a zachytil se ostnu před ní. Znovu jsem povolila všechny zábrany kolem své mysli a nechala se vtáhnout do útrob dračího pouta. V tomto spojení jsme nebyli dvě bytosti, ale jedna. Cítila jsem vítr hladící Mariona po šupinkách a dokonce i jemné tahání provazů, kterými byla připoutaná Mórríghana k jeho břichu. Viděla jsem svět jeho i svýma očima. V ten moment jsem začala soustředit svou mysl na Canubi. Na svůj domov, na Severuse. Drak vycítil tu správnou chvíli a naklonil se k zemi. Stáhl křídla těsně k tělu a znovu vyměnil výšku za rychlost. Zaslechli jsme jekot patřící Addie, která na takový zážitek nebyla připravená a pár desítek metrů nad zemí Marion roztáhl křídla a přešel do rychlého klouzavého letu. Poté se naklonil, využil všechnu získanou energii z pádu a práskl o sebe křídly. V ten okamžik nás pohltil prostor a my se společně se svými pasažéry přenesli.

...

Pod dračími křídly se rozprostřela důvěrně známá krajina, vesnice v údolí obklopená vinicemi. Na kopci se rozprostíralo panství Canubi. Drak unaveně zasípal, ztráta energie byla obrovská. Křídla držel napnutá a klouzavým letem ve spirále klesal na přistání. Hlavu hluboce svěšenou na dlouhém krku skoro až k silným nohám. Nakonec ještě několikrát mávl křídly než dosedl na štěrkovou cestu u hlavního vchodu do vily. Poté pomalu stáhl křídla až k tělu, ale zůstal stát na nohou. Práskly dveře a k bílému drakovi se hnala černě oděná postava.

"Marione?" Otázal se svým hlubokým barytonem Severus. Albus pomalu sesedl a poté natáhl ruku a pomohl i vystrašené hnědovlásce. Addia se ještě stále klepala strachy. Strnule jsem seděla mezi ostny na Marionově hřbetě. Vyčerpaná až do morku kostí. takřka neschopná pohybu. Výdej energie pro přesun a udržení štítů byl obrovský. To už se k nám blížila i Perenella s Nicolasem a Kingsleym. Kteří všichni společně stáhli provazy z drakova těla a tím uvolnili síť ve které spočívala Mórríghana stále v bezvědomí. Společnými silami ji položili na již připravené lůžko a Severus se okamžitě pustil za asistence Perenelly do diagnostikování jedu. Za hlasité debaty se vzdálili a v tom okamžiku se bílý zavrtěl a zvedl hlavu. Kterou na svém dlouhém krku otočil tak, aby viděl na svou malou jezdkyni.

'jsi v pořádku?' Dotkla se mě jeho mysl něžně. Cosi neurčitého jsem mu zamumlala v odpověď. Marion se natáhl ještě více a opatrně zuby zachytil mé oblečení na zádech a sám mě zvedl ze svého hřbetu a položil opatrně na zem. Okamžitě, než stihl kdokoliv protestovat kolem mě omotal svůj ocas a přikryl nás křídly. Uvelebil se do klubka a já si mu zmoženě lehla na jednu z předních tlap. 'Říkal jsem ti, že se ti bude zdát poničené jádro jako pouhý vtip.'

'Já vím,' vydechla jsem a stáhla pod sebe svůj plášť místo polštáře.

'Chceš si odpočinout? Zvládl bych ještě jeden let, tak abychom byli sami.'

'Neudržím se na tvém hřbetě...'

'To nevadí.' Přikývla zubatá hlava a poté mi poslal trochu své energie. Zvedla jsem se z jeho tlapy a seskočila na zem, kde se mi podlomila kolena a já upadla. Drak prudce vydechl a rozhodně zvedl křídla. Zvedl přední tlapu a opatrně mě chytl drápy, něžně aby mi neublížil. Poté se vztyčil do sedu na silných zadních nohách a roztáhl křídla připraven k odletu. Albus se otočil a chvilku nás skenoval pohledem, dokonce i něco zakřičel. Ale zvuk jeho hlasu pohltilo švihnutí Marionových křídel. Silnýma nohama se odrazil ke skoku a současně mávl křídly aby se dostal do vzduchu. V úzké spirále stoupal do oblak naprosto ignorující křik našich přátel. 'Pamatuješ si místo, kde jsme se spojili?'